středa 20. ledna 2016

KNM - kapitola 45 (Znovuzískání Dračího přívěšku)


Kapitola 45 – Znovuzískání Dračího přívěšku



„Lanski! Proč jsi odběhla samotná? Copak nevíš, že je to teď venku nebezpečné?”

Jakmile zaslechli ten hlas, jak Lanski, tak Liola byli v šoku. Když se Lanski otočila, překvapeně zakřičela: „Třetí bratře, co tady děláš?”

Třetí bratře? Liola si obezřetně prohlédl muže, co k nim běžel. Takže tohle je třetí princ, Cappuccino?

Stříbrnovlasý, modrooký muž měl tvář zkroucenou starostí, ale stále se kolem něj vznášela uvolněná atmosféra. Liola měl pocit, že ten muž před ním se nehodí ke Kaiserovu popisu otravného prasečího prince. Určitě to byla Kaiserova vlastní předpojatost...

Když Cappuccino přiběhl ke své jediné sestře, uvědomil si, že má tvář smáčenou slzami. Kam až paměť Cappuccinovi sahala, prakticky nikdy neviděl svou nezávislou sestřičku plakat.

Starostlivě se zeptal: „Proč pláčeš? Někdo tě trápil? Byl to tenhle divný chlápek s maskou?”

Cappuccino obrátil svůj rozhněvaný pohled k Liolovi a postavil se před Lanski, jako kdyby to byl takový ten typ bratra, co svou sestřičku ochrání před jakýmkoli zraněním. Ale jeho sestra tohle gesto vůbec neocenila a místo toho ho spěšně odstrčila stranou, aby se Stříbrné Masce omluvila: „Promiň! Můj bratr je vždycky takový. Vždycky dělá ukvapené závěry, aniž by si zjistil, co se ve skutečnosti děje; prosím, neobviňuj ho.”

Když Liola viděl, že jeho vlastní mladší sestra Cappuccina odstrčila a on se pak choval, jako by ho to vážně zranilo, zdálo se mu to tak směšné, že se nahlas rozesmál.

Zdálo se, že jeho smích Lanski okouzlil a také to překvapilo samotného Liolu. Napadlo ho, že to Kaiserovo varování ohledně vzrušivého kouzla té masky bylo na místě. Ta magie musela být celkem podivná, aby ho přiměla se takhle zasmát.

„Tenhle chlápek je Stříbrná Maska?”

Cappuccino viděl, jak se jeho sestra chová a trošku žárlil. Tak moc svoji mladší sestru miloval, ale ona se k němu na oplátku nikdy hezky nechovala. Ale tenhle muž ji okouzlil jen prostým smíchem. Cappuccino měl najednou pocit, jako by provdával vlastní dceru.

Když viděl, že by se tenhle chlápek dost dobře mohl stát jeho švagrem, začal ho komentovat a stěžovat si: „Nosí masku a ani nevíš, jak vypadá. Co když je vážně ošklivý? Nebo je to možná stařec. Sestři, dokud nespatříš, jak vypadá, tak se za něj rozhodně Nevdávej!”

„Bratře!”

Lanskina tvář byla rozžhavená do ruda a chyběl jí jen kousek, aby svého bratra skopla do jezírka, aby přestal mluvit nesmysly. Ale jelikož její láska byla přítomna, tak svého bratra jen upozornila jedovatým pohledem.

„Dobře, dobře, přestanu.” Cappuccino se neodvažoval pokračovat. Jeho sestra k němu nikdy žádnou skutečnou úctu nechovala. Vždycky tasila meč a proháněla ho po paláci. Nechtěl, aby ho teď proháněla po celé akademii.

Ačkoli řekl, že si přestane stěžovat, zdálo se, že Cappuccina zaujalo něco jiného. Změřil si Liolu od hlavy k patě a řekl: „Ts, ts, takový vyžle. Vypadá, že nemá vůbec žádnou sílu. Tak jak chce ochránit mojí mladší sestřičku.”

„Bratře! Myslela jsem si, žes řekl, že přestaneš?!” Její vlastní bratr Lanski málem rozzuřil.

Cappuccino nasadil uličnický úsměv a nevinně řekl: „Já si nestěžuju, jen chci souboj.”

Souboj? Lanski si najednou uvědomila, že jediná věc, o kterou se její bratr zajímal víc než o záletnictví, byla jeho posedlost Kung Fu!

Než měla Lanski vůbec čas svého bratra zastavit, Cappuccino už přiběhl k Liolovi. Neměl v úmyslu jej napadnout, jen chtěl Liolu trochu strčit, připomenout mu, že začínal boj. Ale jakmile Cappuccino rukou sáhl do míst, kde byla Liolova hruď, Liola najednou zmizel.

Na straně! Cappuccino ukročil vzad a viděl, jak Liola v klidu stojí na straně.

„Tak úžasná rychlost.” Cappuccino si nemohl pomoct, aby ho nepochválil, ale tím to pro něj neskončilo. Vytasil svůj meč a připomněl svému protivníkovi: „Útočím.”

Možná že to bylo Cappuccinovým nedostatkem nepřátelství nebo to možná bylo jeho připomenutím o útoku, ale ať to bylo cokoli, zdálo se, že Liolovi nevadilo, že na něj nějaký člověk najednou útočí. Dokonce trochu toužil po tom se s ním utkat a zjistit, kdo je silnější, což bylo pro vraha, co zastával vyhýbání se zbytečným bojům, vzácné.

Liola postavil Baolilonga na zem a telepaticky mu řekl, aby ustoupil stranou. Z boty vytáhl Zlomené Stříbro a vykryl Cappuccinův meč v okamžiku, kdy chtěl udeřit.

Liolův klid v boji způsobil, že Cappuccinovi zářily oči, a zároveň se rozhodl, že svého protivníka nebude podceňovat.

Mezi těma dvěma pak problesklo nespočet světel: Cappuccino divoce útočil, ale Liolova obrana byla naprosto nepropustná. Ale ani jeden z nich nepoužil svou skutečnou sílu; jen si vyměňovali údery, aby odhalili skutečnou sílu toho druhého.

Lanski, jež se předtím bála, nyní utichla. Sama byla trochu posedlá bojovým uměním, takže jí nevadila příležitost pozorovat dva silné válečníky bojovat. Svoje nádherné oči měla doširoka rozevřené v obavě, že o něco přijde. Ačkoli Lanski možná nebude schopna jen z pozorování vytěžit podstatu a naučit se jejich pohyby, ale stejně z toho velmi vytěží.

Vskutku působivé! Cappuccino se neodvažoval podceňovat svého protivníka. Ačkoli si s Lancelotem nebyli moc blízcí, jeho varování vůči Lattému se donesli i ke Cappuccinovi. Že síla tohoto muže se může rovnat té Lancelotově. Tohle varování stačilo, aby Cappuccina přimělo se Stříbrnou Maskou za každou cenu bojovat.

Cappuccino o krok ukročil vzad a jeho tělo najednou obklopila zlatá aura. V jeho očích problikávala vášeň a očekávání dobrého boje. V tichosti klidně stál a čekal, až Stříbrná Maska uvolní svou auru. Pokud by všechno šlo dle jeho očekávání, tak by to byla alespoň zlatá aura, navzdory stříbrnému stejnokroji, co Stříbrná Maska nosil.

„Bratře...” Lanski viděla, že bratr uvolnil svou auru, a trochu se bála. Navzdory strachu o svého milého chtěla stále vidět komplexní Kung Fu techniky, které ti dva dokázali, takže i její křik byl celkem nepřesvědčivý.

Liola byl docela šťastný. Nikdy neměl příležitost užít svou nově nabytou auru ve skutečném souboji. Ale teď se před ním zjevila síla zlatého rytíře a mohli spolu bojovat a ani Liola si nehodlal nechat tuhle šanci ujít.

Jak bedlivě pozoroval a cítil, jak Cappuccino ovládá svou auru, Liola jej napodobal a uvolnil svou vlastní auru. Ale tentokrát se jeho Ki nevymklo kontrole, ale místo toho jej pomalu obkroužilo jako vzdušný proud.

Jakmile se Liolova aura zmaterializovala, Cappuccino i Lanski byli oba v šoku. Červená aura?!

Cappuccinovy pozorovací schopnosti byly mnohem lepší než ty akademických studentů, a proto by si muže před sebou nikdy nespletl s červeným rytířem jako oni.

Ve skutečnosti si už Cappuccino všiml, že barva jeho aury byla mnohem jiná než aura červeného rytíře: tmavě červená barva, co vypadala jako zaschlá krev jeho obětí, a byla impozantní jako pocit hrozící smrti.

Cappuccino to chvilku pozoroval, než si povzdechl a řekl: „Tohle čpí krví a nevypadá to jako aura, kterou by měli mít rytíři. Ale na druhou stranu temná aura toho chlápka Krvavého Vlka není o nic lepší než tohle.”

„Zatraceně! Moje temná aura je mnohem normálnější než tahle jeho.”

Z okolních keříčků najednou vzešla stížnost a vyděsila Lanski. Rozhlédla se kolem, ale nedokázala najít zdroj toho zvuku, ale ti dva nebyli vůbec překvapení.

Cappuccino už věděl, že jej Krvavý Vlk potají chrání, a Liola už si svým instinktem vraha všiml, že je někdo sleduje.

Pak přišlo víc stížností: „Tak už bojujte! Pokud s ním nehodláš bojovat, tak s ním budu bojovat já. Celý se na to třesu.”

Cappuccino okamžitě zařval: „Ne, není ti dovoleno mi ukrást protivníka. Pokud s ním chceš bojovat, tak za ním můžeš zajít jindy. Na rozdíl od tebe nemůžu každý den pobíhat, kde se mi zachce.”

Ze stromů nepřišla žádná další stížnost a Cappuccino bez dalšího zdržování vyrazil kupředu, aby Krvavý Vlk nemohl slézt dolů a bojovat s Liolou, protože by se neudržel.

Cappuccino zároveň věděl, že nenucené útoky jako předtím jsou naprosto zbytečné, takže prakticky hned od začátku vyrazil se svou nejlepší technikou, „Dračím tancem s mečem”!

Tahle technika Lanski nezměrně šokovala. Když se poprvé potkala se Stříbrnou Maskou, tahle technika jej málem připravila o život. Ačkoli Lanski věděla, že Stříbrná Maska ten útok naschvál přijal, stejně se o svého milého velmi bála.

Čas experimentovat s aurou. Pomyslel si Liola, jako kdyby se chtěl nechat zmlátit.

I kdyby aura, kterou sálal, nedokázala ten útok zastavit, jeho vnitřní Ki by mělo zabránit vážnému zranění. Liola podvědomě začal energii, co uvolňoval vně, nazývat jako aura a energii uvnitř jako Ki, ačkoli obě dvě byly vlastně to samé.

V okamžiku Cappuccino uvolnil 88 paprsků dračího Ki. Toto dračí Ki se naprosto lišilo od toho Lanskiného útoku minule: její bylo základní a v hrubém tvaru jakýchsi hadů, zatímco to Cappuccinovo vypadalo jako skuteční draci s ostrými zuby, kteří v přihlížejících vyvolávali strach.

Těch 88 proudů Ki k Liolovi zamířilo ze všech stran. Dračí tanec s meči byla jedna z nejobávanějších technik právě kvůli tomu, že tento útok byl příliš hustý, a v podstatě nebylo možné se vyhnout všem.

Liola s duchem experimentování neměl v plánu se jim vyhnout, ani jednomu. V klidu stál ve středu, kde ho mohl každý jednotlivý proud udeřit.

Liola okamžitě uvolnil více aury a rudé světlo, co jej obklopovalo, se okamžitě rozšířilo, což dokonce i Cappuccina přinutilo o několik kroků ustoupit. A tehdy všech 88 dračích Ki bez milosti udeřilo do rudé aury.

Jakmile dopadly, Liola si uvědomil, že je něco špatně: vypadalo to, že jeho aura nedokáže odolat dračím útokům. Zdálo se, jako kdyby...

Liola začal přemýšlet, proč to tak je; jeho síla byla bezpochyby na vyšší úrovni než ta Cappuccinova a energie jeho aury rozhodně předčila energii těch dračích Ki.

Cappuccino z toho byl celý vyjevený. Podle toho, co viděl, aura Stříbrné Masky by nikdy nedokázala vykrýt jeho Dračí tanec s meči. Ale jelikož už ten útok vypustil a byla to jedna z jeho nejsilnějších technik, tak to nedokázal odvrátit a sledoval, jak se draci srazily s Liolou.

„Co to kruci ten malej skrček vyvádí?!” Ze stromu sletěl temný stín a vyřítil se k Liolovi.

Lanski si také všimla, že je něco špatně, ale nemohla dělat nic jiného, než panicky ječet.

Správně! Bylo to proto, že hustota jeho aury byla příliš nízká; byla jako nadýchaná kulička vaty, takže bylo samozřejmé, že nedokázala zastavit dračí Ki jako jehličky. Liola to konečně pochopil.

Liola svou auru hned smrštil a vatová aura se smrskla do tenkého archu. Už tak dost temná barva Krvavé bouře ještě víc ztmavla, že bylo skoro nemožné zahlédnout Liolovo tělo.

Dračí Ki už dorazilo k Liolovu tělu. Jehličkovité dračí Ki se srazilo s tenkou vrstvou Krvavé bouře v podobě kovového plátu. Po nepřetržitých výbuších se na místě, kde Liola stál, zvedl prach, jako kdyby tam vybuchla obrovská bomba.

Než se situace vůbec uklidnila, Lanski bez přemýšlení vyběhla, ale Cappuccino ji okamžitě zastavil. Lanski zoufale křičela: „Bratře, sire Krvavý Vlku, musíte ho zachránit!”

Ale Krvavý Vlk líně pozvedl obočí. Zrovna spadl ze stromu a chtěl se vyřítit k Liolovi, když si uvědomil, že se jeho aura smrštila až do bodu, kdy byla schopna dračí Ki zastavit.

Dračí Ki způsobila jen pár světelných a zvukových efektů.

„Lanski, neboj se. Tvůj milý je naprosto v pořádku,” vysvětlil Cappuccino spěšně, jinak se při pohledu, jak Lanski vytasila meč, obával, že kvůli svému milému probodne vlastního bratra.

Když Lanski tohle zaslechla a viděla, že Krvavý Vlk sedí a čeká, konečně se trochu uklidnila. Podívala se směrem ke Stříbrné Masce. Když se prach pomalu usadil, spatřila postavu. Stříbrná Maska tam stál naprosto bez zranění.

„Hahaha, malej skrčku, co sis to provedl?”

Krvavý Vlk viděl, v jaké je Liola situaci, a začal se drze smát.

Liolův stříbrný rytířský stejnokroj byl hrozně potrhaný a chyběly mu rukávy a manžety na kalhotech. Prakticky ho zakrývaly jen potrhané hadry. Liola se konsternovaně podíval na své oblečení: smrštil svou auru tak blízko vlastnímu tělu, že aura většinu jeho oděvu nechránila, a tím pádem ho dračí Ki zničilo.

Cappuccino začal mumlat: „Ts, ts, takové vyžle, jak hodlá někdo takový mou sestru ochránit.”

Zatímco Lanski sklonila svou zrudlou tvář ve snaze se za každou cenu vyhnout pohledu na Stříbrnou Masku.

„Papa, přívěšek, přívěšek!”

Liola najednou v duchu zaslechl Baolilongův hlas a Baolilong svýma růžovýma očima zíral přímo na Cappuccinovu hruď. Od dračího přívěšku se odráželo měsíční světlo a zářilo Liolovi přímo do tváře, jako kdyby mu říkal, aby si jej rychle vzal.

Liola zůstal v duchu velmi klidný. Věděl, co musí udělat. Zlehka řekl Cappuccinovi: „Teď jsem na řadě já.”

Když Cappuccino slyšel, co Liola řekl, zazářily mu oči. S tělem zcela obaleným svou zlatou aurou čelil svému nesmírně silnému protivníkovi beze strachu.

Liola stáhl svou auru zpět dovnitř. Ačkoli konečně pochopil, jak může auru použít k obraně, nebylo mu jasné, jak ji použít k útoku. Jelikož v tomhle boji šlo o to, aby získal zpět řetízek, neměl v plánu použít něco, s čím nebyl obeznámen.

Ačkoli Cappuccino neměl ponětí, proč Stříbrná Maska stáhl svou auru, nedovolil si povolit v soustředění a bedlivě svého protivníka pozoroval. Všiml si, že postava Stříbrné Masky se mírně rozostřovala...

Ne! To je iluze! Cappuccino si okamžitě uvědomil, že ta silueta, kde Liola stál, byla vlastně jen iluze.

Jak si to Cappuccino uvědomil, k jeho zátylku mířilo prakticky nepostřehnutelné Ki. Už bylo příliš pozdě na to, aby se mu vyhnul, takže neměl na výběr a musel soustředit svou auru tam, kde si myslel, že přijde útok. Ten útok se přímo srazil s Cappuccinovou ochrannou aurou a to obrovské momentum Cappuccina přinutila vzít krok kupředu.

Okamžitě se obrátil čelem ke Stříbrné Masce, ale když ho koutkem oka zahlédl, všiml si, že i tohle je iluze. Tento útok přicházel z jeho levé strany a Cappuccino znovu navedl svou auru, aby ten útok vykryla.

Ta aura pro Liolu byla nepříjemná a po dvou neúspěšných útocích se cítil trochu otráveně. Jako nejlepší vrah od svých 18 let nikdy nemusel opakovat útok na stejnou osobu, tedy pokud nechtěl to tělo zhyzdit.

Ale Liola věděl, že není těžké se skrz Cappuccinovu auru dostat, ale udělat to bez jeho vážného zranění byl trochu problém.

Krvavý Vlk byl nejprve zvědavý, proč Liola tak agresivně útočí, ale jakmile spatřil malého Baolilonga, jak zírá na Cappuccinovu hruď, a tam ten přívěšek, pochopil Liolův skutečný úmysl.

Liola už zaútočil pětkrát a těch pět neúspěchů vyčerpalo Liolovu trpělivost. Ale Cappuccino byl nesmírně šťastný: bojovat se silnějším protivníkem byla jedna z hlavních metod, jak mohl zesílit, zvláště když už dosáhl zlatého řádu. Pro něj, jehož moc už dosahovala maxima, bylo tohle životní šance, jak nabýt zkušenosti.

„Teď hodlám použít svou nejlepší techniku.” Liolovi se zablýskly oči.

„Tsk, tsk, vypadá to, žes celkem dost pokročil, kdy ho dokonce dokážeš přinutit použít jeho nejlepší techniku, když přihlédnu ke skutečnosti, že se nám mocí vyrovná.” Krvavý Vlk byl celý natěšený při pomyšlení, že se mu dostane shlédnout novou techniku.

I Cappuccino byl nezvykle vzrušený. Nebylo to proto, že nebojoval s Krvavým Vlkem nebo Lancelotem, ale ani jeden z nich nikdy nepoužil svou nejlepší techniku. I když Cappuccino použil svůj Dračí tanec s meči, oba dva jenom seděli a nechali se zmlátit.

Tenhle mizera Krvavý Vlk se dokonce často přikrčil u země a zíval, zatímco se s ním dračí Ki srazilo. Být schopen přinutit Stříbrnou Masku, jenž byl na stejné úrovni jako Krvavý Vlk a Lancelot, k použití jeho nejlepší techniky, byla věc, která takového Kung Fu maniaka, jakým Cappuccino byl, těšila víc než cokoli jiného na světě.

„Vždyť je to jenom nejlepší technika. Copak třetí bratr zrovna nepoužil svůj Dračí tanec?” zeptala se Lanski zmateně.

Krvavý Vlk se zasmál. „Malá princezno, ještě ses na tu úroveň nedostala, takže to nechápeš. Aby stříbrný řád dosáhl zlatého řádu, nebo aby zlatý řád dosáhl ještě vyššího řádu, závisí na individuální schopnosti vnímat minulé zkušenosti. Být schopen zažít nejlepší techniku silnějšího člověka je bezpochyby nejlepší způsob, jak toho dosáhnout. Ale jen velmi málo lidí proti druhým použije svou nejlepší techniku, protože čím méně o ní ví, tím lépe. Protože jinak jakmile tví nepřátelé přijdou na to, jak se tvé nejlepší technice bránit, tak je to opravdu ošklivé.”

„Proto celá královská rodina Dračí říše používá Dračí tanec s mečem,” ušklíbl se Krvavý Vlk, „tvůj bratr není ani ochoten vyměnit moji nejlepší techniku za nějakou svou jinou.”

Cappuccino to rozpačitě a se žalem vysvětlil: „Já si chci s tebou taky vyměnit techniky, ale není nám dovoleno použít jinou techniku, pokud to není nezbytně nutné; to je rozkaz od dob mých předků. Kdyby se můj otec dozvěděl, že jsem si s tebou vyměnil nejlepší techniky, tak by mě rozhodně použil jako cvičný terč. Krvavý Vlku, přece nechceš přijít o svého parťáka k pití, ne?”

Krvavý Vlk zabručel.

„Můžeme už začít? Musím tě porazit jednou ranou,” zamračil se Liola.

Krvavý Vlk vybuchl smíchy. „Doufám, že to neděláš kvůli tomu, že jsi příliš líný na to, abys pokračoval v boji? Nemyslel jsem si, že jsi takový lenoch. Myslel jsem si, že jenom ten zelenovlasý skrček je línej.”

„To není ten důvod. Nemůžu se moc pohybovat,” řekl Liola přímo.

„Nemůžeš se moc pohybovat?” Krvavý Vlk se odmlčel. „Proč? Ten Dračí tanec s meči tě zranil?”

Liola zakroutil hlavou a sklopil oči ke své levé ruce. Ostatní jej následovali a uvědomili si, že Liola si držel pěst u břicha.

„Ty... si potřebuješ odskočit?” zeptal se Krvavý Vlk omráčeně.

„Můžeš si nejdřív skočit na záchod, já můžu počkat,” řekl Cappuccino se stejně omráčeným výrazem jako Krvavý Vlk.

Liola zůstal chvíli zticha a pak zlehka řekl: „Ne, rozbil se mi pásek a když si nebudu držet kalhoty, tak spadnou.”

„...”

Lanski ještě víc sklonila hlavu, až dokud Cappuccino nervózně nezakřičel: „Hloupá ségro, má přijít nejlepší technika a ty se musíš koukat! Není ti dovoleno ani mrknout!”

Lanski sama se sebou trochu zápasila, ale posedlost bojovým uměním císařské rodiny Dračí říše nad její dívčí plachostí nakonec zvítězila. Lanski zvedla hlavu a otevřela své modré oči co nejvíce a vůbec nemrkala.

Liola ve své pravé ruce zvedl své Zlomené stříbro (levou rukou si samozřejmě stále přidržoval kalhoty) a Cappuccino rozprostřel svou zářivou zlatou auru po každém kousku svého těla.

Liola se odrazil od země za sebou a jeho tělo vyletělo kupředu jako raketa. Za tu krátkou vzdálenost, kterou překonal, se od země odrazil ještě dvakrát a pokaždé v zemi zanechal hlubokou stopu. Když se dostal ke Cappuccinovi, to obrovské momentum způsobilo, že se Cappuccinova zlatá aura zatřepotala jako svíčka v hurikánu.

Když Liolovo tělo podobající se bílé raketě dorazilo před Cappuccina, Cappuccino ve svém srdci pocítil nesčetný strach. Jeho zlatá aura se roztrhla jako papír a měl pocit, jako kdyby nahý stál na kameni na pláži, kam se valila brutální tsunami.

Na toto nebezpečí mu nepomohly zareagovat ani léta jeho výcviku a na mysli měl jenom jednu myšlenku: Zemřu?

Ačkoli Liola měl v plánu brzy utéct, neměl v úmyslu na seznam svých obvinění přidat i „vrah prince”.

Od samého začátku nemířil na Cappuccina, ale jen ta síla, jak prošel kolem, stačila, aby se Cappuccino vyděsil. Liolův nájezd ho prakticky srazil k zemi. Když se Liola konečně zastavil nějakých tucet metrů za ním, Cappuccino už ležel na zemi v bezvědomí. Liola ho samozřejmě mohl nechat při vědomí, ale to by bylo v rozporu s jeho původními úmysly.

Liola tiše vložil Zlomené stříbro zpět do boty. A zároveň do té samé boty vložil i něco jiného – dračí přívěšek.

„Třetí bratře!”

Lanski se vyděšeně rozběhla ke svému bratrovi. Teprve, když se ujistila, že jen omdlel, se trochu uvolnila. Když se otočila zpět, u jezera zůstal jenom Krvavý Vlk.

Lanski okamžitě zakřičela: „Kde je Stříbrná Maska?”

„Pravděpodobně si šel převlíct kalhoty!” Krvavý Vlk pokrčil rameny. Ale to převlíkání mu zabere celkem dlouho.

-------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

1 komentář: