Kapitola 7 – Procházka a Naléhavá mise
...hmm. Bolel mě krk. Jestlipak jsem si ho přeležel.
Zatímco jsem přemýšlel o tomhle, vstal jsem. Spal jsem pod jasným slunečním světlem.
„Jo, takhle jsem usnul.”
Protáhl jsem se a zívl, odvrátil jsem zrak od stolu, na kterém jsem měl položenou hlavu, a rozhlédl jsem se kolem.
Náš základní tábor se proměnil na velká zázemí se třiceti lidmi.
Byly tu zbytky po včerejší večerní hostině, bylo tu spoustu lidí, co prostě na místě usnuli.