EGA 2 - Kapitola 7

Kapitola 7 – Restart kobky

Od toho zjevení jsme kolem chrámu zase začali budovat město, a to s urgentní prioritou, a já jsem byla zaneprázdněná údržbou kobky, co jsem nějakou dobu zanedbávala.

Od toho dne, co jsem se stala Zlým bohem, do kobky s chrámem na vrcholu nezavítal ani jeden člověk. Není to tak, že bych něco deaktivovala, takže v tomhle ohledu je i v tomto okamžiku kobka připravená přivítat lidi. Ale vzhledem k tomu, že prostě můžu, jsem se rozhodla, že jen pro případ provedu na různých věcech údržbu.


Takže s touhle předmluvou bych chtěla přejít k události, na kterou jsem čekala, i když se to může zdát trochu náhlé.

No ano. Je čas na to dlouho očekávané povolání draka.

Drak – symbol nejsilnější bytosti, co stojí na vrcholu fantastického světa. Někdy jako nejsilnější nepřítel, někdy jako nejspolehlivější spojenec, někdy jako bůh, co vládne světu – ačkoli se postavení může lišit, drak je zapsaný jako nejsilnější.

Majestátní tělo a ostré tesáky. Tuhé šupiny a drápy, co dokážou rozsápat jakékoli stvoření. A nakonec velká křídla hodící se k vládci nebes. Jediných dechem dokáže odfouknout velkou armádu a někdy je dokonce schopen volně užívat dokonce i mocnou magii. Nejsilnější netvor, drak, je takové stvoření.

Zhruba je můžete rozdělit na západní ještěrovité draky a východní hadovité draky, ale myslím, že to vážně musí být západní drak. Myslím si, že existuje spoustu dračích fanoušků, takže můžou být lidé, co se mnou nesouhlasí, ale přinejmenším jsem to já, kdo zrovna teď provádí povolání, takže si vyberu podle toho, co se líbí mě.

Nebo tak jsem o tom matně přemýšlela, jak jsem prováděla přípravy na svolání draka.

Přece jenom je to drak, takže si jsem jistá, že bude obrovský.

Možná by mohlo být trochu nebezpečné jej povolat v kanceláři, kde je jádro labyrintu. Pravdou je, že téhle chyby jsem se dopustila při povolání orichalkového Živoucího brnění z 20. podlaží, a mám hořké vzpomínky na to, že kancelář byla z půlky zničená. Stejnou chybu znovu neudělám.

Místo nepřenosného hlavního jádra jsem si vzala přenosné vedlejší jádro a teleportovala se do finální místnosti na 30. podlaží, abych svolala draka. I když bych ho svolala někde jinde, stejně bych ho musela teleportovat sem, takže ušetřím čas, když ho hned svolám tady.

Ta místnost byla stejná jako v den, kdy jsem se tu setkala s Leonorou. Trůn je lidské velikosti a k drakovi, kterého hodlám povolat, se nehodí. Ale až ho povolám, popřemýšlím o tom, jak změnit místnost, aby k němu ladila.

„Tvorba kobky,” zamumlala jsem s vedlejším jádrem v ruce a objevilo se okno.

Vybrala jsem z něho položku „svolání” a z různých druhů netvorů jsem vybrala „dračí typy”. A když jsem to udělala, objevil se seznam s obrázky různých draků a jejich parametry. Ohniví draci a vodní draci a zemní draci a větrní draci – měla jsem chuť se šklebit, jen jsem se na ten seznam dívala, ale ze všech sil jsem se snažila zachovat klid.

Jelikož stejně jednoho povolám, vyberu si toho nejsilnějšího. Jelikož od toho dne, co jsem se stala božstvem, se moje mana jenom hromadí bez šance ji použít, můžu si vybrat draka, jakého chci. Bylo možné seznam seřadit dle spotřebované many, takže jsem se podívala na draka s největší hodnotou spotřebované many... Ten je super. Vypadá silně. Vyberu si tohohle.

„Svolej draka.”

Není to tak, že bych to potřebovala vyslovit, ale prostě mi to z úst vyklouzlo.

Když jsem začala svolávat, objevil se přede mnou obrovitánský magický kruh o průměru 20 metrů. Když magický kruh problikl, shromáždilo se nad ním ohromné množství magie a zdálo se, že se prostor pokřivil. A pak se z toho pokřivení začalo něco objevovat.

To obrovské stvoření před mýma očekávajícíma očima zařvalo.

„PIKYAAAAAAAAAAAAAAA!!”





Proč se tohle stalo.

Neexistuje lepší způsob, jak vyjádřit mé pocity. Prostě jsem tam zaraženě stála a zírala na tragédii před sebou.

Majestátní tělo a ostré tesáky. Tuhé šupiny a drápy, co dokážou rozsápat jakékoli stvoření. A nakonec velká křídla hodící se k vládci nebes. Drak se všemi těmito věcmi se třásl v koutu místnosti a hlavu si schovával proti stěně. Doslova to japonské rčení: skrýt si hlavu a nechat zadnic odkrytou.

Černý drak Vardneel.

500 milionů MP; množství, které hraničí s čirým týráním, a je na takové úrovni, kdy ztratíte zájem jej vůbec povolat. Nejmocnější a nejzlomyslnější drak, co se zmaterializoval výměnou za to absurdní množství many ze sebe v momentu, kdy se zjevil v magickém kruhu, vydal řev a více méně ode mě uprchl jako vyplašený zajíc.

Hm, není to tak, že bych tak nějak mlhavě netušila, že by se to stalo.

Poslední dobou jsem mluvila jenom s lidmi a démony a také s božstvy, která to vůbec netankovalo, takže jsem na to úplně zapomněla. Ale popis Aury Zlého boha rozhodně říkal: má dostatečnou moc na to, aby draka poslala na zběsilý úprk.

Uznávám to. Uznávám to, ale je to vážně kruté.

Ačkoli jsem se na to těšila... vždycky jsem se na tohle těšila...

Byla jsem necharakteristicky natěšená, zatímco jsem snila s otevřenýma očima, co by se stalo, jakmile by nejsilnější drak získal mou božskou ochranu. Ale při pohledu na něj se zdálo naprosto nemožné, aby mě od srdce přijal. A ve skutečnosti dokonce i jeden krok z místa, kde jsem stála, způsobil, že se s trhnutím roztřásl a zběsile se tiskl dál ke stěně, aby unikl.

Aach~ konečně ukazuje břicho.

Nechci. Nechci nejsilnějšího draka v podřízené poloze. Prosím tě, už nenič mou tužbu po dracích.

Ať jsem o tom přemýšlela jakkoli, kdybych tady zůstala, situaci by to vůbec nepomohlo, takže jsem zklamaně místnost opustila.





Místo abych se vrátila do kanceláře, prostě jsem se teleportovala do chrámu na 5. nadzemním podlaží. Vedle svolání draka je spoustu jiných věcí, které je třeba udělat, ale cítím se celkem odrazená. Lehla jsem si do postele s nebesy ve svém pokoji, objala polštář a přitiskla do něj tvář.

„Paní Anli?”

Když jsem zaslechla ten šišlavý hlásek, já... jsem se podívala, aniž bych se tím směrem podívala. Lili byla evidentně v mém pokoji a četla si knížku. Sdílí pokoj s Tenou, ale poslední dobou je Tena zaneprázdněná a nemůže na ni dávat pozor, takže Lili tráví hodně času v mém pokoji. Nevšimla jsem si, že je tady, takže jsem jí ukázala něco ne moc super.

Vstala jsem a chtěla jsem se k Lili obrátit a odpovědět jí, když jsem zaváhala, protože jsem neměla ponětí, co jí říct. Možná si toho všimla, protože Lili zavřela knížku, co četla, a pak od stolu přiběhla ke mně.

„Paní Anli, co se děje? Jsi smutná?”

Evidentně si uvědomila, že jsem v depresivní náladě. Zeptala se mě na to, zatímco mě hladila po vlasech, a mě začaly pálit oči.

„To nic, jen se stalo něco trochu smutného,” utěšila jsem Lili a pohladila ji po jejích kaštanově hnědých vlasech. Lili spokojeně přivřela oči.

Lilino chování mi přišlo roztomilé, když jsem si najednou všimla, že má pořád obojek, a bezděky jsem se zamračila. Nebyla požehnaná mou božskou ochranou jako Tena, takže byla pořád člověk. To je kolem a kolem v pořádku, ale problém je, že je pořád otrokyně. Když jsem se já stala božstvem, Tena se také přidala k rase apoštolů a osvobodila se tak ze svého otrockého postavení. Přemýšlela jsem, že kdybych Lili dala svou božskou ochranu, stalo by se to samé, ale je tu ta možnost, že jsou apoštolové nesmrtelní, takže jsem s její změnou v nynějším věku váhala.

Pokud bych se dokázala naučit slušně používat své pravomoci, myslím si, že bych byla schopná ji osvobodit z jejího otroctví, aniž bych ji změnila z člověka na něco jiného, ale momentálně to je nemožné.

Odtrhla jsem oči od obojku a po chvilce, když jsem se trochu zklidnila, jsem na ni promluvila: „Učíš se, Lili?”

„Jo, četla jsem knížku.”

„Hodná holka. Budu ti číst.”

„Vážně?!”

Pravděpodobně by jako učení bylo lepší, kdyby si ji četla sama, ale jenom kousek jako projev mého díku za to, že mě rozveselila, by mělo být v pohodě. Jelikož mi přišlo kouzelné, jak Lili zářily oči vzrušením, přikývla jsem. Mám pocit, že moje srdce zlomené tou šokující událostí se nyní zotavuje.

„Jakou knihu jsi četla?”

„Tuhle.”

Lili mi podala knížku, co četla.

Podívala jsem se na název.

[Dívka a drak].

Už nikdy.
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>