EGA 2 - Kapitola 3

Kapitola 3 – Postup kacířství

„Na začátku paní Anri stvořila svět. Lidé, zvířata, rostliny; všechny existující věci stvořila svou rukou paní Anri. Ale bláhoví lidé o tom nevěděli. Zlá bohyně Sophia na paní Anri žárlila a předstírala, že dosažení paní Anri jsou její vlastní, a lidé velebili Zlou bohyni Sophiu.

Paní Anri bědovala nad světem smáčeným v kacířství a rozhodla se, že svět očistí a ponechá jen své věřící. Věřící Zlé bohyně Sophie budou jistě celou věčnost hořet v Pekle. Jenom ti, co věří v paní Anri, budou moct jít do nového světa a dosáhnout věčného štěstí.”

Když jsem si přečetla ta slova na papíře, co jsem měla v ruce, vzhlédla jsem a zjistila jsem, že papež tam stojí s očima zářícíma nějakým očekáváním. Když jsem spatřila tu mírně hrdou tvář, tak nějak mě vytočilo, že jeho pěkný vzhled je jeho jediným světlým rysem.


„...Leonoro.”

„Jo.”

Faiya~

„NEEEEEEEEEEE———!?”

Leonora stála vedle mě a také se do toho papíru dívala. A když jsem jí řekla, aby ho spálila, papež začal ječet.

Nechtěla jsem se s ním setkat, a tak jsem z Teny udělala svého zástupce, ale papež výslovně chtěl, abych se na něco podívala, takže jsem si dala tu práci a vystavěla jsem na 4. patře audienční síň, ale nemyslela jsem si, že mě přiměje přečíst něco takového. Tuhle síň jsem sem přidala, protože se ke mně chovali jako k bohu, takže nemůžu jen tak zamířit do 3 patra a níž. A jelikož jsem ho nechtěla pozvat do 5. patra, nebyla jiná možnost než 4. patro.

A do 5. patra jsem ho nechtěla pozvat z toho důvodu, že jsem nechtěla, aby se setkal s Lili. On si myslel, že jsem Lili snědla. A co se týče Lili, neměla by se chtít setkat s člověkem, co se jí snažil zabít.

Ačkoli vím, že to je člověk, co se pokusil zabít člověka mě blízkého, záhadně jsem k němu necítila žádný odpor. Myslím, že to je proto, že jeho osobnost je tak intenzivní, že to ten první dojem prostě utopilo.

Přemýšlím, co si o tom myslí Tena. Ale chová se k němu normálně.

„Proč, paní Anri———?!”

„Béé~”

Papež se ke mně přitáhl se záplavou slz a já ho s odporem omylem poslala do vzduchu stínovou střelou. Bylo to tak náhlé, že jsem se vůbec nedržela zpátky, nebo to jsem si myslela, ale papež byl v pořádku a okamžitě se zvedl. Vím, že tohle bych já sama říkat neměla, ale je ten chlap vůbec člověk?

Tak pro začátek, nezdá se, že by ty moje oči, co způsobují, že dokonce i dcera Démonického krále padá na kolena, na něj měly nějaký účinek... Nebo spíš mám říct, že ho to dokonce trochu vzrušuje? Samotnou mě to nutí od něj odvrátit zrak.

„Moje omluva, ztratil jsem svůj klid. Je mi strašná hanba, ale mohla byste mě prosím osvítit, co bylo tak neuspokojivé?”

I když se teď chováš řádně a škrobeně, tak je pozdě, víš?

A i když se mě zeptáš, co na tom bylo tak neuspokojivé, je vlastně těžší na tom vypíchnout něco dobrého. Je to poprvé, co je něco tak špatné, že jeden z těch méně špatných bodů je ve skutečnosti dobrý bod. No, ale pokud bych měla vybrat to nejhorší, pak...

„Je to zbytečně nepřátelské. A je tam spoustu částí, které se odchylují od pravdy.”

Dokonce i bez dalšího nepřátelství možná bude Církev svatého světla nepřátelská, ale to neznamená, že bychom je museli zbytečně dráždit. Už tak máme štěstí, že zrovna zahlíží na jinou zemi, takže je nechci provokovat, aby to svoje kopí obrátili naším směrem. A taky proč jsem dopadla tak, že jsem stvořila svět? Nevzpomínám si, že bych kdy něco takového dělala.

„Zajisté, je tam vmícháno pár přemrštěností.”

Pár? Takže tohle je 'pár'...

Nebo spíš než přemrštěnost jsem tam našla akorát balík lží, ne?

„Ale momentálně potřebujeme něco, co by do naší země přilákalo lidi. A proto jsem chtěl sepsat svaté písmo. Abychom lidi zaujali, bylo by lepší, kdybychom tomu dali trochu spád, ne?”

Prosím, nech mě být. Jenom si představím, jak by vypadal národ vytvořený z lidí přilákaných takovým písmem, a mám z toho husí kůži.

Ale co se týče potřeby svatého písma, asi nemám na výběr a musím s ním souhlasit. Já taky nechci hladovět, takže s nápadem samotného šíření náboženství souhlasím. Takže v tom případě...

„Já to písmo sepíšu.”





Možná jsem byla příliš unáhlená.

Kvůli tomu prázdnému papíru před sebou jsem se akorát držela za hlavu. Omylem jsem před papežem řekla, že to sepíšu – papež škodolibě odešel – ale od té doby štětec v mé ruce nenapsal ani čárku.

Tak zaprvé, teprve teď jsem si uvědomila, že rozhodně není možné, aby samotné božstvo psalo litanie, co by uctívaly a velebily božstvo, ale teď je na to příliš pozdě.

A i když dám tohle stranou, zbytek obsahu je také těžký. Mezi věřícími zrovna teď shromážděnými v chrámu si mnoho zoufá kvůli Církvi svatého světla nebo společenskému kastovnímu systému. Kvůli tomu potřebuju napsat něco revolučního a reformujícího jako zničení současného systému. Ale v tom případě nemám na výběr a musím napsat něco nepřátelského vůči Církvi nebo ostatním zemím.

A osobně, jak už jsem dříve řekla, si rozhodně nechci znepřátelit Církev svatého světla nebo jiné země. Takže jak jen to bude možné se chci vydat směrem, který je nebude provokovat.

„Paní Anri? Ještě jsi vzhůru?”

„Teno...”

Když jsem si povzdechla, jak v práci vůbec nepokračuju, zaslechla jsem, jak na mě někdo z vně místnosti zavolal. Poté, co Tena uložila Lili, se evidentně přišla podívat, jak se mi daří.

„Když se budeš moc přepínat, uškodí ti to na zdraví, paní Anri. Myslím, že by možná bylo lepší, kdybys šla do postele...”

„To je v pohodě. Můžeš jít do postele, Teno.”

„Paní Anri...”

Nebyla to lež. Pořád jsem naprosto v pohodě. Poté, co jsem se proměnila na božstvo, jsem z nějakého důvodu přestala potřebovat spánek. Když zůstanu pár nocí vzhůru, vůbec mi to na zdraví neublíží. Vůbec se to netýká fyzické únavy.

„Pokud ještě nemáš v plánu jít spát, mohla bych tě obtěžovat, abys mi uvařila čaj?”

„Rozumím.”

Vím, že Tena jako apoštol pořád potřebuje jíst a spát. Kvůli tomu si na rozdíl ode mě potřebuje řádně odpočinout. Jsem ráda, že se o mě bojí, ale až uvaří ten čaj, musí si odpočinout.

Když přede mě postavila šálek čaje, chtěla jsem jí říct, aby šla spát, ale než jsem mohla, Tena promluvila jako první: „Nedaří se ti?”

Možná si Tena uvědomila, že mě to trápí, a tak se mě na to zeptala. A já beze slova kývla hlavou. Situace, kdy jenom pořád mačkáte papíry do kuličky a začínáte znova, se nedá nazvat pokrokem, ať se na to díváte, jak chcete.

„Co tě trápí?”

„Nemůžu napsat něco, co podporuje reformu, aniž bych si nezačínala s Církví nebo existujícími zeměmi.”

Když jsem to sama řekla, nad těmi nemožnými požadavky mě rozbolela hlava. V okamžiku, kdy něco zreformujete, si začínáte s lidmi, co z toho momentálně těží. Takže je to od samého začátku neslučitelné.

„Ehm, a proč je třeba reformy?”

„Ptáš se proč? No...”

Protože to chtějí moji následovníci. Chtěla jsem odpovědět, když se moje mysl najednou zastavila. Je to vážně pravda?

Mezi následovníky bylo rozhodně spoustu lidí, kteří byli zoufalí kvůli Církvi nebo systému tříd. Ale pokud byste se mě zeptali, jestli všichni členové chtěli reformu, pak bych musela říct, že jsem nic takového neslyšela.

Zrazení a zranění lidé chtěli něco mnohem vágnějšího; něco spravedlivého. Pokud by to nebyla pravda, tak by se i bez náboženství spolehli na něco jiného někde jinde.

A co se týče toho něčeho spravedlivého, nebylo třeba to silou spojovat s reformou. Tak zaprvé nebylo třeba brousit do takových otravných vod jako momentální stav světových náboženství nebo států. Pokud stanovím etiku nebo morálku; stav, jak by to mělo být, bude to stačit.

Měla jsem pocit, jako kdyby mi paprsek světla pronikl do mysli, co byla vším tím přemýšlením celá zamlžená.

„Vypadá to, že už jsi v pohodě. Nebylo by dobře, kdybych ti překážela, takže se odporoučím.”

Teně se možná ulevilo, když viděla, že jsem v pohodě, a tak se s úsměvem uklonila. Kývla jsem na ni.

„Dobrou noc, Teno. A... díky.”

„Dobrou noc, paní Anri.”

Správně. Nebylo třeba, abych se naparovala.

Koneckonců svaté písmo byl jen základ a ne celek. To se dalo vyvodit už od pohledu na to, jak se rozšířila Církev svatého světla. Nebude vadit, když si napíšu, co mě napadne. Zbytek náboženských věcí se může nechat na papežovi a ostatních.

Hm. Mám pocit, že teď dokážu psát.

Vzpamatovala jsem se, otočila jsem se k papíru a začala svoje myšlenky proměňovat na slova.

--------------------------------------------------------
Černé písmo


Předmět označený jako „nebezpečí řádu S”.

Říká se, že je naplněný zlovolností Zlého boha, a ze všech věcí na světě je to prokletý předmět nevídané síly. Lidé, co tento předmět obdrželi, budou trpět smůlou, dokud knihu nepřepíší a nepředají ji někomu jinému. Navíc jelikož i kopie obsahuje kletbu, bude se donekonečna množit.

Navíc není žádný způsob, jak tento předmět zničit.
--------------------------------------------------------



Seznam neštěstí tohoto prokletého dop... tím myslím, Černého písma.

Utrpíte plešinkou.

Když půjdete do vysokých míst, zakusíte praskání v uších.

Máte pocit, jako by vám někdo tlačil prst mezi obočí.

Nakazíte se sennou rýmou.

Najednou vás rozbolí břicho na místech, kde nikde blízko není žádná toaleta.

Každé ráno se probudíte s křečí v noze.

Neochvějně se malíčkem praštíte o skříňku.

Bezděky vyhrknete svůj skutečný názor.

Každou svojí větu zakončíte s „zlýbůh”.
---------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>