DM - kapitola 163

Kapitola 163 – Vrchní kněžka Tenion (2)

„Vrchní kněžko, jsem doma.”

Sera vešla do svatyně, zatímco vypadala živěji než kdy dřív. Tohle dítě vždycky vypadalo šťastně, ale bylo vzácností, aby byla takhle veselá.

„Co se stalo, Sero? Setkala ses se svým milým?”

„T-tak to není! Pan rytíř není můj milý.”

Tohle dítě vážně špatně lhalo.

Jelikož mě to trochu zaujalo, zeptala jsem se na toho pana rytíře.

„To je tento pan rytíř, co mi pomohl s rozdáváním jídla, měla jsem záhadně pocit, jako kdybych se s ním už potkala, pořád na to myslím. Správně, je to člověk s podobným dojmem jako ty, vrchní kněžko, něžný nebo spíš flexibilní, jak to mám říct—”

Zatímco jsem Seru poslouchala, jak zamilovaně povídala o své lásce, měla jsem podezření, že tento pan rytíř byl možná Nanashi, i když jsem to neměla ničím podložené. Přemýšlela jsem, jestli to bylo tím, že jsem poslední dobou myslela jen na Nanashiho.

Nebyla to láska na stará kolena, víte?

Tehdy jsem během obřadu za úsvitu poprosila o věštbu a démonický lord, co měl oživnout ve vévodském hlavním městě, byl vyhlazen. Samozřejmě jsem okamžitě vyslala posla pánu vévodovi, ale ještě se to nemohlo veřejně ohlásit, protože se musel brát ohled na čest ostatních chrámů. Král samozřejmě slíbil, že to rozhodně ohlásí, takže k tomu prohlášení o vyhlazení démonického lorda pravděpodobně dojde během královské konference na jaře.

„Vrchní kněžko, vážně vypadáš, že máš z něčeho radost, víš? To sis našla milého?”

„Ufufu, jen jsem se zaobírala myšlenkami na Nanashiho.”

Vypadalo to, že chtěla něco namítnout, ale pořád byla měkká, co? Aby ji můj žert rozhodil. Ufufu, srdce měla neklidné, jako kdyby byla vážně zamilovaná. Až období démonických lordů skončí, možná bude dobře odejít do výslužby z mé pozice vrchní kněžky.

Nemyslím si, že by Sera zapomněla na svou povinnost, ale dejme jí varování, abychom jen pro jistotu udrželi její vztah ve zdravém rozsahu. Kněžka nebude schopná přijímat věštby, pokud přijde o své panictví. Pro náctiletou dívku to možná bylo kruté, ale musela počkat, až obdržíme věštbu, co potvrdí, že období démonických lordů skončilo.




Na vévodově hradě jsem se setkala se Seriným milým – možná by bylo lepší jej nazývat kandidátem na jejího milého. Byl vážně oblíbený a v obklopení dívek. Ale ale, ach, Sero. Pokud se budeš takhle tvářit, vysměje se ti, víš?

Ale stejně to pěkně vonělo. Nebyla to jen sladkost z cukru. Věděla jsem, že to doprodali.

Ale tento hlas.

Zněl přesně jako Nanashi. Jestlipak to bylo jeho dvojče?

Level měl poloviční než Nanashi a i skladbu technik měl přece jenom jinou. Stejný byl jeho věk, hlas a barva vlasů, hádám, že byl i stejně vysoký.

Jelikož jsem byla se starými známými z Parionina a Garleonova chrámu, na které jsem náhodou natrefila, když jsem blahopřála panu Tisradovi ke svatbě, zašeptala jsem Satouovi zavádějící slova. Ale než aby to s ním otřáslo, byl zmatený. Vypadalo to, že jsem se mýlila.

Možná o Nanashim moc přemýšlím.

Ufufu, neměla bych si ze Sery utahovat. Vypadalo to, že jsem byla zamilovaná panna.




„Dobrý večer, vrchní kněžko.”

Vážně byl nepolapitelný. Jak se sem asi dostal? Necítila jsem reakci na prostorovou magii, takže jsem si myslela, že tu nepoužil.

„Dneska jsem se přišel zeptat na věštbu ohledně démonického lorda.”

„Ale? Zabil jsi ho, ne?”

„Určitě ho porazil procházející hrdina.”

Až do konce si chce hrát na hloupého, že to nebylo on, co?

„Neohlásíte, že byl démonický lord poražen?”

„Řekla jsem to přímo jeho excelenci vévodovi, ale věštba o vyhlazení nepřišla do jiných chrámů, takže nemůžeme ohlásit, že byl démonický lord vyhlazen jen za chrám Tenion.”

Každý chrám se s největší pravděpodobností dotazoval, jestli byl [každý z ohlášených démonických lordů vyhlazen], neptali se na toho v podzemí vévodského hlavního města.

Jinými slovy letošní období démonických lordů ještě neskončilo— v tomto ohledu může být malým požehnáním, že tomu vévodské hlavní město už uniklo. Díky Nanashimu.

Jen pro případ jsem o tom řekla Nanashimu, ale i on to už čekal.

Jednoduše zamumlal: „Takže to je přece jenom takhle.” Působil dojmem jako: „Jsou to jenom démoničtí lordi, můžou na mě přijít bez ohledu na počet.” Bylo velmi zábavné odhadovat ten neviditelný výraz pod jeho maskou.

Nanashi mi dal kolem krku naplněný artefakt vzkříšení. Bylo to vážně úžasné. Jestlipak to byl předsudek starého věku, kvůli kterému jsem si pomyslela, že práce za zhruba 20 let byla zbytečná.

„Děkuju, Nanashi.”

Ale nesměla jsem zapomenout mu poděkovat.

Ačkoli jsem se ho zeptala na rytíře Pendragona, odpověděl jenom: „Ten mladý šlechtic, kterého nazývají zázračným šéfkuchařem, že?” A zdálo se, že podrobnosti neznal. Přemýšlela jsem, jestli to byla jen moje představivost, že jeho chování „nevím, neznám” vypadalo přesně jako Satouovo.

[Odpustek], který jsem připravila, vážně přijde vniveč, pokud je Satou vážně Nanashiho známým.

Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdyby se třetí princ setkal s Nanashim?

Nemohla jsem si pomoct a cítila jsem zlou předtuchu. Doufala jsem, že král během tohoto obtížného období neposlal takového potížistu.

Není to tak, že?

Ten král by neměl být člověk, co by udělal takovou chybu. Ten neústupný král by měl být určitě schopen předvídat tři tahy dopředu.

Aha, zbavoval se otravného prince.

Král předvídal, že se démonický lord objeví v Labyrintovém městě.

Odstrčit prince do nejistého elementu, vévodského hlavního města. Musím si postěžovat přímo králi.

Nevím, jestli to přijme nebo ne, ale předám Odpustek Nanashimu pro případ, že by omylem odpravil třetího prince.

Vlastně jsem mu chtěla dát Tenionin zvoneček, ale nedokázala jsem se k tomu přimět, protože jsem se bála, že bych přivodila jeho nelibost. To se mi trochu nepodobalo.




Světová krize přišla nečekaně brzy.

Zoufalství? Myslím, že to slovo bylo mnohem nadějnější než nynější scéna.

U vévodského hradu, co byl vidět ze svatyně, z obrovského povolávacího kruhu vystoupila velká netvorná ryba (Tovkezeera). Bylo to ztělesnění ničení, co během Yamatovy éry přinesl zkázu mnoha zemí. Vzdušná pevnost, co velký démonický lord obsadil. Neviděla jsem její status, protože byla příliš daleko, ale v její zdrcující přítomnosti jsem nedokázala promluvit.

Myslet si, že když je tu Nanashi, bude to v pořádku, ode mě možná bylo příliš optimistické.

Zhroutila jsem se na pohovku, aniž bych měla čas starat se o Seru, co šla ven.

Z povolávacího kruhu se objevilo několik netvorů, co jediný dokázal zničit vévodské hlavní město, a plavalo k aréně.

Sedm velkých netvorných ryb.

Nejenom království Shiga, všechny země na tomto kontinentu zmizí.

Ach, jestlipak nemám na výběr a musím zavolat nebeského draka, i kdyby to znamenalo zničit království. Byl to Yamatův přítel, co žil v pohoří Fuji. Neměli jsme na výběr a museli jsme použit korunu na povolání draka, co zářila králi na hlavě a co se dala jednou použít na povolání draka.

Bylo to, jako kdyby se objevilo sedm démonických lordů.

Chtěla jsem odspěchat do arény a podpořit je, ale musela jsem být tady. Neboť Nanashi s největší pravděpodobností naplnil artefakt vzkříšení pro případ, že by jeho přátelé zemřeli.

Dohlížela jsem na kraj vévodského hlavního města, zatímco jsem po hlavě hladila vyděšenou kněžku v učení. Nemělo smysl schovávat se v podzemí, pokud by to dokázalo poškodit obrannou magii svatyně.

Pak došlo k záblesku.

Když světlo pominulo, byly tam siluety sťatých velkých netvorných ryb.

A ty se taky rozpustily, jako kdyby je nebe vyhladilo. Ne, možná bych měla říct, že zmizely.

Náhlý útok na vévodské hlavní město zmizel ještě náhleji, než dorazil.

Bylo příliš brzy, nikdo nezahynul.

Nanashi, jestlipak jsi to byl ty.

Byla jsem přesvědčená, že to tak bylo, jako kdybych obdržela věštbu.

Ach, vážená bohyně Tenion.

Velmi ti děkuji, že jsi do této země poslala toho člověka.
-----------------------------------------------


Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>