EGA 2 - Kapitola 9

~ Na oslavu 100. liku na FB. ~

Kapitola 9 – Vrátili se

„Je tohle... vážně ten labyrint z minula?”

„V umístění by neměla být žádná chyba, ale...”

„Slyšel jsem zkazky, ale je to vážně šokující, co?”

„Vážně to bylo nebezpečný místo, hej?”

Skrze obrazovku pročítání informací jsem spatřila čtyřčlennou družinu, jak se vyhýbá kšeftařům svými mlhavými odpověďmi, než vzhlédli k chrámu.

Fešák šermíř s krátkými blonďatými vlasy, kočanda jeptiška, vnadná slečna kouzelnice a šermíř s pěkným tělem.

No ano, zloději destičky se vrátili.

...Pardon, tím jsem myslela Hrdinnou družinu.

Když jsem byla ještě člověkem, pronikli do labyrintu a dostali se až k finální komnatě Krále Neživota. A vyzvali... nikoho, protože stáhli ocas a šli domů; tupohlavá Hrdinná družina. Ačkoli jsem přemýšlela, kdy zase přijdou tohle místo pokořit, nakonec se někam zatoulali, ale zdá se, že teď měli v plánu se podruhé pustit do labyrintu.

„Tihle chlápci jsou tvoji představitelé?”

„Ano. Kromě zjevení celé lidské rase jsem jim také dala misi prostřednictvím Svatého meče.”

Zeptala jsem se Boha světla Sophie, co seděla vedle mě a také se dívala na obrazovku, a ona mi s úsměvem odpověděla. Díky jejímu výrazu jsem viděla, jak moc jim věří. Jistě, mezi lidmi, které má k dispozici, jsou to ti nejnadanější. Nevím, jestli on je jediným hrdinou, nebo jestli jich je mezi nimi víc, ale nemyslím si, že by bylo pochyb o tom, že jsou výkvětem lidské rasy. Když uvážím, že všichni ostatní vyzyvatelé padli ještě před 10. podlažím, souhlasím, že nemá moc smysl, pokud vyzyvatelé nejsou alespoň na jejich úrovni síly.

Ale i když jsem řekla tohle, jelikož vím, jak to minule dopadlo, prostě nedokážu pochopit, jak jim může tak věřit.

„Nepřišli, ani když tu byl takový blázinec, takže jsem si myslela, že šli na nějakou výpravu, takže?”

„Ano, vstoupili na démonické území a dostali se až do blízkosti hradu Démonického krále.”

„Jo, v podstatě až k předním dveřím, víš?”

I když zrovna chtěli vyzvat na souboj finálního netvora, odvolala jsi je zpět sem? Jak kruté. Jako člověk, co se stal hrdinou díky božské ochraně „vážené posvátné bohyně”, pravděpodobně nemohl odmítnout její přímou žádost.

„Ale stejně když si pomyslím, že jsi od její vážené Posvátné bohyně dostal přímou žádost, hej?”

„Jo, řekla mi, že tohle má ještě vyšší prioritu než podrobení Démonického krále, takže je to pravděpodobně hodně důležité.”

„Důležitější než podrobení Démonického krále... dost těžko se to představuje, co?”

„Byla to vážená slova vážené Posvátné bohyně, takže si myslím, že to musí být hluboký a promyšlený plán, který si my ani nedokážeme představit.”

Je pravda, že to je důležité, ale tak nějak je vážně začínám litovat.

Jméno: Arc
Rasa	člověk	Pohlaví	muž
Věk	26	Level	41
Povolání	šermíř
Titul	Hrdina svatého meče

Jméno: Zio
Rasa	člověk	Pohlaví	muž
Věk	28	Level	35
Povolání	šermíř
Titul	---

Jméno: Frey
Rasa	člověk	Pohlaví	žena
Věk	26	Level	24
Povolání	mág
Titul	---

Jméno: Widdi
Rasa	člověk	Pohlaví	žena
Věk	20	Level	34
Povolání	klerik
Titul	---

Rozhodla jsem se podívat se na jejich statistiky. Jak se dalo čekat, od posledně si nepamatuji detaily, ale vybavuji si, že Arc byl v levelu kolem 30, takže není pochyb o tom, že v levelu povýšili.

To byl důkaz o tom, kolik litých bitev svedli, aby se dostali k Démonickému králi, a zrovna když ho chtěli vyzvat na souboj... odvolali je. Když jsem si představila jejich těžkosti, měla jsem pocit, že začnu ronit slzy.





Hrdinná družina nezapomněla na svoje poslední selhání a přišla naprosto připravená na táboření a hladce postupovala až na 10. podlaží. Ale na 10. podlaží už jednou byli, takže tohle jsem čekala. Otázkou je, co se stane teď.

Překonají konečně skládačku, která je minule porazila? V očekávání jsem zadržovala dech a sledovala, jak přikročili k podstavci.

„Co to je za podstavec?”

„Je to skládačka, která otevírá cestu do finální komnaty na 10. podlaží a dokud nesesbíráš kamenné destičky a nevložíš je do podstavce, dveře se neotevřou.”

„Aach, aha...”

Když jsem odpověděla na Sophiinu otázku, Leonora, co seděla vedle mě, složila hlavu do dlaní. Tak mě tak napadá, že i ona nad tím strávila celou hodinu, co? Jen tak mimochodem, Temný bůh Anbaal tu dneska nebyl.

„...? Nezměnila se ta rytina od posledně?”

„Máš pravdu, Frey. Ačkoli druhá půlka je stejná jako minule, první půlka se změnila, co?”

„Jo, ale mnohem důležitější je, jak to otevřeme, ne? Co říká Svatý meč, Arcu?”

„Dejte mi chvilku... Aha. Evidentně musíme akorát sesbírat kamenné destičky skryté na tomto podlaží a vložit je do podstavce.”

?!

Když jsem vyslechla tu nečekanou konverzaci zpoza obrazovky, zalapala jsem po dechu a otočila se na bohyni Sophiu. A když jsem to udělala, Sophia odvrátila pohled. Jenom to mi stačilo, abych to okamžitě pochopila.

...Tahle ženská jim pomocí zjevení prozradila informace, co vyslechla ode mě.

„Podvodnice.”

„To zabolelo. Nikdy nebylo zakázáno, že skrze zjevení nemůžeme radit.”

To ano, je to v rámci pravidel. Používat pravomoci je zakázáno, ale nikdy jsme nezakázali používání zjevení. Ale to nic nemění na tom, že to není fér.

Ale stejně, tohle by mohlo být zlé. Podcenila jsem je, protože jsem si myslela, že ti tupci se nedostanou přes hádanky na středních podlažích, ale pokud je bude Bohyně světla Sophia podporovat, tak je to úplně něco jiného.

Za pomoci správcova pročítání informací si mohou vyhledat informace z celého světa, takže s její pomocí Hrdinná družina ty hádanky okamžitě prolomí.

Počkat, zadržte?

Tak proč se mě vůbec ptala? Kdyby věděla, jak tu hádanku vyřešit, tak by se na takovou otázku nezeptala. Jinými slovy i když tu hádanku viděla na vlastní oči, nevěděla, jak ji vyřešit. V tom případě dokud jí neřeknu řešení, její rady budou jen omezeně užitečné.

„Nedám ti žádnou další nápovědu.”

„To je škoda,” odpověděla Sophia s výrazem, co říkal, že si nemyslela, že je to taková škoda. No ale pravděpodobně nebyla tak optimistická, aby si myslela, že bych se znovu a znovu prořekla. Takže si myslím, že se jen snažila na začátku něco získat.

Také je pravda, že i bez jasné odpovědi by se obtížnost hádanek měla snížit, pokud budou mít nezaujatého rádce. Myslela jsem si, že hádanky na středních podlažích vydrží celý rok, ale možná že teď se dostane i na nižší podlaží.




Po hodině bloumání 10. podlažím, aby sesbírali všechny destičky, se Hrdinná družina vrátila k podstavci. Čtyři členové měli všichni v rukách destičku a byli seřazení před podstavcem.

Hm? Čtyři destičky?

Proč jsou čtyři? Vždyť jsem tam umístila jenom tři.

Aach— mohlo by to být tak, že pořád měli tu jednu destičku, s kterou utekli minule? Už jsem změnila značky a taky jsem nahradila destičky, takže ta destička od minule jim k ničemu nebude.

„Takže teď ty destičky konečně rozmístíme?”

„Jo, do těhle třech děr... Cože?”

„Máme čtyři destičky, ale... Kam si myslíte, že bychom měli dát tu poslední?”

„Nezdá se, že by tu na ni bylo místo, co?”

Hrdinná družina si evidentně také všimla divného počtu destiček, protože zrovna když chtěli ty destičky vložit do podstavce, začali hledat další místo, kam by mohli vložit čtvrtou destičku.

Samozřejmě žádné takové místo není.

Když jsem je viděla, jak bezúspěšně prohledávali každý kousek podstavce a jak dokonce začali hledat v místnosti, chtěla jsem složit hlavu do dlaní. A pak jako kdyby to byla jeho druhá přirozenost, Arc si přiložil jílec meče k čelu. Pravděpodobně chtěl od Sophie radu.

Jak jsem tohle viděla, jakmile sestoupí do středních podlaží, nebude jim Sophia v jednom kole radit? Mám pocit, že vidím, jak se jí v zátylku tvoří velká kapka potu.

„Sophie, řekni jim, aby odložili tu destičku od minule.”

„Anri?!”

„...Nevadí ti to?”

Když Leonora a Sophia zaslechly můj návrh, obě dvě překvapeně vykřikly. Je pravda, že jsem zrovna porušila, co jsem před chvilkou řekla, ale hrdinná družina byla prostě tak natvrdlá, že jsem se už na ně nemohla dívat. A navíc bylo nečekané, že se do toho přimíchala destička navíc, takže to vlastně nebyla nápověda. Takže si myslím, že tahle moje rada je v pořádku.

A také to není tak, že bych jejich pokročením nic nezískala. Jestli budou schopní porazit finálního netvora na 10. podlaží nebo ne, by mi mělo posloužit jako náznak, jak se náš zápas bude dále ubírat. Nebo spíš vážně nechci, aby odešli podruhé.

Rozhodně to nebylo proto, že mi jí bylo líto, když jsem viděla, jak je nervózní z toho, jak jim má odpovědět.

„Rozumím. Takže tě vezmu za slovo, Anri.”

Poté, co Bohyně světla Sophie skrze své zjevení poradila Arcovi, Arc vysvětlil celou situaci svým společníkům. A pak odhodili destičku od minula a tři zbývající rozmístili do podstavce.

Hej— jen proto, že ji teď už nepotřebujete, neznamená, že byste ji měli jen tak odhodit. Copak to ostatní jenom nezmate?

Hrdinná družina bezděky zanechala matoucí dáreček pro další opozdilce a pak už prošla nově otevřenými dveřmi do trůnního sálu. Radši bych tu destičku měla později sebrat nebo...
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>