ICDS - kapitola 135

Kapitola 135 – Tým Revival (9)

V té nečekané situaci mě málem zasáhl drakův ohnivý dech. Kdyby Hwaya včas neposlala své hejno ptáků, aby plameny včas nezablokovalo, mohl jsem být vážně zraněný.

„Dávej pozor, hlupáku! Pokud zemřeš, vytáhnu tě z hrobu a znovu tě zabiju!”

„Díky, Hwayo!”

Poděkoval jsem Hwaye, ale stejně mi bylo trapně a byl jsem naštvaný kvůli Pepperově granátu. Dokonce i v tom prudkém dešti jsem jasně viděl díru v drakově krku a granát zabořený v něm.

Bylo to úžasné. Ptáte se, co bylo úžasné? Bylo to to, že ten granát nevybuchl, ani když zrovna teď vyšlehl ten drakův oheň. Ti mizerové zašli s bezpečnostními opatřeními příliš daleko!

„Leone Peppere, přísahám, že tě uškrtím...!”

Zaskřípal jsem zuby a znovu jsem pozvedl kopí, vstřebal jsem okolní energii blesku. Jelikož ta snadná metoda teď byla pryč, mohl jsem použít akorát tu obtížnější metodu. Ugh, pro řády SS jako já a Hwaya to bude v pohodě, ale řády S by mohli přijít ke zranění, čemuž jsem se chtěl vyhnout... Ach!

[Mega kamenná rána!]

Drak oběma svými tlapami dupl do země. Uživatelé schopností zpanikařili a rozprchli se, aby se vyhnuli jeho útoku, ale na zemi se objevila díra a vtáhla do sebe pár uživatelů schopností. Okamžitě poté z té díry vystřelil obrovský balvan.

„Zachraň je! Pokud je to tam dole zasáhne, nebudeme moct nic dělat!”

„Ach Zemi, vrať mi ty, co jsi spolkla!”

Ludia a ostatní uživatelé schopností honem zachraňovali ty, co spadli do díry, ale mě víc trápil ten obrovský balvan, co kvůli drakově magické moci vyletěl vzduchem do výšky stovek metrů.

Co to zrovna teď zakřičel? Ačkoli to nevysvětlovalo, co to dělalo, při pohledu na ten obrovský balvan na nebi jsem dokázal říct, co měl v plánu.

Ten drak měl v plánu ten balvan upustit a rozdrtit uživatele schopností!

Všichni se v panice přesouvali. Jelikož jsem byl jediný, kdo to mohl vykrýt, nemusel jsem váhat. Rozkázal jsem Lotte, aby letěla nahoru. Ale Lotte potřásla hlavou.

[Nedokážeme to vykrýt! Pokud nás to zasáhne, já budu možná v pořádku, ale Hrdino, ty zemřeš! To není normální balvan!]

„Neboj se. Neženu se do věcí, když vím, že mám nulovou šanci na výhru. Nezemřu.”

Lotte si povzdechla a začala stoupat. Jen pro jistotu jsem aktivoval Dračí kůži. I kdyby ta metoda, co mě napadla, nezabrala, s tímhle nezemřu. Ačkoli moje rychlost při Dračí kůži klesla, na Lottinu rychlost to nemělo vliv, neboť rychle stoupala.

A tehdy ten balvan dosáhl svého nejvyššího bodu a začal padat. Po pravdě to bylo strašlivé. Slovo obrovský nedokázalo ani popsat, jak velký ten balvan vlastně byl.

„Shine, ne!”

V té chvíli ke mně přiletěla Hwaya na svém ohnivém wyvernovi. Musela si myslet, že jsem měl v plánu spáchat sebevraždu, neboť měla bledou tvář. Jako kdyby. Ani vzdáleně jsem se nepodobal mučedníkovi.

Hwaya vypadala, jako že mě chce odtáhnout pryč. Zeptal jsem se jí: „Hwayo, dokážeš zpomalit pád toho balvanu?”

„A pokud ano, dokážeš s tím něco udělat?”

„Samozřejmě. Takže půjde to?”

„Pokud jde jenom o to ho zpomalit... Ano, trochu.”

Hwaya z inventáře vytáhla lektvar a dala si ho do pusy. Pak zvedla ruku. A na ní se jí objevil kulový bílý plamen. Podívala se zpět na mě, zatímco do toho bílého plamene vlévala víc moci. V jejích plamenných očích jsem jasně viděl starost.

„Mám dost many jen na to, abych udržela plamennou armádu, takže ty musíš udělat zbytek, dobře?”

„Díky, Hwayo. Vážně jsi skvělá žena.”

„Neříkej něco, co nemyslíš vážně. Byla bych radši, kdybys mě zlíbal.”

„Nenecháš mě ti ani složit kompliment...?”

Když jsem to zamumlal, Hwaya se usmála a hodila ten dokončený bílý plamen na balvan. Jakmile se ten padající balvan srazil s Hwayiným bílým plamenem, povrch zrudl a odpor vzduchu ten balvan zpomalil. Dobře! Takhle pro mě bude mnohem snazší vykonat svůj plán!

„Hwayo, teď můžeš utéct!”

Aniž bych čekal na Hwayinu odpověď, letěl jsem s Lotte výš. V kopí, co jsem pozvedl, zajiskřil blesk a zdálo se, že Lotte se toho přibližujícího balvanu mírně děsila. Nijak jsem se jí nedivil. Byl velký jako bytový dům. Bez problému by se na něj mohly postavit stovky lidí.

Ten balvan padal. 100 metrů, 70 metrů, 35 metrů, 10 metrů! Bodl jsem kopím kupředu.

„Erupce!”

Jakmile se moje kopí srazilo s balvanem, cítil jsem, že moje kopí překonalo drtivou sílu balvanu. Ale aby se ochránila násada kopí, přeneslo to tu drtivou sílu přímo na mě.

Spolu s obrovským nárazem v pažích jsem cítil vzrušující bolest v oblasti solaru plexu. Ale věřil jsem moci Dračí kůže, a tak jsem zaťal zuby a dál jsem tlačil kopí kupředu.

„Ty zatracená ještěrko! Sežer tohle!”

Balvan se rozštípl. Nebylo to kvůli nárazu ze srážky s kopím, ale kvůli nepřirozeně silnému úderu. Rozštípl se na tucty a pak na stovky kusů. A pak se ty roztříštěné kousky stejně nepřirozeně snesly v přímé linii. Jejich cílem byl samozřejmě...!

[Kuaaaaaa, Hrdinoooo!]

Kdybych si to nahrál, mohl bych to použít jako zvonění budíku! Sprška kamenů zasáhla drakovo tělo. Nemyslel jsem si, že by utržil fatální úder, ale zaťal jsem pěsti, neboť jsem zabránil tomu, aby řády S zbytečně umřeli.

Ale najednou jsem na hlavě cítil kapky deště. Zvedl jsem ruku, abych se toho dotkl, a spatřil jsem, že se mi helma rozštípla ve dví. Zdálo se, že mi kolem hlavy proletěl kus kamene. Maska mi stále skrývala totožnost, ale za správku své helmy budu muset zaplatit. Zaskřípal jsem zuby a vložil jsem ty dva kusy helmy do inventáře.

Boj ještě neskončil. Pokud bych drakovi dovolil, aby ještě déle volně zuřil, moji společníci budou možná vážně v nebezpečí. Kaňon Antelope byl už kvůli jeho útokům v ubohém stavu. Škoda dokonce dosáhla vnějšího okraje kaňonu.

Hwaya neměla nekonečnou manu a nebude moct napořád blokovat plameny. Měl jsem podezření, že bez ní by polovina lidí, co byla nyní naživu, byla mrtvá.

A tak jsem toho draka musel zabít, než jí dojde mana.

„Huu...!”

Nejdřív jsem se odhodlal. Bude stačit jedna minuta? Budu schopen řádně mířit? Vážně to mám udělat?

Ne, s Ludiiným požehnáním by to mělo být jen stěží možné!

„Kuaaaaaaa!”

| Použil jsi Válečný pokřik Lorda orků! Všechny členy družiny to zbavilo účinků negativních stavů. Útočná síla všech členů družiny vzroste během trvání o 50%. Všichni členové družiny jsou ve stavu super-brnění, nepřátelské útoky je neohrozí. |

Tělo mi kypělo silou. Tím to samozřejmě nebylo. Pevně jsem stál na Lottině hřbetu a zamířil jsem svým kopím na Ohnivého draka, co momentálně máchal přední tlapou a chrlil oheň na řády S, co na něj útočili.

„Gigantik! Uk!”

[Kuk... To je tíha, Hrdinooo!]

„Sekundu to vydrž, Lotte!”

Kopí v mžiku narostlo na desítky metrů! To kopí začalo být neuvěřitelně těžké a z Duchovní aury pohlcovalo nepředstavitelné množství many. Zaťal jsem zuby a zakřičel: „Hněv Nebeského boha!”

To gigantické kopí se proměnilo na blesk. Och, bylo teď lehčí! A když jsem navíc aktivoval Hněv Nebeského boha, ustavičně hřmělo a z nebes sjížděl blesk za bleskem. Mé kopí ty blesky přímo vstřebalo a ještě víc se zvětšilo.

[Hahaha, cítím se super high, pane!]

„Já se cítím super heavy!”

Po Peičině čilém výkřiku jsem zaťal zuby. Ve všech mých svalech se vzedmula síla. Zatraceně, kdybych se to nenaučil jako techniku, bylo by pro mě nemožné v této situaci soustředit veškerou svou sílu!

„Jdu na to... Hrdinný... Údeeeeer!”

Vrhl jsem ten blesk se vším všudy.

„Kuk! Co je zač ten obrovský blesk?!”

„Hřmící rytíř, to je moc Hřmícího rytíře!”

„Cože... To je moc řádu SS? Je to mnohem výš!”

„Ach, drak se pohybuje! Zastavte ho!”

[Kuaaaaa!]

Po pravdě řečeno, to kopí, co jsem vrhl, nebylo tak rychlé jako skutečný blesk. Drak byl na svou velikost celkem mrštný, takže by se tomu rozhodně dokázal vyhnout.

Tedy pokud bych nic neudělal.

„Stínové mrknutí!”

V další chvíli jsem stál drakovi na krku. Drakovi z těla vytryskly silné plameny a odhodil uživatele schopností zpět a teď se snažil vyhnout blížícímu se kopí. Já samozřejmě neměl v plánu mu to dovolit.

Pozvedl jsem svou zbělenou ruku a udeřil jej do krku. Zakřičel jsem: „Ledový dotyk!”

| Tvůj cíl na 5 sekund zmrzne. Poté stavový účinek může zrušit dle své odolnosti. |

[Kak!]

Drak na místě zmrzl, jako kdyby to byla lež. S širokým úsměvem jsem seskočil. Lotte vyletěla jako šíp a chytila mě.

„Pěkné, Lotte.”

[Ustupuju!]

Zdálo se, že Lotte cítila tu moc za Hněvem Nebeského boha. Rychle zamávala křídly a odletěla. Ani ne za sekundu poté to kopí, co jsem vrhl, probodlo drakovo tělo.

| Kritický úder! |

[Kyaaaaaaaaa!]

„Jů, kritický úder!”

Sledoval jsem to, zatímco jsem stál na Lottině zádech. Když se Hněv Nebeského boha prodral drakovým krkem, spálil všechno, co mu stálo v cestě, a probodl drakovi tělo. Zabořil se hluboko dovnitř a na okamžik zbarvil svět do zlata, jak ten působivý blesk uhodil do drakova těla.

Zároveň s tím vybuchl i ten granát, co byl zanořený v drakově krku! Správně, kdyby dokázal přežít i Hněv Nebeského boha, nebyl by to granát, ale netvoř řádu SSS! Šrapnely z granátu rozcupovaly drakovi hrdlo. Ačkoli to nebylo tak silné jako Hněv Nebeského boha, při jeho pozici a kvůli tomu, že v něm byla vlitá veškerá Pepperova moc, uštědřil kritickou újmu.

[Kuaaaaaa...! Hr... dinova... moc...!] zařval drak.

Hlas měl tišší a tišší, až už ho nikdo neslyšel. Kdyby kvůli tomuhle nezemřel, musel bych se uchýlit k Božské manifestaci. Když jsem se k tomu odhodlával, napětí z mého těla vyprchalo. Zaslechl jsem hlas, na který jsem čekal.

| Akční nájezd byl úspěšný! Šest průzkumníků kobky ze Země a jeden nezávislý průzkumník kobky, celkem sedm průzkumníků kobky úspěšně dokončilo Akční nájezd! Toto velké dosažení velmi zvyšuje odměnu! Jelikož váš průměrný řád je nižší než řád bosse nájezdu, odměna se znovu zvýší! |

| Tvá důstojnost je hodna pozornosti Mimořádných. Všichni bohové, co milují bitvy a války, tě začínají bedlivě pozorovat. |

Tentokrát se odměna ještě víc zvýšila?! A navíc ta zpráva... Zdálo se, že jsem se musel připravit na to, co mělo přijít.

| Za dokončení Akčního nájezdu jsi získal 5 stavových bodů. |

| Odměny budou rozděleny podle zásluh. |

| Kang Shin má největší zásluhy. Vyber si odměnu. |

| 1. Hněv vulkánu (epické) |

| 2. Nevěsta Ignise (epické) |

| 3. Popravčí v Dvou měsících (epické) |

| 4. Elixír |

| 5. Vulkanické kopí (epické) |

| 6. Vulkanický strážce (epické) |

| 7. 5.000.000 zlatých |

...I ta nejhorší odměna byla 5 milionů zlatých?! A odměna v podobě lektvaru byl Elixír?! Pokud je to to, co jsem si myslel, že je... není to ten zázračný lektvar, co člověka navrátí ze všech fyzických nebo mentálních zranění a stavových účinků do normálu?! Pokud je lektvarem Elixír, tak co potom ostatní odměny?! Tím myslím, že to je všechno epického řádu!

„S-shine, objevily se odměny? Objevily, že? Jsi první v zásluhách, tak jaké to je? Něco dobrého?”

Jasně jsem byl první v zásluhách. Nemohl to být nikdo jiný. Hwaya to dobře věděla. Přišla za mnou a zeptala se mě se zářícíma očima.

Když jsem se na ni podíval, objem vodní páry, co z ní stoupal, se zmírnil. Prudký déšť pominul.

Když jsem viděl, jak mezi bouřkovými mračny prosvitl paprskem světla, řekl jsem s vážným výrazem: „Hwayo... strefili jsme jackpot.”
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Dobře pro tebe, Peiko! Cítíš se super high! Lidé na Munipii se teď cítí super low...

PS – Cítím se super high: Jojo's Bizarre Adventure. Diova slavná hláška!

-----------------------------------------------

~ Balvan velký jako bytovka, hm? Příště o odměnách, o Pepperově obhajování, o Ciaře a jednom Shinově výbuchu. Prostě velmi společensky napjatá kapitola. ~

<Předchozí>...<Následující>