ICDS - kapitola 134

Kapitola 134 – Tým Revival (8)

Byl jsem v šoku, ale nebyl jsem v tak velkém šoku, abych si nechal ujít tuto cennou příležitost. Zrovna teď byl drak téměř naprosto bezbranný! Když jsme se přiblížili k drakovi, Ruyue nejprve stlačila vír ledových krystalů, co nás chránil, a vystřelila ho k drakovi. Z tváře mu vytryskla krev a i ta krev brzy zmrzla.

[Kuaaaak!]

„Vezmu si oko!”

Závěrečný úder Stopy vichřice! Horečnatě jsem cirkuloval Perutův okruh a přidal jsem větrnou moc Stopy vichřice ke svému kopí blesku.

Stáhl jsem kopí vzad. Zmrzlá krev na drakovi nedokázala porazit jeho horkou krev a vypařila se. Zároveň s tím jsem bodl svým kopím vpřed!

| Kritický úder! |

[Kiaaaaa!]

„Tohle je moc Bijce lebek!”

Jakmile mu kopí blesku probodlo levé oko, protrhalo to manovou bariéru, co mu chránila tělo. Jen co jsem si uvědomil, že jsem dosáhl kritického úderu, jeho oko explodovalo na kusy.

U útoků s rozběhem jsem už měl bonus. A když účinek Bijce lebek zesílil újmu z kritického úderu, dokonce ani oko bosse řádu SS+ nebylo v bezpečí. Kvůli nečekané efektivitě toho útoku mě znovu zkropila krev.

[Kuhuhu, jak jsem si myslela, Hrdina je úžasný!]

„Prozatím leť zpět! Tenhle mizera sebou znovu začne házet!”

„Kyahahaha! Skvělé, jsi tak skvělý! Vezmi mě s sebou!”

Když jsem s Lotte chtěl užuž odletět, někdo k nám najednou skočil z drakova krku. Byla to YeEun! S dvěma dýkami, co se leskly černou aurou, mi snadno přistála na zádech. Nevěnovala žádnou pozornost tomu, jak sebou Lotte házela, aby ji setřásla, otírala se mi o záda (ačkoli jsem je měl skrytá pod brněním) a zeptala se: „Jak se jmenuješ? Hm? Řekni mi to.”

Byl to YeEunin hlas, ale něco na tom bylo jiné. Pokud YeEun mluvila jako holka na základce, nyní z jejího hlasu sálalo kouzlo vyspělé ženy. Vlastně to, jak se na mě dívala, když vykukovala zpoza mého ramene, se nedalo popsat slovy.

„Ty, ty ses projevila v YeEun.”

„Och? Znáš mou učednici? He? Hmm, aha. Ne. Můžu si ho vzít?”

Měl jsem pocit, že jsem chápal, o čem ona a YeEun mluvily... Jemně jsem od sebe odstrčil její tvář a namítl jsem: „Tentokrát to nechám být, protože máme stav nouze, ale bez dovolení bys neměla skákat na cizího wyverna.”

„Cože? Kyahaha, jsi legrační! Hm, jak jsem si myslela, líbíš se mi.”

[Zabiju tuhle ženskou.]

„Uklidni se, Lotte. Ach, vyhni se!”

Jak se dalo čekat, rozlícený drak po nás máchl ocasem. Lotte se tomu rychle vyhnula a drakův ocas udeřil do země, takže se rozšířilo dalších pár trhlin. Drakovo tělo navíc ještě víc zrudlo a z těla mu vystřeloval rudý plyn podobný páře.

„Co to je?”

„Co si myslíš, že to je? To znamená, že je teď těžší mu skočit na krk a zaútočit.”

Ačkoli jsme se o wyverny více méně postarali, pro ostatní ořádované bylo stále obtížné s drakem bojovat. Země byla popraskaná a z těch trhlin vyvěrala láva. Drakovo tělo hořelo a ačkoli na něj útočilo pár řádů S z dálky, v pořádném útoku jim bránila rudá pára. Vykrýval útoky z dálky i z blízka... To byl podvod!

[Jsou všichni v pořádku?!]

[Já ano. Ocas toho mizery je velký jako Pán podlaží.]

[Taky jsem v bezpečí, Hwawu!]

[Jsem... naživu...!]

Jelikož Ludia nebyla v pozemském komunikačním kanálu průzkumníků kobky, poslal jsem jí oddělenou zprávu. Řekla, že to zemětřesení zvládla svou schopností a že se teď soustředila na podporu z dálky. Nebylo tu moc lidí se schopnostmi léčit. A tak velice zvýší počet přeživších.

„Kuha! Kulky se prostě roztaví, když se k němu přiblíží!”

Pepperova helikoptéra přiletěla ke mně. Ačkoli to řekl s neotřelým úsměvem, nevypadal moc šťastně. Zdálo se, že ani jeho kulky nedokázaly proniknout rudou parou. Ale když Pepper spatřil YeEun, překvapeně vykřikl: „Hm?! Slečno, vypadáš stejně, ale tak nějak vypadáš víc sexy! To jsem se zamiloval?”

„Hahaha! Jak jsem si myslela, můj vzhled nedokáže skrýt mé kouzlo! Ale promiň, už jsem si vybrala jeho.”

„Peppere, napadá tě, jak zaútočit?”

Pepper byl řád SS a jako takový by se jenom po tomhle nevzdal. Když jsem přerušil Pepperovo a YeEunino tlachání svou otázkou, široce se usmál.

„Normálně bych vyrazil kupředu se svou bazukou, ale myslím, že ty kapky vody, co předtím vystřelil, něco rozbily. Helikoptéra moc dobře nereaguje! Takže příteli, přišel jsem doručit své eso v rukávu!”

Něco po mě hodil. Když jsem to chytil a podíval se, byla to černá kovová koule s rudým tlačítkem.

„Je to tříštivý granát, co jsem si nechal speciálně vyrobit. Na jeho výrobu použili materiál jen z netvorů řádu S a výše, takže by sis měl umět představit, jakou to má sílu! Jelikož to bez mé many nefunguje, není tam žádná pojistka nebo tak něco. Když do toho normálně vliju manu a zmáčknu tlačítko, exploduje to přesně za 3 sekundy, ale...”

„Vlil jsi do toho veškerou svou manu, že?”

„Bingo!”

Ačkoli to vypadalo prostě, ta mana, co jsem uvnitř cítil, nebyla žádná sranda. Podrobněji řečeno tam byla všechna mana člověka v řádu SS.

„Tři sekundy, co zmáčkneš tlačítko, příteli! Svěřím ti to!”

„Zatraceně, ty jeden... Nech to na mě. Postarám se o to.”

„Dobře, takže já jdu zachránit ostatní. Potom zajdeme na drink, příteli! Hodně štěstí!”

Pepper se široce usmál a překřížil prsty nad sedadlem pilota, pak otočil helikoptéru a šel zachraňovat ostatní uživatele schopností. Zatraceně, ten chlápek byl prostě až příliš skvělý... Prozatím jsem ten granát sevřel.

A pak se situace znovu změnila.

[Hrdino! Vydej se mi!]

„Hrdina sem, Hrdina tam! Moc hlučíš!”

Když ten drak zařval, znovu vytryskla láva a Hwaya také zakřičela. V další chvíli ta láva tryskající ze země překvapivě vystřelila k ní. Polekalo mě to a užuž jsem chtěl vyrazit k Hwaye, ale ona zvedla obě ruce.

„Teď jsem na řadě já! Armáda plamenů!”

Jak zvedla ruce, láva, co k ní letěla, se rozpadla na kusy a začala nabývat různých podob. Orel, jestřáb, vrána... Po tisících se tam začali objevovat ptáci, co byli známí svou agresivní povahou. Království zvířat... Ne, byla to Armáda plamenů, ptačí verze! Kvůli neustálému dešti jejich těla bez ustání syčela a vystupovala z nich pára, ale nescvrkli se a dál planuli.

Jako kdyby to nestačilo, největší kus lávy utvořil obrovského wyverna. Hwaya mu vylezla na hřbet a vyslala ke mně široký úsměv. Dokonce i v tom dešti jsem její úsměv jasně viděl.

Pak se zezadu ozval YeEunin hlas: „Fuj, ženské s velkýma prsama by měly jít do pekla.”

YeEun ani nebyla plochá... vidím to tvoje minulé já... Ačkoli mě tohle napadlo, pomyslel jsem si, že kdybych to řekl, zlomila by mi vaz. A tak jsem si to nechal pro sebe.

Poté, co Hwaya veškerou tryskající lávu proměnila na svou armádu, ořádovaní také začali s protiútokem.

„Seskupme se! Mágové, prosím, chraňte nás bariérou!”

„Vezmeme mu aspoň jednu šupinu!”

„Chraňte naši zemi! Ochráníme Ameriku!”

Většina amerických uživatelů schopností hořela odhodláním ochránit svou rodnou zemi a uživatelé schopností z jiných zemí dělali to samé, aby nepošpinili jméno své země. Ti, co se víc starali o svůj život, už pravděpodobně odešli z bojiště!

[Lidé se vždycky rádi shromažďují v davech! A také vždycky v davech umřeli!] zařval drak.

Pára, co mu zakrývala tělo, se proměnila na dlouhé a tenké jehličky. A on je pak vystřelil jako předtím dešťové kapky.

Okamžitě poté Hwayina Armáda plamenů vykryla šípy z páry. O těch pár, co proklouzlo, se budou muset postarat uživatelé schopností.

BUUM!

Šíp páry, co k nim letěl, se s bouchnutím najednou odrazil zpět. Naklonil jsem hlavu ke straně, měl jsem pocit, že už jsem tu schopnost dřív viděl. A pak ti ochránění uživatelé schopností zakřičeli své díky.

„Temný rytíř! To je Temný rytíř!”

„Ooch, jsou tu Hřmící rytíř i Temný rytíř!”

Otec odhalil svou totožnost celému světu.

[Mé plameny se živí samotným nebem!]

Drakovy plameny dál sílily. Ale atmosféra tu byla jiná než předtím. Ten chaos vytvořený bossem wyvernů a obyčejnými wyverny ustal a všichni teď čelili drakovi.

[Vy hmyzí nicky se svíjíte až do smrti!]

„Kuuk! Má snacho, prosím!”

„Ano!”

Ludia použila svou moc Země a ochránila uživatele schopností, zatímco otec byl vpředu a střílel nárazové vlny a vykrýval útoky draka. Útoky, co svými nárazovými vlnami nedokázal naprosto vykrýt, vykryla Minami.

„Zesílený strážce! Haap!”

Ačkoli otec vykryl část útoků, její obranné schopnosti nebyly obyčejné. Ale zdálo se, že drakovy šípy z páry byly jen zástěrka pro jeho skutečný útok, neboť svým velkým ocasem praštil Minami. Ačkoli ostatním se podařilo včas uskočit, Minami byla... Kuk!

Když jsem k ní užuž chtěl vyrazit, Minami zakřičela: „Aegis!”

Zacukalo mi v obočí. Aegis? Nebyl to Athénin štít...? Brzy poté, co mi to vytanulo na mysl, zazářil štít, co měla v ruce zlatým světlem. Zároveň s tím jsem pocítil pocit, na který jsem si teď už zvykl. Ačkoli jsem neměl právo to říkat, když jsem sám měl dvě boží pravá jména, Minami v řádu Zlato z Druhé kobky byla... génius!

„Minami získala Athénino pravé jméno!”

„Nevím, kdo je to Athéna, ale musí to být úžasný bůh. Cítím z ní velkou moc!” poznamenala YeEunina mistrová a přikývla.

Zatímco jsme my dva mluvili, to, co se dělo na zemi, byla pěkná podívaná. Jakmile se drakův ocas srazil s Aegis v Minaminých rukou, ocas bosse nájezdu řádu SS+ začal kamenět. To byl s největší pravděpodobností účinek Medúziny hlavy, o které se říkalo, že byla na Aegis. Bylo trochu divné, že kameněla při kontaktu a ne při pohledu, ale rozhodně to bylo efektivní.

[Kuaaaaa! Ty malá mrcho!]

Rozzuřený drak máchl svým ocasem a odlomil tu zkamenělou část. Kvůli této odhodlané oběti proces zkamenění nepokračoval. Ale i tak se mu roztříštila čtvrtina ocasu a z rány vytryskla krev jako z fontány, celý kaňon přebarvila na rudo. Tohle by mu mělo velmi odsát sílu a manu. A navíc by teď mělo být nemožné, aby útočil ocasem! Co jiného čekat od boží moci...

„Pojďme. Čím bude nepřítel nervóznější, tím snazší ho bude bodnout dýkou.”

„Dobře.”

Myslel jsem si to samé. Když se ten boss v řádu SS+ poprvé objevil, nesl si s sebou zdrcující prestiž, ale teď to byla jen ještěrka, které chybělo jedno oko a ocas. I když magickou moc měla stále hrozivou.

[Déšť! Jsem promočený deštěm!]

„Z-zahajte útok!”

S podporou otcova a Minamina úspěchu se někteří s řádem S přiblížili k drakovi a zaútočili. Ačkoli jejich rozdíl v moci byl jasný, drak nebyl vůči jejich útokům naprosto imunní. Proto sebou drak tak házel.

[Takoví jako vy se ke mně opovažují přiblížit! Hrdinu, dejte mi Hrdinu!]

Pára, co mu pokrývala tělo, se volně proměnila a rozmetala se, stále sebou nesla nesmírné horko. Pár ořádovaných, co se tomu nedokázali vyhnout, ustoupilo s obrovskými zraněními. Když jsem viděl, jak řády S přinutil ustoupit jen po takovém prostém útoku, jeho síla mě znavila.

„Ty! Pouhá ještěrka se opovažuje prahnout po člověku?!”

Když otec viděl, jak uživatelé schopností jeden po druhém ustupovali, zaskřípal zuby a kopím prosyceným nárazovými vlnami probodl drakovu tlapu. Zdálo se, že Minami při tom předchozím útoku přišla o svou moc Aegis, ale stejně se rychle pohybovala sem a tam a chránila ostatní před drakovými útoky. Tehdy jsme se přiblížili.

„Rozptýlíš ho, že?” zašeptala mi YeEunina mistrová do ucha.

„Já ho nerozptýlím. Ale zabiju,” namítl jsem zlehka, jak jsem se pevněji chopil svého kopí.

Cítil jsem, jak Perutův okruh zuřivě cirkuloval, a zahlížel jsem na draka. Déšť a blesky, co se řinuly dolů, mě posilovaly a draka oslabovaly. Nezáleželo na tom, že byl v řádu SS+ nebo že to byl boss nájezdu pro 100 lidí. Mohl jsem být jeho oponent. To bylo všechno, na čem záleželo.

„Vážně jsi podle mého gusta. Dobře, jmenuju se Duca Eilie. Dobře si to pamatuj.”

„Já jsem Kang Shin. Ale nevím, jestli se kdy znovu uvidíme.”

„Můžu prostě požádat svou učednici! Příště bychom si měli užít rozvášněnou noc!”

S tím Duca seskočila z Lottina hřbetu. Když si nás drak všiml a zvedl hlavu, zakřičel jsem, zatímco jsem pil Manový lektvar nejvyššího řádu: „Ruyue!”

[Křišťálový déšť!]

Začalo pršet prudčeji. Z proudů deště se staly ledové šípy posílené živelnou magií a vystřelily k drakovi! Drak otevřel tlamu, aby zaútočil na Ducu, ale střetl se s nespočtem ledových šípů. Nemilosrdně to zasáhlo nejenom jeho tlamu, ale také hlavu, tělo a ocas. A mě to také nemilosrdně vysálo manu.

[Můžu teď vyrazit, Hrdino?]

„Ještě ne...!”

Z těla se mu vlnila rudá pára. Chtěl tím vykrýt Křišťálový déšť, ale Duca díky tomu v bezpečí přistála. Jakmile dopadla na draka, svýma dvěma dýkami, z kterých sálala černá aura, udeřila draka do krku. Jak mu jednu po druhé lámala na krku šupiny, vzrušeně zakřičela: „Kyahahaha! Tohle je zábava, zábava!”

To byla ale šílená ženská... Ehm. Teď byla každopádně ta správná chvíle!

[Grrraaaaaaiiaaaaaaa!]

Jak Lotte nabrala rychlost k drakovi, ze všech směrů se k nám také slétli plamenní ptáci. Ptáci se srazili s drakovými plameny a zabránili jim tak, aby se dostaly k nám. Jak to, že Hwaya sama dokázala vykrýt plameny bosse řádu SS+? Bylo to více než impresivní.

„Haa, to byla zábava! Zbytek nechám na tobě, zlato!”

Naopak Duca seškrábala drakovi šupiny a pak mu zabodla dýky do hřbetu a seskočila. Dýky držela v obráceném úchopu a klouzala dolů. Myslela si, že to byl bezpečný způsob přistání? Černá aura vytrhávala drakovi šupiny v přímé linii a drak kvůli tomu ze sebe vydal řev, při kterém tuhla krev v žilách.

Na druhou stranu Lotte ještě víc zrychlila.

Z drakova těla vybuchly karmínové plameny. Bylo to, jako kdyby se jeho nezměrná magická moc vymkla kontrole. Slyšel jsem, jak nedaleko ječeli uživatelé schopností. Minami, dobře je chraň! A já...!

„Miř na krk, kde mu Duca seřízla šupiny!”

[Hned letím!]

Mé okolí se rozpilo. Plamenní ptáci nedokázali udržet krok s Lotte a zaostali. V mžiku jsme byli u drakova krku. Kdybychom nebyli takhle rychlí, drak by snadno přišel s protiútokem! Bez náznaku zaváhání jsem použil Božskou rychlost a Hrdinný úder. Kopí bílého blesku, co bylo šíleně zrychlené díky Božské rychlosti, bez odporu probodlo drakovi krk a rozšířilo díru, co už tam byla. Dobře!

„Sežer tohle!”

Vytáhl jsem granát, co mi Pepper dal, a zmáčkl jsem tlačítko. Hodil jsem ten granát do díry a vytáhl jsem kopí. Lotte rychle zrychlila a odletěla zpět. Dokonce ani Ohnivý drak neustojí Pepperův granát plný jeho moci... Ech? Proč to nebouchlo?

[Kuaaaa! Ty se opovažuješ mi do krku udělat díru?! Musím tě dostat za každou cenu!]

„P-pep...! Peppereeeeeeee!”

Dal jsi mi nefunkční granát, ty mizero!!

-----------------------------------------------

~ Takové pěkné narůstání napětí, úspěch na dosah, pěkný ohňostroj za rohem... a ono nic! ~

<Předchozí>...<Následující>