ICDS - kapitola 280

Kapitola 280 – Třetí série (5)

Nechal jsem Leona u Lina a odešel jsem z dílny. Když jsem uvážil jejich povahy, zdálo se, že se jimi nebudu muset trápit. Jelikož jsem své šperky nechal u Lina, zkontroluju Leona, až se pro ně za týden vrátím.

Jelikož jsem se postaral o tohle, měl jsem teď čas zapracovat na osobních záležitostech. To pro mě samozřejmě znamenalo jenom jednu věc.

A to konečně se prolomit 30. podlažím Beyond.

Pánem 55. podlaží První kobky byl Dvouhlavý obr a Pánem 60. podlaží byl Nadřazený dvojník. Co jen měli společného?! Trochu mě trápilo, co za netvora se objeví, ale když jsem vstoupil do Beyond, natrefil jsem na podivnou scénu.

„Nikdo tu není...?”

Rozhlédl jsem se kolem. Nepochybně to byla místnost k boji. Prostředí se proměnilo na hustý les, ale bylo tu podivně ticho bez jediného ptačího trylku. A nejdůležitější bylo, že tu nebyl Pán podlaží.

„Co to je tentokrát?”

Stál jsem bez hnutí a zamyslel se. Jednou věcí jsem si byl jistý, a to, že toto byla místnost pro boj s Pánem podlaží a že v každé takové místnosti byl Pán podlaží. V tom případě jsem o tom nemusel příliš přemýšlet. Pozvedl jsem kopí, udeřil jím do země a zakřičel: „Gaia Buster!”

Nedokážu říct, co se děje, a tak prostě všechno zničím! Země se okamžitě začala chvět a začalo to vytrhávat kořeny stromů v lese, kameny a rostliny. Zdálo se, že se svět hroutil. Mezitím ke mně něco letělo.

| Kritický úder! |

„Takže to to bylo.”

Všechno, co jsem zničil, bylo pod mou kontrolou. Než jsem si vůbec mohl potvrdit totožnost toho létajícího předmětu, narazily do toho úlomky kamenů a poslaly to vzduchem jiným směrem. To byl jenom začátek.

Když se teď objevil cíl, začaly se k němu řítit kusy země, co v sobě nesly černý blesk. Bylo to totální bombardování! Létající předmět ustavičně měnil směr ve zdánlivě zoufalém pokusu se vyhnout blížící se palbě.

Nakonec se ten předmět vyjevil v podobě obrovského zvířete.

[Guoooooo— Kak!]

Uprostřed toho zuřivého řvaní to zaječelo. Zaměřovala se na něj veškerá palebná síla techniky Gaia Buster. Nebylo možné, aby byl v bezpečí poté, co zvětšil své tělo. Nakonec se to zvíře zmenšilo a pokračovalo v úprku.

Byla to technika dvojníka...?

Když jsem uvážil, jak volně měnil podobu, zdálo se, že to byla správná domněnka. Pokud to byla jediná technika, co měl, byl by to pouze Nadřazený dvojník. Určitě něco podědil po Dvouhlavém obrovi. Mohl by být neuvěřitelně silný a já to prostě nevěděl, protože mě nikdy nezasáhl?

Pokud jsem si chtěl své podezření potvrdit, mohl jsem ho prostě nechat, aby mě zasáhl, ale nebyl důvod vyhledávat zbytečnou bolest. Skončím to s Gaia Buster!

| Kritický úder! |

„Kuk!”

Ale v dalším okamžiku jsem letěl vzduchem. Nedokázal jsem pochopit, co se zrovna stalo. Copak jsem nesledoval, jak do toho netvora bušil Gaia Buster?!

Ovšem aspoň jsem si mohl potvrdit své podezření. Vážně to mělo mocnou ránu. Měl jsem pocit, jako kdybych přišel o desetinu HP. Když jsem uvážil obrannou moc Čistě černé touhy a že moje HP překročilo 250 tisíc bodů, bylo to strašlivé, i když to byl kritický úder.

„Ku...! Peiko, Ruyue, Sharano!”

[Zavolej mě dřív!]

[Jaj!]

[Pane, jaké jsou tvé rozkazy?!]

Litoval jsem, že jsem své elementály nezavolal dřív a rychle jsem je nechal mě prosytit. Zároveň jsem pomyslel na to, co se zrovna stalo. A pak jsem na to okamžitě přišel.

[Guaaaaa!]

„Nebyl tu jen jeden.”

Dvouhlavý obr měl dvě hlavy. Ale tihle měli dvě těla! Jeden se už ukázal, aby přitáhl moji pozornost a snížil moji ostražitost. A mezitím ten druhý pokoutně zaútočil. Ačkoli to byl prostý plán, byl efektivní.

[Dávej pozor, naše obrana možná nevydrží!]

„Já vím. Od teď se nenecháme zasáhnout.”

Uvolnil jsem moc Boha blesku a pozvedl jsem kopí. I technice Gaia Buster už došla pára. Kusy země, co se držely mé vůle a útočily na nepřítele, teď padaly dolů. A ti dva nepřátelé zmizeli, jako kdyby tu nikdy nebyli. Pokud se dokázali skrýt přede mnou, jejich schopnost utajení byla hodna chvály.

„Mají schopnost proměny, ale nejsou dvojníci nebo obrové. Je to jen něco mezi.”

Dva bossové se silou a utajením. Zhluboka jsem se nadechl a vybudil Perutův okruh až na limit. Zvedl se vír many a zareagovaly na to dokonce i spadlé sutiny. Ti dva bossové na mě nakonec museli zaútočit. Já jsem si jich jen musel všimnout a zaútočit jako první!

Techniky, co potřebovaly čas na přípravu, teď nebyly dobré. Potřeboval jsem chaotické plameny posílené Sharaninou mocí.

Na kopí mi vzplály černé plameny. Chopil jsem se ho s očima zavřenýma a čekal jsem. Nedokázal jsem vycítit žádnou přítomnost. Ale až na mě zaútočí, museli se ukázat.

[Pane!]

„Haa!”

Ani jsem nemusel měnit postoj. Ve stejné pozici jako předtím jsem prostě bodl kopím vpřed. Ozval se zvuk, jako kdyby to vzduch sekalo na kusy, a na hrotu kopí jsem cítil definitivní dotyk. Ozval se skřek.

[Kiaaaaaaaaak!]

„Ruyue!”

[Já vím!]

Zatímco jsem útočil na jednoho, bylo jisté, že na mě zaútočí druhý. Aniž bych Ruyue musel rozkazovat, obklopila mé brnění vrstvou ledu navíc. Pak břišní oblast mého brnění zasáhl útok a poté, co ho to zmrazilo, to spadlo. Okamžitě jsem to rozdrtil nohou.

„To chce psychologickou bitvu?”

Co na mě vletělo, bylo obyčejné ovoce. Jejich cíl byl prostý. Snažili se mě přimět, abych polevil v pozornosti tím, že budou opakovaně útočit falešnými útoky. Byla to dobrá strategie, obzvláště v takovéto situaci, kdy bylo těžké vypíchnout lokaci nepřítele. Ale byli naivní.

„Už vím, kde jeden z vás je! Hrdinný úder!”

Vystřelil jsem kopí vpřed. Chaotické kopí zasáhlo plameny, co hořely ve vzduchu, a detonovalo to svou energii.

Jelikož jsem Peiku posílil bleskem Boha blesků, vybuchlo obrovské oslepivé světlo.

[Kyaaaaak!]

Ozvala se smrtelná agónie, kvůli které i posluchači přeběhl mráz po zádech. Okamžitě poté chaotické plameny zmizely ze vzduchu. Pokud jsem je já neuhasil, byl jenom jeden způsob, jak je uhasit, a to aby jejich cíl zemřel. Někdo s magií kletby nebo svatou magií nejvyššího řádu by se jich možná mohl zbavit, ale nebylo možné, aby tito bossové měli takovou magii. Jinými slovy jsem jednoho zabil.

„A teď zbývá jeden.”

Přemýšlel jsem, jestli na mě ten druhý zaútočí, když jsem mu zabil partnera, ale k žádnému útoku nedošlo. Rychle jsem znovu získal Chaotické kopí a zaujal jsem postoj. Ale bez ohledu na to, jak moc jsem čekal, nic se nestalo. Zdálo se, že zbývající boss chtěl vleklou bitvu.

„Ale to já nechci. Chci se setkat s Lorettou, víš...”

Nikdy jsem si nepomyslel, že v boji proti Pánu podlaží budu muset Pány podlaží hledat. Ani nemluvě o tom, že se tentokrát objevili dva Pánové podlaží. Zdálo se, že jsem nemohl slepě věřit znalostem a zkušenostem, co jsem získal. S hořkým úsměvem jsem deaktivoval Duchovní auru.

„Peiko, Ruyue, Sharano, prozkoumejte to tu.”

[Pane, budeš v pořádku?]

„Nebojte se. Zbývá jenom jeden. Neprohraju s ním.”

Jeho útok byl rozhodně mocný, ale to mi jenom pomohlo navýšit ostražitost. Poté, co jsem tři elementály poslal pátrat po skrývajícím se bossovi, zavřel jsem oči a stál jsem bez hnutí. Z tohoto boje jsem už něco získal. Člověk sílil tím, že znal svou slabinu a překonal ji. Každý útok, co jsem od netvora přijal, byla cenná lekce.

Se zavřenýma očima jsem hledal přítomnost, co nepatřila mým elementálům. Cítil jsem přítomnost vejce, co jsem měl v kapse, ale to jsem také vyloučil. A pak svět utichl. U bitevních sálů Pánů podlaží bylo normální, že v nich kromě Pána podlaží nebyl žádný život. Po pravdě to bylo dokonalé místo k meditaci.

Uplynulo dost času na to, že jsem začínal být ospalý. A v té chvíli jsem konečně zachytil jeho přítomnost. V té chvíli mi přeběhl mráz po zádech. Skrýval se v mém hrdle.

Skoro jsem zemřel.

Kdy? Očividně když jsem zaútočil na toho prvního. To byla jediná slabina, co jsem dal najevo. Ale stejně by mě nikdy nenapadlo, že se dokáže scvrknout dost na to, aby mi bez povšimnutí vletěl do úst.

Nepochybně čekal na chvíli, kdy jsem se uvolnil. Ale dokonce ani moji elementálové ho nedokázali detekovat, jak dobrá byla ta jeho schopnost utajení?

Když jsem si ho teď všiml, vítězství samozřejmě patřilo mě. Bez ohledu na to, jak schopný byl ve vlastním skrývání, nemohl být lepší než já!

„Hra Boha nebes!”

Na co jsem se proměnil? Bylo to prosté. Proměnil jsem se na lávu Lávového krále.

| Úžasné! Jsi první v historii Beyond, kdo na první pokus uspěl v sólo boji proti Dvojité Ethurii! Za odměnu jsi získal 3 technické body. Technických bodů celkem: 24 |

| Získal jsi titul Mistr Ethurie. Všechny stavové hodnoty +2. Tento účinek bude platný, i když titul nebude aktivovaný. |

| Pokořil jsi 30. podlaží Beyond. Získal jsi právo pokročit na 81. podlaží kobky. |

| Maximální hodnota tvého HP a MP se zvýšila o 2%. Získal jsi 5 bonusových stavových bodů. |

| Techniky, co jsi během 30. podlaží Beyond často používal, získaly EXP. |

| Získal jsi jedinou odměnu, co Prvním průzkumníkovi zůstala skryta. Blahopřejeme! Štěstí +10. |

| Tajemství. Kniha techniky Klamání světa. |

Když jsem zaslechl tu hordu zpráv, okamžitě jsem se proměnil zpět. Pomocí Hry Boha nebes jsem se mohl proměnit na tekutinu nebo dokonce na plyn, ale pokud by se z mého těla oddělila jen jediná kapka, bylo ošemetné se proměnit zpět. Bylo nejlepší tu techniku zrušit, jen co jsem dosáhl svého cíle.

„K čertu, když si pomyslím, že mi to vešlo do těla.”

[Promiň, pane. Je to moje chyba...]

„Ne, jen jsem nebyl dost dobrý.”

Ukonejšil jsem Peiku, co trucovala. Ale tentokrát jsem doopravdy mohl zemřít. I když se mé tělo proměnilo, do neporazitelnosti jsem měl daleko. Měl jsem přehnané sebevědomí.

Tento Pán podlaží mi vnikl do těla a využil toho jediného okamžiku slabiny, kdy jsem zaútočil na jeho partnera. A od té chvíle akorát čekal, až polevím v ostražitosti. Byla to metoda, co se k Pánovi podlaží velmi hodila, ale nemohla existovat strašlivější metoda, jak zabít svého nepřítele.

„Huu... Dobře. Z této bitvy jsem toho mnoho vytěžil.”

Pleskl jsem se do tváří, abych se z toho vzpamatoval. Měl jsem štěstí, že k tomuhle nedošlo na Zemi. Měl jsem štěstí, že jsem tím prošel, aniž bych udělal nějakou smrtelnou chybu.

Od teď nedopustím, aby nepřítel tak snadno pronikl do mého těla. Když jsem teď byl v postavení, kdy jsem učil ostatní, nemohl jsem dopustit, aby viděli, jak hloupě chybuji. Obzvláště pokud by ta chyba vedla ke smrti.

„Neměl bych kobku podceňovat. Oklamalo mě, jak snadné to poslední dobou bylo.”

Když jsem si představil, jak Sherafina sledovala můj boj s Pánem podlaží a jak se u toho ušklíbala, bezděky jsem začal trucovat. Ale stejně, možná bych jí měl poděkovat, že mi dovoluje růst.

Dvojitá Ethuria, dva vrahové s mocným úderem, schopností dokonale se utajit a schopností se na cokoli proměnit. Nedokázal jsem si potvrdit, jak vypadali, ale řekl jsem si, že si to jméno budu pamatovat.

„Tady v tom pokání skončím. Pojďme se podívat na odměnu.”

Pokud by to šlo, chtěl jsem předmět, u kterého bude těžké, aby ho nepřátelé světa anulovali. Co jsem dostal, samozřejmě nebyl předmět, ale technika. Ale i když říkám tohle, když jsem spatřil ta slova „Klamání světa”, vzrušilo mě to. Musela to být technika, co měla spojitost s Ethuriiným utajením a proměnou!

Jelikož to byla technika vytvořená kobkou, nemohla uniknout osudu, kdy ji nepřátelé světa anulují. Ale měl jsem zkušenost, že se toto omezení dalo překonat, konkrétně u Božské rychlosti. Měl jsem v plánu pokračovat v této lize ještě dál. Pokud bych na základě této techniky dokázal vytvořit svou vlastní techniku Klamání světa...!

Bez váhání jsem se natáhl a naučil jsem se tu techniku. Vplynuly do mě informace o Klamání světa.

| Naučil ses Klamání světa (aktivní)! Klamání světa má dvě schopnosti. Zaprvé se můžeš proměnit na netvory, které jsi porazil, a použít jejich zvláštní útoky. Ber na vědomí, že nemůžeš použít útoky, co jsou mimo tvou ligu. Zadruhé dokážeš dokonale zatajit svou přítomnost. Až tato technika dosáhne vrcholu, dokážeš také zatajit přítomnost ostatních. |

„Oooooch!”

Ta první schopnost byla upřímně nižší verze Hry Boha nebes. Ale ta druhá schopnost bylo přesně to, co jsem chtěl. Zaťal jsem pěsti a zahučel jsem. Pokud tuto moc dobře použiju, mohla z toho vzniknout mnohem víc smrtící zbraň, než co jsem utrpěl!

„Dobře, a teď...”

Teď jsem si musel trochu odpočinout. Nepochybně jsem měl před sebou těžké, rušné dny. I kdyby to mělo být jen dnes, chtěl jsem relaxovat s Lorettou a odpočívat. S tímto na mysli jsem proskočil branou, co jsem ve vzduchu otevřel.

Loretta mi pak vynadala, že jsem za ní přišel až po Linovi.
-----------------------------------------------

~  ~

<Předchozí>...<Následující>