pátek 6. dubna 2018

HK - kapitola 28


Kapitola 28 – Jarní hostina


Nakonec jsme se rozhodli, že to Emmerichovi neřekneme. Když jsme to se Sieg prodiskutovali, měli jsme za to, že by byl podivně průbojný. Také jsme mu poradili, aby se s ní nestýkal, takže v den svého návratu pro Ainu nechal dopis.

Když jsem jí ho zanesl, odmítla ho na základě toho, že je od cizince. Ale když jí ho zanesla Sieg, s radostí dopis přijala. Co jiného čekat.

Za pár dní. Aina napsala Emmerichovi dopis a poslala ho prostřednictvím Sieg.

Ti dva si zázračně začali dopisovat.

Doufám, že až Emmerich přijede v létě na návštěvu, už si budou blízcí, pomyslel jsem si. Rozhodl jsem se na ně dohlížet.

...Ačkoli nejsem v postavení, kdy bych mohl povzbuzovat romanci někoho jiného.




Zelený odstín přírody, co nasákla roztátý sníh, tiše oznámil, že nastalo jaro. Když všechen sníh na zemi roztaje, vyraší nové lístky.

Ačkoli na jaře nelovíme, pořád máme spoustu práce.

Dneska jsme měli namířeno do sobího lesa. Soby, co chováme ve stodole, se od jara do podzimu přesouvají do lesa.

„Takže jakmile nastane podzim a začne sněžit, začneme lovit?”

„Tak to je. Podzim je období říje, takže zvířata divočí a začínají se množit.”

„Aha.”

Sobi se množí na podzim a teď je období mláďat.

„U sobů je to tak, že jeden samec má mnoho samic.”

„To zní drsně.”

„Vážně?”

Kvůli tomuto chování se většina sobích samců kastruje. V lese by bylo nebezpečno, kdyby tu bylo mnoho nepokojných samců v říji. Zatímco jsme mluvili o sobech, kráčeli jsme k lesu.

„Takže mám nechat soby trochu víc pracovat.”

Dnešním cílem je sobí mléko. Dojit můžeme jenom v této části roku.

Nechal jsem soba na volno. Pokud půjdeme za ním, brzy se objeví sobí samice.

Zanedlouho se objevila sobí samice. Zapůsobilo na mě, jak byl tento sob nejoblíbenějším samcem v lese. Sieg a já jsme k samici přišli s vědry.

„Je krotká, že?”

„Jo.”

Pokud je vedle ní můj sob, zkrotne. Normálně ji člověk musí přivázat, aby ji mohl podojit.

„Nejdřív jí musíme zkontrolovat paroží.”

„Takže i samicím roste paroží.”

„Nezvyklé, co?”

U sobů roste paroží i samicím. Samci shazují parohy na podzim, zatímco samice v létě. Slyšel jsem, že to je proto, že si samice musí zajistit jídlo dříve v přípravě na porod a péči o mláďata.

Zkontrolovali jsme jí paroží, abychom dojili rovnoměrně. Co se dojení týče, sobové se považují za obecný majetek vesnice. Takže se může podojit jakýkoli sob. To proto, že je těžké najít konkrétní soby.

Jakmile ji podojíme, musíme jí označit paroží u ucha na znamení toho, že jsme ji podojili. Pokud tam je pět značek, už se nemá dojit.

„Tahle vypadá v pořádku.”

Zatímco byla zaneprázdněná sobem z naší domácnosti, podojili jsme ji.

„Nejdřív jí zahřej struky, aby mléko lépe vytékalo.”

Do spařených ručníků, co jsme si přinesli z domova, jsme zabalili struky sobí samice. Když krev lépe cirkuluje, je to snazší, takže jsme jí je museli promasírovat. A dokonce i pak jsme jí je otírali spařeným utěrákem. To bylo na sterilizaci struků.

Když jsme ji očistili, konečně jsme začali dojit.

„Jemně si přidrž struk dlaní a třemi prsty od prostředníčku použij sílu směrem dolů.”

A pak se spustí mléko.

Jelikož mléko teklo, i když sobí samice nic nedělala, vědro bylo brzy plné. Dneska jsme nadojili čtyři plná vědra. Abychom nic nerozlili, zavřeli jsme je víky a vzali domů.

„Obvykle bych musel nadojit dvě vědra, dát je na saně a pak jít znovu dojit~ Je skvělé, že jsi tu, Sieg~”

„To ráda slyším.”

Jak jsem pracoval se svou ženou, mohli jsme pracovat rychleji.

Jelikož jsme museli sobí mléko převařit kvůli sterilizaci, zamířili jsme do venkovní kuchyně za domem. Nejprve jsme mléko přefiltrovali přes jemnou látku, abychom odstranili všechny nečistoty. Potom se zahřívá, abychom zabili bakterie.

Ačkoli je možné mléko zahřát přímo, přichytávalo se ke dnu, takže se sterilizace prováděla tak, že se láhev sobího mléka dala do vroucí vody. Nalili jsme mléko do lahví, co jsme včera vyvařili. Pak jsme ho sterilizovali ve vařící vodě. A pak se dalo pít.

Jelikož se mléko nedalo uchovávat, zanesl jsem třetinu množství Ruruporon na vaření. Dal jsem si na čas a řekl jí, že si může půlku vzít domů. Chtěl jsem se pochválit za dobře odvedenou práci, ale pořád na nás čekalo víc práce.

„Sieg, ještě máš energii na další práci?”

„Zatím jsem v pořádku.”

„Budu vyrábět sýr, můžu tě požádat o pomoc?”

„Dobře.”

Ale sýr se nedělal na dlouhodobé uchovávání. Byl to prostý sýr vyrobený z citrónu a sobího mléka.

Do teplého mléka se vlije citrónová šťáva a pak se pomalu míchá dřevěnou tyčkou. A pak se na tyčce utvoří bílá hmota.

„Mléko už začíná hrudkovatět. Už by to mělo jít.”

Pak jsem položil čistou látku na mísu a vlil jsem sražené mléko do mísy. Pevné částice zůstaly na látce, zatímco zbývající tekutina stekla do mísy.

„Teď už se musíme akorát zbavit vlhkosti.”

Když jsem látku zmáčkl tyčí, až dokud neodtekla veškerá tekutina, bylo hotovo.

„Tohle v látce je sýr.”

„He, zajímavé.”

„Že?”

Jelikož sám o sobě není dobrý, jíme ho se solí.

„Po pravdě řečeno, madam.”

„Copak?”

„Tohle jsem udělal ráno.”

Ukázal jsem Sieg košík zakrytý látkou, co stál na plotně. Uvnitř byly suchary vyrobené dle zvláštního receptu. Jelikož jsem při vyvařování utěrek měl čas, udělal jsem je z žita.

„Úžasné.”

„Sýr a suchary se k sobě hodí.”

„To ano.”

Nebe bylo pořád jasné. Ale nevadí, když se někdy v tuhle dobu taky napijeme, takže jsme pro dnešek skončili s prací.

Řekl jsem Ruruporon, že dneska nemusí připravovat večeři. Pak jsem prohledal spižírnu, abychom mohli začít s oslavou, ale také proto, abychom dojedli zbylé naložené jídlo z polárních nocí.

Bylo tam ovocné víno, uzené maso, játrová pomazánka, džem, brambory a sušené ovoce.

Jelikož bylo pořád trochu mrazivo, rozdělal jsem oheň v krbu. Pak jsem na něj zavěsil kotlík, abych uvařil vodu.

„Sieg, co takhle polévku z mléka? Můžu z chladírny přinést tu rybu, co jsme včera chytili.”

„Ne, udělejme to ze surovin, co máme tady.”

„Takže použijeme uzené maso a brambory.”

Vlil jsem do kotlíku sobí mléko a do něj dal nakrájené uzené maso a brambory. Jelikož jsem pracoval a přitom pil se Sieg, začínal jsem to flákat.

„Dávej pozor, aby ses nespálil.”

„Dobře.”

Pro chuť jsem přidal zbylou tekutinu po výrobě sýru. Tato tekutina se jmenuje syrovátka a má mnoho živin z mléka.

Sieg připravovala suchary se sýrem, pomazánkou, sušeným ovocem a džemem; bylo to mnoho různých kombinací. Všechny budou dobré.

Když jsem polévku dobře ochutil kořením, začala hostina.

Čerstvý, slaný sýr se dobře chodil k sucharům. Jelikož jsme na polévku použili čerstvé mléko, chutnala ještě lépe.

„Jsem rád, že jsem se oženil.”

„!”

Zašeptal jsem to, jako kdybych byl zoufalý. Předtím mi práce nikdy takhle rychle neskončila a nemyslím si, že jsem měl mnoho příležitostí, kdy jsem se takhle uvolnil. Každý den jsem pracoval celkem apaticky.

To díky Sieg jsem se změnil. Vážně, sňatek je skvělý.

Sieg se nacházela ve svém vzácném okamžiku opilosti a pila s mírně zarudlými tvářemi. Zíral jsem na ni a myslel si, že to je roztomilé.

„Madam, chcete další drink?”

„Děkuji, drahý.”

„?!”

Když jsem zaslechl Sieginu báječnou odpověď, nalil jsem víno na stůl a ne do sklenice.

„J-jé!”

„...”

Sieg to rozlité pití utřela utěrkou, co měla nedaleko.

„Co děláš?”

„P-promiň.”

Překvapila mě slova opilé Sieg, ale to jsem nemohl říct.

Je to vážně patetická historka.

A takhle naše malá hostina vesele pokračovala.
---------------------------------------------------

1 komentář: