HK - kapitola 58

Kapitola 58 – Hlášení Klause von Wattina

Teta byla vojákem osmnáct let, takže měla břitkou osobnost a byla mezi ženami oblíbená. Na ženu byla vysoká, měla pronikavý pohled a vypadala statečně. Podle žen byla teta „člověk, co plnil ženské sny”.

Já jsem si tím nebyl jistý, ale teta, co znám já, byla stoická a pokud mluvila, pak mi hubovala. Vyhládlá. Ani trochu ženská.

Ale dobře hrála tenis. Takový člověk.

Ale dokonce i pro tetu, co měla jako žena smůlu, nastala změna. Říká se jí sňatek. Slyšel jsem od matky, že se teta poohlíží po partnerovi k sňatku, ale myslel jsem si, že žádného nenajde. A i kdyby našla, myslel jsem si, že se provdá za muže, co se neustále rozváděl, nebo za staříka. Myslela si to i celá moje rodina.

Moji strýcové se sázeli, kdy si najde partnera k sňatku. Shodli se, že to bude trvat tak tři až pět let. Zatímco si všichni stěžovali, že to nebyla ani pořádná sázka, z hlavního města přišla překvapivá novina.

Rozhodlo se o sňatku mé tety. Ale nepsalo se s kým.

Jak všichni začali mít svá očekávání, teta s sebou přivedla cizího šlechtice, co byl o tři roky mladší než ona.

Všichni měli podezření, že ho přiměla se s ní oženit. Ale říkal jí přezdívkou a nevypadal, že by se jí bál. Navíc to byl chrabrý muž, co se k tetě choval jako k řádné ženě.

Ten cizí šlechtic vypadal načechraně, ale evidentně to byl lovec žijící ve vzdálených oblastech. Nepřepadne, když se chopí pušky? To jsem si myslel.

Ale jak jsem poslouchal, vážně jsem si myslel, že se tam moje odvážná teta hodí.

Dokonce ani poté, co odjela, se můj život moc nezměnil. Možná by to bylo jiné, kdybych s matkou bydlel v hlavním městě, ale když jsem teď bydlel na školních kolejích, nesetkával jsem se s tetou tak často. Takže jsem se stejně necítil osaměle.

Ale pak přišla novina, že se teta po roce vrací domů. Všichni jsme se báli, že se možná rozvedla, ale překvapilo nás, že to tak nebylo.

Když jsme se všichni shromáždili v domě Wattinů, mysleli jsme na to samé. Tématem dne byla teta.

Všichni si mysleli, že se vrátí s mohutnějšími pažemi a vyboulenými svaly, ale když se se svým manželem vrátila, ta změna byla jiná.

Když jsem šel do obýváku a myslel na to, že jí řeknu „babčo” a taky že k tomu připojím „vyhnaná”, byla tam nějaká paní. A obvyklého muže v převleku za ženu nebylo nikde vidět. Ten člověk přede mnou byla určitě moje teta. Znal jsem jenom jednu ženu, co měla vlasy rudé jako západ slunce a šedé oči.

Teta, co jsem viděl po dlouhé době, byla velmi jiná. Předtím měla krátké vlasy, zastrašující pohled a nosila mužské oblečení. To byla babča v převleku jménem Sieglinde.

Ale dneska vypadala teta normálně. Trochu nabrala a vypadala měkčeji. Její krátké vlasy teď byly delší. A kde přesně skrývala ta velká prsa.

I lidi ve vile ta tetina změna překvapila. Moji strýcové a bratranci říkali, že „z ní její manžel udělal ženu”. Nejsem si jistý, co to znamenalo, ale dobrá.

Chtěl jsem si promluvit s jejím partnerem, ale neměl jsem na to čas.

Další překvapivou novinu jsme se dozvěděli druhého dne. Teta byla možná těhotná. Jelikož pro těhotné ženy nebylo dobré plavit se na lodích, teta tu zůstane, zatímco její manžel se vrátí do své země.

Trápilo mě spoustu věcí, ale musel jsem jet zpátky na koleje. Než jsem odjel, chtěl jsem se rozloučit, ale služebná řekla, že nebyla v dobrém stavu, takže jsem nemohl.

Za týden jsem znovu přijel na návštěvu do domu Wattinů. Podle babičky teta čekala na stabilní období? Nejsem si jistý, ale teta se chovala klidně, dokud nebyla jen nízká šance, že potratí. Do té doby se nemohla moc pohybovat.

Takže nemohla hrát tenis, nebo tak to aspoň řekla babička. Ale vážně jsem sem nepřišel hrát tenis.

Odchytil mě děda. A pak jsem až do noci pomáhal na ranči. Taková nedbalost.

Na večeři jsme měli klobásy, co jsme během dne udělali. Byly chutnější než obvykle. Možná proto, že jsem je sám dělal. Teta mě taky pochválila, že jsou dobré. Měl jsem z toho trochu radost.

Poté jsem ji přišel navštívit za tři týdny. Teta se velmi nudila.

„Co, tohle se ti vůbec nepodobá!”

„Klausi, mluv uctivěji.”

„...”

I když jsem řekl něco drzého, dala mi akorát mírné varování a nechala mě být. Byla úplně jiná než obvykle, bylo to divné.

„Vypadá to, že díky lásce svého manžela jsi zkrotla.”

„Kdo ví. Jaká jsem vůbec byla?”

Teta. Vždycky se mračila a měla kolem sebe auru, co jako by prohlašovala, že všichni kolem jsou nepřátelé.

„Cože?”

„Protože všichni, co tě viděli, řekli, že jsi děsivá.”

„No, s tím se nedá nic dělat. Nikdy jsem neměla přítele, komu bych se mohla otevřít. U armády, kde byli jenom muži, by mě za jedinou chybu kritizovali. A byli tam lidé, co by mi spílali, že jsem žena, kdyby se mi kdy něco nepovedlo, takže jsem neměla ani chvilku oddechu.”

„...”

Přemýšlel jsem, jestli se nedokázala uvolnit ani s rodinou. Pomyslel jsem si, že to byl osamělý život.

Ale teď to bylo jiné. To dokázal říct každý. Teta našla někoho, na koho se mohla spolehnout, a teď žila pokojně.

„Promiň, že jsem řekl, že se ti to nepodobá.”

„Vážně?”

„Teď se mi líbíš víc.”

Když jsem to řekl, teta se zářivě usmála, takový výraz jsem ještě nikdy neviděl. Tak nějak mi bylo trapně, že jsem zase řekl něco hrubého.

„To se mi ulevilo. Předtím po tom nebyla ani stopa, ale tvůj manžel z tebe za jediný rok udělal ženu.”

„Cos to řekl?!”

„!”

Její jemný výraz zmizel a přimhouřila oči. „Kdes to slyšel!”

„O-od mých strýců, totiž, asi.”

„Ho, takže to řekli moji bratři.”

„A-ano. B-bezpochyby.”

„Aha.”

„...”

Prohrál jsem s její zastrašující aurou a nakonec jsem všechno vyblekotal. Jelikož dneska začaly zimní prázdniny, vrací se sem i moji strýcové. Bude to velmi nepříjemné. Nakonec jsem se zachvěl, i když se mě to netýkalo.

Během večeře měli moji strýcové pochmurný výraz a babička se zeptala, co se děje. Ale teta na ně zahlížela, takže nikdo nemohl nic říct.

Kdo přesně byl tenhle manžel, co dokázal zklidnit tuhle moji tetu, co měla upřený pohled dravce. Jak přesně se mu povedlo zkrotit karmínového orla. O tom jsem přemýšlel.

A potom pokaždé, když teta zahlédla mé strýce, vypadala naštvaně. Její hněv nijak snadno nepolevil.

Za pár dní přijel její manžel. Moji strýcové jej uvítali co možná nejvřeleji.

Jak nepřesvědčivé.
--------------------------------------------------

~ Ritz, krotitel divé zvěře! V příští kapitole přijede Ritzhard zpět, takže se z první ruky dozvíme, jaké bylo to uvítání strýců. ~

<Předchozí>...<Následující>