ICDS - kapitola 129

Kapitola 129 – Tým Revival (3)

Už nějakou dobu jsem o něčem přemýšlel a během svých bojů s Wendigem jsem si uvědomil, že to jde. A to, že jsem s pomocí Ruyueiny moci mohl zůstat ve vzduchu.

Samozřejmě by bylo nejlepší, kdyby Ruyue uměla létat, ale byla vlk. Neměla křídla, takže nemohla létat. Ale i tak jsem se chtěl volně pohybovat po obloze. Trvání Talarie bylo až příliš krátké. Potřeboval jsem konzistentnější a trvalejší metodu.

A napadlo mě prosytit své boty Ruyueinou mocí. Se svou zručností v Duchovní auře a spřízněností s Ruyue jsem mohl nechat zmrznout cokoli, čeho se mé boty dotkly. To možná působilo prospěšně jen při útoku nohou, ale mělo to ještě jeden účel. S tímhle budu moct chodit vzduchem. Za pomoci Duchovní aury zmrazím část vzduchu pod svýma nohama a vytvořím si tak ve vzduchu dočasný schod z ledu. Jakmile z něho odstoupím, vytáhnu tu živelnou moc a dočasný schod zmizí. Takhle nepoužiju moc many a jakmile si na to zvyknu, budu moct ve vzduchu zůstat dlouho. Zvažoval jsem, že bych z ledu vytvořil vznášedlo a ovládal jej Ruyueinou mocí, ale vzdal jsem to, neboť by to spotřebovávalo příliš many.

Nejdřív jsem si nebyl jistý, jestli to bude fungovat, ale když jsem to otestoval, nebyl s tím žádný problém. Duchovní aurou jsem mohl přesně vytvořit kruhové schody na místech, kde jsem měl nohy. Když jsem z nich odskočil a stáhl manu z již vytvořených schodů, led pozbyde moc vytrvat a zmizí. Uvědomil jsem si, že to bylo celkem prosté a praktické. A navíc to byl vážně dobrý pocit. Mohl jsem bez jakéhokoli omezení létat na obloze! Ačkoli abych nemrhal manou, nemohl jsem kráčet, ale jen skákat, abych pokryl větší vzdálenost.

Díky tomuto uvědomění jsem každopádně mohl volně řádit ve Wyverním hnízdě.

„Hř... Hřmící rytíř...”

„Kráčí ve vzduchu. I to je jeho schopnost?”

„Podívejte se mu pod nohy. Na něco stoupá. Protože je noc, není to moc vidět, ale když na to posvítíte, září to.”

Jak jsem zahlédl wyverna, co letěl po obloze, znovu jsem se odrazil od ledového schodu. Také mě spatřil a letěl ke mně, zatímco chrlil oheň. Rychle jsem vytvořil ledový schod a skočil.

[Guaaaa!]

Wyvern přestal chrlit oheň a vzhlédl. A pak začal znovu chrlit oheň. Řítil jsem se k tomu. Ačkoli jsem vybudil Ruyueinu moc a vytvořil s pomocí její mrazivé energie bariéru, nedokázal jsem ty wyvernovy plameny naprosto zablokovat. Cítil jsem, jak se moje brnění rozpalovalo. Kdybych byl v kobce, pravděpodobně bych viděl, jak mi klesá HP.

Aniž bych tomu věnoval moc pozornosti, máchl jsem mu svou pěstí do tlamy.

[Kuhak!]

Wyvern ze sebe vydal podivný řev a snažil se mou pěst vyplivnout, ale já mu druhou paži ovinul kolem krku a soustředil jsem svou manu do pěsti.

„Peiko!”

[Hřmící bomba!]

[Kuaaaaa!]

Kvůli otřesu z výbuchu blesku wyvern přestal vypouštět plameny. Díky Ruyue se moje brnění, co bylo tak rozpálené, že se na něm dala smažit vajíčka, ochladilo. Mezitím jsem mu pěst strčil hluboko do tlamy.

„Chcípni! Bouře!”

[Hřmící bomba!]

Bouře a Hřmící bomba se promísily. Manový vír, co už dosáhl určité úrovně zkušeností, do sebe zakomponoval Hřmící bombu a proměnil se na fialovou bleskovou bouři. Okamžitě poté wyvernova hlava explodovala na kousky. Ha, co byl tento neuvěřitelně osvěžující pocit...?

| Vytvořil jsi techniku Hřmící bouře! Když k víru vytvořenému Perutovým okruhem přidáš silnou výbušnou sílu blesku, můžeš svému cíli uštědřit smrtelný úder! Na rozdíl od Živelné bouře, kdy se vír posiluje okolnímu elementály, Hřmící bouři pohání živelná moc blesku a soustředí svou ničivou sílu na malou oblast. Když použiješ alespoň 5% své many, uštědří svému cíli mocnou výbušnou újmu atributu blesku. Když přidáš více many, můžeš zvýšit ničivou sílu. Jelikož jsi tvůrce techniky, level techniky byl upraven na střední řád level 2. |

| Vytvořil jsi techniku! Hřmící bouře je variací Živelné bouře. Zatímco se více hodí na bitvy jeden proti jednomu, udržuje si zdrcující ničivou sílu. Tato technika vykazuje vysokou úroveň dosažení svého tvůrce v Perutově okruhu a živelné magii. A obsahuje ničivou sílu, co nikdo nemůže ignorovat. Za odměnu jsi získal 1 technický bod. Technických bodů celkem: 3 |

Věděl jsem to! Vážně jsem vytvořil novou techniku. Nevěděl jsem, že kombinace Bouře a Hřmící bomby vytvoří tak mocnou techniku. Počkat, pravděpodobně bych to mohl použít i s kopím! Kvůli té nečekané technice a technickému bodu, co jsem získal, mé nadšení vzrostlo.

„Dobrá, pokračujme.”

Pod helmou jsem se zašklebil. Pokud jsem si mohl vybít svou frustraci, nezajímalo mě, co mi přišlo do cesty. Ve svém nynějším stavu jsem měl pocit, že jsem mohl zničit vše.

„Pojďte sem, vy zatracené ještěrky!!”

| Použil jsi Provokaci! Nepřátelství nedalekých nepřátel se upřelo na tebe! |

Můj výkřik, co zazněl celým kaňonem, způsobil, že zareagovali i ostatní lidé.

„Ech? Hřmící rytíř je Francouz?”

„O čem to mluvíš? Zrovna promluvil německy.”

„Nelži, to byla japonština.”

No, dokud jsem měl připnutý ten náhrdelník, stejně na mě nepřijdou. Můžete si myslet, co chcete!

Šklíbil jsem se na ledovém schůdku, na kterém jsem stál. Oběma rukama jsem vytvořil víry promísené bleskem a udeřil jimi do sebe. Wyvernové se blížili. Zítra budu mít příjemnou párty s wyverním masem.

Až do šesti ráno jsem byl naprosto pohroužený do lovu wyvernů. Nakonec jsem sám dokázal ulovit téměř 70 wyvernů. Když jsem přistál poté, co jsem zabil posledního wyverna, lidé začali mumlat.

„Když byl v Británii, nebyl tak silný.”

„Byl silný, ale ne tak jako oni.”

„Ale teď...”

„Je řád SS.”

Na druhou stranu tady bylo pár, co si se mnou přišlo přímo promluvit. Byl to běloch, u kterého mi přišlo, že byl členem amerického Strážce. Měl na sobě brnění s vyrytým emblémem Strážce.

„Já jsem americký řád S John Smith.”

„John Smith?”

„Je to moje skutečné jméno.”

To bylo falešné jméno, co jsem chtěl! Jaké neštěstí. Chtěl jsem, aby mi lidi říkali John Smith místo něčeho tak podivného jako TK. John Smith, co se stal terčem mé závisti, ukázal na wyverna, co jsem zrovna skolil, a zeptal se: „Pokud chcete, můžeme vám sesbírat wyverny, co jste ulovil. Nic jiného samozřejmě neuděláme.”

„Proč? To mi přijde jako příliš dobrá nabídka.”

Měl jsem v plánu, že později nechám Hwayu, aby je sesbírala se svou obvyklou výmluvou extradimenzionálního úložiště, ale při té nečekané nabídce jsem naklonil hlavu ke straně.

„Je to to nejmenší, co můžeme udělat. Přišel jste do Ameriky z cizí země a za jedinou noc jste velmi snížil počet wyvernů. Postarat se o mrtvoly by mělo být to nejmenší, co můžeme udělat jako poděkování za odvedenou práci.”

„Ach... aha.”

Když jsem teď o tom přemýšlel, dávalo to smysl. Každopádně jsem byl rád, že jsem měl méně práce. Sesbírat všech 70 wyvernů by bylo únavné, ale jelikož by měli být schopní monitorovat celý kaňon, měli by to zvládnout rychleji.

„Hm, takže si můžete vzít deset.”

„Ne, nenabídli jsme to kvůli nějakým výhodám.”

„To nic. To bude moje poděkování za vaši odvedenou práci. Bude deset stačit?”

„To je víc než dost. Wyverni jsou vzácní netvoři, takže jich lovíme, kolik jen zvládneme. Pokud budete chtít prodat těch dalších 60, dáme vám za ně štědrou nabídku.”

Jen tak mimochodem, řekl, že každý wyvern měl cenu přes 2,3 milionu dolarů. V korejských wonech by to bylo 2,5 miliardy. Ach jo, byli o miliardu wonů dražší než rozplývající se tuňáci! Počkat, neznamená to, že jsem zrovna vydělal přes 180 miliard wonů? Bez ohledu na to, kolik jsem vydělal, nikdy jsem ty peníze nepoužil, takže jsem si neuvědomil, kolik to bylo. Na okamžik jsem si pomyslel: Dát jim deset bylo příliš? Nejdřív jsem se měl zeptat na cenu! Ale jelikož jsem byl ořádovaný, bylo by nevzhledné, kdybych je po nich chtěl zpět.

Zatímco jsem se snažil uklidnit, řekl jsem: „Takže prozatím jich prodám dvacet.”

„Rozumím. O podrobnostech si můžeme promluvit odpoledne, až si trochu odpočinete. Do té doby samozřejmě sesbíráme všechny wyverní mrtvoly.”

„Jistě.”

Vrátil jsem se na ubytování. Ačkoli jsem se s pomocí Ruyueiny moci očistil od wyverní krve a masa, bylo nemožné se tomu všemu vyhnout. Zaměstnanec Strážce na recepci se vylekal, když mě spatřil, a zavedl mě do sprch. Co jiného čekat od ubytování pro ořádované, každý měl soukromou sprchu. Konečně jsem si mohl sundat masku.

„Huu...”

I když jsem s pomocí wyvernů vyventiloval svůj stres, pod horkou vodou ve sprše jsem si vzpomněl, co se včera večer stalo. Šokovaná Ciara a Hwaya, co se na mě ustaraně dívala. Ludia nebyla ve stavu, kdy by mohla mluvit o Hrdinech, a YeEun se o mě bála. Ale Hwaya byla jiná.

Realisticky tu Ciařinu nabídku zvážila a zeptala se, jestli nevadilo, že tu nabídku odmítnu. Věděla, jak nebezpečné bylo být Hrdinou, a myslela si, že je pro svět a pro mé bezpečí lepší, abych tu nabídku přijal.

„Organizace, co...”

Byla by lež, kdybych řekl, že jsem o tom nikdy neuvažoval. Byla by lež, kdybych řekl, že jsem se nikdy nepředstavoval na místě Hrdinů z jiných světů, co bojovali proti nepřátelům světa jako jeho jádro.

Popouzelo mě to a bylo mi z toho nepříjemně kvůli tomu, že to byla nevyhnutelná budoucnost. Ale také to bylo něco vzrušujícího, skvělého a mystického, o čem snil každý chlapec. Muž, co bojoval a riskoval přitom osud světa. Bylo to celkem klišé. A taky to nebylo tak, že by se mi protivilo být ve větším bezpečí. Nebyl jsem tak hloupý.

Nechtěl jsem zemřít. Bál jsem se o svou rodinu, přátele, Ludii, co se na mě spoléhala, a... Lorettu, kterou by to ranilo.

Musel jsem chránit mnoho věcí. Bylo mnoho lidí, co jsem miloval, a mnoho mě jich milovalo na oplátku.

Proto jsem se bál ještě víc.

Že použiju nespočet lidí jen proto, že byl v sázce osud světa. Že při mé ochraně zemře mnoho lidí. Bál jsem se té krve, co bude téct ve jménu Hrdiny.

Bál jsem se. Bylo to nechutné a děsivé.

A tak...

„Musím zesílit.”

Musel jsem zesílit. Být dost silný, abych všechno rozdrtil svou vlastní silou.

Vzpomněl jsem si na svět Luka.

Tváří v tvář zkáze světa jsem si vzpomněl na lidi, co se spojili s démony, aby se zachránili.

Tváří v tvář zkáze světa jsem si vzpomněl na císaře, co obětoval svůj život pro ty, co si svůj život plně nevychutnali.

Kdyby Hrdina nezemřel, něco takového by se nestalo. Zrádci by se nemuseli spojit s démony, aby se zachránili, a císař by mohl riskovat svůj život pro budoucnost a ne kvůli přítomnosti. Ale Hrdina zemřel a svět padl. Moje kamarádka si zoufala a její rodiče zemřeli potupnou smrtí.

A tak pozemský Hrdina nezemře. Nebylo mu dovoleno zemřít. Aby nezemřel, musel zesílit. A ještě k tomu drtivě, aby nevytvářel zbytečnou smrt.

Vypnul jsem vodu. Osušil jsem se ručníkem a přemýšlel jsem. Uvažoval jsem, jak tento problém vyřešit.

Nic mě nenapadalo. Jako obvykle.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Shin není dokonalým hlavním hrdinou, ať už jde o fyzickou nebo duševní stránku. Dalo by se říct, že je pořád nezkušený, ale tak to nezůstane navždy.

Kobku bral jen jako místo, kde může zesílit. Tváří v tvář realitě se to pomalu změní. Co na něj čeká, jaká rozhodnutí učiní, na to si počkejte a sami uvidíte. Nebudete zklamaní.

-----------------------------------------------

~ Tak ta finta s ledovými stupátky je úžasná, ale jaksi trochu opožděná. Kolem mu poletuje spoustu dopravních prostředků. Stačí si nějaký ulovit a ochočit... ~ 

~ Kdyby vás to zajímalo, jeden wyvern (mrtvola se vším všudy) je zhruba 50 milionů korun... A když jich skolil 70... to je nějakých 3.500 milionů... tedy 3,5 miliardy?! Prostě hodně. ~

~ Příště budeme pokračovat v lovení wyvernů. Tentokrát už v týmu i s děvčaty. ~

<Předchozí>...<Následující>