EGA 2 - Kapitola 19

Kapitola 19 – Pokušení Zlého boha

Když jsem se probrala, byla jsem na černočerném místě, kde nebylo jediného zdroje světla. Jelikož jsem si na tohle místo vzpomínala, nervózně jsem si zkontrolovala oděv. ...Díky bohu, pořád jsem oblečená.

K uším mi dolehl potlesk a když jsem se tím směrem otočila, stál tam člověk, kterého jsem čekala. Chlapec s dlouhými černými vlasy... Zlý bůh, co mě poslal na tento svět.

„Zdar, dlouho jsme se neviděli,” promluvil na mě Zlý bůh se svým obvyklým posměšným úsměvem.

„Co chceš?”

„Tak chladná. Ačkoli je to naše dojemné znovushledání.”

Tohle není sranda. Já přinejmenším nejsem ani trochu dojatá. Když tak o tom přemýšlím, všechny ty těžkosti, kterými jsem si za tenhle rok prošla, byly z větší části vinou tohoto Zlého boha přede mnou. Vskutku bůh neštěstí.

Že mě povolal na toto místo a s tímhle načasováním, vůbec z toho nemám dobrý pocit.

„No, to je jedno. Důvod, proč jsem tě sem dneska zavolal, je přesně to, co naznačoval můj potlesk – chtěl jsem ti nabídnout svou vděčnost a odměnu za tvá dosavadní dosažení.”

„Vděčnost a odměnu?”

Jak jsem zaslechla ta nečekaná slova, omylem jsem to zopakovala. A co myslí těmi dosavadními dosaženími?

„Jako první můj vděk. Bylo strašlivě zábavné tě sledovat, co děláš. Byl to nápad z rozmaru, ale vážně jsem rád, že jsem tě na tento svět poslal.”

Mizera.

Tak nějak jsem to zaznamenala, ale zdá se, že pro tohohle Zlého boha jsem vážně hračka.

„Proč jsi mě sem vůbec poslal?”

„Pokud se ptáš, proč jsem sem poslal služebníka, pak proto, abych využil té poletující víry, abych si stvořil přívržence. Co se týče toho, proč zrovna ty, no, přišlo mi, že budeš zajímavá.”

„Jinými slovy to, že se stanu božskou rasou bylo všechno předem dané?”

„Ne, to ne. Je pravda, že jsem ti to usnadnil, ale dokonce ani já jsem nevěděl, jestli se staneš božstvem nebo ne. Vlastně mě to celkem překvapilo, víš? Když si pomyslím, že ses stala božstvem tak rychle. To jsem nečekal dokonce ani já.”

Jak jsem zaslechla jeho odpověď, trochu se mi ulevilo. Kdyby všechny moje počiny bylo jen tančení, jak si pískal, tak by to byl upřímně větší šok.

„A co bys dělal, kdybych se nestala božstvem?”

„Vážně nic? O tom bych přemýšlel, až by na to došlo. Když ses stala božstvem, skvělý, to jsem si myslel. Ale není to tak, že jsem absolutně potřeboval, aby ses jím stala.”

Zachoval se ke mně celkem lhostejně, ale nijak zvlášť mě to nerozčiluje.

„Je nějaká výhoda ve stvoření přívržence?”

Já mám za přívržence Tenu a Císařskou smrt, ale ti jsou užiteční, protože to jsou moji spojenci. Pro Zlého boha přede mnou sice můžu být přívrženec, ale nemám v úmyslu mu sloužit a ani nemám v úmyslu pro něj nic dělat. Jakou výhodu má tvořit přívržence jako jsem já?

„Počet přívrženců a jejich kvalita je jako symbol postavení, víš. Je lepší jich mít víc než míň, lepší mít božstva než apoštoly a lepší mít hlavní bohy než nějaké zbloudilé. Tak to má větší hodnotu. V tomhle smyslu, když uvážím, že máš na tomhle světě hegemonii, tak jsi celkem hodnotná.”

„Mám hegemonii?”

To mluvil o tom zápase se Sophií a Anbaalem? Ale já prohrála.

„No, bylo tam pár událostí až moc mimo očekávání, ale nakonec jsi získala spoustu pravomocí, takže se dá říct, že máš na tomto světě hegemonii. Důležitý je výsledek, ne proces, takže mě nezajímá, o kom jste vy tři rozhodli, že vyhrál.”

Je pravda, že kvůli své porážce na mě navalili hodně práce, mám z nás tří bohů nejvíce pravomocí.

„A tak, když jsem tě viděl se tak dřít, napadlo mě, že ti dám malou odměnu.”

„Jak jsem řekla, odměnu?”

„Jo. Takže co se týče té konkrétní odměny... pokud chceš, můžu tě proměnit zpět na člověka a teleportovat tě na Zem.”

—————?!

Jak jsem zaslechla ta naprosto nečekaná slova, zadržela jsem dech.

Můžu se proměnit zpět na člověka? A nejenom to, můžu jít zpět do svého původního světa?

„To není špatná nabídka, co? Každopádně by to normálně byla nemožná odměna. Pokud to nepřijmeš teď, tak nebude druhá šance, jasný?”

Zlý bůh mluvil, jako kdyby mě nutil k odpovědi, ale moje mysl byla v takovém zmatku, že jsem jeho slova vážně nedokázala pochopit. Zoufale jsem se snažila se uklidnit a vyjádřit své pochyby.

„Ačkoli tvým cílem bylo stvořit přívržence, nevadí, že mě proměníš zpět na člověka?”

Z naší konverzace před chvilkou jsem se dozvěděla, že jeho cílem bylo stvořit prvotřídního přívržence, a já jsem toho dosáhla tím, že jsem se proměnila na božstvo. Ale teď říkal, že mě za odměnu promění zpět na člověka, a já to viděla jen jako dělat věci naprosto naruby.

„Říkám proměnit zpět na člověka, ale přesně řečeno je to asi odštěpit tvé [božské já] od tvého [lidského já]. Když si nechám jen tvé [božské já], tak mi to jako přívrženec bude stačit.”

Neměla jsem ponětí, jak něco takového vůbec provede, ale s přihlédnutím k tomu, jak zlehka to řekl, to pravděpodobně vážně dokáže.

Budu schopna proměnit se zpět na člověka...?

„Pokud tvé [božské já] zůstane na tomto světě jako můj přívrženec, tak vážně nepotřebuju tvé [lidské já]. Jak jsem řekl předtím, pokud chceš, přemístím tě zpět na Zem.”

Nejenom se vrátit zpět k bytí člověkem, ale dokonce být schopna vrátit se do svého starého světa...

Až do teď jsem se vážně snažila o tom nepřemýšlet, ale jakmile jsem jeho slova zaslechla, vyvolalo to vzpomínky na mou rodinu a přátele v mém starém světě a okamžitě pocity nostalgie a touhy——

„Ale samozřejmě to bude jen jednosměrné přemístění. Až tě teleportuju na Zem, nepřijmu, že se budeš chtít vrátit zpět sem.”

Měla jsem pocit, jako kdyby na mě vylil kbelík studené vody.

Počkat, to je...

„Samozřejmě na Zem nemůžu teleportovat nikoho jiného než tebe. Pokud si zvolíš Zemi, pak se rozloučíš s lidmi tady.”

Pokud se vrátím na svůj starý svět, tak už nebudu schopná se znovu setkat s Tenou, Leonorou nebo Lili. Pokud přejdu do jiného světa, tak se dá říct, že je to jasné, ale ta realita mě hluboce bodla do srdce.

Moji přátelé a rodina na mém starém světě nebo lidé, které jsem potkala na tomto světě? Pokud si zvolím jedno, pak musím opustit druhé.

Zavřela jsem oči a v duchu jsem ty dvě možnosti rozvažovala na vahách.

Lidé, s kterými jsem strávila mnoho měsíců a let na svém starém světě, a lidé, s kterými jsem strávila krátkou, ale významnou dobu na tomto světě.

Bolelo mě si cokoli vybrat a nemohla jsem se rozhodnout.

...Takhle by to mělo být.





Ale navzdory tomu se váhy v mém srdci s nebývalou lehkostí naklonily k jedné straně.





Vážně to je podivné.

Ani před chviličkou, když jsem slyšela, že bych se mohla vrátit na svůj starý svět, mi v srdci žádná nostalgie záhadně nevytryskla. Něco bylo divné. Něco důležitého a definovaného bylo špatně.

Správně. Tohohle Zlého boha nemůžu jen tak vzít za slovo. To byla chyba, které jsem se dopustila i minule. Pořád nevím, jestli si má slova naschvál vyložil špatně, ale všechno začalo, když mi mé přání splnil tím pokrouceným způsobem.

Tentokrát to byl jeho návrh, ale bylo v tom velké riziko, že myslel něco jiného, než jsem myslela já.

Teď když jsem byla klidná, jsem znovu zapřemýšlela nad naší dosavadní konverzací a zkontrolovala jsem, jestli na tom bylo něco divného.

„Takže který svět si vybereš? Zemi nebo ten——”

„Proč?”

„Ech?”

Jak jsem objevila, co na tom bylo špatně, skočila jsem mu do řeči.

„Proč jsi neřekl——





——[vrátím tě na tvůj starý svět] a místo toho jsi řekl [teleportuju tě na Zem]?”

„...”

Ten neustálý posměšný úsměv zmizel Zlému bohu z tváře a nahradila ho bezvýraznost.

Když tak o tom přemýšlím, od okamžiku, kdy jsme se setkali, se nikdy nezmínil, že by mě vzal odněkud jinud. Přirozeně jsem si myslela, že mě unesl hned po posledních vzpomínkách [mého starého světa], takže jsem si toho vážně nijak zvlášť nevšimla.

A taky mě údajně najednou odvedl od mých přátel a rodiny a poslal mě na jiný svět, takže normálně byste čekali, že se budu chtít vrátit, ale z nějakého důvodu jsem ten pocit nikdy neměla. A dokonce i když jsem slyšela, že se budu schopna s nimi znovu setkat, jsem necítila žádnou touhu.

A ještě něco. Zrovna teď jsem na sobě měla oblečení. I když posledně jsem byla nahá. Nedokážu si představit, že tenhle Zlý bůh přede mnou byl takový ten typ, co by se nějak zvlášť snažil mě svléknout. Takže přirozeně vyvstává otázka, proč jsem byla poprvé nahá.

„Řekni mi jednu věc. Daří se mému [já] na [mém starém světě] dobře?”

„... … … … … … … … Huhu, AHAHAHAHAHAHAHA!”

Když jsem na něm takhle vyzvídala, bezvýrazný Zlý bůh najednou zařval smíchy.

„Ahahaha, porazila jsi mě. Prohrál jsem. Vážně sis toho všimla, co? I když hodně lidí, s kterými jsem se dosud setkal, to nedokázali přijmout, ani když si té možnosti všimli.”

Aach, jeho slova prostě všechno potvrdila.

Nenarodila jsem se na [svém starém světě]...





„Jo, jsi masem a kopií paměti dívky, co se narodila na [starém světě], který nazýváš [Zemí], a stvořil jsem tě já. Takhle je snazší vytvořit přívržence, který se nakonec stane božstvem, víš. Jen tak mimochodem, ta dívka, co byla tvým originálem, žije normálně a daří se jí dobře.”

Minule jsem byla nahá prostě proto, že jsem byla doslova „nahá jako v den, kdy jsem se narodila”. Nebylo to tak, že mě sem přivedl, ale že jsem se tu zrodila, takže jsem samozřejmě neměla žádné oblečení.

„Jinými slovy i kdybych šla na svůj [starý svět]... nebo spíš i kdybych šla na Zem...”

„Neměla bys žádné místo, kam bys patřila, a ani by na tebe nikdo nečekal.”

Na Zemi už byl můj originál, takže to bylo samozřejmé. I kdybych tam šla, tak by mě v tom nejlepším případě považovali za dvojníka.

„Kdybych si toho nevšimla a rozhodla se [teleportovat se na Zem], co bys udělal?”

„Nezajímalo by mě to a [teleportoval bych tě na Zem], přesně jak bys chtěla.”

To bylo o fous... skoro jsem se nechala nachytat na možnost, která by každopádně dopadla špatně.

„Proč ses mě pokusil takhle nachytat?” zeptala jsem se Zlého boha, jak jsem na něj zahlížela. I když jsem na něj zahlížela, účinek mých mystických očí pro něj samozřejmě nebyl ani jemný vánek.

„Hádám, že by se tomu dalo říkat závěrečný test před tvojí odměnou.”

„Odměna...”

To pořád platí? Ale jelikož jsem se zrovna teď vyhnula té ošklivé pasti, nemůžu si pomoct a koukám se na něj s podezřením.

„Ne, ne, tentokrát to myslím vážně.”

Jeho důvěryhodnost už teď byla na nule, ale prozatím jsem se rozhodla ho nejdřív vyslechnout, než si vyberu, takže jsem ho pobídla, aby pokračoval.

„I když tohle říkám, odměna zůstává stejná jako předtím. Ale ta druhá část je pryč.”

Předtím jsem slyšela [změnit zpět na člověka a teleportovat na Zem]. Pokud je druhá část pryč, znamená to, že by mě akorát „změnil zpět na člověka”?

„Samozřejmě je to odměna, takže tě do toho nebudu nutit. Já ti dám možnosti, takže si můžeš vybrat, co chceš.”

Rozhodně to byla odměna hodná uvážení.

Když jsem se poprvé stala božstvem, vážně mi to nepřipadalo skutečné a snažila jsem se o tom moc nepřemýšlet. Ale za poslední rok se ten rozdíl mezi [bohem] a [člověkem] zvětšoval. Když pominu apoštola Tenu, Leonora a Lili budou obě stárnout a nakonec zemřou, ale my dvě tady zůstaneme.

Pokud bych řekla, že nechci s ostatními strávit čas jako člověk, pak bych lhala.

Ale kvůli tomu, co se zrovna teď stalo, jsem na to nemohla jen tak přikývnout.

„Nemá to žádné nevýhody?”

Když pominu rozdíly ve výkladu, pokud se ho na něco zeptám, tak odpoví a do téhle chvíle mi ani jednou nezalhal. Aktivně se ho budu vyptávat a uvidím, jestli je na tom něco divného, abych si mohla vybrat tu lepší možnost.

„Nevýhody? Tak se podívejme... Hm?”

Zlý bůh vypadal, jako že přemýšlí, ale zdálo se, že si něčeho všiml, protože obrátil pohled ke mně. Jeho reakce mě taky vyburcovala, takže jsem se natočila stejným směrem. Ale v té temnotě jsem nic... ne, počkat, zrovna když jsem si všimla svislého paprsku světla, najednou odtamtud zazářilo ostré světlo. Jelikož jsem z toho měla špatný pocit, instinktivně jsem se pohnula z cesty toho světla. A když jsem tak učinila, v tom následujícím okamžiku, z toho místa vystřelil paprsek světla a proletěl kolem mě daleko do dálky.

„Anri! Jsi v pořádku?!”

„Myslela jsem si, že umřu...”

Kde býval ten paprsek světla, teď byla díra, z které vyrazila Sophia s mečem v ruce. Upřímně ani netuším, co by se mi stalo, kdybych se tomu nevyhnula.

„Copak se ti nedaří úplně v pohodě?”

„Skoro mě to odstřelilo.”

Ale je pravda, že nemám jediné škrábnutí.

Odpověděla jsem Anbaalovi, co se objevil jako druhý, ale zdá se, že nevěděl, o čem to mluvím.

„Paní Anri, jsi v pořádku?!”

„Jsi v pohodě?! …?!”

„Hii?!”

Jako další do toho temného prostoru proskočily i Tena, Leonora a Lili. Ale jakmile se pohledem střetly se Zlým bohem, Leonora okamžitě padla na kolena a Lili se schovala Teně za zády a tiskla se k ní. No, ale když se nedokážou vypořádat s mýma očima, tak se nedá nic dělat, že se nedokáží vyrovnat s jeho.

„Třebaže jdu pozdě, spěchal jsem k tobě. Prosím, poroučej, co si přeješ.”

Jako poslední se objevil Císařská smrt oděný v černočerné róbě a postavil se mezi mě a Zlého boha. Svoji kosu už měl v ruce a byl připravený k boji.

Zdá se, že sem všichni běželi bez sebe starostí o mě, ale... už je v podstatě po všem.





„Ačkoli jste byli celkem blízko, když si pomyslím, že jste ji pronásledovali až sem.”

Prozatím jsem všechny uklidnila a posadili jsme se kolem stolu, který připravil Zlý bůh, abychom pokračovali v konverzaci.

Poté, co jsem vysvětlila, co se doteď stalo, Zlý bůh vypustil tamtu hlášku.

„Měli jsme Anrina přívržence Tenu, takže jsme byli schopni najít tohle místo tím, že jsme sledovali pouto mezi pánem a služebníkem. Potom to bylo jenom o tom, jestli dokážeme otevřít díru nebo ne.”

„Předal jsem svou moc támhleté přehnaně vážné ženské a se silou dvou bohů jsme se sem konečně dostali.”

Jsem ráda, že toho udělali tolik, aby se ke mně dostali, ale přála bych si, aby pamatovali na to, že když sledují pouto, tak já jsem na druhé straně té díry.

„Když pominu její kamarádku a přívržence, abyste i vy dva šli takhle daleko, abyste ji zachránili.”

„Samozřejmě. Bez ní by to pro nás bylo nepříjemné.”

„Konečně máme člověka, na kterého jsme strč— ...kterému jsme svěřili práci. Kdyby najednou zmizela, trápilo by nás to, víš?”

Když sem skočili, tak to vypadalo, že se o mě vážně bojí. Ale i když to nebyl jejich jediný důvod, to prostě pomineme. Trochu se stydím.

„Co se týče naší rozpravy, pokud se proměním zpět na člověka, co se stane Teně a jemu jako mým přívržencům?”

Tena se stala mým přívržencem, když jsem jí udělila božskou ochranu, a když jsem se proměnila na božstvo, proměnila se se mnou na apoštola.

Císařská smrt se stal mým přívržencem, když jsem mu – Králi Neživota – udělila božskou ochranu, ale v té době nebyl tak pozoruhodný. Myslím, že se tou bariérou taky prolomil, když jsem se stala božstvem.

Oba dva ovlivnila moje proměna na božstvo. V tom případě co se s nimi stane, když se proměním zpět na člověka?

„Tvoji přívrženci si nakonec vyberou buď tvé [božské já], nebo tvé [lidské já]. Pokud si vyberou tvé [božské já], tak zůstanou tak, jak jsou teď. Pokud si vyberou tvé [lidské já], tak se pravděpodobně vrátí do stavu, než ses stala božstvem.”

„Pokud si zvolím své [lidské já], ztratím pouto se svým [božským já]? A co naopak?”

„Nebudou spolu přímo souviset, ale to nezmění nic na tom, že tvé [lidské já] je součástí tvého [božského já]. Jakmile tvůj život člověka skončí, tvoje duše se sjednotí s tvým [božským já]. V tomhle smyslu vlastně nezáleží na tom, co si vybereš, protože za sto let v tom nebude rozdíl.”

Jinými slovy je rozdíl v tom, jestli budeme dál žít jako božstvo a apoštol nebo jestli budeme nejdřív žít jako lidé?

Na první pohled se nezdá, že by v tom byly nějaké nevýhody, ale jelikož má nulovou důvěryhodnost, rozhodla jsem se zeptat přihlížejících.

„Bylo všechno to, co řekl, pravda, Sophie?”

„Nikdy jsem žádný takový precedens neviděla, ale mám za to, že teorie je správná. Normálně není možné, aby se z božstva stal člověk. Ale v tvém případě jako člověk, co se stal božstvem a co má stále své pozemské tělo, je to výjimka. Kdybych měla něco dodat, tak [božské já] oddělené od tvého [lidského já] se stane ryzejší existencí jako božstvo. My přívržence nechápeme jako symbol postavení, ale mít ryzejšího přívržence by pro něj mělo mít větší hodnotu.”

Když jsem zaslechla tohle a když jsem se na Zlého boha obrátila, okamžitě odvrátil pohled. Zdá se, že se naschvál nezmínil o výhodách pro sebe. Ale pokud to bylo jenom tohle, tak se to z mého pohledu nemohlo nazývat nevýhodou, takže na tom asi nesejde?

„Pokud se rozhodnu změnit se zpět na člověka, co budete dělat vy dva?”

„Já...”

Zeptala jsem se Teny a Císařské smrti. Zdálo se, že Tena je ztracená, jak má odpovědět. Chtěla jsem s ní žít, ale přemýšlela jsem, že by o tom měla rozhodnout ona sama.

„Myslím, že si přece jenom vyberu [lidskou paní Anri]. Myslím, že budu užitečná, když jí pomůžu s jejími každodenními potřebami.”

„Aha. A co ty?”

Když jsem si vyslechla Teninu odpověď, otočila jsem se na Císařskou smrt.

„Já budu sloužit [paní Anri Bohu]. Od samého počátku jsem nemrtvý, takže mám pocit, že to bude lepší, než sloužit po boku [paní Anri člověka],” odpověděl neochvějně.

Od samého začátku to byl člověk, co uctíval Zlého boha, takže to pravděpodobně byla evidentní volba.

„Takže hádám, že tohle je vyřízené. Takže je na čase, abych se tě zeptal, co sis zvolila. Budeš žít jako [Bůh] nebo jako [člověk]?”

Když jsem si vyslechla přání svých přívrženců, Zlý bůh se zeptal na mou odpověď.

„Já...”
-------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>