Kapitola 20 – Démonův labyrint (3)
Tady Satou. Slabý člověk, co tolik touží po slunci, takový Satou.
Ačkoli labyrinty jsou v pohodě, když je to ve hře.
Bojovat s hmyzem, hmyzem, žábou, hmyzem, hadem ve vlhkém, provlhlém podzemí začíná být únavné.
Už jsme prošli šesti místnostmi, ale nenarazili jsme na žádné živé lidi. Ale našli jsme několik mrtvol...
„Pane, vytáhla jsem magické jádro.”
„Dobrá, odpočiňme si.”
Liza a ostatní si po jednom loku předávaly čutoru s vodou.
Než jsem se nadál, jejich způsob oslovení se změnil z pane (cizí muž) na můj pane. Jelikož je pro ně snazší to používat, nechal jsem to tak.
Liza upustila čutoru. Ze spadlé čutory vytékala voda...
„J-je mi to strašně líto! Můj pane!!!”
Liza tu čutoru zoufale zvedla. Zdálo se, že se jí třásly ruce. Tak mě tak napadá, že i při té poslední bitvě se Pochi a Tama moc netrefovaly...
„Jsi unavená?”
„Je mi to strašně líto! Promarnila jsem důležitou vodu. Prosím, potrestej mě, jak uznáš za vhodné.”
...To přeháníš. Ne, zdá se, že si to Liza vážně myslí.
„Lizo, můžeme prostě získat víc vody. Důležitější je, jsi v pořádku?”
„Je mi to líto... už nějakou dobu se cítím ztěžklá, snažila jsem se to rozhýbat, ale údy se mi nechtějí hýbat.”
Pochi a Tama pily vodu vleže na zemi a vypadaly jako mrtvé. Podíval jsem se na jejich statistiku, ale nezdá se, že by měly nějaký abnormální stav. Pravděpodobně jsou unavené.
„Přestávka se ruší, místo toho si pořádně odpočineme.”
Zvedl jsem si Pochi a Tamu do náruče a pomohl jsem jim se napít. Rozdal jsem těm třem smaženky ze sladkých brambor. Ty tři vypadaly velmi ospale, ale měly ještě trochu energie, aby to dojedly. Možná proto, že byly hladové.
„Až dojíte, dáme si 3 hodinový spánek.”
Pochi a Tama spaly, místo polštáře moje nohy. Liza se trochu dál bázlivě stočila do klubíčka.
Když ty tři usnuly, prozkoumal jsem jejich statistiku. Hodnoty jejich atributů se zvyšují o 1 za každých 10 minut do svých původních stavů. Po 2 hodinách odpočinku zašedlé techniky zbělaly.
Když už mluvíme o technikách, pokud ty tři znovu postoupí do vyššího levelu, tak by se jejich techniky měly také navýšit, ne?
Nezískají techniku jen tím, že něco dělají?
Zlepšení vázající se na vylevelování se evidentně projeví po spánku.
...tohle je úplně jak nějaké mistrovské dílo z labyrintové klasiky. Je děsivé stárnout, když člověk není zajištěný.
Potom jsme prošli dalšími místnostmi. Podle předchozí zkušenosti si musíme odpočinout zhruba po 3 vylevelováních, měli bychom si odpočinout po dalších dvou místnostech...
„Stát!”
Je vzácné vidět Tamu varovat bez lenosti.
Ale vpředu není žádný nepřítel?
„Co se děje?”
„Podlaha je~ divná?” odpověděla otázkou.
Je na ní něco špatného, ale neví, co to je? Obezřetně jsem se na podlahu díval, její textura vážně vypadá jinak. Ačkoli se barvou neliší...
Než jsem vůbec mohl pochopit, v čem tkví ten rozdíl, AR mi zobrazí popisek [Past: Drén života].
Správně, tohle je labyrint, měly by tu být pasti. Jelikož do teď tu žádné nebyly, zapomněl jsem na to.
„Velmi dobře, Tamo. Je tam past.”
„Aj!”
Pohladil jsem Tamu po vlasech a jejích kočičích uších.
Nechal jsem ty tři stáhnout a zkusit na tu past házet kamení, ale neaktivovala se. Podle názvu té pasti pravděpodobně reaguje jen na živé věci.
Jelikož nevím, jaký má ta past dosah, nejsem si ani jistý, jestli můžeme bezpečně projít po kraji chodby. Ani nebudu uvažovat o tom, že bych zvířecím dívkám řekl, aby jí prošly.
V místnosti za tím jsou krysí netvoři, možná je zkusím vylákat kameny.
Hodil jsem tři kameny za sebou.
„Blíží se krysy.”
V reakci na Pochino hlášení jsem těm třem řekl, aby se stáhly. Krysy tady jsou akorát v levelu 10 a jsou slabé, ale pohybují se v tlupách. Jelikož si nejsem jistý, jestli se dokáží prohnat tou pastí, trochu se vzdalme.
Krysy zasáhla černá jiskra daleko před pastí. Nakonec to všechny 3 krysy chytilo na různých místech. Zdá se, že v téhle chodbě jsou rozeseté pasti.
>[Získána technika Spouštění pastí]
>[Získána technika Užití pastí]
>[Získána technika Odhalení pastí]
Jelikož by to mohl být takový ten typ pasti, co by se mohl znovu aktivovat, magická jádra jsme tam nechali.
Okamžitě jsem přidělil technické body jenom technice Odhalení pastí a aktivoval ji.
Liza veškerou svou silou bodla obrovskou žábu. Pochi a Tama pak skočily z opačných stran, aby svými dýkami uštědřily žábě konečný úder.
„Dobrá! Vedly jste si dobře!”
„Ano!”
„Aj!”
„Nanodesu!”
Pochválil jsem je za to, že poprvé samy zabily netvora. Jelikož protivníkem byl prostý level 10 jen s jednou zvláštní technikou, a to Lapání jazykem, zkusil jsem je ho nechat vyřídit a ony si vedly dobře. Bojová moc zvířecích lidí je přece jenom vyšší než u lidí stejného levelu.
Tahle místnost je třikrát širší než místnosti předtím. S takovým prostorem je možné, že tu bude více nepřátel, ale necítím žádné známky dalších.
U stěny místnosti je dům. Střecha je jasně useknutá v půlce. Pravděpodobně to ten dům pohltilo, když labyrint vznikl. Na radaru bohužel nejsou žádné známky po lidech...
Liza kuchala žábu, Pochi a Tama hlídaly u vchodů. Tentokrát je s kucháním na řadě Liza, co? Jelikož je tady ta záležitost s technikami, rozkázal jsem jim se v povinnostech střídat.
„Pochi, Tamo, pojďme prohledat ten dům. Za mnou.”
Šel jsem s těmi dvěma k domu.
V domě nejsou žádná těla obětí, ale místo toho tam jsou jiné věci. Evidentně to byl dům bohatého člověka.
Dva ozdobné krátké meče mají překvapivě slušnou útočnou sílu, když jsem je zkontroloval technikou zhodnocení. Dle stereotypního stylu je za obrazem na stěně skrytý sejf. Zámek jsem odstřelil magickou pistolí a zkontroloval vnitřek.
Kromě měšce zlaťáků a šperků tam je také v malé ampulce magický materiál jménem Dračí prášek. Majitel byl alchymista?
Sesbírali jsme to málo šperků, ale velké věci jako sochy a umělecká díla jsme tam nechali. Mezi těmi uměleckými díly je tam na podstavci pár vycpaných zvířat.
Ačkoli mě to vážně moc nezajímá, přemýšlím, jestli je zrovna opravovali? Tak nějak bych chtěl vidět proces vycpávání fantastických zvířat.
>[Získána technika Vykopávky]
>[Získána technika Objevování pokladů]
>[Získána technika Odemčení pokladů]
V kuchyni je zažehávací magický nástroj, Troudová hůlka. To byl jediný magický nástroj, ale dali jsme do tašky ještě pánev na smažení, kotlík a nádobí pro čtyři lidi.
Jelikož vodu můžu kdykoli získat z čutory na vodu a tady bylo spoustu malých čutor, nalil jsem dovnitř olej a vyrobil tak provizorní Molotovovy koktejly a uložil je do Inventáře.
„Tady, sýr a sušené maso! Nanodesu~”
Na zhrouceném nábytku je velký chléb, 3 kotouče sýru a trochu uzeného masa. Když jsem si v AR potvrdil, že nejsou zkažené, nakrájel jsem pár plátků pro Pochi a Tamu.
„Zbytek si dáme s Lizou.”
„Aj!”
„Ano! Výborné nodesu~”
Tašku s jídlem jsem dal Tamě a tašku se šperky a zbraněmi Pochi, zatímco já jsem držel džbán s vodou a škopek. Vyšli jsme ven.
Když jsme vyšli, magické jádro už bylo vyproštěné.
„Pane, měla bych žádost... Nevadí, když rozdělám oheň?”
„Oheň v podzemí? Kvůli čemu?”
Liza trochu znejistěla. „E-ehm, no, chtěla bych si opéct to žabí maso... omlouvám se.”
„Nemusíš se omlouvat, ale není to nebezpečné?”
„Ne, je to v pořádku. Kdysi dávno jsem vykuchala a snědla žábu stejného druhu. Vnitřní orgány jsou jedovaté, ale když se vyjmou, je to v pořádku. Ale když se to neopeče, pak je možné, že se člověk otráví...”
No, i když jsme v podzemí, vzduch tu normálně cirkuluje a už jsme se dostali taky celkem dost nahoru, takže se není třeba bát, že by se nám nedostával kyslík.
„Dobrá, povoluje se.”
Liza zaúkolovala Pochi a Tamu, aby odsekly žabí stehýnka, zatímco ona sama z tašky vytáhla polena a dřevěné odštěpky a připravila ohniště. Aha, tak kvůli tomuhle důvodu v každé místnosti sbírala dřevo.
Zadržel jsem Lizu, když chtěla k zapálení ohně použít pazourek, a použil magický nástroj Troudovou hůlku...
Předal jsem Lize nádobí z domu.
Zanedlouho Tama a Pochi držely žabí stehna vysoko nad hlavou.
„Maso~”
„Nanodesu~”
...Tak mě tak napadá, že vypadají ještě šťastnější než před chvílí s tím uzeným masem.
Liza maso nakrájela na kousky a rozložila je na pánvičce.
Opečené maso nabodla na špejle a předložila mi to.
...Musím to jíst?
„Děkuju, Lizo.”
Připravil jsem se a snědl to... Trochu to chutná jako kuře, ale upřímně řečeno je to trochu mdlé. Hádám, že se asi nedá nic dělat, když nemáme koření jako sůl. Je otrava jít zpět do domu jen kvůli koření.
Tři lidi na mě zírají, jak jím.
Ach, správně, čekají na svolení.
„Přestaňte se dívat a jezte. Pokud se pořádně nenajíte a neodpočinete si, nedostaneme se z labyrintu!”
Když dostaly svolení, Pochi a Tama začaly jíst maso na pánvičce. Liza maso jenom nesmažila, ale taky řádně jedla.
Podíval jsem se po nich, zatímco jsem zlehka opékal černý chléb, sýr a uzené maso pro sebe.
Potom se zhruba 30 minut opakoval cyklus porcování, opékání a pojídání. Banket skončil, až když nám došlo dřevo.
Dle Lizina návrhu jsem kus masa zabalil do látky a jen pro případ ho vložil do tašky.
Pokud to bude stejné jako předtím, po 2~3 bitvách se unaví, takže toho teď využijeme, abychom si pořádně odpočinuli.
Nechal jsem ty tři, aby se vykoupaly ve škopku, dal jim čisté oblečení, aby se mohly převléct, a nechal je spát přikryté pokrývkou.
Ačkoli se v bitvě brzy zašpiní, není to lepší pocit, když se spí v čistém oblečení?
--------------------------------------------
Arigato
OdpovědětVymazatdakujem
OdpovědětVymazatDěkuju
OdpovědětVymazatDakujem
OdpovědětVymazatDakujen
OdpovědětVymazatďakujem
OdpovědětVymazat