ICDS - kapitola 274

Kapitola 274 – Kahar (8)

Přítomnost za mnou zmizela. Očividně to byla Ellosova přítomnost. Nepříteli světa přede mnou se rozšířily oči.

„Hodláš ho zabít?”

„Prozatím jsem ho zmrazil. Nechci, aby mě bodl do zad, víš?” odpověděl jsem v klidu.

Zdálo se, že nepřítel světa chvíli váhal, a pak se zeptal: „Nic jsem necítil. Jak jsi to udělal tak rychle?”

„Pokud ti to řeknu, řekneš mi i ty něco? Jak jsi nalákal Ellose. Pochybuju, že se nalákal na tvou tvář.”

Jak jsem to řekl, pozvedl jsem Chaotické kopí. Proč jsem mohl Ellose tak rychle zmrazit, bylo prosté. Ellos už byl v Ruyueině pole působnosti od chvíle, kdy jsem ji požádal, aby všechny ochladila.

„...Nejsi špatný, dokonce lepší než sir Kasina.”

Namířil jsem na něj svým kopím, dával jsem tak najevo, že jsem chtěl rychle bojovat. Ale jeho ani nenapadlo, že by si vytáhl zbraň, a rozpustile se zasmál. Jak jsem si myslel, byl jiný. Byl jiný než všichni ostatní nepřátelé světa. Pokud bych měl najít někoho jako on, pak by to byl pouze Démonický lord na světě Luka.

„Ta odvaha sem nakráčet s plným vědomím, že to je past. Ta rozhodnost, s kterou jsi zabil svého přítele, jakmile ses dozvěděl o jeho zradě. A nejdůležitější je ta záhadná moc, co z tebe přetéká, i když jsi přišel o moc kobky.”

Zvedl ruku ovinutou v silovém obleku a promnul si bradu. Zároveň s tím můj zájem o něj rostl. Z jeho pohybů jsem cítil hloubku bojového umění, co byla na úplně jiné úrovni než u všech nepřátel, kterým jsem dosud čelil. Zdálo se, že si myslel to samé. Věděl jsem to podle toho, jak se usmíval.

„Tohle je celkem znepokojující. Hm...” V další chvíli luskl prsty, jako kdyby došel k závěru. „Pozemský Hrdino, co kdyby ses stal naším spojencem?”

„Spojencem?”

„Ano, spojencem. Staň se mým přítelem.”

Přemýšlel jsem, co hodlal říct, ale když si pomyslím, že to bude takhle nudné. Odfrkl jsem si a namítl jsem: „Odmítám.”

„Ne, neboj se. Ta žena, kterou nazýváte Lord. Její vliv nedosáhne sem k nám.”

Trhl jsem sebou. Byl nepřítel světa. Dávalo smysl, že toho tolik věděl. Ale netrhl jsem sebou kvůli tomu, že věděl o Lordovi kobky, ale kvůli tomu, jak to řekl. Byl naprosto uvolněný, jako kdyby věděl něco mnohem většího.

„Ty... Co máš v plánu?”

„Abych řekl pravdu, měl jsem v plánu se spojit se světem Edias, abych svůj plán uvedl do pohybu. Ale když se teď objevil silnější partner, je samozřejmé, abych změnil strany.”

„Partner, co? Myslíš si, že to je vhodné slovo mezi útočníkem a obráncem?”

Ačkoli jsem řekl toto, pořád jsem se o to tak nějak zajímal. Pokud měl v plánu mi říct víc, nebyl důvod odmítnout. Jako Dimenzionální žoldnéř jsem částečně pracoval také proto, abych získal více informací o útočnících. Tak nějak jsem doufal, že na tohle dojde.

Promluvil: „Jistěže to je vhodné. Zahrávají si s námi se všemi, takže jsme kolegové oběti.”

„...”

„Něco ti vysvětlím. Ze všeho nejdřív nemám moc světa.”

„...”

„Nepřekvapilo tě to?”

„Věděl jsem to.”

„Cože?!”

Nebyl Hrdina a ani ve svém těle nenesl moc světa. Kvůli tomu jsem si momentálně lámal hlavu a snažil se zjistit, kdo byl Hrdinou světa Edias. Zdálo se, že ten muž přede mnou byl překvapený, že jsem dokázal poznat majitele moci světa. Pravděpodobně si myslel, že to bylo privilegium útočící strany.

Ale brzy nabyl klid. A to, co řekl pak, znervóznilo zase mě.

„Ale víš, kdysi jsem měl moc světa. Upřímně řečeno jsem ji získal poté, co jsem zabil Hrdinu světa Keteuce.”

Měl jsem pocit, jako kdybych dostal ránu do hlavy.

„Cože...?”

Co tím myslel?

„Je to prosté. Svět Edias není naším prvním cílem. Než jsme přišli sem, bojovali jsme s lidmi na světě Keteuce a dosáhli jsme slavného vítězství. Smutné je, že ta sláva netrvala dlouho.”

„Ty, co se snažíš říct...?”

„Zvědavý? ...Mám ti to říct?”

„Ty lháři...!”

Navzdory tomu, co jsem řekl, jsem couval. Zvědavý? Jistěže jsem byl. Ale nikdy jsem nečekal, že jeho historka bude tak mimo mé znalosti. Pokud říkal pravdu, pak vetřelci přišli o moc světa i poté, co zničili jeden svět. Na okamžik jsem pomyslel na Démonického lorda. Byl také ve stejném postavení...?

„Řeknu ti něco, co nevíš. Bedlivě poslouchej. Jakmile si to vyslechneš, jsem si jistý, že se ke mně přidáš. Stejně jako sir Kasina nedávno.”

Vetřelec nedaleko zaskřípal zuby. Jeho nepřátelství nebylo namířené na mě. Patřilo to něčemu daleko většímu a velmi vzdálenému. Motala se mi z toho hlava. Teprve když mě Licorice zezadu chytla, jsem si uvědomil, že jsem vrávoral.

„Je to prostá historka. Důvod, proč si navzájem čelíme jako nepřátelé. Řeknu ti o tom.”

„Jen do toho. Poslouchám.”

„Dobře. Nejdřív jsme byli jako ty a obyvatelé světa Edias, normální lidé, co žili normálním životem. Ach, přesněji řečeno jsme trochu jiní než vy lidé. Jsme trochu chytřejší, ale fyzicky slabší. Ale v širším slova smyslu jsme pořád lidé.”

„A?”

„Jednoho dne se přestaly rodit děti.”

Hlas měl klidný, ale byla v něm skrytá jasná a ostrá zuřivost.

„Děti se rodily mrtvé. Nedokázal je zachránit žádný magický nástroj nebo modlitba. Nebyly žádné nové životy a staré životy se nemohly smát, i když umíraly.”

Pokračoval: „Plodiny seschly a odpadávaly uprostřed růstu. Dobytek se hroutil během porodu a umíral. Dokonce i netvoři, co byli nepřítelem lidstva, nedokázali tomuto osudu uniknout. Proud many ztuhl. Začalo být těžké se zotavit ze zranění. Bylo to peklo. Bylo to, jako kdyby svět umřel. Všechen zbývající život pomalu umíral.”

„To se stane se světem, když přijde o moc světa.”

„Správně. Musíš mít jasného nepřítele, abys na něj mohl směřovat své nepřátelství. Ale nám to dopřáno nebylo. Od rána, kdy jsme se vzbudili, až do noci, kdy jsme jen stěží usnuli, jsme ronili slzy bolesti. Nenáviděli jsme zemi, nebe i Boha. Ale i tak se nic nezměnilo. Až na jednu věc.”

Měl jsem pocit, že jsem věděl, co ta jedna věc byla.

„Museli jsme se toho chopit. Museli jsme se na to vrhnout. Věděli jsme to. Za branou, co se objevila na našem světě. Museli jsme je zabít, setnout a ukradnout jim jejich moc života. Věděli jsme, že to byla naše jediná naděje. Co bys v tomto případě udělal, Hrdino?”

„Vyrazil bych na ně.”

Nemohl jsem lhát. Nedokážu ublížit nevinným lidem, co v pokoji žili, a tak poslušně zemřu se svým světem. Nedokázal jsem se přimět to říct.

„Upřímnost, jaká upřímnost. Jak jsem si myslel, vážně se mi líbíš.”

„Jen pokračuj ve svém příběhu. Neřekl jsi, že jsi pokořil svět Keteuce?”

„Správně. Pokořil, ne někdo jiný, ale já. Vlastníma rukama jsem se chopil jejich takzvaného Hrdiny pod krkem a zlomil jsem mu vaz. Pak jsem získal jeho moc. Místo na našem seschlém světě jsme se usadili na světě Keteuce. Ušetřili jsme ty, co se vzdali, a nemilosrdně zabili ty, co ne. Trvalo to dlouho, předlouho, ale nakonec každému člověku na světě Keteuce kolovala v žilách krev našich lidí. Přesně takhle jsme znovu nabyli mír. Už jsme nic dalšího nemuseli dělat.”

„Tak proč jste vtrhli na svět Edias?”

„To je hloupá otázka, Pozemský Hrdino. Copak jsem ti předtím neřekl odpověď?”

„Jmenuju se Kang Shin.”

„Ano, Kang Shine, mé jméno je Hazen.”

Hazen se na mě upřeně díval, jako kdyby čekal na moji reakci.

„To proto, že moc světa Keteuce zmizela. Nebyla to ničí chyba. Zmizela, jako kdyby nikdy vůbec neexistovala.”

Umlkl jsem.

Nebylo to tak, že by mě to nikdy nenapadlo. Vlastně jsem to už jednou zvažoval. Ale nikdy jsem nevěřil, že by na to vlastně mohlo dojít. Nechtěl jsem.

„Pořád na ten den nemůžu zapomenout. Když jsem zjistil, že se všechny děti toho dne narodily mrtvé. Když jsem zjistil, že ta kypící svět Hrdiny a moc světa zmizela z mého nitra, uvědomil jsem si... Že ta noční můra neskončila. Ne...”

Jeho hlas mi stékal do uší jako dehet.

„Uvědomil jsem si, že ta noční můra neskončí. Prostě pokračovala. Donekonečna.”

Potřásl jsem hlavou.

„Proč? Proč moc světa znovu zmizela? Přemnoho světů a nedostatek moci na jejich podporu. Nebyl to důvod, proč se světy spárovaly?”

„Správně, to jsem si zprvu také myslel. Bylo tu víc světů, co bylo třeba vyhladit? Ale to bylo nemožné. Moc světa, co kdysi podporovala všechny světy, nemohla jen tak zmizet. Někdo, existence, co nedokážeme ani začít vnímat, si s námi zahrávala. Udržování světa? To bylo celé kravina! Výmluva a záminka! Možná dokonce sledují, jak spolu navzájem bojujeme, a nenuceně sází, která strana vyhraje. Skoro jako sledovat válečníky, co bojují na život a na smrt v Kolosseu.”

„Říkáš, že proto vyhladili moc světa a popárovali světy?”

„Správně. Takže to chápeš.”

Ohlédl jsem se na Licorici a Lotte. Obě zakroutily hlavou.

„Nikdy jsem nic takového neslyšela, Hrdino. Ten muž... žil dlouho. Jeho válka začala mnohem dřív než naše.”

„To samé platí o mě, Drahý manželi. Upřímně řečeno mu nedokážu uvěřit.”

Hazen se ušklíbl.

„Nicméně jsme přešli na svět Edias. Bylo to těžké. Po zuřivé válce jsme získali mír, takže jsme se tomu až příliš oddávali. Zemřelo nespočet našich brachů a během toho jsme zabili nespočet našich nepřátel. A pak mi na mysl najednou vytanula jedna myšlenka. Pokud to takhle půjde dál, nakonec zahyneme. Navždy si s námi budou zahrávat. Dokud jim nesebereme iniciativu, půjde to takhle dál, až z nás nezůstane jediný kus masa nebo kosti.”

„A... Tento krystal je odpověď, na kterou jsi přišel?”

„Správně!”

Vzrušeně přikývl.

„Uvědomili jsme si, že bez ohledu na to, kolik světů pokoříme, můžeme o moc světa v mžiku přijít. A v té chvíli mi na mysl vytanula otázka. Co je kruci tato kobka, co pomáhala straně obránců? Kdo jen byla tahle ženská Lord, že měla tak obrovskou moc? Kang Shine, nechceš to zjistit?”

„Chci, ale bez ní by naši nepřátelé Zemi už dávno vyhladili.”

„Ach ne, pokud jí věříš jen proto, že jsi od ní obdržel pomoc, skončíš se sekyrou v zádech. Tady, podívej se.”

Ukázal na krystal, co zabíral většinu prostoru v oblasti. Krystal do sebe nasával okolní manu a zároveň uvolňoval narušenou manu. To omezovalo mou moc.

„Jak pravděpodobně cítíš, je to úžasná věc. Zatímco jsme bojovali s těmi takzvanými průzkumníky kobky ze světa Keteuce a Edias, bezděky jsme je analyzovali. Očividně jsme přišli na způsob, jak oslabit moc kobky. Potřebovali jsme akorát materiál na stavbu magického nástroje a manu na jeho ovládání. Podařilo se nám najít veškerý materiál, ale ten problém s manou jsme na světě Keteuce nedokázali vyřešit. Ale toto místo, toto Perutovo pohoří, bylo jiné. Bylo tu nahloučeno více než dost many na to, abychom ten magický nástroj mohli spustit.”

Uprostřed toho jeho chvástání jsem si něco uvědomil. Okamžitě jsem vyjádřil své podezření: „Ten magický nástroj, je kompletní?”

„Úžasné! Takže to vidíš!” Ušklíbl se. „Ale pořád je příliš velký! A ani jsme nedosáhli jeho stěžejní funkce. Musíme to o mnoho zmenšit, dost na to, abychom ho mohli nést. A také musíme zvýšit jeho výkon! Ale je to možné! Dokážeme to. A až bude kompletní, pak bude řada na tobě, můj partnere. Vezmeš ho a vstoupíš do kobky.”

„Chceš, abych zabil Lorda Kobky?”

Chytil se otázky, co jsem tak nenuceně položil.

„Měli bychom se podělit o její moc. Pak vytvoříme alianci. Začneme u vůdců každého světa a budeme se křížit. Nakonec buse celé lidstvo sezdané. Utvoří se mezi těma světy nespočet párů a když se narodí jejich děti, ty dva světy se začnou sjednocovat. A nebude záležet na tom, ani když jedna z mocí světa zmizí. Proč? Protože v našich žilách bude kolovat krev obou našich světů!”

„Ho.”

Vydal jsem ze sebe krátký výkřik obdivu. Zdálo se, že po mé reakci byl ještě vzrušenější, neboť zakřičel ještě hlasitěji.

„Pokud dokážeme ovládnout moc kobky, co dokáže otevřít cestu na nespočet světů, čeho bychom se měli bát? Ničeho! Budeme schopní vstoupit na jakýkoli svět se nám zamane!”

„S mocí.”

„Správně, s nekonečnou mocí! Nakonec z nás budou vítězové! Nezdolní vítězové, které nikdo nebude moct ohrozit! Neporazitelní vítězové, s kterými si nikdo nebude zahrávat!”

„Takže jsi jen propadl klamným iluzím. Začínám pochybovat, jestli svět Keteuce kdy existoval,” promluvil jsem bez obalu.

Ale on se mé reakci nečekaně ušklíbl.

„Můžeš to říct, i když cítíš moc tohoto magického nástroje? Kang Shine, myslíš si, že tato moc nedosáhne až k Lordu Kobky?”

„Myslíš si, že to bude tak prosté? Myslíš si, že se Lord Kobky dá vůbec zabít? I kdybys ji zabil, budeš schopný vzít si její moc?”

„Je to jen hlupačka s neuvěřitelnou mocí! Kobka je ona a ona je kobkou. Pokud bude před námi, dokážeme ji analyzovat. Dokážeme dokonce analyzovat bohy! Vzít si její moc poté, co ji zabijeme, bude ještě prostější. Každá moc se dá držet v nádobě!”

Pochyboval jsem o tom, skutečně. Ale ovládl jsem svou zvědavost a zeptal jsem se: „Proč ses sblížil s Ellosem?”

„Slyšeli jsme od ostatních průzkumníků, že sir Kasina má pouto s Hrdinou jiného světa. A navíc je nyní skutečným vůdcem spojeneckých sil světa.”

Skutečným vůdcem. Pomyslel jsem na to, jak Ellos rozkazoval rytířům říše. Byl učedník Hrdiny a přítel korunního prince říše. Byl hoden toho titulu „skutečný vůdce”.

„A navíc byl učedníkem Hrdiny. Správně, člověk, co dokáže Hrdinu nejsnadněji navést do pasti. A byl moudrý. Chápal, co jsem říkal, a měl rozum s námi spolupracovat, aby zachránil lid svého světa.”

Ne, to bylo nemožné. Nevíš o tom. Že kvůli tvým silám přišel o snoubenku!

Ale pořád jsem musel něco zjistit, něco jsem si musel potvrdit.

Zeptal jsem se ho: „Pokud jsi Hrdinovi, kterého jsi zabil, nedokázal vzít moc Hrdiny, znamená to, že když jsi ho zabil, tak nebyl Hrdina?”

„To je také pravda! Hrdina v jednom našem předchozím boji utržil vážná zranění. Uprchl se svým učedníkem a přenesl moc na něj. O tomhle neví nikdo kromě mě a jeho učedníka. Ten učedník přece jenom zatajil, že se stal Hrdinou. Pokud to skrývá, nikdo další na to nepřijde. Tedy pokud tu nejsou lidé jako my.”

Ačkoli jsem odpověď znal, stejně jsem se zeptal: „Kdo je ten učedník?”

„Není to očividné? Přece sir Kasina! Ten, kterého jsi zmrazil.”

V té chvíli jsem pomalu zavřel očí.

Měl jsem pocit, že jsem konečně dorazil k odpovědi.

Proč se Ellos choval tak podivně.

Proč jsme sem museli přijít a jakou měl moc. Jak přede mnou dokázal skrýt, že se stal Hrdinou, a co měl od teď v plánu.

„Teď chci, aby ses rozhodl. Koho bychom měli zabít? Měl bys odpověď znát.”

„Ne, Shin odpověď nemá. Já ano.”

Ze shora se ozval hlas, ale než jsem mohl vzhlédnout, nejprve jsem se otočil dozadu. Věřil jsem, že jsem Ellose uvěznil v ledu, ale ten led byl roztříštěný na kusy.

Otočil jsem se po směru toho hlasu. Ellos stál na vršku obrovského krystalu.

„Ta odpověď tam byla od samého začátku. Od chvíle, kdy Baruella zemřela tvojí rukou.”

„Sire Kasino...?! Kdo je Baruella? Zrazuješ nás kvůli jedinému člověku?”

Ellos se ušklíbl a neodpověděl mu.

„Shine, všechno jsi věděl, že?”

Odpověděl jsem: „Jo.”

„Vážně?”

„Jo.”

„A stejně jsi mě nechal být.”

„Ano.”

„Když jsi mě zmrazil, ani jsi do toho nedal plnou sílu, co?”

„Jistěže ne. Nejsi ani zdaleka dost silný na to, aby ses prolomil Ruyueiným plnohodnotným ledem.”

„Díky, příteli. Věřil jsi mi.”

„Měl jsi mi poděkovat.”

„Ale neměl jsi mi věřit.”

Na okamžik jsem neměl slov. Přemýšlel jsem o tom, co říct, a vybral jsem si snadná slova.

„Pravděpodobně máš pravdu. Teprve teď jsem to zjistil. Kdybych to věděl dřív, zabil bych tě.”

„Ale abych ho sem přivedl, aniž bych vyvolal pochyby, potřeboval jsem, abys byl návnada. Promiň.”

Ellos se mi uklonil. Brzy zvedl hlavu. Oči měl podlité krví.

„Zemři se mnou.”

„Sire Kasino, nedotýkej se toho magického nástroje!”

„Hazene, tohle jsi věděl? Na tomto světě je jeden příběh. O Bohu, co se zatají, aniž by o něm někdo věděl. Když se tento bůh objeví, všechno zlomí a zničí. Včetně sebe.”

Ellos se usmál s vyceněnými zuby. A nejenom jeho oči, ale celé jeho tělo se barvilo do ruda. V té chvíli se záblesk v Hazenových očích změnil. Ani v nejmenším Ellosovi nevěnoval pozornost, ale teď si uvědomil, že měl moc ho k tomu přimět.

„ZASTAVTE HO! HNED!”

„Jsem Kahar, Bůh zatajení a pomsty.”

No ano, jeho schopnost utajení byla prvotřídní. Ani Hazen, ani já jsme ho nedokázali vycítit.

Z jeho těla vystřelil proud rudého světla a pronikl Hazenovými podřízenými. Okamžitě jsem věděl, že to nebyla jen mana. Dokonce i mezi božími silami byla tato moc zlovolná. Vytahovalo to jeho krev a duši.

Ellos pozvedl svůj meč, z kterého začala odkapávat krvavě rudá aura. Bez jediného náznaku zaváhání bodl do krystalu.

„Všichni se mnou umřete.”

Vybuchla nezměrná energie. Když jsem ucítil tu bouři many, z které nikdo – dokonce ani Hazem – nemohl vyjít bez úhony...

Usmál jsem se.
-----------------------------------------------

~ Hm, jen co se před pár kapitolami zmínilo to o Kaharovi, bylo jasné, že na něj dojde. Ale první volba byla Shin. Evidentně ne. Kromě toho v jeho blízkosti vybuchne nezměrná energie a on se co? Usměje se, masochista. ~

<Předchozí>...<Následující>