Část II
Kapitola 5
Rokuta odešel balkónem, krále zanechal v péči Itana a ostatních. Slunce zapadlo, uvrhlo Moře mraků do temnoty. Na východě vyšel tenký srpek měsíce.
„Ve vzduchu je pach krve.”
Na obzoru se rýsovala válka. Vzhledem k počtu intrikujících ministrů a provinčních pánů, co sbírali své síly, byl zázrak, že ještě nepropuklo občanské povstání.
Rokuta kráčel dvorem, lomcoval jím ten žluklý pocit zlé předtuchy jako ostrý vítr. Nálada mu poklesla jeho vrozenou nechutí k válce a prolévání krve.
Nech to na mě, řekl Shouryuu. Ale to z ozbrojeného konfliktu nedělalo o nic méně ohavnější věc. Vojáci budou hromadně umírat, zatímco nevinné civilisty to neúprosně strhne do víru událostí.
Rokuta došel do jednoho palácového přístavku a nenuceně zatlačil do dveří. S tichým zaskřípáním se otevřely. Výklenek pro strážného byl prázdný. Za normálních okolností by tu stál strážník. Královský palác měl vážný nedostatek lidí, král Kyou nechal popravit mnoho svých vazalů. Vzhledem k tomu málu nových ministerských jmenování bylo jen stěží očekávat někde v královském paláci shon a spěch.
Prošel přední zahradou a vstoupil do nejvnitřnější svatyně. Uvnitř té budovy byl malý dvůr. Uprostřed ostrůvku bílého písku stál stříbrně bílý strom. Větve – jenž vypadaly, jako by je někdo odlil z roztaveného železa – visely nízko při zemi.
Tohle byl doslova strom života.
Rodiče, co si přáli mít dítě, žádali tento strom. Pokud Nebesa tu žádost uznala, z jedné z větví vyrašil plod zvaný ranka. Po deseti měsících se z toho plodu vylíhne dítě. Ale někdy se stalo, že to ještě předtím ranku odneslo.
Rokutu to odneslo. Stejně jako Shouryuua. Pohlceni abnormální přírodní pohromou zvanou shoku. Když se proudy dvou světů, které byly normálně od sebe oddělené, střetly, ranka si našla cestu do dělohy ženy z jiného světa. Dítě se pak narodilo oděné ve 'skořápce', která se podobala jeho 'rodičům'. Takové dítě se nazývalo taika.
Odneslo ho to do jiného světa za mořem, do hlavního města země Hourai. Měl otce a matku, dědu a babičku, bratry a sestry. Nikdy by ho nenapadlo, že byl dítětem, které správně nemělo vůbec existovat.
Když byl Rokuta pouhým dítětem, jejich dům vyhořel. Jak se plížili mraky dýmu do bezpečí, zjistili, že Kyoto se topí v moři plamenů. Noc strávili prcháním před požárem. Když přišlo ráno, jeho dědeček a babička a jedna z jeho sester byli mrtví.
Přesunuli se na západní okraj Kyota, aby uprchli před pleněním války. Ale neměli nic našetřeno a nic uskladněno a jelikož hlavní město to neúprosně vtáhlo do víru, jejich otec nemohl najít práci. Bratr zemřel, pak nejmladší sestra a pak Rokutu opustili v horách.
Pokud měla rodina přežít, neměli jinou možnost.
Záchrana přišla z tohoto světa. Rokuta, umírající žízní a hladem uprostřed těch hor, jen stěží zůstal naživu. Zachránili ho, protože nebyl jen tak obyčejné stvoření. Byl kirin.
Kdyby Rokuta nebyl kirin, tak by v té divočině zemřel jako mnoho jiných dětí. V té éře a na tom místě nebylo opuštěné dítě nic neobvyklého.
V téhle pustině nesouvislých hor.
Když nastala bouře války, na obyčejné duše se hnalo neštěstí. Mezi známkami nového života se zemí znovu ozývaly zkazky o válce. V srdci jej pálila hořká ironie.
Víc zničených kopců a údolí, řeky krve, osiřelé děti odsouzené k chudobě a smrti.
Než Shouryuu usedl na trůn, řekl, že by chtěl vidět, jak jeho budoucí království vypadá. Jak se dívali z hřebene kopce, nebylo co vidět. Od té doby uplynulo pouhých dvacet let. Během té doby děti vyrostly do dospělosti.
Jelikož král, kirin, jejich ministři a vazalové neměli pevně stanovenou délku života, často ztráceli pojem o čase. A ve světě dole léta stále ubíhala.
Ty děti opuštěné v divočině – kde teď byly a co z nich vyrostlo? Určitě se na ně zase přižene neštěstí.
Rokuta vzhlížel k nebesům, na srpek měsíce vysoko nahoře, jako kdyby ho někdo ostrým drápem vydlabal z nebeské klenby.
„Kouyo—”
Rokuta se jednou pozdě v noci probral ze spánku a zaslechl své rodiče, jak diskutují, jak se ho zbavit. A stejně tak se hluboko v noci probralo i jiné dítě, aby splnilo svůj osud.
Co se stalo dál, stalo se zde v tomto království. Před osmnácti lety nikde jinde než v provincii Gen.
----------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat