DM - kapitola 174

Kapitola 174 – Ve městě magických lovců (2)

Tady Satou. Pamatuju si, kdy jsem se během návštěvy u dědečka na venkově spálil. Neléčili to léčivem z lékárny, ale přiložením rozkrojené aloe, co rostla na zahradě. Bylo to lidové léčitelství, ale vzpomínám si, že to fungovalo dobře. Jestlipak je na jiném světě aloe.



„Kam jdeme~?”

„Nanodesu?”

„Jdeme do přístavu. Vypadá to, že tam prodávají mnoho vzácného ovoce, takže jdeme na prohlídku,” odpověděl jsem Pochi a Tamě, co se na to zrovna zeptaly, zatímco jsme kráčeli po ulici a drželi se za ruce.

Z hostince do přístavu to bylo zhruba 10 minut chůze. Podle hostinského to nebyl trh, ale jenom několik stánků a vozíků s jídlem, co prodávali jídlo a nápoje pro dělníky a námořníky, takže jsem se hodlal jenom podívat.

Zdálo se, že to zaujalo i Miu a ostatní, ale jelikož to vypadalo, že Mia s Arisou něco plánovaly, nechal jsem je v hostinci. Liza také hodlala jít s námi jako strážce, ale jelikož tu bezpečnost nebyla nic moc, požádal jsem ji, aby strážila Lulu a ostatní. Naně to bylo jedno tak jako tak, ale jelikož to bylo nebezpečné, nechal jsem ji. V přístavu, kam jsme šli, bylo mnoho lachtanních dětí.

V tomto městě bylo mnoho jednopatrových domů s dobrým větráním. Možná to bylo tím, že tu byla teplota jako věčné jaro.

Každý dům byl postavený zhruba 30 centimetrů nad zemí, ačkoli to nebylo tak přehnané, aby se tomu dalo říkat domy s vysokou podlahou. Silnice byly z holé země a podél rostl plevel. Také se zdálo, že sem a tam byla volná parcela.

Lidé chodící po městě celkově nosili lehký oděv s krátkými sukněmi. Jak se dalo čekat, ženy starší než 20 let nosily delší sukně, ale i tak jim byly vidět kotníky. Spoustu nezletilých dívek nosilo krátké sukně nad kolena. O muže jsem se nemohl starat méně, ale mnoho z nich na horní polovičce nic nemělo a když už, tak odvážné haleny s otevřeným výstřihem.

Bylo tu spoustu dětí zhruba ve věku na druhém stupni základky, co nosily haleny, co plně ukazovaly pupík. Evidentně to nebylo kvůli módě, ale protože nosily staré oblečení, z kterého už vyrostly. Ale myslel jsem si, že kvůli tomu jsem měl pocit, jako kdybychom byli v jižní zemi. Mnoho ještě mladších dětí nosilo pytlovité haleny, ale zbytek byl holý. Alespoň nosily bederní roušky, ale běhaly tu živě bosé.

Tama se mě najednou pustila a rozběhla se ke krajnici, evidentně tam sebrala nějakou trávu a vrátila se zpět.

„Našla jsem trávu ninigi~”

Tráva ninigi byla léčivá bylina na horečku. Dala se použít jenom opracovaná, protože v surovém stavu obsahovala slabý jed. Museli jste ji opracovat a udělat z ní lektvar. A proto ji většina lidí nebere za léčivou rostlinu. Jejich jed dokáže dokonce podráždit žaludek, takže když se to rozředí, dá se to použít jako projímadlo.

Ale Tama si vedla dobře, že si to pamatovala, i když jsme ji během cesty našli asi jenom 2 nebo 3 krát.

Přijal jsem od Tamy léčivou bylinu a dal si ji do brašny a pak do inventáře. Zatímco jsem Tamu pochválil, vyhledal jsem si trávu ninigi v kilometrovém okruhu. Tato léčivá bylina v okolí tohoto města evidentně běžně rostla jako tráva. Nebyla to bylina, co jsem používal často, ale hádám, že si zajistím nějaké zásoby.

Na volných parcelách podél cesty rostla tráva ninigi ve velkém, takže jsem Pochi a Tamu požádal, aby je nasbíraly. Znovu jsem pro jistotu zapátral a kromě rostliny podobné pelyňku, co se dá použít na zástavu krvácení, tu nebyly žádné použitelné byliny. Kromě rudého žilkování na listech vypadala ta rostlina podobná pelyňku úplně jako normální pelyněk. Samozřejmě jsem ty dvě varoval, aby netrhaly ten pelyněk. Místní lidé ho pravděpodobně používali jako běžnou léčivou bylinku.

Když děti z okolí viděly Pochi a Tamu, taky začaly sbírat trávu ninigi a dávaly je na rohoži, co jsem rozložil na zemi vedle sebe. Jestlipak si myslely, že to je nějaká hra?

Když nasbíraly polovinu množství trávy ninigi, co rostla na této parcele, ohlásil jsem, že končíme, a dal jsem dětem něco drobného. Jeden halíř pro každého. Měl jsem pocit, že to bylo příliš málo, ale z historek žen během distribuce jídla ve vévodském hlavním městě to vypadalo, že to stačilo. Děti ty peníze vlastně blaženě přijaly.

„Hej, brácho, o co se pokoušíš, že nutíš děti sbírat jedovaté rostliny. Hodláš je naservírovat tomu zatracenému pánovi?”

„No ano, dají se použít jako projímadlo, ale když se opracují, stane se z nich léčivo na horečku.”

Podle způsobu řeči zněl jako chuligán, ale nezdálo se, že by se snažil vyvolat rvačku. Zdálo se, že ho to vážně jen zajímalo.

Zdálo se, že tento mladý muž byl dělník. Byl opálený a osvalený. Ale byl akorát v levelu 4, Pochi a Tama byly pravděpodobně silnější.

„Takže jsi vážně lékárník! Prosím, zaplatím, ať to bude stát cokoli, mohl bys mi dát lék na spáleniny?”

Spáleniny, co...

Měl jsem špatné tušení, a tak jsem ho požádal o podrobnosti. A bylo to, přesně jak jsem čekal. Ten hloupý šlechtic z dřívějška za nimi přišel a vyptával se na bílou tygří princeznu a vrhl směrem k domům zvířecích lidí několik ohnivých střel. Mnoho z domů shořelo do základů. V té době se starší sestra tohoto mladého muže snažila zachránit zvířecí děti a v tom velkém požáru se vážně popálila.

Zeptal jsem se toho mladého muže, jestli proti němu zakročili stráže tohoto města, ale jelikož byl ten hloupý šlechtic pod ochranou pána tohoto města, baroneta Potona, nehodili ho do vězení. Poté, co ten hloupý šlechtic zůstal v domácím vězení v domě Potonů, služebnictvo z domu Poton začalo pátrat po bílé tygří princezně. Ale neměli žádná vodítka a začali si počínat násilně.

Samozřejmě že nebudou mít vodítka. Bílí tygří lidé přece jenom mířili ke královskému hlavnímu městu.

Družina bílých tygřích lidí pravděpodobně předstírala, že prchají tudy, aby rozšířili falešné informace. Myslím, že to bylo celkem efektivní, ale bylo to otravné.

„Sestři, přivedl jsem lékárníka.”

Odpověděla akorát zanaříkáním. Podle informací na mapě jí bylo 22 let a měla by být svobodná. Ne, na jejím rodinném stavu nezáleželo. Jo.

Požádal jsem Pochi a Tamu, aby počkaly u dveří do místnosti, a šel jsem dovnitř s mladým mužem.

Tohle bylo strašné.

Spálenina nebyla rozsáhlá, ale táhla se od pravé ruky k půlce tváře. Mladý muž poslal svého synovce a neteř ven k Pochi a Tamě, aby mi udělal prostor. Možná to byla svobodná matka? Ne, to nic.

Snadno jsem ji mohl vyléčit jedním rozředěným lektvarem, ale zdálo se, že bude složité, aby po tom nezůstala jizva.

Hádám, že výměnou za lék budu pozorovat účinky léku. Přiměl jsem ženu vypít magický lektvar s normální koncentrací bez posílení manovým léčením a tituly. Jelikož jedna lahvička vyléčí 300 HP, dokázala tu ženu vyléčit, i kdyby byla v kritickém stavu, a to desetkrát.

Mladý muž vedle mě zadržoval dech.

Jo, ten pocit jsem chápal. Bez ohledu na to, kolikrát to vidím, rychlý účinek tohoto magického lektvaru mi přijde nepříjemný. Na svalové tkáni, co byla vidět, se už vytvářela nová růžová pokožka.

Jen pro jistotu jsem přiměl ženu sníst věci s vysokou kalorickou hodnotou a léčivo na spaní, co jsem vyrobil pro léčení vážných zranění. Tímhle by se měla do rána naprosto zotavit.

Mladý muž mi tak děkoval, že mi skoro políbil boty, a jako odměnu za léčení jsem ho požádal, aby mě dovedl na místo, kde ten hloupý šlechtic začal šílet.

Třípatrový obytný dům? Ale vyhořel do základů. Ve stínu trosek leželo na rozložených rohožích několik lidí. Jelikož jsem vycítil, že zvířecí lidé začali být vůči nám lidem, co jsme se k nim přibližovali, ostražití, dovolil jsem Pochi a Tamě, aby si sundaly kápě. Když zvířecí lidé ty dvě spatřili, trochu polevili v obezřetnosti.

„Co chceš. Člověče.”

„Jsem Hyonin mladší bratr. Přivedl jsem lékárníka.”

„Tak mě tak napadá, že už jsem tě dřív viděl. Radši jdi vyléčit Hyonu než nás. Pro lidi tady už je stejně pozdě. Ani kdybychom prodali sebe, nestačilo by to na koupi léčiv.”

Pokud je koupíte v obchodě, rozhodně to je drahé.

Ale toto město by nemělo mít problém s materiály na lektvary. Pokud magičtí lovci loví demigobliny, magická jádra se přece jenom musí vyvážet do vévodského hlavního města, co?

Spali tu dva zaječí lidé a jeden krysí člověk. Jejich spáleniny byly mnohem strašnější než u starší sestry mladého muže. Zranění měla jenom přikrytá velkými listy. Zdálo se, že to tišilo horečku.

Zotavili se jen tím, že jsem je přiměl vypít stejný lektvar, co vypila Hyona. Měl jsem pocit, že ten zotavovací efekt byl lepší, jestlipak to bylo tím, že zvířecí lidé měli dobrou výdrž. Jelikož ti tři vypadali také vyhladověle, dal jsem jim kalorické jídlo a léčivo na spaní.

Jelikož v blízkosti vyhořelého domu bylo několik lidí, co měli menší spáleniny, nechal jsem jim jednu lahvičku masti na spáleniny. Byla to jen malá nádobka s 20g uvnitř. Také to byl zbytek z toho, s čím jsem experimentoval kvůli účinkům, ale mělo by to být účinnější než zboží, co se prodávalo.




„Mladý pane, tady to je.”

„Mladý pane, tady.”

Rozloučil jsem se se zvířecími lidmi, co přehnaně vyjádřili svou vděčnost, a dorazil jsem ke svému původnímu cíli, přístavu. Dovedly nás tam dcery zajícových lidí, které jsem předtím zachránil. Bylo jim 9 a 6 let.

Na rohožích byly vyrovnané košíky plné ovoce. V košících byly malé plody podobné melounům. Také tu byly citrusy tachibana a ovoce podobné nashi. Zdálo se, že všechno rostlo divoce v lese nedaleko tohoto města.

„Co ty na to, cokoli je za jednu penci.”

Levné.

Jelikož jsme tu už byli, koupil jsem různé věci a podělil se o to s ostatními. Samozřejmě jsem se podělil i se zaječími dívkami. Zdálo se, že se počet dětí navýšil, než jsem se nadál, ale to nevadilo. Meloun byl celkem výborný se svou nepatrnou sladkostí vodního melounu, ačkoli tu bylo i nezralé ovoce. Několik jsem jich koupil jako suvenýr pro Miu.

Prodejce s ovocem se zasmál a žertem řekl: „Dneska zavřu stánek brzy.” Jestlipak se do toho ale v půlce opřel, rozdal dětem ovoce zadarmo. Byl to laskavý muž.

„Zdarec, chlapče, co takhle zeleninu, co je dobrá pro zdraví?”

Zdálo se, že to sem přitáhlo dalšího muže a nabídl svou zeleninu.

Ne, pro zeleninu jsem nepřišel.

Mohl jsem ho okamžitě odmítnout, ale jelikož Pochi a Tama pořád žvýkaly půlku melounů, co jsem koupil, požádal jsem ho, aby mi ukázal nabídku, zatímco jsem těm dvěma na krk přivázal malé brynďáčky. Na to možná bylo příliš pozdě. Než se vrátíme do hostince, umyju je Jemným umytím. Lulu by byla naštvaná, kdyby se vrátily takhle.

V košíku, co ten muž přinesl, byly hořké tykve, zelenina podobná paprikám a rudá rajčata! Pravděpodobně to byla rajčata.

Jelikož řekl, že můžu vyzkoušet, zakousl jsem se do jednoho rajčete. Bylo to rajče, jasné, ačkoli trochu přezrálé. Zdálo se, že tomu tady říkali rudé plody.

Pochi a Tama se ze zvědavosti také zakously, ale vypadalo to, že jim to nechutnalo. Jejich tváře vyhlížely komplikovaně. Dětem se rajčata relativně protivila, co? (Pozn.: Říká kdo, záhonky s rajčaty by přede mnou v dětství neubránil ani ostnatý drát).

„Tohle jsou všechny rudé plody, co máte?”

„Na poli máme mnohem víc. Ale pořád bude chvíli trvat, než budou dost zralé k jídlu.”

Radši bych měl takové, co nebyly takhle zralé, a tak jsem ho požádal, aby mi je doručil do hostince. Když jsem mu zaplatil 10 měďáků, s vervou vesloval malou loďku proti proudu, jako kdyby mu narostla křídla, a vrátil se s plody. Zdálo se, že proti proudu odtud byla malá rolnická vesnice.




Poté jsme vyzkoušeli různé věci jako grilované sušené oválné olihně a grilované sušené malé rybky.

Co to bylo s touhle situací jako vystřiženou z Krysaře z Hamelinu.

Poté, co se Pochi a Tama podělily o svůj díl, vzniklo z toho tohle, i když to nebylo nijak přehnané. No, koupil jsem to pro ně, takže si s tím mohly dělat, co chtěly.

Ale zdálo se, že je budu muset rozehnat.

Sebral jsem slušně velký kámen a hrál si s ním. Myslel jsem si, že je lehký. Když jsem to zkontroloval AR, nebyl to kámen, ale plod podobný kokosovému ořechu. Pravděpodobně byl nezralý, a tak ho někdo vyhodil.

Ten hloupý šlechtic se ukázal na rohu ulice.

„Tady jste, vy prokletá bílá zvířata! ■■■ ■■”

Lidé z tohoto města si pravděpodobně byli vědomi, jak vypadal tento hloupý šlechtic.

Jak dospělí, tak děti se rozprchli a utíkali. Nedalo se s tím nic dělat, když byl jejich protivníkem mág v levelu 20. Přímo za šlechticem následovali muži, co vypadali jako jeho vazalové, a osobní jednotky baroneta.

Když jsem se podíval na jejich výraz, také pravděpodobně chtěli zastavit to násilné chování tohoto hloupého šlechtice.

Jelikož měl očividně spadeno na Tamu, co byla vedle mě, hodil jsem ten kokos do tváře hloupého šlechtice, zatímco takhle uprostřed města zaříkával ohnivou magii. Vydal ze sebe hloupý zvuk a spadl z koně. Jelikož padal na hlavu, zdráhavě jsem použil Magickou ruku, abych co možná minimálně zmírnil jeho rychlost.

Ale nemusel jsem se zabývat tím, abych zastavil jeho vazaly, co po něm šlapali koňmi, že ne? HP mu rychle kleslo, ale díky jeho levelu 20, jen o vlásek unikl smrti.

Vazalové v panice sesedali z koní, zabavili nedalekým měšťanům vozík, naložili na něj hloupého šlechtice a odvezli ho do baronetovy vily. Ach jo, ti mají ale napilno.

Pochi a Tama vytáhly své dřevěné meče a postavily se přede mě, a tak jsem je poplácal po ramenech, abych uvolnil to napětí. Ty dvě předstoupily a strážily mě, když ten hloupý šlechtic začal zaříkávat magii.

Měšťané jásali, ale prosím, mě z toho omluvte.
-----------------------------------------------


~ Satou si v podstatě nemůže ani v poklidu nakoupit, aby se do něčeho nenamočil. Ještě ho teď budou popotahovat za ublížení na šlechtickém zdraví, ha!  ~

~ Halíř a pence... Omluvte mě, že tu házím drobnými z různých měn, ale tak nějak mi došla slovní zásoba pro mince s hodně malou hodnotou. Oboje je menší než měďák. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>