EGA 2 - Kapitola 6

Kapitola 6 – Toho dne se zatřásl svět

„Správa.”

Poprvé jsem použila svou schopnost správce.

Když jsem ji aktivovala, objevilo se přede mnou okno menu.


-----------------------------------------------
Menu

Aktivace pravomoci
Pročtení zpráv
Boží očarování
Boží zjevení
-----------------------------------------------



Na boží moc to bylo celkem jednoduché, ale když uvážím svůj rozhovor s Bohem Světla a Bohem temnoty, moc božské rasy se pravděpodobně soustředí v Aktivaci pravomoci.

Pročtení zpráv bylo přesně to, co název naznačoval. Schopnost vědět o věcech, co se staly a co se dějí. Jak se dalo čekat, dokonce ani božstvo nebude mít schopnost sbírat informace o budoucnosti. Nakonec jste se mohli probírat akorát minulostí a přítomností.

Boží očarování byl počin předání boží moci jiným lidem ve formě božské ochrany... ale evidentně se to vůbec neliší od schopnosti [Boží kouzlo]. Pokud to vážně musím říct, pak tahle možnost evidentně neudělí mou boží ochranu proti mé vůli, ale stejně pro to nemám využití. Ve skutečnosti bych preferovala způsob, jak odčinit boží ochrany již udělené.

A tak tentokrát budu používat [Boží zjevení] – schopnost šířit svá slova svým následovníkům.

Upřímně to bylo celkem jednotvárné...

Ne, tím myslím, že v případě Boha světla a Boha temnoty to může být schopnost, co jejich slova šíří přes celý kontinent, ale většina mých následovníků je v chrámu, takže to nemá moc smysl. Přece jenom bych mohla použít svou moc jako pána labyrintu, abych svou vůli rozšířila; a ačkoli by se mi do toho moc nechtělo, nebylo to tak, že bych jim to nemohla říct přímo. Vlastně mě to nechte opravit: není to „nemá to moc smysl”, ale „nemá to absolutně žádný smysl”.

No ale i když to nemá žádný smysl, druzí dva bohové používají Boží zjevení, takže je to tak nějak záležitost důstojnosti (i když si nejsem jistá, jestli nějakou mám). Proto musím použít stejnou metodu.

Zvolila jsem spodní položku menu a zamumlala: „Boží zjevení.”





„Co myslíš tím labyrintem?”

„Vážně to nechápu, ale radši nemluv hlouposti.”

Ti dva bohové mi dali nesmírně nedůvěřivé odpovědi.

Vím, jak se cítí; zrovna teď toho lituji a v duchu přemýšlím, co jsem to kruci řekla. Kdybych se měla na něco vymluvit, tak ta schůzka byla vážně dlouhá, takže jsem byla mentálně vyčerpaná.

Ale teď, když jsem to řekla, mám pocit, že to není situace, kdy bych to mohla vzít zpět. Můžu se akorát drát kupředu.

„Než jsem se stala božskou rasou, vytvořila jsem labyrint o 31 podlažích, který ještě nebyl podrobený. Pokud si ho podrobí lidé, vyhrává bohyně světla Sophia. Pokud si ho podrobí démoni, pak vítězství náleží bohu temnoty Anbaalovi. Pokud během dané doby zůstane nepodrobená, je to moje vítězství.”

Byl to jen náhodný nápad, ale myslím, že to zní překvapivě dobře.

Leonora a ta družina Hrdinů před nějakou dobou; oba týmy jsou velmi blízko nejsilnější vrstvě v rámci svých ras a ani jeden si nedokázal podrobit ani polovinu labyrintu. Nemyslím si, že by v jedné z těch ras existoval někdo, kdo by si tenhle labyrint dokázal podrobit. Ačkoli spíš než o čiré schopnosti tady mluvím o úrovni tupohlavosti.

Taky je tu ta velká výhoda, že nebudu bojovat přímo s bohy světla a temnoty. Jelikož mi scházejí zkušenosti z boje, každopádně bych byla v nevýhodě. Ale pokud použiju tuhle metodu, mými protivníky bude lidská a démonická rasa, takže můj handicap z větší části klesne.

„Aach...? No zní to zajímavě.”

„Máš v úmyslu do našeho konfliktu zatáhnout lidskou rasu?”

Zdálo se, že by Bůh temnoty souhlasil, ale Bůh světla projevil nad mým nápadem nesouhlas. Jelikož má lidskou rasu chránit, takže se pravděpodobně chtěla vyhnout tomu, aby je kvůli vlastním záležitostem vystavila jakémukoli nebezpečí.

No, Bůh temnoty by měl být v tomhle ohledu stejný, ale hádám, že to je jenom rozdíl v osobnostech.

„Tímhle rozhodneme o správě světa, takže to není věc někoho jiného.”

„...Rozumím. Dobře. Souhlasím. Anbaale, co ty?”

„V pohodě.”

Dobrá, oba dva do toho jdou se mnou. Teď už nám zbývá akorát podrobně vymyslet pravidla.





Poté jsme všechno pomaličku prodiskutovali a vypracovali seznam pravidel. Na rozdíl od diskuze o [pravomocích], co jsme měli na začátku, šla tahle konverzace mnohem hladčeji.

1. Předmětem zápasu je, kdo si dokáže podrobit labyrint „Svatá země Zlého Boha”. Pokud si jej podrobí lidé, vyhrává Bohyně světla Sophia. Pokud si ji podrobí démoni, vyhrává Bůh temnoty Anbaal. Pokud zůstane během určené doby nepodrobená, vítězem je Zlý bůh Anri. Navíc 'podrobením' se rozumí býti prvním, kdo se dotkne 'Důkazu podrobení' na 31. podlaží. 
2. Vítězný správce získává právo rozdělit nižší pravomoci. Ale učiní tak s myšlenkou na rovnováhu všech třech správců. 
3. Délka zápasu je jeden rok. 
4. Používání pravomocí k přímé pomoci nebo zábraně podrobení labyrintu je zakázáno. 
5. Během trvání zápasu Zlý bůh Anri nepřidá žádná nová podlaží. 
6. Během trvání zápasu Zlý bůh Anri nevyvolá žádné nové netvory. Ale je dovoleno povolat jednoho draka. 
7. Zlý bůh Anri se ze všech sil vynasnaží, aby mezi lidskými a démonickými vyzyvateli nedošlo k smrtelným úrazům. 
8. Bůh světla Sophia a Bůh temnoty Anbaal zakáží lidské a démonické rase během trvání zápasu páchat jakékoli počiny agrese nebo podvratné počínání vůči Svaté teokracii Anri. 
9. Zlý bůh Anri si vyhrazuje právo vybírat od vyzyvatelů vstupné. Ale vstupné nepřekročí 1 stříbrňák na vyzyvatele za jednu výzvu. 

„Taková světáckost...”

„Co si škrt? Hej!”

Nic jsem neslyšela.

„Důkazem podrobení myslíš tamto? Jak to mám říct... Máš celkem hráblej vkus, ha.”

„Není to tak, protože bych chtěla.”

Důkaz podrobení jsem umístila na pilířovém podstavci, co byl v první místnosti, kam jste dorazili po sestoupení schodiště z 30. podlaží. Nelíbilo by se mi, kdyby přišli do obytné části a všechno to tam rozházeli, takže mám v plánu je nechat teleportovat ven hned, co si vezmou Důkaz podrobení.

„Byla jsi strašně upnutá na draka, ale má to nějaký význam?”

„Draci jsou romantika.”

Stalo se spoustu věcí, kvůli kterým jsem to odkládala, ale jelikož mám dostatek many, chtěla jsem povolat draka, o kterém jsem snila. A také by to labyrintu nedělalo dobrou pověst, kdyby na 30. podlaží nebyl žádný etapový netvor.

Tak nějak mám pocit, že jejich pohledy začínají být víc a víc vlažnější, ale to je pravděpodobně jen moje představivost.

Také je v pravidlech ošetřeno, že nikomu není dovoleno nás v tom zmatku napadnout nebo proti nám kout lsti. Bylo by nepříjemné, kdyby nás přišli napadnout poté, co předstírali, že přišli kvůli labyrintu, takže to byla také nezbytná klauzule. Ale tímhle jsem také byla schopná pozdržet založení země.

Když přijde na tvoření národa, upřímně si nemyslím, že jeden rok k dobru je nějak dostatečná doba, ale nemáme moc lidí, takže bychom pravděpodobně měli být schopní to do určité míry nějak zvládnout.

A také to, že nás Bůh světla a Bůh temnoty uznali jako zemi, pravděpodobně od teď bude velmi užitečné v našich mezinárodních vztazích.





Skrze odhalení jsem promluvila ke každému věřícímu v zemi.

Ohledně Temného boha, jehož si většina lidí nebyla vědoma. Ohledně mocenského boje, co začal mezi Bohem světla, Bohem temna a mnou. O tom, jak ve vztahu k tomu sem začnou jezdit lidé z jiných zemí a také démoni, aby pokořili labyrint. A o tom, jak naší občané nemají ty vyzyvatele zranit.

Také jsem se rozhodla nezacházet do detailů o tom, jak je náš „mocenský boj” blíže přehazování si práce z jednoho na druhého. Ti dva rozkazovali božím zjevením svým rasám, aby pokořili labyrint, a jsem si celkem jistá, že udělali to samé.

V pravidlech nebylo uvedeno, že moji občané nemohou vyzyvatele zranit, takže technicky mohli, ale nemůžu říct, že bych to schvalovala, takže jsem se rozhodla to zakázat. Trápilo by mě, kdyby jejich činy skončili jako jádro rozepře. A důležitější než cokoli jiného bylo to, že tohle byla naše šance jako národa.

Teď když je jejich bohové přímo zaúkolovali, lidé a démoni byli pravděpodobně dychtiví pokořit náš labyrint. Jelikož můj labyrint v podstatě vyhazuje padlé ven, je možné jej vyzývat opakovaně. V tom případě by bylo přirozené, aby vyzyvatelé bydleli blízko labyrintu, aby se jej mohli zase pokusit pokořit. Nejbližší město je Riemel, ale pokud by existovalo ještě bližší město, kde by mohli zůstat, neměl by být důvod, proč by se tam neměli ubytovat. Pokud nedaleko chrámu otevřeme hostince, jsem si jistá, že budeme mít zákazníky.

Mám v plánu vzít poraženým jejich zbraně, předměty a peníze jako vždycky, takže pokud otevřu obchod a skladiště, určitě budou oblíbené. Zboží v krámech můžou být prostě věci, co jsme jim vzali.

Také by mohlo být dobré prodávat mapy podlaží labyrintu a pravidelně je obměňovat. Přidávat podlaží pravidla zakazují, ale modifikovat existující podlaží by neměl být problém. Bude záležet na ceně, ale měla bych být schopná očekávat jistou sumu příjmu.

No ano; tento zápas je šance, jak získat cizí měnu.

Nebo spíš pokud náš národ, co nemá žádný hlavní průmysl, neudělá něco takového, nikdy nebudeme schopní být něco víc než soběstačná vesnice. Správu země hodlám nechat na papežovi a ostatních jako obvykle, ale nechat si tuhle úžasnou šanci proklouznout mezi prsty by byl příšerný tah.

Proto jsem zjevení zakončila těmito slovy:

„Od teď náš národ bude propagovat turismus jako 'Město Labyrintu'.”
---------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>