ICDS - kapitola 279

Kapitola 279 – Třetí série (4)

Trénovat Rena a Paula bylo důležité, ale ostatní členové Revivalu byli stejně tak důležití. Některým z nich se zpomaloval postup kobkou a také potřebovali něco, aby se připravili na to, kdyby přišli o moc kobky.

Dlouho jsem o tom přemýšlel, až jsem došel k rozhodnutí. Naučím je Perutův okruh.

„Perutův okruh... Ten manový vír, co používáš? Tu věc?!”

„Už máš metodu manové kultivace, takže to možná asi nebudeš potřebovat, Lebuik.”

„Ne, chci se to naučit! Dovol mi se to naučit!”

„To nic. Jen se soustřeď na to, co už máš.”

Jako člověk, co Perutův okruh dokonale zvládl v pouhých 22 letech, bych to neměl říkat, ale trvalo dlouho, než se člověk naučil Perutův okruh. Bez Perutových ustavičných instrukcí a – i když je mi trochu trapně to říct – mého talentu bych potřeboval dvakrát nebo třikrát více času.

Pokud by se Perutův okruh naučili lidé, co už měli výbornou techniku manového dýchání a metodu manové kultivace, možná by to způsobilo více škody než užitku. Dobrým příkladem byla Ludia, co bývala princeznou říše. Daisy, co se nepotřebovala nic učit. A Ren a Paul, co jako korunní princové měli od útlého věku ten nejlepší trénink.

„Takže tady je seznam lidí, co se ode mě budou učit Perutův okruh.”

Hwaya Eleni Mastifordová, Kang Yungung, Shuna Aren Lihita, Illina Alexandrovna Mikhalova, Kang Yua, Minami Violet Sumire, Edward Walker, Sophie Brightmanová, Laz Michel, Ilayda Van a Ciara Kenexová.

Když Ye-Eun spatřila ten seznam, sklesle promluvila: „Hiiing, nejsem tam.”

„Ty už se učíš od Ducy.”

„Ale je tu sedm rivalek. Nemůžu být jediná mimo...”

„Počkat, sedm? Hned mi řekni, kdo to je. Zrovna jsi do toho zahrnula dva lidi navíc!”

„Auuuuuu!”

Když jsem Ye-Eun trestal, zvedl ruku někdo další. Byl to Leon, co se tvářil zmateně.

„Příteli, já se tu věc nemůžu naučit? Nebo existuje zvláštní důvod, proč jsi mě do toho nezahrnul?”

„Jo, Leone. Ty se budeš učit od někoho jiného.”

Šibalsky jsem se usmál.

„Znám jednoho služebně staršího kolegu, co je pro tebe dokonalý.”

„Existuje někdo takový?! Proč jsi mi to neřekl dřív?! Hahaha!”

„Protože se musíš stát průzkumníkem První kobky, aby ses s ním mohl setkat.”

„Ach, aha! Když jsi to teď zmínil, stal jsem se jím teprve minulý týden!”

Po pravdě už teď byl nesmírně rychlý. To, že byl zlatým průzkumníkem První kobky, znamenalo, že se prolomil 80 podlažími Druhé kobky. Hořce jsem se usmál a požádal jsem Leona, aby počkal.

Otec se mě také zeptal: „Neřekl jsi, že to nedokážeš naučit ostatní?”

„Ano, ale teď to neplatí. Zvládl jsem to dost na to, abych to naučil druhé. Proto jsem ochotný učit.”

„To je skvělé, ale já se to nebudu muset učit. Sám se prolomím vlastními omezeními.”

„Myslel jsem si, že to řekneš, otče.”

Bez lítosti jsem otce smazal ze seznamu. Najednou tam zůstali jenom dva muži. Když jsem se jen pro jistotu podíval po Michelovi, usmál se.

„S radostí přijmu tvé učení. Pokud to nebudu dělat správně, prosím, vhodně mě potrestej.”

„Tím se příliš netrap, Michele.”

Michel to pravděpodobně řekl napůl žertem, neboť po mé vážné odpovědi sebou trhl. Neslevoval jsem člověku jen proto, že ten, koho jsem učil, byl starší než já. Bylo zcela možné, že se k Renově a Paulové fázi mlácení přidají další lidé.

„Bude to v pořádku, Shine? Už teď máš tolik práce.”

Sumire věděla, že jsem ještě dokonale nezvládl tu techniku, co jsem jí ukázal. Její reakce byla naprosto ospravedlnitelná. Pohladil jsem ji po vlasech a sebevědomě odpověděl: „Bude. Jak víš, když jsem učil tebe, zlepšil jsem se. Určitě se při učení Perutova okruhu ostatní naučím něco nového.”

A navíc když démonická rasa pokořila Oceánii, uvědomil jsem si, že jsem nemohl být jediný, kdo postupoval kupředu. Když jsem prvně založil Revival, měl jsem na mysli elitní skupinu, co dokáže přemoct jakéhokoli protivníka. Teď bylo na čase, aby všichni zesílili.

„Budu vám muset vrýt manovou cestu Perutova okruhu. To udělám individuálně. Nemůžu všem poskytnout soukromé lekce, ale pravidelně vás budu kontrolovat a radit vám. Budu se snažit ze všech sil, abyste Perutův okruh všichni jednoho dne dokonale zvládli.”

„Díky bohu, že na tom seznamu nejsem...!”

„Jen na to pomyslím a obchází mě hrůza. Aby se Korunní princ snažil ze všech sil...!”

Ren a Paul se navzájem objali a chvěli se. Odfrkl jsem si a odpřísáhl jsem si, že i u nich se budu snažit ze všech sil.

Poté, co jsem všem v pořádku řekl o svém plánu a získal jejich souhlas, jsem si se všemi deseti lidmi, co se budou učit Perutův okruh, domluvil schůzku. A pak jsem vzal Leona do Elfí zahrady.

[Je tu Princ!]

[To je Princ!]

[Ach, přivedl někoho dalšího.]

[Toho jsem ještě neviděl!]

„Oooch! Tohle místo je úžasné! Nádhera!”

Jakmile jsme dorazili do Elfí zahrady, elementálové nedaleko nás pozdravili. Ačkoli je Leon neviděl, vycítil magické světlo, co z nich sálalo. Když Leon spatřil tu paletu barev, co elementálové vytvářeli, údivem vykřikl. Připadal mi jako starý muž z venkova, co poprvé přijel do Soulu.

„Příteli, pokud tu bylo takové nádherné místo, měl jsi mě sem vzít dřív!”

„Není to místo, kam může vstoupit každý. I pro tebe jsem musel získat svolení.”

„Jsem dojatý! Vážně mě to dojalo! Takhle jsem se necítil od chvíle, co jsem poprvé ucítil manu!”

„Používáš až příliš mnoho vykřičníků! Každopádně mě následuj.”

Leon nedokázal odtrhnout oči od elementálů, a tak jsem ho musel do Linovy dílny odtáhnout. Když jsme se k ní přiblížili, slyšeli jsme hlasité údery kladivem.

„Och? I dneska pracuje?”

Na to, že Lin nenáviděl práci, poslední dobou pracoval tak moc, že mě to trápilo. Naklonil jsem hlavu ke straně a rozkopl dveře do dílny. Lin zakřičel, jako kdyby věděl, že jdeme. Pořád měl v ruce kladivo.

„Argh, jen chvilku počkej!”

Lin bušil do malého válečku kovu. Okamžitě jsem věděl, co to bylo.

„Line, ty děláš Leonovi pistoli?”

Ani jsem ho o to nepožádal. Dělal to ze své vlastní vůle! Lin se po nás letmo podíval a pak začal znovu bušit kladivem.

„To je on?”

„Hej, chlape! Rád tě poznávám, já jsem Leon Pepper! Ty máš ale pěkný roh!”

„Vážně používáš hodně vykřičníků. Chvíli počkej. V rychlosti to dokončím.”

Zdálo se, že se Linovi zamlouval Leonův kompliment, neboť se široce usmál a vrátil se k práci. Mezitím se Leon porozhlédl po dílně a neustále ze sebe vydával udivené poznámky. Kdybych dokázal žít jako Leon, můj život by byl plný štěstí. Nepřítomně jsem na něj zíral, zatímco jsem o něčem přemýšlel.

„Hu... Dobře.”

Dostalo se Linovi uspokojivého výsledku? Zvedl ten kovový válec, z kterého přetékala magická moc, a souhlasně kývl. Pak na nás otočil hlavu.

„Takže Leon Pepper?”

„Ano. Jak ti mám říkat?”

„Lin.”

„Lin! To je skvělé jméno!”

Lin se široce usmál a vytáhl cigaretu. Naznačil Leonovi nabídku. Leon okamžitě přikývl a pak chytil cigaretu, co mu Lin hodil.

„Obvykle své cigarety nedávám ostatním. Považuj to za čest.”

„Hahaha, budu si to pamatovat!”

Když se Leon snažil vytáhnout zapalovač, Lin se ušklíbl a zapálil si cigaretu v ústech, aniž by pohnul prstem. Když to Leon spatřil, také si dal cigaretu mezi rty a jak se dalo čekat, vzplála. Leonovi se rozšířily oči a zamumlal kolem cigarety: „To je ale schopnost hodná závisti...”

„To je poprvé, co jsi něco řekl bez vykřičníku. A týká se to zapálení cigarety?”

„Na rozdíl od tebe, Kang Shine, ví, co je dobré. Hoj, nech mě se podívat.”

Natáhl ruku k Leonovi. Ten naklonil hlavu ke straně a chopil se Linovy ruky. Lin pak na hřbet jeho ruky položil ukazovák a prostředník a zavřel oči. Leonovi se na tváři objevily otazníky?

„...Měl pravdu. Vážně jsi jako já,” zamumlal Lin tiše po chvíli, když otevřel oči. V jeho výrazu byl znát zájem, co tam dřív nebyl.

„Co jen je Země za místo? Je tam někdo jako Kang Shin a teď člověk, co má podobnou schopnost jako já. Zajímavé, vážně zajímavé.”

„Takže co ty na to?”

Zdálo se, že Lin kvůli něčemu váhal. Když se Leon široce usmál, Lin pokrčil rameny.

„Dobrý. Můžu ho použít, abych mohl ignorovat ženy, co mě obtěžují.”

„To není velmi příjemný důvod.”

„Na jakém jsi podlaží?”

Leon okamžitě odpověděl: „V První kobce jsem týden! Jsem teď na 54. podlaží!”

„Pokročil jsi z Druhé kobky? Pokud stoupáš tři podlaží za týden, nejsi tak špatný... Dobře. Chceš se ode mě učit?”

„Vždycky se rád učím, příteli! Učení dělá člověka člověkem!”

„Kdo je tvůj přítel? No, to nic. Ach, neřekl jsem ti, co budu učit.”

Lin naposledy vyfoukl obláček dýmu z cigarety, co měl v ústech, a pak vyhodil cigaretu do vzduchu. Pak vytáhl malou pistoli a střelil ji.

Vykvetla obrovská exploze.

„Jsme v Elfí zahradě, Line!”

„Neboj se. Postavil jsem to robustní,” namítl Lin lenivě a založil si pistoli. Ale já měl pocit, že jsem viděl, jak se sem řítila rozzuřená Loretta. Na druhou stranu Leon byl celý žhavý.

„Tvoje schopnost je vážně podobná té mé! Ne, je ještě úžasnější než ta moje!”

„Pche, takže jsi alespoň tak dobrý, že to vidíš. Půjdu rovnou k věci. Nenávidím lidi bez nadání a lidí bez pracovní morálky. Učím tě, protože tě Kang Shin doporučil. Ale pokud se mi nebudeš líbit, jsi mimo. Pokud ti to nevadí, pomůžu ti.”

Zíral na Leona.

„Chceš to zkusit?”

Leon se otočil přímo na něj a usmál se. Jeho tvář plná sebevědomí nikdy nepůsobila tak spolehlivě.

„Jsem v tvých rukách, příteli! Dlouho se budeme vídat!”

Zdálo se, že si Leon a Lin padli do noty. Bylo to proto, že oba byli kuřáci? Naklonil jsem hlavu ke straně, ale pokud si povahou skočili do noty, bylo to všechno, na čem záleželo. Souhlasně jsem kývl a promluvil k Linovi:

„Line, chtěl bych tě požádat ještě o něco.”

Lin se zatvářil omráčeně. „Dlužím ti něco? Jak mě můžeš tak sebevědomě o něco požádat?”

„Všechny moje šperky jsou rozbité. Prosím, Line. Jsi jediný člověk, ne, drakonián, kterému můžu věřit!”

„To proto, že jsem jediný drakonián, kterého znáš... C-co je tohle?! Nic z toho není ani vzdáleně netknuté!”

I když si Lin opakovaně stěžoval, přijal šperky. A jen co je jedno po druhém zkontroloval, zakřičel. Vskutku to byl mistr řemeslník.

„Vážně?! Neměl jsem souhlasit, že tomu chlápkovi pomůžu... Kuk, vrať se za týden!”

„Díky, Line!”

„Jdi pryč!”

Lin byl vážně laskavý! Ukázal jsem mu palce nahoru, zatímco se Leon, co stál stranou, ušklíbl s doširoka rozevřenýma očima.

Přesně takhle jsem úspěšně spřátelil Lina a Leona.
-----------------------------------------------

~  ~

<Předchozí>...<Následující>