ICDS - kapitola 277

Kapitola 277 – Třetí série (2)

Upřímně řečeno jsem na světě Edias nechtěl nijak déle zůstávat. Chtěl jsem dodělat, co jsem musel, a rychle se vrátit zpět.

Řekl jsem Paulovi, že Hrdina přišel o svou moc a přenesl moc světa na Ellose. Kdybych to ohlásil veřejně, akorát by jim to snížilo morálku. Bylo lepší, když to nikomu neřeknu, ale měl jsem pocit, že jsem to Paulovi musel říct.

„Takže to tak vážně bylo...”

Když si Paul vyslechl, co se stalo, zatvářil se necharakteristicky vážně. Vzal jsem ho za límec a zatřásl jsem jím.

„Vážně to tak bylo? Věděl jsi něco?!”

„Ne, ne! To jenom... Od chvíle, co Ellos přišel o Baruellu, udělal spoustu věcí, aniž by mi o tom řekl. Přišel o svůj obvyklý smích a zesílil, i když nešel do kobky... Také jsem s ním nedokázal mluvit jako dřív. To to bylo!”

No ano, bylo těžké někoho podezírat jen kvůli tomuhle. Zvláště když ten člověk byl někdo, ke komu měl druhý blízko. Přijal jsem to Paulovo vysvětlení a pustil ho. Suše jsem si odkašlal a pokračoval.

„Každopádně zrovna teď mám vaši moc světa.”

„Ach...”

Paul se zatvářil nervózně. Kdybych byl na jeho místě, okamžitě bych mě uvrhl do vězení, dokud tu moc světa nevyplivnu. Takhle důležitá byla moc světa. Paul nic nedělal jen proto, že nikdo nebyl dost silný na to, aby mě spoutal.

Nakonec obezřetně otevřel pusu.

„Hele, Kang Shine.”

„Musíme z tvého světa vybrat nového Hrdinu. Předám mu moc.”

„Ach.”

Vypadal, že se mu očividně ulevilo. Pak najednou zbledl. Nevím, kdo ho dosadil na místo korunního prince, ale ten člověk si musel přát zkázu říše.

„Nového Hrdinu? Ale koho?”

„Ach, už jsem se rozhodl, takže se tím nemusíš trápit.”

„Už jsi rozhodl? Ale Ellos a já jsme jediní, koho na tomto světě znáš!”

„Jo, také nechci Hrdinu dělat z někoho, koho neznám. Proto jsem vybral někoho, koho znám.”

„...Ech?”

Paul naklonil hlavu ke straně. Párkrát zamrkal, pak se mu oči rozšířily a zakřičel: „M-mě?!”

„Jo!”

„Chceš, abych se stal Hrdinou? To tedy ne!”

„Neboj se. Možná to nevíš, ale nemáš právo odmítnout.”

Široce jsem se usmál na Paula, co horečnatě třásl hlavou.

„Přenést moc Hrdiny trvá dlouho. To znamená, že toho člověka budu muset vzít na Zemi, a absolutně odmítám vzít na Zemi někoho, koho neznám.”

„To odmítám! Nechci, nemůžu.”

„Tak chceš, abych s touhle mocí šel zpět na Zemi?”

„Je tu tento výborný rytíř! Doporučím ji místo mě!”

„Prostě si zabal.”

„Ale je to naprosto nádherná rytířka!”

„To mě nezajímá. Jdi si zabalit.”

Zdálo se, že Paul začal šílet. Zamumlal pár dalších nesmyslů, než sklonil hlavu a promluvil: „Nemůžu. Jsem příliš slabý.”

„Souhlasím, jsi slabý, ale lidé nejsou od začátku silní.”

Popadl jsem ho za ramena a vážně jsem promluvil: „Něco jsem pro tebe připravil.”

„Ty? Pro mě?”

„Jo.” S vážným výrazem jsem prohlásil: „Nazývám to fází mlácení.”

S tím jsem Paula odtáhl na Zemi. Lidé ze světa Edias protestovali, takže jsem den s Lotte a Licoricí kosil vetřelce, zatímco jsem čekal, až se Paul připraví.

I když hustota atmosférické many klesla, stejně byla stále na mé straně. S jejím použitím jsem vyhladil mnoho vetřelců.

„S tímhle se nějakou dobu nebudete muset trápit. Jejich vůdce je také mrtvý a já jsem zabil přinejmenším desetinu jejich celkového počtu.”

„To říkáš, že jsi za jediný den vyhladil 10% vetřelců?”

„Ne, jistěže ne. Do těch 10% počítám i ty, co jsem zabil po cestě do Perutova pohoří.”

Paul otevřel pusu s omráčeným výrazem na tváři. „Nejsi člověk.”

„Poslední dobou si to také myslím.”

Poté, co jsem se s Paulem vrátil na Zemi, jsem každopádně zašel za Eleine, abych jí nahlásil, co se stalo. Nešel jsem do Elfí zahrady, ale šel jsem rovnou do gildovní oblasti Ztraceného údolí. Eleine mi při posledním hovoru řekla, jak se sem dostat.

Když zjistila, že Hrdina už byl mrtvý, když jsem se tam dostal, nedokázala skrýt svůj šok.

„Jsou v magických nástrojích ještě zručnější než já? Byla jsem si jistá, že je stále naživu...”

„Měli způsob, jak oklamat systém kobky, takže něco takového by měla být maličkost.”

„Haa, Tiane...” Eleine svěsila hlavu a tiše zamumlala něco, co působilo jako jméno Hrdiny. Stačilo to? Brzy hlavu zvedla a pokračovala: „Každopádně jsi misi dokonale zvládl. Určitě ti dám MVP odměnu.”

„Ale nedokázal jsem ho zachránit.”

„Ale snažil ses. Udělal jsi pro svět Edias všechno, co jsi mohl. Jsem si jistá, že i Tian by ti byl vděčný.”

Neměl jsem slov a jen jsem tam v tichosti stál a Eleine se uchechtla a položila mi ruku na hlavu.

„Jsi dobrý Hrdina. Připomíná mi to dobu, kdy jsem byla Hrdinou.”

„...Díky za kompliment.”

„Ale jako muž nejsi dost dobrý. Zrovna teď chci vidět Lina.”

„Promiň, ale nelituju toho.”

Kvůli mé odpovědi se zamračila a vytáhla z kapsy malý korálek. Byly na něm nakreslené podivné runy a sálala z něj mystická zář.

„Co to je?”

„Hm, na to se těžko odpovídá. Správně, řeknu ti, jak to vzniklo. Když jsem přenesla moc světa na dalšího Hrdinu svého světa, použila jsem trošičku moci světa, co mi v těle zbyla, abych to vytvořila. Je to magický nástroj.”

„Nebudeš v maléru, kdyby na to někdo přišel?”

„Nikdo na to nepřišel, takže to je v pohodě. Takže tohle...” Nonšalantně se přiznala ke svému zločinu a pokračovala: „Silou to zvýší moc předmětu na jeho další úroveň. Nevím, jak to vysvětlit. Dokonce ani Lord nedokázala tento předmět pojmenovat.”

„Kámen posílení.”

„Kámen posílení?”

„Ne, to nic.”

Vzal jsem si od ní korálek a identifikoval to. Jak se dalo čekat, bylo to plné otazníků, stejně jako když jsem poprvé identifikoval Zář. Překvapilo mě, že Eleine byla tak úžasný magický řemeslník. I když to vytvořila za pomoci moci světa, vytvořit předmět, co překonal Sherafininu schopnost... Spatřil jsem ji teď v jiném světle.

„Huhu, jsi vděčný, že?”

„Jo, díky. Vypadá to, že stálo za to riskovat svůj život.”

Nebyl jsem sarkastický. Byla to odměna, co překonala mou představivost. Jak jsem ten kámen posílení přijal, v hlavě se mi rojilo spoustu myšlenek. Mohl jsem to použít na sebe? A pokud ne, kde to použiju? Na Chaotické kopí? Čistě černou touhu? Jak jsem to měl aktivovat?

Když jsem si uvědomil, že jsem to nemohl použít na své tělo, bylo rozhodnuto. Musel jsem to použít na Čistě černou touhu. Chaotické kopí se stálo mohlo vyvinout samo o sobě, ale tohle byl jediný způsob, jak rozvinout Čistě černou touhu.

„Tak to by byla odměna. Ahoj. Chci jít honem za Linem.”

„Ach, taky půjdu. Musím Lina o něco požádat.”

V té chvíli se Eleine zamračila jako žába, co snědla hovnivála.

„Och? Eleine skrývala něco takového?” Lin se široce usmíval a upřeně se díval na Eleine. „Nemyslel jsem si, že bys udělala něco takového.”

„Nenechala jsem si část naschvál. Tehdy mi ovládání moci nešlo.”

„No, dopadlo to tak, že to pro tohohle kluka je dobře. Takže jsi řekl, že touhle věcí chceš posílit Čistě černou touhu?”

„Ano.”

Dal jsem mu kámen posílení i Čistě černou touhu. Lin si kámen posílení vzal a chvíli ho zkoumal. Pak zakroutil hlavou.

„Nemyslím si, že to je něco, co můžeš jen tak použít.”

„Musím udělat něco zvláštního, aby to fungovalo?”

„Něco takového.”

Prázdně jsem na Lina zíral. Pak jsem zahlížel na Eleina. Ona okamžitě zakroutila rukama.

„C-cože? Ne! Nevložila jsem na to žádné divné podmínky!”

„Co Eleine vytvořila, je opravdu magický nástroj, co posiluje, ne, rozvíjí předměty. Ale nedá se to použít na cokoli. Vypadá to, že to má několik komplikovaných podmínek. Zaprvé, předmět, na který to používáš, musí mít vhodnou ligu. Tvoje Čistě černá touha to jen stěží splňuje.”

„A co zadruhé?”

„Druhá podmínka je trochu ošemetná. Je to tak trochu jako tvoje Chaotické kopí, ale trochu jiné. Čistě černá touha si musí projít mnoha bitvami a nastřádat si záznam o vykrytí všech možných druhů útoků. Jak se říká, i předměty mají vzpomínky. Tento magický nástroj zvyšuje předmětu ligu za použití jeho zkušeností z boje se svým majitelem.”

„To zní komplikovaně. Ale nakonec je to celé o EXP.”

„Hm?”

„Jen něco ze Země.”

Vzal jsem si zpět Čistě černou touhu a magický nástroj.

„Nepatrně jsem Čistě černou touhu modifikoval. Až bude čas, zazáří. A ty akorát budeš muset rozbít magický nástroj o Čistě černou touhu. Udeř jím tvrdě, jako kdybys ho chtěl roztříštit.”

„Och, co jiného od tebe čekat, Line.”

„Jo, jsem celkem úžasný. Každopádně jsi na své žoldnéřské misi odvedl dobrou práci. Honem mi sem přiveď toho pistolníka. Ach, taky jsem tě rád viděl, Eleine.”

Přirozeně mě odehnal a to samé udělal s Eleine. Eleine se zamračila a zakřičela: „Argh, přišla jsem za tebou, Line! Potřebuju, abys mě utěšil!”

„Loka je pořád těhotná. Dokonce ani já bych to v tohle období neudělal s jinou ženou.”

„Ale pokud tu nebudeš, zemřu!”

„...”

Lin se na okamžik zatvářil nesmírně znaveně a vyfoukl kouř.

„Tak můžeš zůstat na čaj. Tohle říkám předem, nečekej, že se tě dotknu.”

„Jo!”

„To znamená, že se ani ty mě nemůžeš dotknout.”

„...Jo?”

„Jinak můžeš jít.”

„Ne, dělám si srandu! Jenom žertuju!”

To měla Lina tak moc ráda? Suše jsem se usmál a v tichosti jsem odešel. Najednou jsem chtěl vidět Lorettu, ale teď na to nebyl čas. Musel jsem něco někomu dát, a to co nejrychleji.

„Hlad.”

Když jsem se vrátil do Marianniny zahrady, Daisy ležela rozvalená na kuchyňském stole jako obvykle. Suše jsem se usmál a zeptal jsem se: „Kdy ses prolomila 16. podlažím?”

„Před... dvěma hodinami. Nic jsem... během toho... nejedla. Umírám... hlady.”

„Počkej chvilku, něco ti udělám. A tady.”

Vytáhl jsem dračí náramek, co Lin vyrobil spolu se Září, a předal jí ho. Když ho přijala, upřeně se mi dívala na zápěstí.

S hořkým úsměvem jsem dodal: „Já svůj zcela vstřebal. Pravděpodobně ho také vstřebáš.”

„Vstřebám...? Tsk.”

Daisy ze sebe vydala nevysvětlitelný zvuk a okamžitě si náramek nasadila. Udělala to tak rychle, že jsem ani neměl čas ji varovat.

Změna byla okamžitá. Daisy spadla ze židle a beze slova se válela po zemi. Bylo by lepší, kdyby něco řekla, neboť to naprosté ticho bylo strašlivé.

Při pohledu na Daisy, co se tak energicky válela po zemi, mě napadlo, že bych ji přivázal k mopu. Najednou vystřelila nahoru. Zdálo se, že se ze všech sil snažila zachovat klidný výraz, ale jasně měla oči plné slz. Zdálo se, že to hodně bolelo.

„Oklamal jsi mě.”

„Nasadila sis to, než jsem mohl cokoli říct.”

„Kang Shine... zlý.”

„Jo, jo, moje chyba.”

„Za trest... mi udělej... něco dobrého... k jídlu.”

„Pokud stačí ramen, určitě,” promluvil jsem s úšklebkem a Daisy rychle přikývla.

„Kang Shine... od teď jsi... navždy... můj šéfkuchař ramenu.”

„...Navždy?”

„Navždy.”

Každopádně se zdálo, že Paulova fáze mlácení bude muset chvilku počkat.
-----------------------------------------------

~ Žába z přirovnání nesnědla hovnivála, ale brouka Halyomorpha halys, v internetových vodách se vyskytuje název smradlavý brouk... ve skutečnosti vroubenka nebo podobné stvoření z řádu (čeledi? čert aby se v tom vyznal) kněžicovití. Při ohrožení začne produkovat zápach... no a nejlepší asociace, co mě napadla a která by byla pochopena, jak bylo zamýšleno, byl hovnivál. Jinak podle všeho se zrovna teď vroubenky stahují do bytů a byť jsou neškodné, jsou velké a v ohrožení páchnou, takže při větrání dávejte bacha :D ~

<Předchozí>...<Následující>