čtvrtek 19. dubna 2018

DM - kapitola 66


Kapitola 66 – Extra: Arisin pán


Jsi hlupák?

Hej, řeknu to ještě jednou. Jsi hlupák?

Jelikož jsem dokázala rozpoznat náladu, přestala jsem v duchu s těmi urážkami. Ta slova jsem směřovala na svého pána. Ten mocný nepřítel se choval troufale, protože měl tak monstrózní moc. A můj pán teď tohle vyzýval na souboj.

Řekla jsem, že naprosto prohraje. Vím, že má tajné jedinečné techniky, ale byl jenom v levelu 10, víte? Bez ohledu na to, jak byly ty techniky skvělé, nebylo možné, aby překonaly čtyřnásobný rozdíl v levelu!

Navíc své techniky skrýval, i když měl tak nízký level. Nebudu vědět, jakou tajnou techniku si připravil!

„Nebudu váhat přiklonit se ke krveprolití, víš?” řekl netvor, zatímco holí ukázal na mého pána.

„To nepůjde! Pane, tenhle chlápek je příliš silný.”

„Smetí nemá právo mě oslovovat takhle neuctivě.”

Ano, snažila jsem se ze všech sil, abych upoutala pánovu pozornost, ale útok se blížil sem. Ach, tenhle můj život tady skončí, co? Než zemřu, chci si zaflirtovat~




Pořád si vzpomínám na ten den, kdy jsem se s ním setkala.

Byla jsem v natřásajícím se voze s otroky, co zrovna přijel do města Seryuu. Bylo deprimující koukat se jenom na sklíčené otroky ve voze. V tom okamžiku jsem odněkud vycítila pohled a byl tam on.

Černé vlasy.

Černé oči.

Drobná stavba těla.

A japonská tvář.

Ano, [Láska]. Bylo to dlouho, co jsem spatřila přesně svůj ideál. Na tomto světě jsem viděla jenom typ macho. Konkrétně to mírně nespolehlivé vzezření, jako že se s ním dá snadno manipulovat, bylo pěkné. Vzdouval se ve mně můj kreativní instinkt. Moc mých falešných představ se nedala zastavit, tak.

Zdálo se, že na sobě měl pěkné oblečení, proč si nekoupí mě a Lulu.

Záměrně jsem se pokusila použít němou okouzlující magii, ale vůz zahnul za roh.




Aby mě pán ochránil, vyrazil proti tomu netvoru.

Co, co to je s tou rychlostí!

Myslela jsem si, že teprve vykročil kupředu, ale on už vklouzl přímo k netvorovi a uštědřil mu úder. Kdysi jsem viděla zápas mezi velitelem rytířů z mé země a hrdinou. Teď je můj pán rychlejší než hrdina. Jo, příliš rychlý.

Ale netvor ten útok střásl, jako by to byl jen vánek. Netvor prostě jen tak dokončil své zaříkávání a mrskl tím zjevivším stínovým bičem ke mně. Doufám, že to nebude okamžitá smrt.

Zatímco jsem takhle přemýšlela, jako poslední odpor jsem bez zaříkávání vypálila na stínový bič Psychickou střelu, ale moc dobře to nevyšlo.

Pročpak jsem na hradě četla knihy o mentální magii? Kdyby to byla světelná nebo ohnivá magie, mohla bych se tomuto netvoru pomstít.

Ale ten stínový bič na mě nedosáhl. Můj pán se přesunul, jako kdyby se teleportoval, a přijal ten útok svým tělem. I když byl drobné postavy, jeho záda vypadala mírně široce. A mě z nitra vyplavala úleva spolu s hněvem.

Proč se chováš tak zbrkle!




Když jsem se s ním setkala podruhé, bylo to několik dní poté. Vzpomínám si, že kolem bylo hlučno, protože se vrátil pohřešovaný obchodník s otroky.

Jelikož tu byl dobrý zákazník, ukazovali jednu po druhé drahé dívky, co se s největší pravděpodobností prodají. Protivník byl evidentně celkem působivý, všech 10 dívek se sklíčeně vrátilo.

A pak byla řada na nás, na nás šest neoblíbených. Pokud se ty dívky předtím neprodaly, není možné, abychom se prodaly my, kruci. A ten člověk, co ve stanu seděl na pohovce, byl on. Za ním byly tři zvířecí dívky. Dobrá, získám si jeho náklonnost!

Obchodník s otroky Nidoren něco říkal, ale zrovna teď jsem do svých očí vlévala moc!

Ale půvab této krásky se k němu nedostal, skoro odešel. Zpanikařila jsem a zkusila jsem ho okouzlit slovy. Fufufu, přijmu tento půvabný útok ode mě, jež je zvyklá na pracovní pohovory!

Ale byl drsný.

I poté, co jsem vysvětlila své přednosti a vyjádřila své pocity, vůbec to s ním nehnulo. Nedá se nic dělat, použiju svou poslední možnost. Tuhle šanci si nenechám ujít, i kdyby to znamenalo, že musím použít bezcitné prostředky!

Ať s tebou otřese němé [Okouzlení] a [Nervozita].

Ha~? Nefunguje to.

Magie konečně zabrala, když jsem použila své eso v rukávu, [Nikdy se nevzdat].

Co to je za člověka?

Jmenuje se Satou a vypadá jako Japonec, určitě to je transportovaný člověk, ne?

No, prozatím z toho mějme radost.

Fuffuffu, dneska tě nenechám spát.




Před mýma očima se dělo něco, co vypadalo jako žert. Je to vážně člověk? Popadl ta údajně nedotknutelná magická pouta rukama a snažil se s nimi něco udělat.

„Vážně je těžké se toho chopit, i když to nijak nereaguje. Tyhle hloupé fantastické věci.”

Vážně se z toho se stížnostmi dostal.

Ne, ne, tohle se normálně nedá udělat.

„Co máš v úmyslu?”

Ach jo, zapomeň na nějaký úmysl. Ze všeho nejdřív bychom se odtud měli dostat, abychom vůbec přežili. Je to škoda, ale prostě se Miy vzdejme. Mio, promiň. Můžeš mě nenávidět, jak chceš. Se svou mocí jsem bezmocná.

„Cítíš vůči hrdinům zášť?”

„Úplně vedle.”

Diskuze se přerušila, z pod netvorových nohou vyletělo k Mie spoustu stínových bičů. Pán ze své kapsy vytáhl dvě pistole a sestřelil stínové biče.

Ach! Skvělé~

Proč na tomhle světě není digitální foťák!

Napadlo mě něco nemístného, jak jsem se snažila uniknout před vším tím stresem z této beznadějné situace.




Během naší smluvní ceremonie jsem provedla jeden malý trik. Přidala jsem k tomu: Ve dne v noci ti budu sloužit. Takhle se to nebude považovat za porušení smlouvy, dokud to pán výslovně nezakáže.

Jsem chytrá~♪ Arisino skvělé vítězství.

Po cestě zpět do hostince se stalo spoustu zajímavých věcí.

Itadakimasu?

Protein?

Tenhle člověk je vážně Satou, co? Prozatím ty triviálnosti pomiňme. Ať se stane cokoli, dneska bude má první noc! Ve svém minulém životě jsem neměla první noc! Plně projevím své znalosti z internetu, chlapče! Vstoupila jsem do pokoje, byla jsem celá vzrušená. Byli jsme ve stejném pokoji. Chápu, chlapče. Chlapec v 15 to chce ze všeho nejvíc!

„Ariso, Lulu, vy dvě se můžete vyspat na tamté posteli.”

Chce na nás zaútočit jako na dvojičku?

Lulu je nevinná. Kdyby to šlo, chtěla bych, aby měla normální lásku.

Čekala jsem na jeho útok a říkala si „teď?” nebo „už?”, ale on si spal na druhé posteli.

NE-MOŽ-NÉ!

Uspala jsem Lulu psychickou magií a vklouzla do pánovy postele. Cítila jsem se provinile, ale ničeho jsem nelitovala. Ve výsledku to bylo naprosté selhání. Ale dopadlo to tak, že je vážně Japonec.

Nevím, jestli je reinkarnovaný nebo transportovaný, ale při té jeho japonské tváři bude pravděpodobně transportovaný. Ale s Lulu tady si být jistá nemůžu.




„Ariso! Až nastane ráno, jdi požádat o pomoc vedoucího dělnické gildy.”

Jéé~ hlupák hlupák hlupák.

Zoufale jsem k němu přiskočila. Nořil se s Miou do stínového portálu. Ale nedosáhla jsem na něj. Vylétly z něj stíny, proklouzly kolem mě a škrábly mě.

„Ariso, prozatím se postarejme o tohle.”

Liza se sama vrhla proti těm třem stínovým špehům. Tak zbrklý útok, dokonce i obvykle klidnou Lizou to velmi otřáslo. Zatímco jsem bojovala se stíny němou nárazovou vlnou, Pochi, Tama a Liza mě podporovaly.

Lizu zranili, ale nějak jsme dokázaly vyhrát.

S pomocí vzpomínek z minulého života jsem Lize poskytla první pomoc, zatímco Pochi a Tama připravovaly vůz. Chtěla jsem, aby Lulu řídila vůz, ale jelikož ve tmě moc dobře neviděla, bylo by to nebezpečné. Takže jsem to svěřila Lize a Tamě.

„Pán je v pořádku nanodesu?”

„Vrátí se~?”

To chci taky vědět! Ale jako dospělá žena se přece nemůžu utrhnout na malé holky.

„Samozřejmě je v pořádku. Je to náš pán, vzpomínáte? Samozřejmě že se vrátí!” prohlásila jsem, zatímco jsem v půlce přesvědčovala sama sebe.

Nebudu po něm chtít, aby byl v jednom kuse. Ale aspoň ať se vrátí naživu!




Když jsme čekaly, až se brány do města Seryuu otevřou, Tama začala vyvádět.

„Re~?”

„Co se děje nodesu.”

„Pán, tam~!”

Cos to řekla!

„Je to pravda, Tamo!” tlačila jsem na ni.

Ups, vůz se najednou pohnul a já upadla. Ačkoli si Liza nijak nestěžovala, pohled měla velmi zoufalý. Tahle dívka se o něj nečekaně možná bojí nejvíc.

„Je tam desu!”

„Pane~”

„Jo, pán. ...Je v pořádku.”

Pochi, Tama a Liza se poddaly vlastním emocím a zalykaly se vlastními slovy.

Hej, počkat, kde je?

„Ariso, támhle. Na kopci na cestě, v bílém oděvu.”

Je tam! Co tam děláš, tak bezstarostně si tam mávat.

„...J-já jsem se bála! Ach jo, slib mi, že už nikdy neuděláš něco tak absurdního!!” křičela jsem a brečela jsem mu na hrudi.

Tolikrát se omluvil, ale rozhodně to nepochopil.

Zesílím.

Abych ochránila tohohle hloupého a zbrklého pána, aby zase neskočil do něčeho nebezpečného!

Jsem Arisa.

Dřívější Japonka, Tachibana Arisa.

Můj milostný příběh neprohraje s tímhle absurdním paralelním světem!
-----------------------------------------------

~ A tímhle končí 5. kniha a můj úprk kapitolami. Jestli a kdy začnu šestku, to si ještě rozmyslím! ~

8 komentářů:

  1. Děkuju za tenhle obří příval kapitol.

    OdpovědětVymazat
  2. ďakujem, a dúfam, že šestku predsa len časom začneš. Veľmi sa teším na to pohodové čítanie.

    OdpovědětVymazat
  3. Dík, taky bych si přál šestku,DM mám asi nejradši ze všeho co překládáš (vyjma MT).

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj Tadomi. Keďže si dávaš "pauzu" s DM máš v v pláne venovať sa viac iným novelám? (tajné dúfam že MT☺️) Alebo toho máš moc a len potrebuješ zvoliť? Každopádne ďakujem za doterajší preklad 💖.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, jestli víc, ale rozhodně nekončím. Pauzu si dávám tradičně u všech dokončených knih, aby se mi to "nepřejedlo" :D Kromě toho šestá kniha je dloooouhá.

      Vymazat
  5. Díky moc za neskutečnou nálož. :D Doufám, že pauza nebude příliš dlouhá a brzo se zase dočkáme tohohle OP kupce.

    OdpovědětVymazat