HK - kapitola 85

Kapitola 85 – Výborné houby a Letní scenérie

Jakmile nastane léto, dokonce i na vzdálenou vesnici ve sněžné zemi jasně svítí slunce. Les je zbarvený jasně zeleným odstínem a květiny přitažlivě kvetou.

Dneska jsem se Sieg hodlal sbírat houby. Od rána jsem byl plný energie a dělal jsem oběd, co si vezmeme do lesa.

Dnešním jídlem byl 'lososový smetanový koláč'.

Nejdřív jsem udělal koláčové krustičky. Do mísy jsem dal sůl, mouku a máslo a pak to dobře promíchal dřevěnou lžící. Mouku jsem často sypal na máslo, aby byl povrch dobře obalený.

V tomto období se v obchodech daly za levno sehnat mléčné produkty, takže jsem s máslem nijak nešetřil.

Jakmile máslo zjemnělo, opláchl jsem si ruce studenou vodou. Potom se těsto uložilo do čistého plátěného vaku a nechalo se hodinu odpočinout v ledárně.

Zatímco těsto odpočívalo, udělal jsem smetanovo lososovou náplň. Použil jsem importovaného lososa, co jsem koupil v obchodě. Použil jsem jenom horní půlku a druhou jsem nechal rodině Rango.

Lososa jsem nasolil a uložil v ledárně a teď jsem ho vytáhl a namočil do mléka, abych ho zbavil pachu. Pak jsem osmažil houby, cibuli, mrkev a brambory, až změkly. V dalším hrnci jsem rozpustil máslo a pak jsem přidal mouku. Po chvilce jsem přidal mléko a míchal. Jakmile hrudky z mouky zmizely a směs začala být hladká, odložil jsem hrnec s ohně. Pak jsem smíchal zeleninu a krémovou omáčku a pak jsem přidal polévku ze včerejší večeře a koření, abych vylepšil chuť.

Nakonec jsem přidal lososa a vařil to, až dokud se neodpařila tekutina.

Když byla hotová krémová náplň, i krustičky, co odpočívaly v ledárně, byly hotové.

Pak jsem opakoval proces tvarování vláčných krustiček s pomocí dlouhé dřevěné hole.




Dokončené koláčové těsto jsem položil na látku. Na jeden konec čtvercové krustičky jsem nakladl suroviny a uspořádal je do trojúhelníkového tvaru. Konce jsem pevně svázal, aby smetana nevytekla. Pak jsem povrch potřel rozšlehaným vejcem, aby se těsto lesklo.

Železný plát jsem vymazal olejem a pak jsem pár minut pekl hotové koláčky. Lososovo krémové koláčky, připravené k servírování.

Kdyby byla zima, teplé a křupavé koláčky by byly pěkné, ale toto bylo upocené roční období, takže jsem netoužil zakousnout se do čerstvého koláčku.

Když zchladly, uložil jsem je do košíku. Oběd byl hotový.

Potom jsem se se Sieg nasnídal a pak jsme zamířili do lesa.

„Dneska jsi byl vzhůru brzy. Jaká vzácnost.”

„Dělal jsem oběd na cestu.”

„Vážně?”

Oběd jsme měli zabalený v košíku. Jestlipak bude mít Sieg radost. Zatímco jsem takhle přemýšlel, dál jsem kráčel cestou.

„Ach, tady jsou!”

Dnešním cílem byly žluté houby zvané lišky (Kantarelli).

„To zní, jako kdyby byly jedovaté.”

„To jsou.”

„...”

„Pokud jich nesníme příliš, nevadí to.”

Kantarelli jsou jedny z nejoblíbenějších hub na světě, vyjma pěstovaných hub. Co se jedu týče, no, mělo by to být v pořádku. Pravděpodobně.

„To zní podezřele.”

„To nic, to nic! Otec to tak řekl, takže si jsem jistý, že to je v pořádku.”

Kantarelli mají osvěžující vůni jako meruňky. Přitáhl jsem Sieg blíž, aby natáhla vůni hub.

„Vážně to tak voní.”

„Že? Jsou dobré, uvidíš!”

Zdálo se, že to Sieg vzdala a začala sbírat houby.

Zhruba za hodinu jsme nasbírali celkem dost, takže jsme přestali. Na tomto místě byly borůvky, takže jsme se rozhodli pár nasbírat.

„Sieg, co kdybychom si teď trochu odpočinuli?”

Nejsi unavená? Dokonce i když jsem se na to zeptal, Sieglinde s lehkovážnou tváří řekla, že je v pohodě. Měla ve vlasech list, takže jsem ho vytáhl.

Jelikož nedaleko byla řeka, rozhodli jsme si dát oběd tam. Kapesníky, co jsem v košíku přinesl, jsem namočil v řece. Jeden jsem předal Sieg.

V lese byl chládek, ale když jsme pilně sbírali bobule, stejně jsme se zpotili. Byl to dobrý pocit otřít si tvář chladným kapesníkem.

Když jsem se podíval na Sieg, zrovna si kapesníkem otírala krk.

Tradiční oděv měl uzavřený límec, takže se zbytečně potila.

Dostalo se mi letmého pohledu na její bílý krk a z nějakého důvodu mi její způsob otírání potu přišel tak sexy, že jsem bezděky vyhrkl: „Aach!”

Bylo to něco, co bych neviděl, kdybych seděl vedle ní. Děkoval jsem bohu za toto štěstí.

„Ritzi.”

„A-ano?!”

„Copak?”

„Ne, nic.”

„?”

Sieg na mě zavolala, aniž by se otočila, takže mě to překvapilo. Jen chtěla říct „dneska je vedro”, nic víc.

Choval jsem se podezřele, takže po mě Sieg střelila pochybovačným pohledem.

„Udělal jsi něco?”

„Ach, ehm, ne.”

Nakonec jsem se upřímně přiznal.

„Ehm, zezadu jsem sledoval, jak si otíráš pot.”

„Co je na tom zábavného.”

„Není to zábavné, ale nesnesitelné~ nebo tak.”

„...”

Dostalo se mi káravého pohledu.

Ale i tak se mi stejně líbilo, když se na mě Sieg takhle dívala, takže mě to trochu vzrušilo. Ale nechtěl jsem Sieg nahněvat.

„P-promiň, Sieglinde...”

Poté jsem se rozhodl, že Sieg přestanu špehovat.




K obědu jsme měli lososové krémové koláčky, co jsem udělal dneska ráno! Chtěl jsem, aby mě Sieg pochválila, takže jsem prohlásil, že jsem vstal brzy a vynaložil úsilí, abych je udělal.

„Podívej, Sieg! Tvrdě jsem pracoval od rána.”

„To je úžasné.”

Přemýšlel jsem, jestli mě pohladí po vlasech, takže jsem položil ruce na koleno a sklonil se, ale Sieg mě jenom poplácala po rameni. Taková škoda.

Měl jsem hlad, takže jsem se rozhodl pustit se do jídla. Trojúhelníkové koláčky byly o něco větší než naše dlaně. Vzal jsem si jeden do obou rukou a zakousl se do jednoho konce.

Zvenku byla koláčová krustička křupavá, zatímco vnitřek byl měkký od smetany. Losos měl mírně pikantní chuť, takže to chutnalo ještě lépe. Hrudkový krém měl hutnou chuť a zelenina byla uvařená do měkka a také jazýčku lahodila. Když jsem žvýkal houby, co jsme nedávno nasbírali, chuť přetekla.

Koláčky udělané z darů léta byly velmi uspokojivé.

„Ritzi, bylo to výborné. Děkuju.”

„Nemáš zač~”

Sieg to také chutnalo. Pěkné. Stálo za to se probudit brzy.

„Tak mě tak napadá, jak se ty jedovaté houby vaří?”

„Kantarelli, co?”

Jedovaté houby, totiž kantarelli byly křupavé, chutnaly mírně po pepři a měly bohatou vůni.

Daly se osmažit na másle a sníst s chlebem nebo je přidat do mléčné polévky. Daly se použít jako surovina na koláče, daly se uvařit společně s masovými kuličkami a dobře se hodily k omáčce ke grilovaným rybám.

„No, jejich příprava je stejná jako u normálních hub.”

„Aha.”

„Také dobře chutnají s alkoholem.”

„Na to se těším.”

Rozhodl jsem se kát ze svého dnešního šmírování a víc jsem se snažil při nalévání pití. ...No, i když už jsem Sieg naléval pití, protože se mi to líbilo.

Když jsme se vrátili domů, donesl jsem půlku nasbíraných kantarelli Ruruporon. Co se týkalo zbytku, očistil jsem je a pak jsem je nechal oschnout v košíku. Sušené houby byly v zimě důležité.

„Sieg, co uděláme s těmi borůvkami?”

Už jsem vyrobil zhruba dost džemu, omáčky a džusu pro dvacet lidí. Předvčerejšky jsem udělal koláč. V lese bylo spoustu zralých borůvek, takže jsme jich nakonec nasbírali hodně. Takže jsem si lámal hlavu s tím, co bychom měli udělat.

„Co třeba lassí?”

„Co to je?!”

„Jogurtový nápoj.”

„Hee, to zní dobře!”

Zdálo se, že to Sieg pila, když byla u armády a neměla moc velký apetit. Evidentně to byl zdravý nápoj z cizí země.

Suroviny jsme měli doma, a tak Sieg řekla, že to udělá. Nabídl jsem jí, že jí pomůžu. Abychom se nepletli Ruruporon při vaření, dělali jsme to na stole.

„Ritzi, můžeš rozdrtit borůvky.”

„Dobře.”

Zatímco jsem drtil borůvky, Sieg dělala něco jiného. V misce smíchala jogurt, sirup s citrónem a mléko. Rozdrcené borůvky se pak propasírovaly přes plátno, abychom měli jenom šťávu.

„A je hotovo, když přidáš borůvkovou šťávu.”

„Hee~”

Napil jsem se čerstvého nápoje.

„Ach, je to chladivé a výborné.”

Sladká chuť borůvek a kyselá chuť jogurtu se vzájemně doplňovaly. Mělo to čistou chuť, takže jak Sieg řekla, dokázal jsem si představit, že to piju, když nemám moc apetitu.

Jak jsme pili, podávala se večeře. V noci bylo chladno, takže jsem zavřel okna.

Roční období jevilo známky změny z léta na podzim.
--------------------------------------------------

~ Já tedy do lassí citrón nepřidávám, ale proti gustu... ~

<Předchozí>...<Následující>