čtvrtek 26. dubna 2018

HK - kapitola 32


Kapitola 32 – Ryba


Třetí den dědečkova pobytu tady.

Dneska ráno řekl, že by si rád vyzkoušel tradiční oděv, tak jsem mu půjčil svůj. Naštěstí jsme byli skoro stejně vysocí, takže mu byl dobrý.

„Tak zatím.”

„Opatrujte se. Sieg, dávej na dědu pozor.”

„Dobře.”

Ti dva šli dneska na ryby. Dědeček evidentně chodil o prázdninách rybařit, takže byl natěšený, že se podívá na nějaké nové místo.

Ti dva si s sebou vzali Teoporona jako ochránce a šli k řece v lese.

Když teď nebyl nikdo doma, začal jsem pracovat. Nejdřív jsem nakrmil slípky. Krmil jsem je směsí bylinek z lesa a sušeným zrním. Zatímco slípky byly zaneprázdněné jídlem, uklidil jsem v kurníku. Jakmile jsem vyměnil slámu za novou a vyměnil jim vodu, bylo hotovo.

Když jsem se chtěl vrátit, zrovna nasnídaná slípka snesla vajíčko. S povděkem jsem ho vzal a otřel čistou látkou.

Ne vždycky snášely vajíčka po ránu. Slyšel jsem, že trvalo den a hodinu, než se utvořilo vajíčko. Každý den se to o něco zpožďuje, takže nesnáší ve stejnou dobu. Druhá slípka snese vajíčko kolem poledne.

Jelikož tady jsem byl hotový, zamířil jsem s Miruporon do lesa. Abychom nasekali dříví na otop. Také jsem nasbíral co možná nejvíc větví a naložil je na saně. Jakmile jsem našel vhodný strom, sekal jsem do něj sekyrou a porazil jej.

Poražený strom jsem rozřezal na menší kusy, aby se vešly do saní. A potom jsem doma začal pracovat na odstranění kůry. Když se kůra svaří s bylinkami, aby byla odolná a vláčná, používá se na výrobu košíků.

„Tak Miruporon, štípání dříví je na tobě.”

Udatná dívka si v odpověď zabušila do hrudi.

Navíc dříví, co dneska naštípeme, se použije v zimě. Stromy obsahují spoustu vlhkosti, takže se musí nechat aspoň půl roku vysušit. Kvůli tomu se dříví na chladné období sbírá od pozdní zimy do brzkého jara.

Další úkol zahrnoval práci ve venkovní kuchyni. Surovina jsou brambory, co vyrašily. Připravil jsem si je předem. Začal jsem tím, že jsem odřezal výhonky a oloupal je. Bylo jich celkem dost, takže mi to zabralo celkem dlouho. Ty, co jsem oloupal jako první, začaly hnědnout, ale stejně jsem pokračoval.

Pak jsem rozbil dvě vajíčka, jedno ze včerejška a to dnešní, přidal mouku, sůl, med a sobí mléko. Bílá mouka byla drahá, ale koupil jsem ji, protože pro změnu byla dobrá. Také jsme na snídani po dlouhé době měli měkký chléb. Ale v Siegině a dědečkově zemi si evidentně také libovali v žitném chlebu, takže ten měkký chléb jedl se zklamaným výrazem na tváři. Měl jsem pocit, že bych se za to měl omluvit.

Namazal jsem mělkou a širokou pánev olejem a osmažil na ní těsto. Najednou jsem mohl smažit nanejvýš tři. A takhle jsem udělal malé lepkavé lívanečky.

Když jsem skončil, měl jsem horu lívanců. Jen pro jistotu jsem jeden ochutnal. Byl menší než moje dlaň, takže jsem ho snědl na dvakrát. Na povrchu byl osmažený dokřupava a uvnitř byl tuhý, spíš jako by masitý. Myslím, že se mi nepodařilo odhadnout množství mouky. Ta nasládlá, pikantní chuť brambor se dobře promísila, takže se daly jíst kdykoli. Samozřejmě se dalo k jídlu dát jenom tyhle lívanečky a káva, ale chtěl jsem zkusit dát něco mezi ně.

Teď jsem měl v plánu uvařit lososa (lohi), co kupec přivezl dneska ráno. Nejdřív jsem zadní částí nože odstranil šupiny a pak jsem ho omyl studenou vodou. Odsekl jsem hlavu, rozřízl mu břicho a vykuchal ho. Když jsem znovu omyl krev, nožem jsem ho od hlavy rozřízl na dvě části. Nakonec jsem odstranil kosti uprostřed.

Pak jsem ze dvou částí lososa odstranil kůži. Pak jsem ho ochutil kořením a solí. A pak jsem ho obalil v předešlém těstíčku, co jsem rozředil vodou, a řádně ho ofritoval.

Na lívanečky jsem nakladl na tenko nakrájený sýr, zeleninu a fritovaného lososa a pak to polil Ruruporoninou speciální tatarskou omáčkou. Hotové sendviče jsem zabalil do papíru a uložil do košíku.

Když jsem přišel do kuchyně, Ruruporon nalévala kávu do lahví. Také mi předala Teoporonovu krabičku s obědem. Dostane oběd od své milované ženy.

S obědem pro všechny jsem zamířil k řece.

Les se vybarvil v bohatých barvách a byl připravený na léto. Dneska vál lehký vánek, takže listy příjemně šuměly.

Po chvilce chůze po nevyznačené stezce jsem dorazil k řece. Z dálky jsem slyšel hlasy tak čilé, že se to k rybaření nehodilo. Když jsem prošel trávou a dorazil na otevřené prostranství, vyletěla ryba a spadla přede mě.

„T-tohle je...?!”

„Co, to je jenom Ritzhard.”

„Ach, dědo.”

Kousek ode mě byl dědeček, co na sobě měl z nějakého důvodu bílou medvědí kožešinu, a Sieg. Ti dva stáli na kraji řeky a zírali do ní.

„Co se tady stalo?”

„Dlouho nám nebrali, takže ten medvědí muž skočil do řeky.”

Děda z řeky vytáhl síť. V ní bylo pár sladkovodních ryb. Zatímco jsme si povídali, z řeky se vynořil Teoporon. Pak na břeh hodil rybu, co ulovil svou harpunou. Chycená ryba pěkně přistála na zemi. Ukázal pěkné vrhací schopnosti.

„Ooch...”

„Ten muž je absurdní.”

Nemůžu než souhlasit. Promluvil jsem si s Teoporonem a pak jsme se rozhodli, že si dáme oběd. Vyždímal svoje mokré oblečení a nechal ho usušit na velkém kameni. Co se týkalo jeho důležitých oblastí, ty si zakryl medvědí kožešinou.

„Ten chlap, není trochu moc zranitelný?!”

„...”

„...”

Aniž by si všímal lidí okolo sebe, v tichosti začal jíst oběd, co mu připravila jeho žena. Kožešinu měl uvázanou jen tak na dobré slovo, takže jsem se bál, že z určitého úhlu bude vidět.

Roztáhl jsem na trávě deku a posadil se tak, abych zakryl Teoporonův předek. Teprve pak jsem se jal připravit oběd. Když jsem otevřel košík, děda se podíval po zabaleném chlebu.

„Co je tohle?”

„Bramborové lívance s fritovaným lososem.”

„Ho.”

Děda rozbalil papírový obal a zíral dovnitř tázavým pohledem. Jelikož to nebylo dlouho, co jsem to připravil, jídlo bylo ještě teplé.

Když děda viděl, že se Sieg dala do jídla, taky začal jíst. Na puse mu zůstalo trochu tatarky, takže jsem mu podal ubrousek.

„Hm. Není to špatné.”

„To rád slyším.”

Sieg vypadala, jako kdyby se chtěla na něco zeptat, takže jsem se jí zeptal, co to bylo.

„Ne, jen jsem přemýšlela, jestli jsi to udělal ty, Ritzi.”

Když jsem přisvědčil, zamumlala: „Jak jsem si myslela.”

„Takže tohle jsi uvařil ty!” Když děda zaslechl Sieginu otázku, taky ho to překvapilo. „Jsi celkem šikovný,” řekl a natáhl se pro další.

Jídlo, co jsem s větším úsilím udělal, uspokojilo i chuťové pohárky mého dědy. Také jsem dal pár Teoporonovi, co seděl za mnou. Ten čestný muž se pokusil vstát a zabušit si do hrudi, ale kožešina, co měl uvázanou kolem pasu, se mu uvolnila, takže pro něj bylo těžké něco dělat.

Po obědě jsme se vrátili domů. Jelikož mi Teoporon pokynul, abych si vzal ty chycené ryby, s radostí jsem přijal.

Odstranil jsem hlavu a vnitřnosti a rozdělil je na půlky. Tři jsem vzal do kuchyně a zbytek jsem nasolil a uložil venku do vyplétané krabice, aby uschly.

Dnešní večeře sestávala z ryb, co dneska ulovili, čočky a polévky z uzeného masa z divočáka.

Dneska jsme měli další hektickou večeři.
---------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

1 komentář: