~ Jelikož je 64. kapitola strašlivě dlouhá (konkrétně 18 stránek, 8000 slov a skoro 50.000 písmen, což je tak dvakrát delší než obvyklá kapitola), tak ji rozdělím na dvě. ~
„GLE!”
Pohledný mladík se stříbrnými vlasy a modrýma očima v poklidu seděl na větvi. Oči měl napůl otevřené, takže nebylo znát, jestli je vzhůru nebo spí. Na větvi se kymácel, takže to přihlížející nutilo se bát, jestli nespadne. Ale jakmile zaslechl ten křik, elegantně se převrátil a položil se na větev na břicho, zatímco se líně díval na lidi dole.
„Co?”
Pod ním stáli tři lidé, dva muži a jedna žena, všichni na sobě měli čarodějnické róby. Jeden z těch chlapců vypadal starší, zdánlivě starší než dvacet pět let, s tváří zarostlou vousem. Druhý vypadal řádněji a elegantněji, mnohem víc jako učenec, a vypadal na zhruba dvacet let.
Dívka měla delikátní a čistou tvář a i když se nemohla považovat za ohromující krásku, její úsměv byl zářivý a byla potěchou pro oko. Nicméně bez okolků popadla ze země kámen a beze slova jej hodila po Gleovi na větvi stromu.
Se smíchem zakřičela: „Slez dolů! Copak jsme se nedomluvili, že půjdeme provést nějakou lumpárnu na fakultu rytířů?”
Jakmile Gle zaslechl slovo „lumpárna”, zvedla se mu nálada, zvlášť když jejich obětí měla být fakulta rytířů, s kterou nikdy nevycházel. Vzrušeně zakřičel: „Žádnej problém! Okamžitě jdu dolů.”
S další obrátkou Gle mrštně seskočil z několika metrů nad zemí; jeho obratné pohyby se k slabému mágovi nehodily. Když Gle seskočil ke svým společníkům, podivně se podíval po řádném muži a zeptal se: „Quisi? Jaké to překvapení, máš v plánu si s námi hrát?”
Quisi se hřejivě usmál. V očích přihlížejících by to byl úsměv, který by je přiměl zbavit se ostražitosti, kterou vůči němu možná cítili, ale pro jeho společníky byl ten jeho úsměv srovnatelný s úsměvem ďábla.
Quisi pozvedl štos papírů, co měl v ruce, a záhadně se zasmál: „Já jenom učiteli pomáhám rozdat úkoly vám třem studentům, co chodí za školu, nechápej mě špatně; já jsem výtečný student.”
Jak to řekl, vložil ten štos papírů Gleovi do rukou, a pak bez zastavení nebo dalšího slova odešel. V očích přihlížejících to nevypadalo, že by se s těmi třemi byť jen přátelil.
„Suchar!” Gle se podíval po Quisiho zádech a zabručel.
„Nebuď takový! Quisi nemá na výběr. Patří k rodině, co je v Aklanské republice celkem známá. Posledně ho jeho otec varoval a řekl mu, aby se s námi, špatnými studenty, přestal stýkat,” vysvětloval vousatý muž s úsměvem.
„Barbalisi, copak nejsi ve stejný situaci? Ty pocházíš z nejprestižnější rodiny mágů tady v Aklanské republice. Jak to, že tvůj otec nepřišel a nevaroval tě?” Gle protočil oči a pomyslel si, že ten muž vypadal víc jak umělec delikvent než mág.
Barbalis nesouhlasil: „A protože pocházím z rodiny mágů, nemáš ani ponětí, jak můj fotr chce, abych se s tebou přátelil. Často vzdychá o tom, že je škoda, že nejsi žena nebo že já nejsem žena; jinak by nás mohl oženit a on by mohl do rodiny přidat 'magického génia jednoho z milionu' a pak by s tebou mohl dělat všechny možné magické experimenty.”
Gle se usmál, jak řekl: „Radši bych umřel, než abych se oženil s tebou.” A vrhl po něm malou ohnivou kouli. Barbalis taky nasadil komickou tvář, co říkala „já se tak bojím”, jak se té ohnivé kouli snadno vyhnul.
„Dobrá! Přestaňte dělat blbiny!” zakřičela Susanna, jediná žena ve skupině, a dva muži poslušně smázli svoje rozpustilé výrazy, zatímco se po ní dívali s doširoka rozevřenýma očima.
Převrátila oči v sloup a natěšeně řekla: „Rychle! Rychle! Co má Quisi v plánu tentokrát? Nemůžu se dočkat, až ty snobský rytíře usadím.”
Teď byli na řadě muži, aby převrátili oči v sloup. Celá akademie si myslela, že Bláznivou Čtyřku vedl geniální mág Gle; Barbalis se přidal, protože obdivoval Gleovu magii, a tak ho všude následoval. Co se týče Quisiho, ten byl dobrý student, co byl nucen se k nim přidat poté, co jej vydírali. A jako poslední si každý myslel, že Susanna je do Glea zamilovaná a kvůli tomu se jich drží a dělá s nimi špatnosti.
Ale pravda nemohla být vzdálenější!
Protože Susanna se specializovala v léčivé magii a ne v bojové magii, naučila se, jak bojovat pěstmi. Její oblíbenou kratochvílí bylo jít tváří v tvář proti rytířům. Mnoho rytířů na škole okusilo její pěsti. Každý rytíř, co projevil byť jen nepatrný náznak arogance, od Susanny naschvál obdržel „šokující výchovu” a pak trapně žádal své spolužáky svaté rytíře, aby ho vyléčili.
Barbalis byl zvědavý: „Co? Tentokrát děláme lumpárnu na Lancelota? Nemyslím si, že si s námi nějak začal?”
Susanna pozvedla svou zaťatou pěst a zaječela k nebesům: „Lancelota nesnáším ze všech nejvíc~!”
Ti dva muži si zakryli uši už v okamžiku, kdy Susanna zaťala pěst. Gle taky začal počítat, jedna, dva... patnáct a pak zamumlal: „Už to skoro bude, Susanna má plicní kapacitu zhruba na dvacet sekund.” Pak složil ruce.
A opravdu, Susanna přestala a snažila se popadnout dech, v důsledku čehož už ničí uši netýrala.
Barbalise napadlo, že to je divné: „Proč ho tak moc nenávidíš? Copak mu lidé nepřezdívají dokonalý rytíř? Neříkej mi, že je proti tobě vysazený?”
„To ne!”
Pak se zeptal Gle: „Nesvedl s tebou souboj, protože jsi žena?”
„Svedl se mnou velmi vážný souboj a dokonce použil formální rytířskou výzvu,” řekla Susanna rozmrzele.
Barbalis dál pokračoval ve vyzvídání pravdy: „Je příliš ošklivý a pohled na něj ti otrávil zrak, takže ho chceš zmlátit, aby byl ještě ošklivější?”
„Je super pohlednej! Bolí mě ho byť jen praštit do tváře.”
„Tak proč přesně ho nenávidíš?” zeptali se dva muži unisono.
Susanna řekla zapáleně: „Je to silný kavalír, co se chová dokonale, a je tak neuvěřitelně pohledný. Muž jako on zlomí nespočet ženských srdcí! Takže musím využít téhle příležitosti a zohyzdit mu tvář a zachránit moje soudružky ženy před lamačem srdcí Lancelotem!”
--------------------------------------------------
Gle si nemohl pomoct a dotkl se vlastní tváře. Slyšel zkazky, že v žebříčku pohledných mužů na Akademii byl třetí v pořadí. Jednou by se mohlo stát, že se „náhodou” ocitne na seznamu „nejnenáviděnějších” lidí, co Susanna vyřvávala k nebesům...
„Otevři Quisiho plán, honem,” pobízela Susanna natěšeně.
Gle si vzal štos papírů a na první stránce byl titulek: „Čím výše letí, tím bolestněji spadnou!”
--------------------------------------------------
„Dobrý! Dobrej plán!” Susanně zářily oči a nezajímalo ji, že musela hrát těhotnou ženu a obvinit někoho ze zahrávání si se ženami a pak z jejich opuštění.
Úsměv na Gleově tváři se zvětšoval a zvětšoval. „Mám pocit, že tentokrát nás rozhodně vyloučí!”
„Na tom nesejde!” zasmál se Barbalis dvojsmyslně. „Můj otec tě rád přivítá, abys žil v našem domě.”
Na druhém konci Akademie upřímně trénoval dokonalý rytíř Lancelot své šermířské dovednosti a nebyl si vědom existence plánu „Palačinka” a že jeho cílem je on.
Byl to plán přesně jako každý jiný Quisiho plán: vždycky zahrnovaly šílené množství snahy a času. Gle a Barbalis strávili plné tři měsíce ve snaze připravit Yaronské pláně.
Taky museli dávat pozor, aby to na svět mělo dopad, ale ne moc vážný, aby mohl Quisi nadhodit svému otci, co byl poradce premiéra, aby tu misi dal rytířským studentům. Také jen tak mimochodem zmínil, že je mezi nimi velmi mocný svatý rytíř a podobně.
Po třech měsících byla ta mise konečně dána Lancelotovi a operace „Palačinka na zemi” formálně začala.
Barbalis a Gle na sebe vzali vůdčí role kvůli své schopnosti používat teleportaci pro okamžitý přesun. Jeden představoval zlého Mága a druhý zlého Rytíře.
Když Lancelot držel svůj tým rytířů opodál a sám přijel na svém jednorožci na výzvědy, ti dva najednou vyskočili. Barbalis prvně použil amulet, aby jej chytil do pasti, a Gle pak vytasil meč, aby jej vyzval na souboj.
Vždycky, když dělali nějakou lumpárnu a potřebovali nějakou profesionální schopnost, Gle najednou nadšeně studoval. Tentokrát šel na tři měsíce v přestrojení na fakultu rytířů, aby se mohl naučit rytířské šermířské schopnosti a auru. Na tento souboj čekal s velkým očekáváním.
--------------------------------------------------
„Gle!” řekl Barbalis tiše, aby ho jejich protivník Lancelot neslyšel.
„Co?” Gle zkušeně držel svůj meč, zatímco na sobě měl černou plnou zbroj. Bylo téměř nemožné říct, že byl vlastně mág.
„Musíme prohrát, vzpomínáš, že? Prosím, nevyhraj!”
Barbalis se velmi bál. Lancelot sice byl nejsilnější rytíř na Akademii, ale nikdo nevěděl, jak velká doopravdy byla Gleova nezměřitelná síla; jediné, co se o něm vědělo, bylo to, že ještě nikdy v ničem neprohrál, a dokonce ani instruktoři a ředitel Akademie se ho neodvažovali vyzývat k souboji.
„Zmlkni!”
Gle s mečem v ruce a jeho protivník impozantně stojící na druhé straně, oba dva zároveň pocítili, že ani jeden z nich nebyl slabý. Gle z očí svého protivníka cítil, že Lancelot byl vzácným a skutečným rytířem. V této chvíli už naprosto zapomněl na plán „Palačinka” a jediné, co chtěl, bylo bojovat, co srdce ráčí, aniž by se musel nějak brzdit.
To jediné, co mohl člověk vidět, byla bílá a černá silueta, jak do sebe znovu a znovu narážely v boji na blízko, a nezdálo se, že by ani bílá, ani modrá aura měla výhodu nad tou druhou. Souboj mezi všeobecným géniem a rytířským géniem započal. Nikdo kromě možná Barbalise, co tomu přihlížel, nevěděl, kdo nakonec vyhrál.
To byl tak zajímavý boj!
Nakonec plán „Palačinka” naprosto selhal nebo spíš Susanna na Glea tak moc ječela, že se z něj stala „Palačinka”. Dokonce i Quisi se na Glea často díval se smíchem, protože Gle se stal jedinou obětí celé operace.
Na druhou stranu Lancelota navštívil sám Dračí císař a udělil mu titul Paladina. V následujících stovkách let se jeho titul Paladina tak proslavil, že se rovnal úrovně temného rytíře Krvavého vlka, ale to se všechno stalo mnohem později.
„Zatraceně! To bylo vážně neštěstí.” Gle visel na větvi na stromě, zatímco se z dálky díval na rytíře a Dračího císaře oděném ve fialovém.
Barbalis převrátil oči v sloup a bez milosti jej obvinil: „Sám sis to způsobil!”
Gle to slyšel, ale nezajímalo ho to. Místo toho trucoval. Strašně miloval lumpárny, ale souboje miloval ještě víc, nehledě na typ souboje. Ten souboj bez zábran byl pro něj taková zábava jako pět zajímavých lumpáren.
„Zapomeň na to! Ta lumpárna byla od samého začátku odsouzená k neúspěchu,” zamumlal Barbalis. Jejich lumpárny, co měly někoho z něčeho falešně obvinit jako obvykle nikdy neuspěly, a jedinými obětmi byli vždycky oni.
„Aaaaa!” zakřičel Gle najednou.
Barbalis byl v šoku a honem se zeptal: „Co? Co?”
„Ach! Bože, prosím, řekněte mi někdo, že ta žena s boxerskýma rukavicema, co vyzývá Dračího císaře na souboj, není Susanna.” Gle si zakryl tvář, nechtěl se tím směrem ani podívat.
Barbalis okamžitě otočil hlavu a pak mu spadla brada. „Ta bláznivá ženská!”
V dálce žena v koženém oděvu s metalickými boxerskými rukavicemi na obou rukách ukazovala jednou rukou na Dračího císaře a druhou ruku měla založenou v bok. Ředitel Akademie vedle ní vypadal, že každou chvilku omdlí.
„Jdu na pomoc!”
Gle obhlédl situaci; Dračí císař se elegantně usmál, jako kdyby vlastně mohl přijmout Susanninu žádost o souboj. Jelikož Gle měl souboje tak rád, jak se mohl nezúčastnit? Gle beze stopy zmizel a pak se objevil přímo vedle Susanny.
„Hej! Nevyhraj...” připomněl Barbalis Gleovi jako obvykle, ale než to vůbec dořekl, Gle už byl pryč.
Barbalis se podíval do nebe a vzdychl: „To je ale vtip! Co se stane, pokud Dračího císaře porazí před celou Akademií... ale určitě to bude zábava sledovat!” Barbalis pak taky zmizel, aby mohl tu šou sledovat.
--------------------------------------------------
Tajná složka Aklanské Bláznivé Čtyřky
ID: Barbalis
postavení: přihlížející
profesionální schopnost: útočná magie
neprofesionální schopnost: magie zatajování
titul: Šmírák
koníčky: sledování zajímavých událostí
--------------------------------------------------
Zdánlivě zákeřný muž s černými rozcuchanými vlasy vrávoravě šel a přitom si broukal. V pravé ruce měl láhev vína a podle jeho rudé tváře byl alespoň napůl opilý.
Kdyby mu člověk věnoval více pozornosti, tak by si všiml, že ten muž měl vlastně na sobě formální rytířský stejnokroj, konkrétně černý rytířský stejnokroj. Ale byl posetý dírami a záplatami, a tudíž vypadal víc jako něco, co by nosil žebrák, než jako rytířský stejnokroj. Takový padlý rytíř byl vzácná podívaná, zvláště když kráčel podél cest nedaleko nejslavnější Akademie na Aklanském kontinentu, Aklanské akademie. Tohle bylo místo, kde kdyby spadl návěstní štít, tak by ho rozdrtilo deset aur a osm magických kouzel, než by vůbec dopadl.
Čistý a uspořádaný dav rytířů se na tohoto muže díval úkosem, s hněvem na tvářích. Když bylo slyšet posměšný smích mágů, zhruba tucet červených a modrých rytířů se rozhodlo, že tohoto nečistého rytíře nemůžou nechat projít. Hrdě drželi meče v rukách a obklíčili toho muže s černými vlasy.
„Jenom rytíři mohou nosit rytířský stejnokroj.” Jeden modrý rytíř se zatvářil arogantně; nikdy by nevěřil, že takový bezdomovec před ním by mohl být rytíř.
Černovlasý muž se přihlouple usmál. Pak si odhrnul vlasy a pak ukázal na rytířský odznak na své hrudi.
Modrý rytíř se díval na tenhle odznak a, i když si to vůbec nechtěl přiznat, pomyslel si, že tento muž by vlastně mohl být rytíř, pokud tedy o ten odznak nějak neokradl nějakého rytíře? Ale stejně by tohohle rytíře bezdomovce nenechal jít a místo toho byl ještě víc rozčílený. Pokud ten muž před ním byl rytíř podvodník, pak by mu měli dát lekci a všem ohlásit, že vandráci bez domova nikdy nemůžou být rytířem.
„Vyzývám tě na souboj!” zakřičel modrý rytíř impozantně. Byl odhodlaný udělit tomuto rytíři lekci, že by nikdy neměl způsobit, aby rytíři vypadali špatně.
V této chvíli muž konečně otevřel své napůl zavřené oči. Jasné oči se podívali po modrém rytíři, co jej vyzýval, a líně řekl: „Jméno, akademie a hodnost?”
Modrý rytíř zaváhal a pak si vzpomněl, že tohle se při formálním souboji muselo zmínit. Jen chtěl tomuhle muži dát lekci, takže o tom moc nepřemýšlel. Modrému rytíři bylo trapně, že zapomněl na formality souboje, a naštvaně odpověděl: „Já jsem modrý rytíř z fakulty rytířů na Aklanské akademii, Milan.”
Černovlasému muži zazářilo v očích. Nedíval se na Milana; místo toho naklonil hlavu ke straně a jeho pohled přistál na dalším modrém rytíři vedle něj, s dlouhými hnědými vlasy a očima modrýma jako obloha.
Všichni si pomysleli, že to je divné, a podívali se směrem, kterým černovlasý muž zíral. Byli v šoku a nervózní, protože ten člověk, co stál vedle nich, co byl potichu, ale co na ně upíral pohled, byl nejmocnější dokonalý rytíř na Aklanské fakultě rytířů – Lancelot. Rytíři byli potají rádi, že nezaútočili a že ten bezdomovec byl skutečně rytíř. Kdyby Lancelot viděl, jak útočí na obyčejného muže, nevzešlo by z toho nic dobrého.
„Vypadáš silně.” Bezdomovec přimhouřil oči, jak si Lancelota s nezměněnou tváří prohlížel.
Lancelot se díval na oděv bezdomovce. Černý rytířský stejnokroj byl celkem špinavý a i lemování vypadalo vybledle, ale člověk mohl jeho barvu stejně mdle rozpoznat.
Když modrý rytíř, co bezdomovce vyzval, viděl, jak Lancelot zírá na jeho stejnokroj, vzpomněl si, že řád rytíře může zjistit z barvy jeho lemování. Podíval se na špinavý stejnokroj a uvědomil si, že lemování bylo... „Stříbrné! Stříbrný rytíř? Jak je to možné?!” Milan byl v šoku.
Všichni byli v šoku a zdálo se, že dokonce i bezdomovce Milanův křik vylekal. Pak zamumlal: „A co že jsem stříbrný rytíř. Na Dračím kontinentu je spoustu stříbrných rytířů. Už léta mám akademii dostudovanou, nemůžu uvěřit, že by se malej spratek, co ještě nedostudoval, odvážil mě vyzvat na souboj.”
Milan slyšel bezdomovcovo mumlání a byl tak vyděšený, že jeho tvář měnila barvy. Ani ve snu by si nepředstavoval, že člověk před ním byl stříbrný rytíř. Kdyby to věděl dřív, tak by se nikdy neodvážil vyzvat na souboj stříbrného rytíře, i kdyby na tom závisel jeho život.
Bezdomovec nenuceně řekl: „Já jsem Krvavý vlk, rytíř zasvěcený temnotě, lidé mi říkají Temný rytíř. Mám stříbrný řád a vystudoval jsem už dávno, takže ti nemůžu říct žádnou školu. Teď pracuju pro třetího prince Dračí říše. Správně, pokud to chceš vědět, podívej se na svojí půl čtvrtý hodině. Ten stříbrnovlasý muž, co zrovna flirtuje s nějakou dívkou, bude třetí princ a je tu se svým otcem.”
Všichni se podívali směrem, který Krvavý vlk udal. A opravdu tam byl stříbrnovlasý muž. Uboze tam stál a rukou si zakrýval polovinu tváře, zatímco žena vedle na něj zlostně zahlížela.
„Hej! Cappuccino, zase jsi dostal facku?” zařval Krvavý Vlk nahlas.
Cappuccino se obrátil a řekl, jako kdyby mu ukřivdil: „Já jsem jenom řekl, že jsem princ, a ona mě praštila.”
Krvavý Vlk pokrčil rameny. „Pravděpodobně proto, že skutečný princ je až příliš odlišný od ideálního Krásného prince. Takže když se naštvala, pravděpodobně tě praštila, aby si vybila svůj vztek.”
Pak zamumlal: „Vždycky, když lidem řeknu, že pro tebe pracuju, a pak vidím, co děláš, tak tě chci zfackovat dokonce i já!”
Zatímco se ti dva takhle dohadovali, tucet rytířů, co ho vyprovokovali, už zbledlo. Jenom stříbrný rytíř bylo mnohem větší sousto, než mohli zvládnout, a teď tu byl dokonce i princ. Teď ani neví, jak zemřou.
Krvavý Vlk si třesoucího se Milana nevšímal a kráčel k Lancelotovi, co zůstal klidný a čekal na něj.
„Hej! Co takhle souboj se mnou?” zeptal se Krvavý Vlk s očekáváním.
Lancelot se po Krvavém Vlkovi zvědavě podíval a pak vystoupil z davu. Všichni byli překvapení, protože Lancelot byl pokrytý ranami. Jeho bílý stejnokroj měl mnoho děr a skrz prosakovala krev. Mnoho jeho zranění stále krvácelo.
Krvavý Vlk zaváhal a pak se zeptal: „Ach! Zrovna jsi dobojoval?”
Lancelot přikývl a na tváři se mu objevil úsměv. Ačkoli neměl ponětí, proč bojoval, stejně si ten souboj velmi užil, zvláště když to bylo proti podivnému rytíři s modrou aurou...
„AAAA! To není fér! Já si chci taky zabojovat,” zakřičel Krvavý Vlk nahlas, zatímco poskakoval kolem, jako kdyby chtěl zoufale bojovat.
Cappuccino k nim pomalu došel. Prohlédl si Lancelota, jenž působil, že je zhruba v jeho věku, a řekl Krvavému Vlkovi: „Přestaň být tak nestydatý! Vypadá, že je o deset let mladší než ty. Vyzvat ho na souboj, není to trochu hanebné dokonce i na tebe?”
„Já ho nevyzval? Já jsem mu jenom řekl, aby vyzval on mě,” pokračoval Krvavý Vlk v nestydatém prohlašování.
„Takový špatný rytíř, není divu, že jsem jediný, kdo tě přijal.” Cappuccino si bezmocně zaklepal na hlavu.
„Pche, ty jsi tak špatný princ, není divu, že jsem jediný, kdo pro tebe pracuje,” odpověděl Krvavý Vlk neústupně.
Ti dva se vlastně hned tam začali hádat a oba se snažili znovu otevřít staré rány jako „v akademii jsi strávil mnohem víc času flirtováním s dívkami než trénováním šermu” nebo „pod postelí máš schovaný tucet lahví silného vína” a podobně...
„Haha, vážně jste vy dva princ a jeho rytíř?”
Bylo slyšet trochu smíchu. Oba dva se zvědavě podívali směrem, odkud ten smích přicházel, a spatřili tam stát pár mágů. Ani jeden z nich nevypadal staře a člověk vpředu byl mladý mág s hulvátským úsměvem.
„Co jsi zač?” zeptal se Krvavý Vlk bez velkého zájmu. Nenáviděl boje s mágy, protože to pro něj bylo moc nudné. Mnohem víc si užíval řinčení mečů mezi rytíři. Jelikož ti lidé ho nemohli vyzvat na souboj, rychle ztratil zájem.
„Gle.”
Řekl mladý muž přímo. Ale jakmile dav zaslechl jeho jméno, zhluboka se nadechl a začal ječet. Někteří z nich dokonce o pár kroků odstoupili a běželi, co jim nohy stačili.
„Aklanská Bláznivá Čtyřka?”
„Můj bože! To je magický génius, Gle.”
Zanedlouho bylo místo skoro prázdné, zůstal jenom Lancelot, Cappuccino, Krvavý Vlk a skupina, kterou lidi nazvali Bláznivá Čtyřka, ačkoli byli jenom tři. Krvavý Vlk bezvýrazně zíral a pak se zeptal: „Vy jste... vážně tak děsiví?”
„Třikrát bombardovali fakultu rytířů,” konečně promluvil Lancelot, co do teď zůstával zticha, s vážným hněvem v očích.
„Zmlátili nespočet nevinných rytířů.” Udělal další krok ke Gleovi.
„Byli sprostí k ženským rytířkám.” Pravou ruku položil na svůj meč.
Gle konečně otevřel pusu, aby to vyvrátil: „Hej! To poslední popírám. Ona ke mně byla sprostá jako první. Řekl jsem jí, že budu křičet, ale protože se nechtěla ztrapnit, zakřičela první. Já jsem oběť! Oběť! Chápeš to?!”
„Skvělý... mohl jsi být obětí.” Cappuccino vypadal, že mu závidí.
Ale Lancelot Gleovo vysvětlení ignoroval. Vytasil svůj meč a zdálo se, že mu nesejde na tom, že má tělo pokryté ranami a že proti němu stojí tři lidé. Pro něj platilo, že nehledě na čas a místo, spravedlnost se musela udržovat.
„...A způsobili potíže na Yaronských pláních.”
Gle to slyšel a byl v šoku. Bezděky řekl: „Jak jsi to věděl?”
Lancelot klidně řekl: „Úsměv.”
Když Gle zaslechl, co Lancelot řekl, bezděky se dotkl své tváře. Nečekal, že ho pozná podle úsměvu. Když byl na Yaronských pláních, měl na sobě masku. Podcenil Lancelota? Myslel si, že Lancelot je jen staromódní rytíř s trochou té síly.
Neměl ponětí, že jeho dva společníci na něj zahlíželi. Gleův hulvátský úsměv byl ve skutečnosti celkem unikátní, takže jim nepřišlo divné, že ho podle toho Lancelot poznal.
„Budete bojovat?” Tvář Krvavého Vlka byla samé vzrušení. „Co takhle souboj tři na tři? Ne, ne, vy jste moc mladí. Co tohle: nejste vy Bláznivá Čtyřka? Jděte si najít svýho čtvrtýho a pak si můžeme dát tři proti čtyřem, co vy na to?”
„Dobře! Dobře!”
Zdálo se, že i Gle byl vzrušený, a Susanna, co se obávala, že možná k bitvě nedojde, už si nasazovala svoje boxerské rukavice. Barbalis neměl na výběr, takže si povzdechl a snažil se vymyslet, jak zkontaktuje Quisiho a uvažoval, že možná přijde s bůh ví jakou legrační maskou.
Když spolu tři rytíři a čtyři mágové bojovali a přitom se nepovažovali za nepřátele, na tvářích měli nadšené úsměvy, protože mohli bojovat s tak mocnými protivníky. A když skončili, všech sedm se smíchem padlo na zem, protože se díky tomuto souboji seznámili.
Ale nikoho z nich by nenapadlo, že o mnoho let později se z toho souboje stane skutečný souboj na smrt a že budou soupeřit po celém světě...
----------------------------------------------------
Kapitola 64 – Příběh mladého ďábla
Bláznivá Čtyřka
„GLE!”
Pohledný mladík se stříbrnými vlasy a modrýma očima v poklidu seděl na větvi. Oči měl napůl otevřené, takže nebylo znát, jestli je vzhůru nebo spí. Na větvi se kymácel, takže to přihlížející nutilo se bát, jestli nespadne. Ale jakmile zaslechl ten křik, elegantně se převrátil a položil se na větev na břicho, zatímco se líně díval na lidi dole.
„Co?”
Pod ním stáli tři lidé, dva muži a jedna žena, všichni na sobě měli čarodějnické róby. Jeden z těch chlapců vypadal starší, zdánlivě starší než dvacet pět let, s tváří zarostlou vousem. Druhý vypadal řádněji a elegantněji, mnohem víc jako učenec, a vypadal na zhruba dvacet let.
Dívka měla delikátní a čistou tvář a i když se nemohla považovat za ohromující krásku, její úsměv byl zářivý a byla potěchou pro oko. Nicméně bez okolků popadla ze země kámen a beze slova jej hodila po Gleovi na větvi stromu.
Se smíchem zakřičela: „Slez dolů! Copak jsme se nedomluvili, že půjdeme provést nějakou lumpárnu na fakultu rytířů?”
Jakmile Gle zaslechl slovo „lumpárna”, zvedla se mu nálada, zvlášť když jejich obětí měla být fakulta rytířů, s kterou nikdy nevycházel. Vzrušeně zakřičel: „Žádnej problém! Okamžitě jdu dolů.”
S další obrátkou Gle mrštně seskočil z několika metrů nad zemí; jeho obratné pohyby se k slabému mágovi nehodily. Když Gle seskočil ke svým společníkům, podivně se podíval po řádném muži a zeptal se: „Quisi? Jaké to překvapení, máš v plánu si s námi hrát?”
Quisi se hřejivě usmál. V očích přihlížejících by to byl úsměv, který by je přiměl zbavit se ostražitosti, kterou vůči němu možná cítili, ale pro jeho společníky byl ten jeho úsměv srovnatelný s úsměvem ďábla.
Quisi pozvedl štos papírů, co měl v ruce, a záhadně se zasmál: „Já jenom učiteli pomáhám rozdat úkoly vám třem studentům, co chodí za školu, nechápej mě špatně; já jsem výtečný student.”
Jak to řekl, vložil ten štos papírů Gleovi do rukou, a pak bez zastavení nebo dalšího slova odešel. V očích přihlížejících to nevypadalo, že by se s těmi třemi byť jen přátelil.
„Suchar!” Gle se podíval po Quisiho zádech a zabručel.
„Nebuď takový! Quisi nemá na výběr. Patří k rodině, co je v Aklanské republice celkem známá. Posledně ho jeho otec varoval a řekl mu, aby se s námi, špatnými studenty, přestal stýkat,” vysvětloval vousatý muž s úsměvem.
„Barbalisi, copak nejsi ve stejný situaci? Ty pocházíš z nejprestižnější rodiny mágů tady v Aklanské republice. Jak to, že tvůj otec nepřišel a nevaroval tě?” Gle protočil oči a pomyslel si, že ten muž vypadal víc jak umělec delikvent než mág.
Barbalis nesouhlasil: „A protože pocházím z rodiny mágů, nemáš ani ponětí, jak můj fotr chce, abych se s tebou přátelil. Často vzdychá o tom, že je škoda, že nejsi žena nebo že já nejsem žena; jinak by nás mohl oženit a on by mohl do rodiny přidat 'magického génia jednoho z milionu' a pak by s tebou mohl dělat všechny možné magické experimenty.”
Gle se usmál, jak řekl: „Radši bych umřel, než abych se oženil s tebou.” A vrhl po něm malou ohnivou kouli. Barbalis taky nasadil komickou tvář, co říkala „já se tak bojím”, jak se té ohnivé kouli snadno vyhnul.
„Dobrá! Přestaňte dělat blbiny!” zakřičela Susanna, jediná žena ve skupině, a dva muži poslušně smázli svoje rozpustilé výrazy, zatímco se po ní dívali s doširoka rozevřenýma očima.
Převrátila oči v sloup a natěšeně řekla: „Rychle! Rychle! Co má Quisi v plánu tentokrát? Nemůžu se dočkat, až ty snobský rytíře usadím.”
Teď byli na řadě muži, aby převrátili oči v sloup. Celá akademie si myslela, že Bláznivou Čtyřku vedl geniální mág Gle; Barbalis se přidal, protože obdivoval Gleovu magii, a tak ho všude následoval. Co se týče Quisiho, ten byl dobrý student, co byl nucen se k nim přidat poté, co jej vydírali. A jako poslední si každý myslel, že Susanna je do Glea zamilovaná a kvůli tomu se jich drží a dělá s nimi špatnosti.
Ale pravda nemohla být vzdálenější!
Protože Susanna se specializovala v léčivé magii a ne v bojové magii, naučila se, jak bojovat pěstmi. Její oblíbenou kratochvílí bylo jít tváří v tvář proti rytířům. Mnoho rytířů na škole okusilo její pěsti. Každý rytíř, co projevil byť jen nepatrný náznak arogance, od Susanny naschvál obdržel „šokující výchovu” a pak trapně žádal své spolužáky svaté rytíře, aby ho vyléčili.
Barbalis byl zvědavý: „Co? Tentokrát děláme lumpárnu na Lancelota? Nemyslím si, že si s námi nějak začal?”
Susanna pozvedla svou zaťatou pěst a zaječela k nebesům: „Lancelota nesnáším ze všech nejvíc~!”
Ti dva muži si zakryli uši už v okamžiku, kdy Susanna zaťala pěst. Gle taky začal počítat, jedna, dva... patnáct a pak zamumlal: „Už to skoro bude, Susanna má plicní kapacitu zhruba na dvacet sekund.” Pak složil ruce.
A opravdu, Susanna přestala a snažila se popadnout dech, v důsledku čehož už ničí uši netýrala.
Barbalise napadlo, že to je divné: „Proč ho tak moc nenávidíš? Copak mu lidé nepřezdívají dokonalý rytíř? Neříkej mi, že je proti tobě vysazený?”
„To ne!”
Pak se zeptal Gle: „Nesvedl s tebou souboj, protože jsi žena?”
„Svedl se mnou velmi vážný souboj a dokonce použil formální rytířskou výzvu,” řekla Susanna rozmrzele.
Barbalis dál pokračoval ve vyzvídání pravdy: „Je příliš ošklivý a pohled na něj ti otrávil zrak, takže ho chceš zmlátit, aby byl ještě ošklivější?”
„Je super pohlednej! Bolí mě ho byť jen praštit do tváře.”
„Tak proč přesně ho nenávidíš?” zeptali se dva muži unisono.
Susanna řekla zapáleně: „Je to silný kavalír, co se chová dokonale, a je tak neuvěřitelně pohledný. Muž jako on zlomí nespočet ženských srdcí! Takže musím využít téhle příležitosti a zohyzdit mu tvář a zachránit moje soudružky ženy před lamačem srdcí Lancelotem!”
--------------------------------------------------
Tajná složka Aklanské Bláznivé Čtyřky
ID: Susanna
postavení: generál
profesionální schopnost: léčivý čaroděj
neprofesionální schopnost: box
titul: Agresivní ženská neporazitelná pěst
koníčky: pomáhat pohledným chlápkům zhyzdit jim tvář
--------------------------------------------------
ID: Susanna
postavení: generál
profesionální schopnost: léčivý čaroděj
neprofesionální schopnost: box
titul: Agresivní ženská neporazitelná pěst
koníčky: pomáhat pohledným chlápkům zhyzdit jim tvář
--------------------------------------------------
Gle si nemohl pomoct a dotkl se vlastní tváře. Slyšel zkazky, že v žebříčku pohledných mužů na Akademii byl třetí v pořadí. Jednou by se mohlo stát, že se „náhodou” ocitne na seznamu „nejnenáviděnějších” lidí, co Susanna vyřvávala k nebesům...
„Otevři Quisiho plán, honem,” pobízela Susanna natěšeně.
Gle si vzal štos papírů a na první stránce byl titulek: „Čím výše letí, tím bolestněji spadnou!”
--------------------------------------------------
Operace „Palačinka na zemi”
--------------------------------------------------
Dle vnitřních informací z Aklanské republiky (říká to můj otec) navštíví v druhé polovině tohoto roku Aklanskou republiku Dračí císař. Je velmi možné, že navštíví i fakultu rytířů na Aklanské akademii, protože je to po cestě, aby tady měl proslov nebo tak něco. Pokud se tam objeví význačný rytíř, tak od Dračího císaře rozhodně získá pochvalu.
--------------------------------------------------
Krok 1
Umožněme oběti, aby dosáhla něčeho dostatečně velkého, aby se Dračí císař objevil a pochválil ho. Pravděpodobně jít způsobit zmatek na Yaronských pláních, vyplašit tak subdraky. Dokud z toho nevznikne velký problém, republika může velmi dobře požádat Akademii, aby tam na výzvědy poslala pár studentů. Pak se tam objeví zlý Mág a zlý Rytíř (v podání Barbalise a Glea) a budou předstírat, že hodlají ublížit všem na světě, a nakonec budou předstírat, že je porazili, a tím oběť dosáhne první velkou věc.
--------------------------------------------------
Krok 2
Při vyvrcholení slavnosti na počest oběti se objeví žena ve druhém trimestru těhotenství (v podání Susanny) a obviní oběť ze znásilnění, výhrůžek, podvodu, sukničkářství a opuštění daných žen... a další možné obvinění, která vymyslíte.
--------------------------------------------------
Krok 3
Objeví se dva lidi (v podání Glea a Barbalise) a začnou prohlašovat, že misi ve skutečnosti nesplnila oběť. Pokud konkrétně zmíníte magii zlého Mága a pak jim předvedete pěkné divadlo, nikdo obviněnou oběť nebude podporovat. V té době už bude pověst oběti naprosto zničená a plán „palačinka na zemi” úspěšně dokončený. Hahaha!
--------------------------------------------------
--------------------------------------------------
Tajná složka Aklanské Bláznivé Čtyřky
ID: Quisi
postavení: vrchní rádce
profesionální schopnost: neporazitelný ochranný štít po předcích
neprofesionální schopnost: rozpouštění ostražitosti ostatních lidí a hřejivý úsměv
titul: Záhadný organizátor za scénou
koníčky: falešné obviňování ostatních
--------------------------------------------------
--------------------------------------------------
Dle vnitřních informací z Aklanské republiky (říká to můj otec) navštíví v druhé polovině tohoto roku Aklanskou republiku Dračí císař. Je velmi možné, že navštíví i fakultu rytířů na Aklanské akademii, protože je to po cestě, aby tady měl proslov nebo tak něco. Pokud se tam objeví význačný rytíř, tak od Dračího císaře rozhodně získá pochvalu.
--------------------------------------------------
Krok 1
Umožněme oběti, aby dosáhla něčeho dostatečně velkého, aby se Dračí císař objevil a pochválil ho. Pravděpodobně jít způsobit zmatek na Yaronských pláních, vyplašit tak subdraky. Dokud z toho nevznikne velký problém, republika může velmi dobře požádat Akademii, aby tam na výzvědy poslala pár studentů. Pak se tam objeví zlý Mág a zlý Rytíř (v podání Barbalise a Glea) a budou předstírat, že hodlají ublížit všem na světě, a nakonec budou předstírat, že je porazili, a tím oběť dosáhne první velkou věc.
--------------------------------------------------
Krok 2
Při vyvrcholení slavnosti na počest oběti se objeví žena ve druhém trimestru těhotenství (v podání Susanny) a obviní oběť ze znásilnění, výhrůžek, podvodu, sukničkářství a opuštění daných žen... a další možné obvinění, která vymyslíte.
--------------------------------------------------
Krok 3
Objeví se dva lidi (v podání Glea a Barbalise) a začnou prohlašovat, že misi ve skutečnosti nesplnila oběť. Pokud konkrétně zmíníte magii zlého Mága a pak jim předvedete pěkné divadlo, nikdo obviněnou oběť nebude podporovat. V té době už bude pověst oběti naprosto zničená a plán „palačinka na zemi” úspěšně dokončený. Hahaha!
--------------------------------------------------
--------------------------------------------------
Tajná složka Aklanské Bláznivé Čtyřky
ID: Quisi
postavení: vrchní rádce
profesionální schopnost: neporazitelný ochranný štít po předcích
neprofesionální schopnost: rozpouštění ostražitosti ostatních lidí a hřejivý úsměv
titul: Záhadný organizátor za scénou
koníčky: falešné obviňování ostatních
--------------------------------------------------
„Dobrý! Dobrej plán!” Susanně zářily oči a nezajímalo ji, že musela hrát těhotnou ženu a obvinit někoho ze zahrávání si se ženami a pak z jejich opuštění.
Úsměv na Gleově tváři se zvětšoval a zvětšoval. „Mám pocit, že tentokrát nás rozhodně vyloučí!”
„Na tom nesejde!” zasmál se Barbalis dvojsmyslně. „Můj otec tě rád přivítá, abys žil v našem domě.”
Na druhém konci Akademie upřímně trénoval dokonalý rytíř Lancelot své šermířské dovednosti a nebyl si vědom existence plánu „Palačinka” a že jeho cílem je on.
Byl to plán přesně jako každý jiný Quisiho plán: vždycky zahrnovaly šílené množství snahy a času. Gle a Barbalis strávili plné tři měsíce ve snaze připravit Yaronské pláně.
Taky museli dávat pozor, aby to na svět mělo dopad, ale ne moc vážný, aby mohl Quisi nadhodit svému otci, co byl poradce premiéra, aby tu misi dal rytířským studentům. Také jen tak mimochodem zmínil, že je mezi nimi velmi mocný svatý rytíř a podobně.
Po třech měsících byla ta mise konečně dána Lancelotovi a operace „Palačinka na zemi” formálně začala.
Barbalis a Gle na sebe vzali vůdčí role kvůli své schopnosti používat teleportaci pro okamžitý přesun. Jeden představoval zlého Mága a druhý zlého Rytíře.
Když Lancelot držel svůj tým rytířů opodál a sám přijel na svém jednorožci na výzvědy, ti dva najednou vyskočili. Barbalis prvně použil amulet, aby jej chytil do pasti, a Gle pak vytasil meč, aby jej vyzval na souboj.
Vždycky, když dělali nějakou lumpárnu a potřebovali nějakou profesionální schopnost, Gle najednou nadšeně studoval. Tentokrát šel na tři měsíce v přestrojení na fakultu rytířů, aby se mohl naučit rytířské šermířské schopnosti a auru. Na tento souboj čekal s velkým očekáváním.
--------------------------------------------------
Tajná složka Aklanské Bláznivé Čtyřky
ID: Gle
postavení: pravá ruka
profesionální schopnost: všeobecná magie
neprofesionální schopnost: vědět všechno ostatní
titul: Mašina na duplikaci schopností
koníčky: souboje
--------------------------------------------------
ID: Gle
postavení: pravá ruka
profesionální schopnost: všeobecná magie
neprofesionální schopnost: vědět všechno ostatní
titul: Mašina na duplikaci schopností
koníčky: souboje
--------------------------------------------------
„Gle!” řekl Barbalis tiše, aby ho jejich protivník Lancelot neslyšel.
„Co?” Gle zkušeně držel svůj meč, zatímco na sobě měl černou plnou zbroj. Bylo téměř nemožné říct, že byl vlastně mág.
„Musíme prohrát, vzpomínáš, že? Prosím, nevyhraj!”
Barbalis se velmi bál. Lancelot sice byl nejsilnější rytíř na Akademii, ale nikdo nevěděl, jak velká doopravdy byla Gleova nezměřitelná síla; jediné, co se o něm vědělo, bylo to, že ještě nikdy v ničem neprohrál, a dokonce ani instruktoři a ředitel Akademie se ho neodvažovali vyzývat k souboji.
„Zmlkni!”
Gle s mečem v ruce a jeho protivník impozantně stojící na druhé straně, oba dva zároveň pocítili, že ani jeden z nich nebyl slabý. Gle z očí svého protivníka cítil, že Lancelot byl vzácným a skutečným rytířem. V této chvíli už naprosto zapomněl na plán „Palačinka” a jediné, co chtěl, bylo bojovat, co srdce ráčí, aniž by se musel nějak brzdit.
To jediné, co mohl člověk vidět, byla bílá a černá silueta, jak do sebe znovu a znovu narážely v boji na blízko, a nezdálo se, že by ani bílá, ani modrá aura měla výhodu nad tou druhou. Souboj mezi všeobecným géniem a rytířským géniem započal. Nikdo kromě možná Barbalise, co tomu přihlížel, nevěděl, kdo nakonec vyhrál.
To byl tak zajímavý boj!
Nakonec plán „Palačinka” naprosto selhal nebo spíš Susanna na Glea tak moc ječela, že se z něj stala „Palačinka”. Dokonce i Quisi se na Glea často díval se smíchem, protože Gle se stal jedinou obětí celé operace.
Na druhou stranu Lancelota navštívil sám Dračí císař a udělil mu titul Paladina. V následujících stovkách let se jeho titul Paladina tak proslavil, že se rovnal úrovně temného rytíře Krvavého vlka, ale to se všechno stalo mnohem později.
„Zatraceně! To bylo vážně neštěstí.” Gle visel na větvi na stromě, zatímco se z dálky díval na rytíře a Dračího císaře oděném ve fialovém.
Barbalis převrátil oči v sloup a bez milosti jej obvinil: „Sám sis to způsobil!”
Gle to slyšel, ale nezajímalo ho to. Místo toho trucoval. Strašně miloval lumpárny, ale souboje miloval ještě víc, nehledě na typ souboje. Ten souboj bez zábran byl pro něj taková zábava jako pět zajímavých lumpáren.
„Zapomeň na to! Ta lumpárna byla od samého začátku odsouzená k neúspěchu,” zamumlal Barbalis. Jejich lumpárny, co měly někoho z něčeho falešně obvinit jako obvykle nikdy neuspěly, a jedinými obětmi byli vždycky oni.
„Aaaaa!” zakřičel Gle najednou.
Barbalis byl v šoku a honem se zeptal: „Co? Co?”
„Ach! Bože, prosím, řekněte mi někdo, že ta žena s boxerskýma rukavicema, co vyzývá Dračího císaře na souboj, není Susanna.” Gle si zakryl tvář, nechtěl se tím směrem ani podívat.
Barbalis okamžitě otočil hlavu a pak mu spadla brada. „Ta bláznivá ženská!”
V dálce žena v koženém oděvu s metalickými boxerskými rukavicemi na obou rukách ukazovala jednou rukou na Dračího císaře a druhou ruku měla založenou v bok. Ředitel Akademie vedle ní vypadal, že každou chvilku omdlí.
„Jdu na pomoc!”
Gle obhlédl situaci; Dračí císař se elegantně usmál, jako kdyby vlastně mohl přijmout Susanninu žádost o souboj. Jelikož Gle měl souboje tak rád, jak se mohl nezúčastnit? Gle beze stopy zmizel a pak se objevil přímo vedle Susanny.
„Hej! Nevyhraj...” připomněl Barbalis Gleovi jako obvykle, ale než to vůbec dořekl, Gle už byl pryč.
Barbalis se podíval do nebe a vzdychl: „To je ale vtip! Co se stane, pokud Dračího císaře porazí před celou Akademií... ale určitě to bude zábava sledovat!” Barbalis pak taky zmizel, aby mohl tu šou sledovat.
--------------------------------------------------
Tajná složka Aklanské Bláznivé Čtyřky
ID: Barbalis
postavení: přihlížející
profesionální schopnost: útočná magie
neprofesionální schopnost: magie zatajování
titul: Šmírák
koníčky: sledování zajímavých událostí
--------------------------------------------------
Setkání
Zdánlivě zákeřný muž s černými rozcuchanými vlasy vrávoravě šel a přitom si broukal. V pravé ruce měl láhev vína a podle jeho rudé tváře byl alespoň napůl opilý.
Kdyby mu člověk věnoval více pozornosti, tak by si všiml, že ten muž měl vlastně na sobě formální rytířský stejnokroj, konkrétně černý rytířský stejnokroj. Ale byl posetý dírami a záplatami, a tudíž vypadal víc jako něco, co by nosil žebrák, než jako rytířský stejnokroj. Takový padlý rytíř byl vzácná podívaná, zvláště když kráčel podél cest nedaleko nejslavnější Akademie na Aklanském kontinentu, Aklanské akademie. Tohle bylo místo, kde kdyby spadl návěstní štít, tak by ho rozdrtilo deset aur a osm magických kouzel, než by vůbec dopadl.
Čistý a uspořádaný dav rytířů se na tohoto muže díval úkosem, s hněvem na tvářích. Když bylo slyšet posměšný smích mágů, zhruba tucet červených a modrých rytířů se rozhodlo, že tohoto nečistého rytíře nemůžou nechat projít. Hrdě drželi meče v rukách a obklíčili toho muže s černými vlasy.
„Jenom rytíři mohou nosit rytířský stejnokroj.” Jeden modrý rytíř se zatvářil arogantně; nikdy by nevěřil, že takový bezdomovec před ním by mohl být rytíř.
Černovlasý muž se přihlouple usmál. Pak si odhrnul vlasy a pak ukázal na rytířský odznak na své hrudi.
Modrý rytíř se díval na tenhle odznak a, i když si to vůbec nechtěl přiznat, pomyslel si, že tento muž by vlastně mohl být rytíř, pokud tedy o ten odznak nějak neokradl nějakého rytíře? Ale stejně by tohohle rytíře bezdomovce nenechal jít a místo toho byl ještě víc rozčílený. Pokud ten muž před ním byl rytíř podvodník, pak by mu měli dát lekci a všem ohlásit, že vandráci bez domova nikdy nemůžou být rytířem.
„Vyzývám tě na souboj!” zakřičel modrý rytíř impozantně. Byl odhodlaný udělit tomuto rytíři lekci, že by nikdy neměl způsobit, aby rytíři vypadali špatně.
V této chvíli muž konečně otevřel své napůl zavřené oči. Jasné oči se podívali po modrém rytíři, co jej vyzýval, a líně řekl: „Jméno, akademie a hodnost?”
Modrý rytíř zaváhal a pak si vzpomněl, že tohle se při formálním souboji muselo zmínit. Jen chtěl tomuhle muži dát lekci, takže o tom moc nepřemýšlel. Modrému rytíři bylo trapně, že zapomněl na formality souboje, a naštvaně odpověděl: „Já jsem modrý rytíř z fakulty rytířů na Aklanské akademii, Milan.”
Černovlasému muži zazářilo v očích. Nedíval se na Milana; místo toho naklonil hlavu ke straně a jeho pohled přistál na dalším modrém rytíři vedle něj, s dlouhými hnědými vlasy a očima modrýma jako obloha.
Všichni si pomysleli, že to je divné, a podívali se směrem, kterým černovlasý muž zíral. Byli v šoku a nervózní, protože ten člověk, co stál vedle nich, co byl potichu, ale co na ně upíral pohled, byl nejmocnější dokonalý rytíř na Aklanské fakultě rytířů – Lancelot. Rytíři byli potají rádi, že nezaútočili a že ten bezdomovec byl skutečně rytíř. Kdyby Lancelot viděl, jak útočí na obyčejného muže, nevzešlo by z toho nic dobrého.
„Vypadáš silně.” Bezdomovec přimhouřil oči, jak si Lancelota s nezměněnou tváří prohlížel.
Lancelot se díval na oděv bezdomovce. Černý rytířský stejnokroj byl celkem špinavý a i lemování vypadalo vybledle, ale člověk mohl jeho barvu stejně mdle rozpoznat.
Když modrý rytíř, co bezdomovce vyzval, viděl, jak Lancelot zírá na jeho stejnokroj, vzpomněl si, že řád rytíře může zjistit z barvy jeho lemování. Podíval se na špinavý stejnokroj a uvědomil si, že lemování bylo... „Stříbrné! Stříbrný rytíř? Jak je to možné?!” Milan byl v šoku.
Všichni byli v šoku a zdálo se, že dokonce i bezdomovce Milanův křik vylekal. Pak zamumlal: „A co že jsem stříbrný rytíř. Na Dračím kontinentu je spoustu stříbrných rytířů. Už léta mám akademii dostudovanou, nemůžu uvěřit, že by se malej spratek, co ještě nedostudoval, odvážil mě vyzvat na souboj.”
Milan slyšel bezdomovcovo mumlání a byl tak vyděšený, že jeho tvář měnila barvy. Ani ve snu by si nepředstavoval, že člověk před ním byl stříbrný rytíř. Kdyby to věděl dřív, tak by se nikdy neodvážil vyzvat na souboj stříbrného rytíře, i kdyby na tom závisel jeho život.
Bezdomovec nenuceně řekl: „Já jsem Krvavý vlk, rytíř zasvěcený temnotě, lidé mi říkají Temný rytíř. Mám stříbrný řád a vystudoval jsem už dávno, takže ti nemůžu říct žádnou školu. Teď pracuju pro třetího prince Dračí říše. Správně, pokud to chceš vědět, podívej se na svojí půl čtvrtý hodině. Ten stříbrnovlasý muž, co zrovna flirtuje s nějakou dívkou, bude třetí princ a je tu se svým otcem.”
Všichni se podívali směrem, který Krvavý vlk udal. A opravdu tam byl stříbrnovlasý muž. Uboze tam stál a rukou si zakrýval polovinu tváře, zatímco žena vedle na něj zlostně zahlížela.
„Hej! Cappuccino, zase jsi dostal facku?” zařval Krvavý Vlk nahlas.
Cappuccino se obrátil a řekl, jako kdyby mu ukřivdil: „Já jsem jenom řekl, že jsem princ, a ona mě praštila.”
Krvavý Vlk pokrčil rameny. „Pravděpodobně proto, že skutečný princ je až příliš odlišný od ideálního Krásného prince. Takže když se naštvala, pravděpodobně tě praštila, aby si vybila svůj vztek.”
Pak zamumlal: „Vždycky, když lidem řeknu, že pro tebe pracuju, a pak vidím, co děláš, tak tě chci zfackovat dokonce i já!”
Zatímco se ti dva takhle dohadovali, tucet rytířů, co ho vyprovokovali, už zbledlo. Jenom stříbrný rytíř bylo mnohem větší sousto, než mohli zvládnout, a teď tu byl dokonce i princ. Teď ani neví, jak zemřou.
Krvavý Vlk si třesoucího se Milana nevšímal a kráčel k Lancelotovi, co zůstal klidný a čekal na něj.
„Hej! Co takhle souboj se mnou?” zeptal se Krvavý Vlk s očekáváním.
Lancelot se po Krvavém Vlkovi zvědavě podíval a pak vystoupil z davu. Všichni byli překvapení, protože Lancelot byl pokrytý ranami. Jeho bílý stejnokroj měl mnoho děr a skrz prosakovala krev. Mnoho jeho zranění stále krvácelo.
Krvavý Vlk zaváhal a pak se zeptal: „Ach! Zrovna jsi dobojoval?”
Lancelot přikývl a na tváři se mu objevil úsměv. Ačkoli neměl ponětí, proč bojoval, stejně si ten souboj velmi užil, zvláště když to bylo proti podivnému rytíři s modrou aurou...
„AAAA! To není fér! Já si chci taky zabojovat,” zakřičel Krvavý Vlk nahlas, zatímco poskakoval kolem, jako kdyby chtěl zoufale bojovat.
Cappuccino k nim pomalu došel. Prohlédl si Lancelota, jenž působil, že je zhruba v jeho věku, a řekl Krvavému Vlkovi: „Přestaň být tak nestydatý! Vypadá, že je o deset let mladší než ty. Vyzvat ho na souboj, není to trochu hanebné dokonce i na tebe?”
„Já ho nevyzval? Já jsem mu jenom řekl, aby vyzval on mě,” pokračoval Krvavý Vlk v nestydatém prohlašování.
„Takový špatný rytíř, není divu, že jsem jediný, kdo tě přijal.” Cappuccino si bezmocně zaklepal na hlavu.
„Pche, ty jsi tak špatný princ, není divu, že jsem jediný, kdo pro tebe pracuje,” odpověděl Krvavý Vlk neústupně.
Ti dva se vlastně hned tam začali hádat a oba se snažili znovu otevřít staré rány jako „v akademii jsi strávil mnohem víc času flirtováním s dívkami než trénováním šermu” nebo „pod postelí máš schovaný tucet lahví silného vína” a podobně...
„Haha, vážně jste vy dva princ a jeho rytíř?”
Bylo slyšet trochu smíchu. Oba dva se zvědavě podívali směrem, odkud ten smích přicházel, a spatřili tam stát pár mágů. Ani jeden z nich nevypadal staře a člověk vpředu byl mladý mág s hulvátským úsměvem.
„Co jsi zač?” zeptal se Krvavý Vlk bez velkého zájmu. Nenáviděl boje s mágy, protože to pro něj bylo moc nudné. Mnohem víc si užíval řinčení mečů mezi rytíři. Jelikož ti lidé ho nemohli vyzvat na souboj, rychle ztratil zájem.
„Gle.”
Řekl mladý muž přímo. Ale jakmile dav zaslechl jeho jméno, zhluboka se nadechl a začal ječet. Někteří z nich dokonce o pár kroků odstoupili a běželi, co jim nohy stačili.
„Aklanská Bláznivá Čtyřka?”
„Můj bože! To je magický génius, Gle.”
Zanedlouho bylo místo skoro prázdné, zůstal jenom Lancelot, Cappuccino, Krvavý Vlk a skupina, kterou lidi nazvali Bláznivá Čtyřka, ačkoli byli jenom tři. Krvavý Vlk bezvýrazně zíral a pak se zeptal: „Vy jste... vážně tak děsiví?”
„Třikrát bombardovali fakultu rytířů,” konečně promluvil Lancelot, co do teď zůstával zticha, s vážným hněvem v očích.
„Zmlátili nespočet nevinných rytířů.” Udělal další krok ke Gleovi.
„Byli sprostí k ženským rytířkám.” Pravou ruku položil na svůj meč.
Gle konečně otevřel pusu, aby to vyvrátil: „Hej! To poslední popírám. Ona ke mně byla sprostá jako první. Řekl jsem jí, že budu křičet, ale protože se nechtěla ztrapnit, zakřičela první. Já jsem oběť! Oběť! Chápeš to?!”
„Skvělý... mohl jsi být obětí.” Cappuccino vypadal, že mu závidí.
Ale Lancelot Gleovo vysvětlení ignoroval. Vytasil svůj meč a zdálo se, že mu nesejde na tom, že má tělo pokryté ranami a že proti němu stojí tři lidé. Pro něj platilo, že nehledě na čas a místo, spravedlnost se musela udržovat.
„...A způsobili potíže na Yaronských pláních.”
Gle to slyšel a byl v šoku. Bezděky řekl: „Jak jsi to věděl?”
Lancelot klidně řekl: „Úsměv.”
Když Gle zaslechl, co Lancelot řekl, bezděky se dotkl své tváře. Nečekal, že ho pozná podle úsměvu. Když byl na Yaronských pláních, měl na sobě masku. Podcenil Lancelota? Myslel si, že Lancelot je jen staromódní rytíř s trochou té síly.
Neměl ponětí, že jeho dva společníci na něj zahlíželi. Gleův hulvátský úsměv byl ve skutečnosti celkem unikátní, takže jim nepřišlo divné, že ho podle toho Lancelot poznal.
„Budete bojovat?” Tvář Krvavého Vlka byla samé vzrušení. „Co takhle souboj tři na tři? Ne, ne, vy jste moc mladí. Co tohle: nejste vy Bláznivá Čtyřka? Jděte si najít svýho čtvrtýho a pak si můžeme dát tři proti čtyřem, co vy na to?”
„Dobře! Dobře!”
Zdálo se, že i Gle byl vzrušený, a Susanna, co se obávala, že možná k bitvě nedojde, už si nasazovala svoje boxerské rukavice. Barbalis neměl na výběr, takže si povzdechl a snažil se vymyslet, jak zkontaktuje Quisiho a uvažoval, že možná přijde s bůh ví jakou legrační maskou.
Když spolu tři rytíři a čtyři mágové bojovali a přitom se nepovažovali za nepřátele, na tvářích měli nadšené úsměvy, protože mohli bojovat s tak mocnými protivníky. A když skončili, všech sedm se smíchem padlo na zem, protože se díky tomuto souboji seznámili.
Ale nikoho z nich by nenapadlo, že o mnoho let později se z toho souboje stane skutečný souboj na smrt a že budou soupeřit po celém světě...
----------------------------------------------------
dakujem
OdpovědětVymazatMoc díky :)
OdpovědětVymazatDíky
OdpovědětVymazatDík za překlad
OdpovědětVymazat