DM - kapitola 23

Kapitola 23 – Zpět ke každodenosti

Tady Satou. Nechtějící znovu zakusit skutečnou invazi do kobky, takový Satou.

Trochu mě trápí, že se zjevením toho labyrintu se démon s paží pohřešuje, ale...

Prozatím bych si chtěl pro jednou užít poklidný život.




Když jsme vyšli z labyrintu, ocitli jsme se na prázdném prostranství velkém asi jako školní hřiště. Kolem toho pozemku je dva metry vysoký plot. Vypadá to, že ho postavili narychlo. Jelikož jsou odtud vidět vnější hradby, zdá se, že to je to náměstí, kde došlo k celému tomu rozruchu.

Když jsem se obrátil na vchod do labyrintu, byl to 3 metry vysoký ostrý, černočerný kámen s dírou. Jestlipak je to vyrobené z obsidiánu? 50 metrů od vchodu jsou v půlkruhu tři věžičky. Mezi nimi se táhne dřevěná barikáda se zaostřenými vrcholky, aby nepřekážely ve střelbě z věží.

„Satou, pojď sem, prosím,” zavolala na mě Zena ze stanu za plotem.

Když jsme se znovu setkali, Zena mě objala bez známek, že by mě kdy chtěla znovu pustit. Ale její kolegyně Lilio, co se trochu zpozdila, si z ní utahovala, takže Zena v panice odskočila. ...Rozhodně se hodně bála. To mě měla tak ráda~?

Zatímco mi z každé ruky visely Pochi a Tama, šli jsme ke stanu. Liza mě následovala s odstupem 3 kroků. Copak jsme mistr a učedník?

Naše zavazadla jsem dal úřednici u vchodu a vešel do stanu. Liza se nechtěla vzdát svého kopí, ale jakmile jsem ji pobídl, zdráhavě ho pustila.

Interiér stanu je nečekaně široký. Je skoro stejně velký jako školní třída. Uvnitř je pohledný kněz ve středním věku, co z labyrintu vyšel už dřív. Zatímco jej ošetřovali, úředníci jej vyslýchali. Vikomt a jeho dcera tu nejsou. Jsou v jiném stanu?

Jelikož mi Zena pokynula k sobě, zamířil jsem k ní. Jsou tam i pohledný garleonský kněz ve středním věku, Nebinen, a kupec s otroky, Nidoren. Jako poslední je tam šedovlasý rytíř s vyboulenými svaly a kovovou zbrojí. Ten rytíř se sem podíval a zasmál se. Ve tváři vypadá jako rošťácký kluk, i když už je ve středním věku.

„Hoo, takže ty jsi nejmilejší mága Zeny.”

„N-ne.”

Zena se to pokusila zahladit a popřít rytířova slova, ale rytíř si toho nevšímal a pokračoval: „Než se potvrdilo, že jsi v bezpečí, byla celá ztrhaná, víš? Kdyby na ni její jednotka nedávala pozor, určitě by sama skočila do labyrintu, bylo to tak nebezpečné.”

„To... velmi se omlouvám za všechny potíže, co jsem způsobil.”

Myslím, že je trochu divné, abych se omlouval, ale je to lepší než trapné ticho.

„Hahaha. Nemusíš se omlouvat. Jen jsem se chtěl podívat na člověka, co skolil tu přehnaně řádnou Zenu, co se nezajímá o nic víc než magický trénink.”

„J-jak jsem řekla, já ne...”

Zena se to znovu pokusila zastavit, ale v půlce začala mumlat a svěsila hlavu. Vypadala, že jí bylo vážně trapně. Zakusit v tomhle věku romantickou komedii je vážně bolestné... Ne, počkat, mému tělu je také jenom 15 let.

Rytíř se pobaveně podíval po Zeně, položil si ruku na bradu a otočil hlavu ke mně s hodnotícím pohledem.

„Ačkoli i když vypadá mrštně, aby byl s tak malou skupinkou lidí schopen prolomit labyrint. To nedokáže ani skvělý muž.”

„Kdyby tam dívky nebyly, ani nemluvě o úniku, teď bych ležel v břiše nějakého netvora.”

A tak jsem řekl tohle, abych na Lizu a ostatní vrhl dobré světlo. Pochi a Tama, co mi v tichosti dřepěly u nohou, zvědavě vzhlédly a já je pohladil po hlavě, abych je oklamal. Liza se v tichosti poklonila a moudře si zvolila zůstat zticha.

„Opravdu vypadají silně. Udělal bych z nich své podřízené, kdyby nebyly pololidi.”

Tenhle rytíř. I když vypadá jako hodný člověk, co se nestará o rasové rozdíly. Diskriminace vůči pololidem je vážně hluboce zakořeněná~

Odpověděl jsem se suchým úsměvem: „Jsou to dobří druhové, co si se mnou mnohým prošli.”

„Hm, kdyby nebyly, bylo by nemožné se tím labyrintem prolomit. Omlouvám se, lidé z tohoto území jsou s kmeny pololidí vždycky v rozporu, takže nejsou v žádném případě kompatibilní.”

Takže to nebyl jenom prostý předsudek, ale neshody mezi rasami, co... není divu, že to je tak hluboce zakořeněné.

„Veliteli! Jsme připraveni,” zavolala žena v róbě jako pro mága.

Připravení na co?

Na podstavci je tam kamenná deska. Po 3 dnech zase Yamatův kámen, co? Je větší než ten, co jsem viděl tehdy.

Velitel nahlas zavolal na lidi, co unikli z labyrintu. „Vím, že tohle je možná drzé, ale všechny, co unikli z labyrintu, musíme zkontrolovat tímhle Yamatovým kamenem. Tohle je původní Yamatův kámen, co nám zapůjčil hrabě. Zobrazí se na něm i abnormální stavy. Je to proto, abychom si potvrdili, že nikdo není posedlý démonem.”

Všichni nejprve vypadali nespokojeně, ale ztichli, když jim bylo řečeno, že to je proto, aby se zjistilo, jestli jsou posedlí démonem nebo ne. Jelikož všichni tady viděli ten okamžik, kdy tehdy na náměstí z Uusua vylezla démonická paže.

Ale i tak bylo by zlé, kdybych svůj level nechal na 1 a bez technik, i když jsem pokořil labyrint.

Už je to nějakou dobu, co jsem v menu operoval telepaticky. Otevřel jsem kolonku výměny. Jelikož jsou zvířecí dívky v levelu 13, dám si level trochu nižší na 10. Techniky si udělám kupecké jako [Matematika] a [Ocenění]. Nebylo by divné, kdybych neměl žádnou bojovou techniku? Tak si tam dám [Vyhýbání].





Když jsem přišel na řadu, položil jsem ruku na Yamatův kámen. Jo, statistika se aktualizovala dle předem zadaných informací.

„No ano, [Mrštný kupec], co?”

„...To jsi slyšel od Zeny, že?”

„Správně, víš svoje. Ale i tak, i když nejsi voják nebo průzkumník, mít v tomhle věku takový level, vážně jsi toho hodně zažil.”

„Není to tak úžasné.”

Pokora? No ano.

Tenhle člověk má vlastně ve 29 letech level 30. Být v 15 v levelu 10 není nic, čím bych se měl chlubit. Je to proto, že kromě profesionálů orientujících se na boj je těžké levelovat?

Zezadu se ozvaly tiché výkřiky. Zdá se, že je překvapilo, že by byl otrok v tak vysokém levelu, totiž v levelu 13, a měl 4 techniky. Liza se tváří nečitelně jako vždycky, ale trochu jí škube v ocásku. Pravděpodobně je trochu hrdá.

Další je Pochi. Jelikož rukama nedosáhla na kámen, Liza ji zezadu zvedla. Pochi vypadá vážně šťastně, že jí ruce i nohy visí ve vzduchu. Úředník u Yamatova kamene jí řekl, aby na něj položila ruku. Ozvaly se výkřiky ještě hlasitější než u Lizy. Aby v 10 letech měla level 13 je pravděpodobně úžasné. A taky má 4 techniky. Pochi vzrušeně vrtěla oháňkou. Podívala se sem a odfrkla si.

Poslední je Tama. Stejně jako Pochi ji Liza zvedla. Taky chtěla mít ruce a nohy volně ve vzduchu? Vážně vypadá šťastně, jak ocáskem mává kolem Liziných nohou. Když se zobrazí její statistika, výkřiky jsou tišší než u Pochi. Její statistika je stejně dobrá jako ta Pochina, ale jelikož už je to potřetí, faktor překvapení už pominul. Tama vypadá nespokojeně.

„Muselo být těžké tak pěkně ty pololidi vycvičit.”

„Zase tak moc ne. Protože ty dívky jsou výborné.”

Je pravda, že jsem zápolil, ale taky je pravda, že jsou výborné. Ačkoli bych ani bez nich nezemřel, bezpochyby bych zažil nepříjemné chvilky s pastmi.

Inspekce za pomoci Yamatova kamene po Tamě skončila.

Zdá se, že všichni kromě Nebinena, který zrovna mluvil s bělovlasým úředníkem, můžou jít domů.

„Takže jelikož už jsme hotoví, můžeme jít domů?”

„Omlouvám se, ale rád bych si od vás vyslechl o tom, jak se ten démon objevil.”





Já, Zena a Nebinen, my tři dopodrobna vyprávíme veliteli a bělovlasému úředníkovi o událostech, ke kterým došlo, než nás spolkl labyrint.

Bylo mi trapně, když mě Zena přílišně chválila za to, jak jsem se vypořádal s Uusuem. Dokonce i Nebinen došel k závěru, že jsem zažehnal vzpouru a že jsem se v davu vypořádal s agitátory... No, to je ale pravda.

Jelikož jsem si lépe pamatoval, co démon řekl, když jsme se dostali do labyrintu, Nebinen mi předal slovo.

„Kvůli kompletnímu obrození, co...”

„Nevím, kolik magické moci je třeba na obrození démona, ale jsme blízko dračí linii.”

„Správně, neboť jsme blízko zemské žíle... Ale i tak by to trvalo několik měsíců, ne? Než k tomu dojde, zavoláme zkušené průzkumníky z města labyrintu Selbiry a skončíme to.”

Jo, spoustu neznámých slov, kvůli kterým je těžké ten příběh pochopit. Zena vedle mě zatínala pěst a s vážným výrazem přikyvovala.

Shrňme si to, co chápu. Je v pořádku nechat démona několik měsíců na pokoji a pak ho porazit tak, že zavoláme zkušené průzkumníky? Je to tak v pohodě?

Pak se nás ptali na různé věci jako: Jací netvoři v labyrintu objevují? Kolik se jich objevuje najednou? Jaké pasti tam jsou?

Nahlásil jsem jenom polovinu svých bitev, ale neskrýval jsem, jaké typy nepřátel se objevily.

Nejdřív to byla jenom běžná kontrola faktů. Ale když jsem se dostal k tomu, jak jsme se setkali s vikomtem Beltonem kousek před síní s kostlivci, úředník se zatvářil podivně.

„Co se děje?”

„Ne, totiž~ Vážně jste zažili tolik bitev bez čaroděje? Navíc podle toho, kdy se labyrint objevil a kdy jste unikli, myslím, že každá bitva trvala vážně krátce. Odpočívali jste vůbec?”

„Samozřejmě. Vždyť nejsme stroje.”

„Jo, samozřejmě že nejste.”

„Ano, udělali jsme si tři přestávky, každá zhruba na tři hodiny.”

„Nevypadá to, že by ses chvástal.”

Ha? Udělal jsem chybu?

„Určitě spolu jako družina skvěle spolupracujete. Odvedli jste skvělou práci, že jste se nenechali rozmetat ani při tak vysokém tempu.”

„Správně~ Kdyby se byť jeden člověk vážně zranil, tak by bylo po vás... Kdybych byla s vámi, mohla jsem na sebe vzít roli podpory nebo léčitele.”

Ach, Zeně se v očích začínají sbírat slzy.

„Po cestě jsme našli alchymistickou skrýš a v ní spoustu magických lektvarů. Částečně je to díky tomu~”

Zalžu, abych zabránil dívčímu pláči. Techniko klamání, sem s tebou~

„Hm, jak jsem čekal, kdybyste neměli žádné prostředky k léčbě, nebylo by možné zvládnout tolik bitev.”

Jo, prošli jsme si těžkostmi.

Kdykoli měly zvířecí dívky utržit jistou ránu, okamžitě jsem vyrazil a ten útok odrazil. Kdykoli je měli nepřátelé obklíčit, strhl jsem agresi na sebe.

Vážně chci techniku provokace. Uvidíme, jestli ji příště získám nebo ne.





Ach, správně, měl bych si to potvrdit, než na to zapomenu.

„Ehm, můžu se na něco zeptat?”

„Copak? Odpovím na cokoli, pokud to nebude vojenské tajemství. Jen tak mimochodem, mojí dceři je 15, má pěknou prdelku a je velmi oblíbená.”

Co to tenhle člověk říká? Budu to velkolepě ignorovat!

„Týká se to labyrintu, myslím, že se celkem dost rozšiřuje. Vážně je v pořádku nechat to jen tak?”

„Ach, já jsem to nevysvětlil?”

Nevysvětlil.

„Labyrint se nebude šířit nikam vně vnějších hradeb na tomto náměstí. Můžu v bezpečí prohlásit, že nehrozí žádné nebezpečí, že by se město propadlo.”

„Rád bych si vyslechl důvod...”

„Hm, správně. Armáda spolu s městskými mágy a alchymisty vystavěla bariéru. Pořádá se rituál vysvěcení vedený všemi chrámy z města. S tímhle dvojitým štítem jsme labyrintu zamezili pohltit městské podzemí.”

Aha.

Ale stejně jsem si myslel, že chrámy a mágové spolu moc dobře nevychází.

„Chápu, co si myslíš. Aby spolu chrámy a mágové, co spolu nevychází, takhle rychle spolupracovali. To proto, že to je nařízení hraběte. Ale i tak tahle rychlá izolace labyrintu je díky rychlému hlášení mága Zeny.”

„To bylo díky tomu, že Satou upřednostnil hlášení.”

A pak pokračovalo naše slevování a předávání zásluh, ale bělovlasý úředník a velitel se s tím zručně vypořádali. Kdyby to nechali jen tak, nevím, jak dlouho by to pokračovalo... Dobrá práce, bělovlasý úředníku.

„A proto dokud se bude bariéra vážně udržovat, labyrint město neohrozí. Pochopil jste to?”

„Ano, ulevilo se mi.”

To je ale úleva. Jelikož jsem se bál, že by se během spánku zhroutil hostinec!
---------------------------------------------------

Hlavní stránka novely

Seznam technik

Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>