DM - kapitola 67

Kapitola 67 – Chci trénovat magii

Tady Satou. V karaoke jsem nikdy neměl víc než 60 bodů. Toužím po té věci zvané absolutní sluch, takový Satou.



Slyšel jsem zpěv ptáků, co signalizoval ráno.

Jak jsem otevřel oči, viděl jsem z plátěné střechy mdlé světlo. Bylo to trochu oslňující. Ach, správně, spal jsem ve voze, protože jsme se utábořili v pustině pokryté kamením.

Jak jsem ležel, podíval jsem se na svou hruď a viděl jsem, že mi košili volně svírala ruka. Podíval jsem se stranou a na mé levé ruce spala nádherná dívka s černými vlasy.

Celkem jsem si na to zvykl, ale srdce mi trošičku poskočilo. Kdyby mezi námi nebyl věkový rozdíl, nebyl bych schopen uvažovat rozumně.

Dál jsem se otočil na druhou stranu.

A tam spala dívka s hlavou vmáčklou mezi pár gigantických kopců. Na tváři měla nepříjemný výraz. A majitelka těch kopců mi objímala paži, zatímco spala s nevinným výrazem na své vskutku nádherné tváři.

Jelikož by bylo příliš špatné všechny vzbudit, zdřímnul jsem si, zatímco jsem si užíval té jemné a příjemné vůně žen.

Nahlédl jsem do širokého výstřihu Nanina pyžama, zaměřit se na měkce vyhlížející údolí je mužská přirozenost. Jelikož jsem použil veškerou svou sílu, abych potlačil přirozený fenomén, které se každé ráno děje mužům, byl bych rád, kdybyste mi tohle odpustili.

„Pane, snídaně bude co nevidět hotová, tak prosím vstaň.”

Liza, co byla na hlídce až do úsvitu, mě přišla vzbudit. Její hlas zněl trochu nevýrazně, ale to jsem si asi jenom představoval.

Z té viny jsem skoro řekl „promiň”, ale tak nějak jsem jí odpověděl s „dobré ráno”.

Lulu a Mia se probudily, když zaslechly můj hlas.

Lulu mi popřála dobré ráno, zatímco si stydlivě uhlazovala vlasy a šaty. A Mia řekla krátce a tichým hlasem „ránko”, zatímco krutě odstrčila Nanu, co ji objímala, stranou.

Když jsem se pozdravil s Lulu, předal jsem Lize bílou zástěru z vozu. Nezdálo se, že by se Nana vzbudila, ani když do ní tak krutě strčily.

Když jsem se podíval na svoje nohy, Arisa spala, zatímco se držela lemu mých kalhot a na ní spaly Pochi a Tama, jako kdyby ji držely při zemi.

Tak nějak si dokážu představit, co se stalo. Arisa se hodlala vydat na noční návštěvu a snažila se Pochi a Tamu odstranit z cesty. Ony jí útok oplatily a v půlce procesu se unavily. A pak z toho všeho těžila Lulu.

Když jsem zaslechl šustění oblečení, otočil jsem se ke zdroji toho zvuku. A Mia už měla sundané oblečení.

„Otři mě.”

Mia mi předala ručník a přiměla mě otřít jí záda. Zdálo se, že byla zpocená, protože ji Nana celou noc objímala.

Poté, co jsem ji zachránil před mágem, někdy byla takhle závislá. Nebylo to tak, že by se do mě zamilovala, spíš mi to přijde jako sourozenecká láska.

„Mio, před opačným pohlavím se nesmíš tak netaktně svlékat.”

„Hm,” odpověděla krátce a přikývla. Vážně to pochopila?

Její charakter se pravděpodobně napraví, až bude dost stará, i kdybych ji nechal na pokoji. Takže si nebudu příliš stěžovat. Ale čas od času nebude vadit, když jí to připomenu.

Jelikož jsem jí otřel záda, vrátil jsem jí ručník. Mia se otočila a doširoka rozpažila v postoji „otři mě”. Samozřejmě na sobě měla kalhotky, ale horní část těla jí zakrývaly jenom její dlouhé vlasy.

„Tady taky.”

„Mio, vpředu se otři sama.”

„...Satou.”

„Neudělám to, ani když se budeš chovat takhle.”

Žádala to po mě s očima vytočenýma vzhůru, ale víc než tohle je nebezpečné. I když je plochá, bojím se, že bych utrpěl kletbu preference malých holek.

Mia si neochotně vzala ručník zpět a začala se otírat.

Jelikož mi přijde, že by bylo neslušné, kdybych se moc díval, vzbudil jsem Nanu a dívky a vylezl z vozu.




Vně vozu to páchlo krví—

Na stromu nedaleko místa, kde Liza vařila, viselo na laně 5 zvířat, aby z nich odtekla krev. Podle AR to bylo [maso hnědého vlka]. Tak mě tak napadá, Pochi a Tama je porazily o půlnoci. Jelikož to byla zvířata v pouhém levelu 10, jen jsem je sledovala na radaru. Takže z půlky se stalo maso, co?

Když jsem viděl tuhle scénu, znamenalo to, že na snídani bude maso. Mám rád maso, ale byl bych radši, abych ho neměl hned od rána.

„Brzy to bude, takže si prozatím vypij tohle,” řekla Lulu a naservírovala mi čaj.

Jelikož měla přes pyžamo jen prostou zástěru, silueta jejího těla byla za ranního světla jasně viditelná. Trochu mě trápilo, kam se mám koukat.

„Pro pána a Miu jsme připravily zeleninovou polévku a chléb, tak se nebojte.”

„Díky, cením si toho.”

Kdybych to nechal jenom na Lize, rozhodně by z toho vznikl masový festival, takže jsem za Lulinu starost vděčný.

Než jsem se nadál, Mia se tak nějak v tichosti posadila vedle mě, sebrala mi z ruky šálek a vypila čaj.

Obvykle se kolem mě potloukaly tři malé dívky, ale po ránu to bylo jiné. Chodily za Lizou a ptaly se, jestli můžou pomoct, a přitom ochutnávaly tohle a tamto a Liza jim za to hubovala. To mi připomnělo tu nostalgickou dobu, kdy jsem byl hladové dítě.

„Pane, 'ráno.”

„Dobré ráno, Nano. Ranní pozdrav je dobré ráno, víš? Zapomeň na ty podivnosti, co tě naučila Arisa.”

„Ano, pane.”

Vzhlédl jsem k Naně, co odpověděla se zasalutováním. Když vzhlédnu takhle zblízka, tvář má skrytou za svými prsy. Opravdu úžasný pohled.

Jak jsem ji upozorňoval na ta zvláštní slova, co ji Arisa naučila, sedli jsme si na deku.

Jelikož její původní šaty vypadaly jako něco, co by nosila levná kurtizána, momentálně měla na sobě Lizino náhradní oblečení. Nejdřív jsem jí chtěl půjčit svou róbu, ale Arisa byla z nějakého důvodu silně proti a dokonce i Lulu slabě namítala, takže se to zamítlo.

Na velkém talíři byly vlčí vnitřnosti se smaženou zeleninou a vařenými brambory, na dnešní snídani to bude zeleninová polévka. Pro mě a Miu nakrájely chléb a ovoce.

Dle Liziných instrukcí tři malé dívky rychle rozdaly talíře a příbory. Samozřejmě se také nezapomněly utábořit blízko talíře s masem.

Poté, co se všechny usadily a řekly „itadakimasu”, začala bitva. S Lizou jako velitelem se Pochi, Tama a Arisa zaměřily na talíř s masem. Ačkoli tam byla i smažená zelenina, zhruba 70% obsahu bylo maso a rychle mizelo.

Mrknutím oka snědly kolem 3~4 kil masa, mám pocit, jako kdybych sledoval zrychlené video.

Naopak Lulu si do úst vychovaně vkládala sousta masa se zeleninou. Jedla v klidu, ale ruce se jí nezastavily, takže měla pravděpodobně dobrý apetit.

Je pěkné být mladý~ Mohly sníst tolik masa tak brzy po ránu. Já mám pocit, že mě jen od samotného pohledu na všechno to maso chytá žáha.

Nana je sledovala a přitom pila vodu.

Tohle řeknu předem, nejedná se o šikanu.

Povídá se, že zhruba půl roku po narození nemůže přijímat nic než vodu a magickou moc. Jelikož to samé bylo napsáno i v alchymistické knize, co po sobě zanechal mistr Trazayuya, je to pravděpodobně pravda.

Existovaly tři způsoby, jak Naně dodat magii.

Prvním je použít zařízení jménem Regulační nádrž. Když byla s mágem Zenem, používala tuhle metodu.

Druhým je chovat se s mužem hanbatě. Takzvaná postelová technika. Upřímně řečeno je to pohlavní styk. Mě tahle metoda nevadila, ale Lulu najednou vykřikla „já první!”, a tak jsem s tím přestal. Arisa samozřejmě taky namítala, ale jelikož ji Lulu svým chováním naprosto zastínila, nezůstal mi na to žádný dojem. Zdá se, že to bylo jen přeřeknutí, dva dny poté se mi nedokázala podívat do očí.

Třetím a posledním způsobem je položit ruku do blízkosti jejího srdce, jenž funguje jako magický nástroj, a vlít do něj magickou moc. Mít ospravedlněný důvod, abych se dotkl těch úžasných kopců, proti tomu nemám žádnou stížnost— ale když jsem to chtěl udělat, Mia to zarazila jediným slovem: „Záda.”

Ano, dokud to je v blízkosti srdce, nevadí, když se to udělá zezadu.

No, to je jedno, stejně si zezadu užívám její fascinující zátylek a linii jejích holých zad. Jenom jednou, ano, stačí jen jednou. Nechte mě jednou udělat, co chci.




Po jídle jsem Naně s odhalenými zády dodával magickou moc.

Když jsem zesílil proud magie, zareagovala, jako kdyby to lechtalo, je to zajímavé.

Ačkoli jelikož sem Arisa a dívky zíraly, jako kdyby na mě dohlížely, nemohl jsem si zahrávat. I když by mě okouzlující hlas nádherné ženy zahřál u srdce, je to škoda.

„Dneska hodláš zase trénovat?”

„Samozřejmě.”

Dovolte mi říct jedno, je to jenom magický trénink. Nic, kvůli čemu bych se musel cítit provinile.

A nejenom já. Dokonce i Pochi a Tama držely krátké hůlky. Když mě viděly trénovat, chtěly mě napodobit, a tak jsem jim je půjčil.

„Takže ti ukážu příklad. Udělám to jenom jednou, takže to dobře sleduj.”

Arisa s dlouhou hůlkou stála čelem k místu, kde nikdo nebyl, a začala zaříkat.

„■■■ Vítr.”

Když bylo zaříkávání kompletní, podrost se zatřásl lehkým vánkem.

„Uuu, bolí mě hlava. Ta zátěž při používání magie bez techniky je přece jenom velká. Dokonce to možná používá pětkrát víc magie.”

Poděkoval jsem Arise a začal jsem zaříkávat magii.

Je to magie s nejkratším zaříkáváním mezi životní magii. A také s nejvyšší mírou úspěšnosti.

„■▼▲ Vítr.”

Jako obvykle jsem selhal.

„To není dobře, není to vůbec dobře. Měl jsi dobře jenom první slabiku na začátku. A navíc jsi měl divný rytmus.”

Rytmus, co, v tom nemám důvěru. Nejdřív něco udělejme s tím zakoktáváním.

„Nyrurireato saru mina ra me ra to oi yoi oi wan.”

„Nyururiareto saru ra mina metora oi yoi io nyan.”

Pochi a Tama stály tváří v tvář a recitovaly nahodilé říkačky, zatímco mávaly hůlkami, jako kdyby s nimi tančily. Samozřejmě to nefungovalo, ale nebudu říkat nic zbytečného, když při tom vypadají tak šťastně.

„■ ▲ ◆ Vítr.”

„■ ▲◆ Vítr.”

„▲▲ V ◆ ítr.”

„Ne, začíná to být ještě divnější.”

Tolikrát jsem se snažil, ale Arisa s tím dál nesouhlasila.

„Zkusme změnit přístup.”

„Jako jak?”

„Hm, říkej to v klidu, co takhle kdybychom se nejdřív přesvědčili, že to vyslovuješ správně?”

To mi připomíná, že jsem si koupil i knížky o recitaci a výslovnosti. Zatímco jsem si četl v knížce, začal jsem s tréninkem. Když jsem začal trénovat jazykolamy, Arisa, co se do teď dívala na Pochin a Tamin tanec, se do toho vložila: „Zkus říct pětkrát rychle za sebou 'kami anime'.”

„Kami anime, kami amime, kami ami i, to nejde.”

Co to kruci je. Je to těžké.

„Jako další zkus vyslovovat jasně samohlásky 'a' a 'i'.”

Hm, myslím, že jsem to samé slyšel od dabéra z internetového rádia, když jsem byl zrovna poblíž. Tak to zkusím.

„Pomalu, dobře.”

„Kami anime, kami anime, kami anime, kami anime, kami amime.”

„Škoda, spletl jsi jenom to poslední, ještě jednou! Pojď, postav se, když jsi takový, tak je nejnižší pozice nebeské panny jenom sen!” (Pozn.: Nemám ponětí, o čem to Arisa mluví, ale dá se to brát jako jeden z jejích žertíků).

Jak to Arisa říkala, skrývala si půl tváře za vlasy.

Prozatím to zkusím ještě jednou.

„Kami anime, kami anime, kami anime, kami anime, kami anime.”

>[Získána technika Jazykolam]

>[Získána technika Plynulá řeč]

Dobrá, přidělil jsem oběma technikám body na maximum a aktivoval je. Moje nynější já je schopno utrousit jakýkoli jazykolam.

„■ V ◆◆ ítr.”

...Selhal jsem.

„Nezlomil sis jazyk, ale máš špatně rytmus.”

Mnohokrát jsem se s Arisinou pomocí snažil trénovat, ale nikdy jsem v zaříkávání neuspěl. Nemám ani trochu hudební sluch. Přemýšlím, jak často jsem se dohadoval s výrobci, že jsem během chybového hlášení nerozeznal rozdíl ve zvuku...

Zavolala na nás Liza, protože už jsme připravení k odjezdu, a tak jsem magický trénink zakončil.

Ve voze bohužel trénovat nemůžu. Skoro jsem si ukousl jazyk a hlas mi vibroval z otřesů, takže to nejde. V duchu jsem si slíbil, že se zítra budu snažit ze všech sil, a vylezl jsem na kozlík.

Pochi a Tamu, co si vylezly ke mně z obou stran, jsem pohladil po vlasech a vyrazili jsme.
-----------------------------------------------
~ Začínáme 6. knihu, aneb co už v anime nebylo. ~

Hlavní stránka novely
Seznam technik
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>