ICDS - kapitola 275

Kapitola 275 – Kahar (9)

„Ten blázen!” zakřičel Hazen a zaskřípal zuby.

Silový oblek, co měl na sobě, tiše vibroval a v další chvíli byl před Ellosem. Pozvedl pěst.

„Troufl sis mě oklamat?!”

„Příliš pozdě, Hazene.”

Ellos se zasmál. Jeho meč už byl hluboko v krystalu. Fialově zbarvený krystal tepal rudě jako skleněné srdce. Zároveň s tím začala okolní mana detonovat. Hazen dal Ellosovi pěstí a poslal ho vzduchem. Ale Ellos řekl, že už bylo příliš pozdě. Nebylo jak ten krystal zachránit.

„Kang Shine, také zemřeš! Pomoz mi to zastavit!”

„Copak jsi neslyšel? Je příliš pozdě,” namítl jsem v klidu v tom hřmícím vybuchování many a vybudil jsem Perutův okruh. Ohlédl jsem se. Nebyla tam ani Licorice, ani Lotte. Hm, když jsem jim to zašeptal, řádně unikly.

„Hu...!”

Ellos se zapotácel a podíval se na mě. Jeho tělo také pravidelně zářilo. Byl jsem si jistý, že byl dokonale propojený s krystalem.

Když se Ellos naprosto narovnal, jedna jeho paže vybuchla. Zároveň s tím se hřmícím hlomozem vybuchla i část krystalu a zbarvila okolí do ruda. Takhle to pravděpodobně vypadalo, když se člověk stal svědkem výbuchu bomby z blízka.

„Tví přátelé tu nejsou... To jsi můj plán tak moc prohlédl, příteli?”

„Jo. Ačkoli jsem si nemyslel, že necháš vybuchnout i ten krystal. A taky...”

Pozvedl jsem kopí. Superhustá mana kolem nás vystřelila ke zrudlému krystalu a vybuchla. Bylo to vskutku katastrofické množství many.

„Už nejsi můj přítel.”

Až Ellos zemře, krystal kompletně vybuchne. Jinými slovy vybuchne celý prostor kolem nás. Možná vybuchne celé Perutovo pohoří a možná to dokonce bude pokračovat na zbytek světa. Tak drtivé bylo to množství many, co tu bylo nahromaděné. Kahar. Jak Peruta řekl, byl to bůh, co zničil všechno. Dokonce i to, co chtěl ochránit. Když jsem teď o tom přemýšlel, Peruta se o něm nezmínil jen tak nahodile. Nepochybně ucítil špatné znamení a poradil mi, abych si na něj dával pozor.

„Zatraceně, Kang Shine! Teď ho nezabíjej!”

Zdálo se, že si Hazen uvědomil, že Ellos byl propojený s krystalem. Bez ohledu na to, co říkali, jsem protočil očima. Hledal jsem poslední věc, co jsem potřeboval získat. Tohle bylo to jediné, na co jsem se nemohl připravit. Mohl jsem se spolehnout jen na své štěstí.

„Co hledáš? Ten kráter je jediné místo, kam můžeš utéct, Shine,” promluvil Ellos a ukázal na nebe.

Následoval jsem směr, kterým ukazoval, a vzhlédl k nebi. Za tou obrovskou dírou ve vzdáleném stropě byla noční obloha. Bylo to tak daleko, že mi ani Božská rychlost nemohla pomoct uniknout. Do výbuchu zbývalo jenom pár sekund.

„Sa... Sakra! Etosi! Ó bože zkázy!”

Hazen měl boží pravé jméno, co patřilo bohu zkázy. Jak jsem si myslel, byl neuvěřitelný. Když jsem zvážil jeho moc, měl jsem pocit, že se celkem hodil na Boha ničení.

V mém nitru vřela Šivova moc. Chtěla se prolomit ven. Chtěla rozhodnout, kdo byl jako Bůh zkázy lepší? Ale zdálo se, že Hazenova moc nestačila. Pravděpodobně chtěl zničit Ellosovu energii, co pokrývala krystal, ale bylo to obtížné provést, neboť oba měli boží pravé jméno.

Mana vybuchla. Prolomilo se to vírem, co obkružoval mou manu, a zranilo mě to. Většina krystalu se roztříštila a moje moc průzkumníka se obnovila, ale to nestačilo. Dokonce i Hazen, co použil své boží pravé jméno, byl zraněný. Nebylo možné, abych já byl v bezpečí, když jsem nic neudělal.

Ale stejně jsem se usmíval.

„Díky, Ellosi. Našel jsem to díky tobě.”

„Shine...?!” namítl Ellos popleteně.

V další chvíli jsem použil Božskou rychlost. Přiblížil jsem se k němu a kopl jsem ho.

„Takže ti umožním najít vlastní smrt.”

„Kak!”

Ellos proletěl přímou čarou vzduchem a narazil do krystalu. Z krystalu vystřelila rudá mana a popadla Ellose. Než mohl Ellos cokoli říct, ztuhl. Krystal se začal sjednocovat s Ellosem.

„Co to děláš?!”

„To navýší ničivou moc.”

„A ty jsi to stejně udělal...?! Nebyl to kdysi tvůj přítel?!”

„Přítel?” Přišlo mi to absurdní. „Někdo, kdo využil můj život, aby se pomstil? To není přítel. Jen mě použil jako pěšáka.”

„Ty... Copak jsi neřekl, že jsi mu věřil?!”

„Já? Jak bych mohl? Už zdaleka jsem ty jeho intriky viděl.” Ušklíbl jsem se a potřásl jsem hlavou. „Ale věděl jsem, že chtěl zabít tebe. Bez ohledu na to, co bude muset obětovat.”

Upřímně řečeno jsem si nevěřil, že bych nad Hazenem dokázal zvítězit. Ten magický nástroj na potlačení moci průzkumníků byl až příliš silný. Hazen byl také nejlepším v téměř dvou dimenzionálních válkách. Bylo nemožné bojovat s takovým nepřítelem světa bez moci kobky.

„Takže jsem ho také využil jako šachovou figurku.”

„Kang Shine, ty... Ty!”

Nemyslel jsem si, že by ho Ellos dokázal zabít, ale čekal jsem, že nepřítele světa oslabí. Ellos mé očekávání výtečně splnil. Vlastně šel dokonce mimo má očekávání. Mana nahromaděná v krystalu nebyla dost jen na to, aby to Hazena zabilo. Bylo to dost na to, aby to zničilo celý svět. Jedinou nevýhodou bylo, že to možná zabije i mě.

„Ha! Nakonec jsi také Hrdina! Někdo, kdo stojí na vrcholu tak špinavých světů, přece nemůže být čistý!”

„Neměl by ses spíš než o mě bát o svoje podřízené?”

Téměř v reakci na má slova mana znovu vybuchla. Tentokrát to bylo mnohem větší. Ta exploze odvanula většinu Hazenových podřízených. Hazen si uvědomil, co se stalo, a zaječel zoufalstvím.

„Kuaaaaa! Kasinaaaaaaaa! Někdo jako ty, někdo jako ty!!”

Bez ohledu na to, co se stalo, bez ohledu na to, co kdokoli řekl, to mě nezajímalo. Vzhlédl jsem k obloze. Od obrovské díry k děrám na povrchu stěn, co vedly dolů k podlaze, kde jsem stál. Podíval jsem se na tu spirálu, co se tam rozvíjela.

Jak dlouho tu jeho pozůstatky zůstaly? Bylo to vytesané tak jasně a ustálo to nespočet let. Mohl jsem pouze obdivovat jeho božskost.

„Hu...”

Peruto, zamumlal jsem v duchu.

Byl úžasný. Byla to moc a pozůstatek, co byl hodný boha. Tak nějak jsem o tom pochyboval, ale vážně to tu bylo. Kdyby nebylo Ellose, nevšiml bych si toho, dokud by celý tento prostor nebyl zničený.

„Suverén, Trišula.”

Potichu jsem odříkal ty dvě moci a pozvedl jsem kopí. Kvůli extrémní rotaci Perutova okruhu pro mě bylo obtížné se pohybovat, ale snesl jsem to. Mohl jsem to dokázat. Měl bych toho být schopen.

„Ne, takhle to nemůže skončit! Naše naděje! Přísahám, že ne—”

Krystal nakonec vybuchl spolu s celým okolním prostorem. Ellos vybuchl jako první a Hazen, co tomu odolával mocí Boha ničení, nedokázal ustát proud many a proměnil se na proud krve. Nepřítel světa, co úspěšně pokořil svět a odhalil svou ambici pohltit kobku, umřel marně.

Ale já neměl čas věnovat pozornost ničemu jinému.

„Pojďme na to, Peruto...!”

Uprostřed té zdrcující krvavě rudé many jsem zrychlil Perutův okruh. Vyladil jsem svůj dech a vír se spirálou, co tu Peruta nakreslil. Nepotřeboval jsem, aby dva víry pokryly mé tělo a kopí. Potřeboval jsem jenom jeden vír soustředěný kolem Perutova okruhu v mém těle. Jen jeden stačil.

„Huoooooop!”

Do těla mi vtrhlo obrovské množství many. Vrtošivě to zaútočilo na Ellose a Hazena, ale jakmile jsem to přitáhl k sobě, vesele to ke mně vystřelilo, jako kdyby to našlo pána, na kterého to čekalo. Zároveň s tím Perutův okruh dál vibroval a vstřebával a rotoval vše.

Mana, co vyplňovala okolní prostor, se ke mně dokonale hodila. Ale stejně jí bylo až příliš mnoho. Proud many, co jsem ještě nikdy předtím neovládal, skřípala, aby unikla mé kontrole. Jak se to navíjelo, aby mě to zničilo, zoufale jsem vyrovnal svůj dech. Pokud tento okamžik promarním, už nebudu moct udělat nic dalšího.

A aby toho nebylo málo, vyřítil se ke mně další druh many. Byla to bouře způsobená roztříštěným krvavě rudým krystalem, co pohltil Hazena a Ellose. Desítky tisíc krystalů prosycených mocí obrovského krystalu a mocí Kaharu se nedržely mých rozkazů a řítily se ke mně jako divoké zvíře.

Brnění mi to potrhalo, vlasy posekalo a z těla mi vytryskla krev. Vitalita mi klesla na žalostnou úroveň a měl jsem pocit, jako kdyby mi to vytrhávalo duši. A přesto ta rotace pokračovala. Už dávno jsem na jakoukoli bolest zapomněl. Tohle byl také druh many. Měl bych být schopný ji ovládat. Mana následovala ještě větší manu!

Nedokázal jsem ani říct, kde jsem byl. Sopka? Bude to stále vypadat jako sopka? Nevěděl jsem. Ani mě nezajímalo, v jakém stavu jsem měl tělo. Soustředil jsem se pouze na jedno. Tento obrovský vír, co jsem musel vytvořit.

„Já to... zvládnu...!”

V té chvíli to do víru, co obklopoval mé tělo, nasálo kousek krvavě rudého krystalu a ten se začal otáčet. Pak víc a víc krystalů nedokázalo ustát proud many a vstřebalo je to do mého víru.

Mana, kvůli které vybuchl celý prostor, se nešířila a dál ji to sbíralo. Vír, co kolem mě vířil, se pomalu zhustil. Během toho procesu se ty desítky tisíc krystalů zase začaly sjednocovat.

Nadechl jsem se. Vplynulo do mě strašlivé množství many a zrychlovalo to rotaci Perutova okruhu. Okolní prostor se rozpadl a díra spojující oblohu se zemí se zvětšila. Vír, co Peruta nakreslil, byl naprosto pryč. Ale já jsem teď ten vír zobrazoval vlastním tělem.

Perutova mana, co pokrývala toto místo, ne, tento celý svět, se řítila ke mně a utvářela vír. Skoro jako kdyby na tento okamžik čekala.

Tělo se mi automaticky vzneslo. Byl jsem uprostřed víru. Teď mě nic nemohlo zranit. Mana kolem mě poklidně kroužila a kusy krvavě rudého krystalu se zhustily a splynuly do sebe. V té chvíli jsem si to uvědomil.

Sjednotil jsem se s Perutovým okruhem.

„Ach, aaaaaa!” zakřičel jsem, neschopen ustát ten pocit extáze.

Mana, co mi naplňovala tělo, mě zevnitř začala měnit. A pak se roztříštil náramek, co mi Lin dal, Zář. Nezmizelo to. Všechno, co ten náramek tvořilo, se roztavilo a plynulo do mě spolu s manou.

Ta nynější senzace se nedala srovnávat s tím, když jsem Zář poprvé získal. Zdrcující mana mi roztříštila tělo a znovu ho od samého počátku přetvořila. Naprosto jsem zmizel, zůstal po mě jen Perutův okruh. A pak jsem se znovu objevil kolem Perutova okruhu, od hlavy až k patě. Bylo to tělo utvořené pouze z many Perutova okruhu. Z té, ke které se ostatní triviální mana neodvážila ani přiblížit.

Ale stejně to nestačilo. Perutův okruh nakonec patřil Perutovi. Potřeboval jsem něco, co patřilo mě. Teprve pak učiním krok kupředu. Toto jsem si dokázal uvědomit teprve teď, když jsem takto zesílil. Nikdo mi to nemusel říkat, dosáhl jsem přirozeného osvícení.

Zatímco se mi znovu vytvářely vlasy, proud many začal opadávat.

„Huu...”

Pomalu jsem otevřel oči. Nebyla tu ani ta superhustá mana, ani krvavě rudý krystal. Vznášel jsem se ve vzduchu. Sopka? Ta už dávno zmizela. Z hlubokých hlubin probublávalo akorát magma.

„Drahý manželi!”

Z dálky se ozval hlas. Letěly ke mně Lotte a Licorice. Usmál jsem se a zamával jsem jim.

„Jste v bezpečí?”

„Drahý manželi!” zavolala na mě Licorice toužebně.

Navenek vypadaly v pořádku, ale byly zraněné?! Nervózně jsem k nim přispěchal, ale když jsem zaslechl Licoricin křik, na místě jsem se zastavil.

„Obleč si něco! Jsi příliš lascivní!”
-----------------------------------------------

~ Nepřítel světa - zabitý. Rádoby přítel - mrtvý. Perutův odkaz - vstřebaný. Co vybavení? Zničené? ~

<Předchozí>...<Následující>