pondělí 26. března 2018

DM - kapitola 56


Kapitola 56 – Trazayuyovo bludiště (2)


Tady Satou. Když jsem byl malý, šlo mi luštit bludiště, co vydávali v novinách.

Když jsem dospěl, mojí jedinou zkušeností s bludišti byla bludiště v zábavních parcích.




Vchod do bludiště byla věž vysoká zhruba metr a půl. Ta věž byla skrytá ve vegetaci, takže pokud o ní člověk předem nevěděl, nenašel by ji.

Bylo tam pár stop lidí chodících dovnitř a ven, ale i těch bylo jen pár. Podle mapy netvoři používali zadní dvířka.

Otevřel jsem dveře a vešel jsem do věže. Byla ledabyle nezamčená. Rozmýšlel jsem, že si před vstupem nasadím stříbrnou masku, ale jelikož ten mág je stejný jako Arisa, pravděpodobně moje jméno viděl. Jelikož je lepší, když se neroznese, že stříbrná maska = Satou, tentokrát se na stříbrnou masku neproměním.

Vyhledal jsem si informace o nepřátelích v bludišti, abych si připravil nezbytné zbraně. Většina jsou létající mravenci v levelu 5~8 a kostlivci v levelu 1~3. Trochu silnější jsou kostění golemové v levelu 18 a dřevění golemové v levelu 15. Další zajímaví nepřátelé jsou nepřátelé slizového základu a pidilidi, ale ti jsou bezvýznamní v levelu 5.

To akorát, že mě zaujalo [Přírodní umění], co pidilidi mají. Co to je za techniku? Je to to samé jako Přírodní magie? Pokud to půjde, byl bych rád, aby se to Liza a ostatní děvčata naučily.

Nepřátelé ve vysokém levelu jsou železný golem ve velké místnosti uprostřed bludiště a mág ve velitelské místnosti.

Jako vybavení si vezmu šavli, štít ne, ale magickou pistoli ve stylu samopalu.

Tu svoji obvyklou magickou pistoli nepoužiju, protože mi přijde, že tahle je silnější. Vlastně je to pistole s vysokým výkonem, co dokáže na jedno nabití magií vystřelit 50 krát za sekundu, ale jelikož po jedné sadě výstřelů potřebuje 10 minut oddech, do teď jsem ji nepoužil. V této situaci použiju palebný mód Rozptyl, protože se nechci trápit střelbou do vlastních řad. I když má takhle menší sílu než obvykle, na nevýznamné protivníky to stačí.

Oblékl jsem si plášť, co jsem si sundal, když jsem spadl do jezera. Je jiný, než co obvykle nosím, je tlustý, ale přitom jsem ho koupil levně ve východní čtvrti ve městě Seryuu. Tohle na krev mých obětí stačí.

Scházel jsem po točitém schodišti, zatímco jsem si kontroloval vybavení.





Jak jsem sešel ze schodů, vstoupil jsem do bludiště.

Podlaha byla jiná než ta pryskyřice v podzemí a i když to vypadalo jako kamenná dlažba, tak nějak jsem měl pocit, že to byly rostliny. Viditelnost byla dobrá, neboť mezi prkny podlahy prosvítalo světlo. To je dobře, protože nemám pochodně, jako když jsem byl v labyrintu.

Odněkud jsem slyšel kovové cinkání, ačkoli nevím, co by mohlo vydávat takový zvuk. Jelikož jsem to nepochopil ani po bedlivém poslouchání, rozhodl jsem se to odstrčit do koutku mysli.

Jelikož jsem neměl v úmyslu vytrvale bojovat, vyhledal jsem si nejkratší trasu k velitelské místnosti.

Kopal jsem a ničil kostlivce, co jsem potkal, a po létajících mravencích, co se objevili, jsem házel kosti, a tak je likvidoval. I když jsem si připravil pěknou zbraň, vůbec se na ni nedostalo. Ale stejně lebka tohohle kostlivce není lidská. Pravděpodobně pochází z kmene krysích lidí.

Tohle bludiště nebylo takové to typické bludiště z her, kdy jdete o poschodí níž, jakmile vyčistíte jedno podlaží. Bloky tu spíš byly spojené ve třídimenzionálních formacích, takže jste mohli chodit nahoru a dolů ve složitých strukturách.

Dokonce i na tomto schodišti, po kterém zrovna sestupuju, se stěn nedá dotknout a mám z toho pocit, jako kdyby to byla malba ve stylu trompe l'oeil (Pozn.: styl malby, kdy je malovaný objekt znázorněn až fotograficky přesně), takže si vlastně nejsem jistý, jestli klesám nebo stoupám.

Tohle mi tak nějak přijde jako v zábavním parku.

Zatímco jsem o tom takhle přemýšlel, kostlivec, do kterého jsem kopl, po sobě nechal velké magické jádro. Jelikož to magické jádro vyletělo celé čisté, sebral jsem ho. U mravenců to takhle není.

Pomyslel jsem si, že to je divné, a tak jsem zkontroloval protokol. Nakonec to dopadlo tak, že ta věc, co jsem zrovna porazil, nebyla kostlivec, ale kostěný golem. Je mezi nimi rozdíl šesti levelů, ale vypadá úplně stejně jako ostatní nevýznamní protivníci.

Odpor nepřátel je slabý, i přes pasti se dostávám hladce, ale cesta přede mnou vede do slepé uličky. Ale podle mého značení by tu měla být cesta?

Zkontroloval jsem mapu, rozhodně je tu slepá ulička.

Když jsem to znovu překontroloval, pochopil jsem, že tohle bludiště po určité době mění půdorys chodeb. Ty zvuky, co jsem čas od času slyšel, značily, že se měnily chodby. To je ale zbytečně úžasná funkce. S tímhle by měla problém vyprodukovat i moderní věda.

Dál jsem pokračoval bludištěm, zatímco jsem kontroloval mapu, kdykoli jsem zaslechl ty zvuky.

Jelikož jsem běžel s pozorností upřenou na mapu, vpadl jsem do chodby, kde se shromáždilo spoustu slizáků. Konečně je čas na rychlopalnou magickou pistoli. Všichni zemřeli během pouhých tří výpalů, ale podlaha byla tak slizká, že to je nechutné.





Konečně jsem dorazil do velké místnosti uprostřed. Tohle místo se nepohybovalo, sloužilo jako bod na půl cesty. Místnost byla 5 metrů vysoká a 20 metrů široká. Když jsem vešel dovnitř, dveře se automaticky zavřely a magický vzorec uprostřed začal zářit.

Z magického kruhu vylezl Železný golem. Vedle něj stála nádherná blonďatá žena jako ta z velící místnosti. Tenhle golem byl spojený nýty a vypadal jako z předválečného období. Aha, tahle dívka je homunkulus. To vysvětluje, proč je tu několik lidí se stejnou tváří. Podle toho jejich obličeje přemýšlím, jestli byla vzorem Mia.

Změnil jsem nastavení rychlopalné pistole z rozptylu na zaměření.

Ten železný golem měl skoro čtyři metry. Na čele měl stejná písmena jako kamenný golem v labyrintu.

„Vedl sis skvěle, že ses dostal až sem, pane průzkumníku.”

Dokonce i v této situaci to byl okouzlující hlas, co se dobře poslouchal. Ale mluvila monotónně, takže to trochu rušilo ten pocit.

„Ale já jsem kupec.”

„Kupec? ...Ach průzkumníku! Vedl sis skvěle, že ses dostal až sem.”

Naklonila hlavu ke straně a vypadala zmateně, ale pak ji zase narovnala a pokračovala v řeči. Pohybovala se jako loutka.

Trváš na tom, že jsem průzkumník, hm?

„Jelikož jsi tak význačný, dám ti právo bojovat se strážcem. Pokud ho dokážeš porazit, uznám, že jsi způsobilý pokračovat dál. Vítěz dostane od pána bludiště odměnu.”

Pořád mluvila monotónně. Měl jsem z toho pocit jako z představení na festivalu na základní škole.

Nádherná žena si mého otráveného já nevšímala a pokračovala v řeči, jak se držela svého scénáře: „Takže ať souboj začne. Ach železný obře, není třeba se držet zpět.”

Když žena dokončila svou dlouhou řeč, ustoupila do rohu místnosti. V tváři vypadala spokojeně nebo spíš hrdě.

Když žena odešla do kouta, železný golem se začal pohybovat.

Rychlopalnou magickou pistolí jsem mu prostřelil čelo. Zničil jsem písmeno E a změnil EMETH na METH. Golem se přestal pohybovat přesně jako v té anekdotě. Ano, jako v té anekdotě z našeho světa.

Nádherná žena v koutě pravděpodobně nečekala, že to skončí okamžitě, a zmátlo ji to. Já ji ignoroval a vydal se k východu.

„Nedáváš pozor!” řekla nádherná žena monotónně a zaútočila na mě zezadu rapírem. Vypadá to, že použila nějakou posilující magii, její bodnutí bylo značně rychlejší, než co napovídal její level.

Zastavil jsem její rapír a přitom jsem si dával pozor, abych jí nezlomil ruku.

„Tak mě tak napadá, co vůbec vítěz dostane za odměnu?”

„...Mě?”

Znovu naklonila hlavu jako předtím a řekla to po chvilce váhání. Proč je tam ten otazník?

Evidentně si žádnou odměnu nepřipravila, protože si nemyslela, že bych vyhrál.

Poslal jsem ji do bezvědomí a vzal si za odměnu její rapír. Jelikož to má rozkošný jílec, daruju ho Lulu nebo Zeně.

Položil jsem ženu na podlahu a pokračoval jsem dál.





Potom jsem bez žádných značných překážek dorazil do velící místnosti. V druhé půlce bludiště byly pasti, ale jelikož jsem se jim všem vyhnul s pomocí techniky odhalení pastí, ani jsem nevěděl, co to bylo za pasti.

Uvnitř velící místnosti byl mág. Mia seděla na trůně, ale zdálo se, že byla pořád v bezvědomí. Její HP se plně obnovila, ale její stamina byla pořád jenom na 30%.

„Vážně jsem si nemyslel, že by ses takhle rychle dostal tak daleko.”

„Vážně? Kdyby to šlo, rád bych se vyhnul boji a prostě si vzal Miu zpět.”

Mág se zasmál.

Jak jsem mluvil, dál jsem kráčel k trůnu. Byl bych nerad, kdyby mě zase vyhodili do podzemního jezera, když budu mága zase ignorovat.

„Nemožné, to nejde. Svým vítězstvím nad železným obrem jsi ukázal svou způsobilost,” pokračoval mág ve svém sólovém představení. „Ale tvůj titul je proti mně nedostatečný. Nechám tě bojovat s působivými soupeři, abys získal titul Hrdiny. Co se týče tvé odměny, dám ti tento svatý meč Gjallarhorn.”

Mág vytáhl meč.

AR potvrdilo, že to je svatý meč Gjallarhorn. V porovnání se svatými meči, co mám já, má podřadný výkon, ale stejně se nedá srovnávat s běžnými magickými meči.

Nechápu, co má tenhle chlápek doopravdy v úmyslu. Vážně chce jenom spáchat sebevraždu?

„Tvoji protivníci jsou támhle.”

Jak mág mluvil, jeho stín se protáhl do středu místnosti. A pak se z toho stínu objevili tři železní golemové. Navíc ze dveří vedle trůnu vyšlo pět nádherných žen a postavilo se za golemy. Měly stejnou tvář jako ta nádherná žena předtím, ale jelikož měly jinak učesané vlasy, pravděpodobně to nebyla ona.

„Ale takhle by tě akorát zabili silní nepřátelé, zatímco titul hrdiny získáš, jen když překonáš boj na život a na smrt.”

Z pohledu tohoto chlápka jsem v levelu 10. Neměl bych být schopen porazit tři golemy v levelu 30.

Mág natáhl ruce k nebi a pokračoval: „Proto každému udělím požehnání svého boha – Zlom omezení.”
-----------------------------------------------

5 komentářů:

  1. Pěkný díl, jsem docela rád, že sfoukl celý bludiště takhle rychle. :D A může se pustit do bose.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přece by se s tim Satou lv.310+ nepáral. Zvlášť když průměrný level je tak 20 ^_^

      Vymazat
  2. Ten mág se ještě bude divit. Děkuju

    OdpovědětVymazat