EGA 2 - Kapitola 15

Kapitola 15 – Brnění Zlého Boha

Pozorování pokořování kobky teď pro mě bylo v podstatě denní rutinou, ale lidé, co se ke mně přidali, se vždycky měnili. Já jsem se v podstatě dívala každý den a po mě nejčastější diváci byli Sophia a Anbaal a pak Leonora, Lili a Tena.

Dneska tu zrovna náhodou bylo víc lidí než obvykle. Sešli se téměř všichni a seděli na židlích v mé kanceláři a sledovali obrazovku. Lili seděla Sophii na klíně, zatímco Leonora stála vedle Anbaala jako posledně. A Tena stála za mnou... nebo to bych chtěla říct, ale bohužel musela něco zařídit, takže tu nebyla.

To je ale divné. I když by to měl být domácí zápas, mám pocit, jako bych byla tým hostů.

„Takže vážený otec a ostatní se dneska konečně dostali na 20. podlaží, hm?”

„Trvalo jim to zatraceně dlouho, ha...”

„Ano, upřímně...”

Sophia a Anbaal vypadali trochu znaveně, možná je udolalo těch posledních pár dnů řešení hádanek. No, členové božské rasy by neměli být unavení z takové maličkosti, takže si to možná akorát představuju.

„Dobrá práce.”

„...Fuuu.”

„...Haaa.”

Hm? Byla jsem si jistá, že zase začnou s tím „Tohle od tebe nechci slyšet!” nebo nějakou podobnou reakci, ale ti dva si jen zhluboka povzdechli a nijak jinak nereagovali. Zdá se, že byli mnohem skleslejší, než jsem čekala.

„Takže Anri, na 20. podlaží je také etapový netvor, ne?”

„Samozřejmě.”

„Pokud si to dobře vybavuju, nebylo to živoucí brnění nebo tak něco?”

„Hm, správně.”

„V porovnání s etapovým netvorem na 10. podlaží to zní mnohem obyčejněji, co?”

„Vážně?”

Bylo to obyčejné? Ať se na to dívám, jak chci, tak takový pocit nemám.

Jen tak mimochodem, i když se tomu říká „živoucí brnění”, ve skutečnosti existují dva hlavní typy. Existuje živoucí brnění oživené pozůstalou záští, která se blíží nemrtvým, a pak živoucí brnění oživená magií, která se blíží golemům. A taky se titulují jako „živoucí”, ale ani jedno ve skutečnosti není živým organismem.

Brnění umístěné na 20. podlaží jako etapový netvor je ten druhý typ; živoucí brnění podobné golemu.





Smíšená družina obezřetně nakročila do etapového sálu, když se dveře za nimi automaticky zavřely. Orlaine se chviličku zabývala zavřenými dveřmi, ale rychle se otočila, aby se zaměřila na to, co bylo před ní.

„To je...”

„Pán tohoto sálu, předpokládám.”

Uprostřed prázdného sálu několik metrů před nimi bylo něco s chytlavou přítomností. Sedělo to s jedním kolenem pokrčeným. Bylo to obrovské černočerné brnění o výšce pěti metrů.

„Hoj, počkejte chvilku. Jak je tohle kruci živoucí brnění.”

„Hm?”

Jak Anbaal sledoval toho etapového netvora uprostřed obrazovky, takhle mě s cukajícími rty zpochybňoval.

„Ne, tím myslím jo, nechce se mi to přiznat, ale je to živoucí brnění. Ale ať se na to dívám, jak chci, tak to není normální, ne?”

„Neudrželo si to svoji původní podobu, ale to je orichalkum, ne?”

„Nejenom to. Ona tu věc k smrti vytvrdila božskou ochranou.”

Ti dva měli v podstatě pravdu. Etapovým netvorem na 20. podlaží bylo živoucí brnění orichalkového typu, kterému jsem udělila svou božskou ochranu. Anbaal řekl, že jsem tu věc k smrti vytvrdila, ale já jsem mu akorát udělila božskou ochranu jako vždycky, takže jsem neudělala nic zvláštního.

Když jsem ho povolala, bylo to bílé brnění trochu větší než člověk, ale kvůli božské ochraně zčernalo a velikostí se více než zdvojnásobilo. Navíc od samého počátku to bylo orichalkum, takže bylo od přírody velmi silné a magicky odolné, ale tohle také vzrostlo.

Výsledkem byl etapový netvor na 20. podlaží – Brnění Zlého boha: brnění Anril. (pozn.: unreal =[anríl]= neskutečný).

Jak se k němu přiblížili, brnění Anril se postavilo, pozvedlo svůj meč a štít. Ačkoli byly jeho pohyby hladké, byly tak nějak mechanické. Teď, když vstalo a bylo vidět celé, začala být smíšená družina ještě ostražitější. Ačkoli nebylo tak silné jako černý drak, stejně bylo dostatečně velké, aby se dalo nazývat obrovitým. A obrovité znamenalo, že to bylo ještě větší hrozbou.

„Připravte se, Renarve, Vikuto. S trochou smůly by to mohlo být ještě nad tím drakem.”

„Ano, pane. Rozumím.”

„Aha. Tohle by mohlo být celkem ošemetné.”

Strana Démonického krále byla první, co se připravila na boj. Po strýčkově varování dávali Renarve a Vikuto pozor na pohyby brnění Anril, zatímco zaujímali bojová postavení, aby se mohli vypořádat se vším, co se stane.

„Pojďme, Lionele, Orlaine! Podporu nechám na vás.”

„Jasně.”

„Rozumím. Spolehni se.”

Strana hrdinů také zaujala stanoviště, se zbraněmi připravenými. Jak jsem spatřila jejich zbraně, najednou mě napadla jedna otázka a otočila jsem se na Sophii.

„Když už jsme u toho, z čeho je vyrobený svatý meč a svaté kopí?”

„Také z orichalku. Taky mají moji božskou ochranu, ale hlavně se to soustředí na ochranu jejich uživatelů a o moc jejich moc nezvyšují.”

„Meč, co používá nynější Démonický král, je to samý. No, ale nijak zvlášť jsem o jeho bezpečí nepřemýšlel, takže jsem se zaměřil na moc.”

Tak nějak z toho vzešel „Festival orichalka a božské ochrany”.

Všechno je to stejné v tom ohledu, že to je orichalkum s božskou ochranou, ale jelikož zaměření požehnání bylo jiné, pravděpodobně to bude důležité. Božská ochrana na brnění Anril se zaměřovala na obranu, takže podle toho, co jsem si vyslechla, bude pro Hrdiny pravděpodobně obtížné ho svými zbraněmi poškodit. Klíčovým bodem v tomto zápase bude strýčkův démonický meč, kvůli jeho útočné božské ochraně.

Renarveho a Vikotovy útoky ho pravděpodobně ani nepoškodí.

„Ku—! To je tak tvrdý!”

„Bohužel to vypadá, že bude nejlepší, když se zaměříme na vaši podporu, Vaše Veličenstvo.”

Renarve se zaměřil na slabé místo, co vzniklo poté, co brnění Anril zablokovalo Vikutovy ledové šípy, ale nad odezvou toho nárazu se zašklebil a okamžitě se stáhl, aby se vyhnul protiútoku.

Jenom po jediném útoku si všimli, že jejich útoky brnění vůbec neovlivňovaly, takže se dva nebeští králové okamžitě pohroužili do obtěžování a podpory.

„Ha!”

S podporou těch dvou začal strýček útočit. Podařilo se mu brnění Anril zranit, ale navzdory tomu, že jeho útok stačil na to, aby poslal do vzduchu černého draka, brnění Anril prostě stálo na místě a vykrylo to máchnutím svého velkého meče.

„Ku—!”

Strýček ten úder svižně vykryl svým démonickým mečem a kvůli nárazu odletěl vzduchem, pak se ve vzduchu přetočil a dopadl na zem.

„Jste v pořádku, Veličenstvo?!”

„Jsem. To je ale otravný protivník. Na rozdíl od draka to není živoucí bytost a neváhá ani tváří v tvář útokům.”

„Nezdá se, že by se hrdinné straně dařilo páchat nějakou velkou škodu.”

Jelikož strana Démonického krále nevěděla, jak pokračovat, sdělili si svoje názory, zatímco brnění dál rozptylovali.

Na druhé straně, jak Vikuto řekl, ani hrdinná strana nijak nepokročila.

„Tak tvrdý! Tohle je ještě otravnější než drak!”

„Dokonce ani moje svatý kopí ho ani nepoškrábe?!”

„Trápí mě, že to říkám, ale nezdá se mi, že by můj svatý luk dělal nějakou škodu.”

Tělo Orlainina svatého luku bylo také z orichalka, ale neútočila jím přímo a místo toho používala manu na útočení světelnými šípy. Bez ohledu na to, z jakého materiálu luk byl, k útoku používal magii, takže na brnění Anril to nemělo nijak velký dopad.

Arcův svatý meč a Lionelovo svaté kopí dělalo aspoň nějakou škodu, ale v žádném případě to nebyla velká zranění.

„Vikuto, to nemáš žádný plán?”

„Tak se na to podívejme... Podle toho, co vidím, se zdá, že nepřítel reaguje na naše útoky automaticky. To dokazuje to, že vždycky reaguje na každý můj a Renarvův útok, i když ho nijak nepoškozujeme. Mám za to, že naší nejlepší možností je, abychom ho my dva rozptylovali, zatímco Jeho Veličenstvo zaútočí na jeho slabá místa.”

„Aha. Tak to tak uděláme.”

„Rozumím.”

Když se strana Démonického krále svižně dohodla na strategii, naběhli do akce. Vikuto vystřelil ledový šíp k hlavě brnění Anril a brnění zvedlo štít ve své levé ruce, aby ho vykrylo. Renarve okamžitě vyběhl k jeho nohám a mířil na odkryté místo pod štítem a sekl. To seknutí tváří v tvář jeho obranné síle samozřejmě nijak nepoškodilo. Ale brnění Anril na ten útok zareagovalo a máchlo mečem po Renarvovi.

„OOOOOOOOOOOOOOOCH!”

Strýček se zaměřil na to velké odkryté místo, skočil před brnění, zrovna když Renarve ustoupil za pomoci své větrné magie, a vší silou máchl svým démonickým mečem. Ten útok zasáhl trup brnění Anril a podařilo se mu uštědřit zatím největší škodu.

„Hm, zdá se, že to takhle bude fungovat.”

Strýček si možná uvědomil, že by bylo nebezpečné pokusit se o další útok na brnění Anril, které ani po utržení té škody nijak nezaváhalo, a tak se rozhodl pro taktiku udeř a uteč a dočasně se stáhl.

Konec konců brnění Anril reagovalo pouze mechanicky, takže pokud na něj člověk zaútočil, brnění na něj upřímně zareagovalo. Kvůli tomu byl strýček schopen nahromadit škodu jen opakováním té předchozí techniky.

Ačkoli spolu dvě skupiny nespolupracovaly, útoku Hrdinů také sloužily jako dokonalé rozptýlení a počet zranění na černočerném brnění dál rostlo.

„Nejdřív jsem přemýšlela, jak to bude dál, ale situace vypadá příznivě, že?”

„Jo. Pokud budou v tomhle pokračovat, pravděpodobně vyhrajou.”

„No, co se dalo čekat od mého váženého otce a ostatních, bych asi měla říct.”

„...?”

Sophia a Anbaal sledovali udatný boj smíšené družiny, jako kdyby už vyhráli, a Leonora souhlasila, zatímco se po mě ustaraně dívala. Zdálo se, že Lili nevěděla, co se děje, a udiveně nakláněla hlavu ke straně.

Taková naivita.

Použila jsem zjevení a dala rozkaz jistému člověku.

„Hm?”

Jako první si toho všiml Renarve. Pak si toho všimli Vikuto a Orlaine, protože přihlíželi z dálky, a pak konečně strýček, Arc a Lionel.

„Pohyby... změnilo se to?”

Až do teď brnění Anril reagovalo dokonce i na neúčinné útoky od Renarva, Vikuta a Orlaine, ale teď je začalo ignorovat a místo toho se začalo zaměřovat na zraňování strýčka, Arca a Lionela.

To nebyla jediná změna. S mečem stále v ruce brnění Anril zvedlo paži a z ní vyletělo několik stinných střel a zaútočilo na družinu.

„Kya?!”

„Jejda! To bylo o chlup!”

„Nemožné! Brnění bez vůle aby používalo magii?!”

„Nemožné! ...To brnění?!”

Smíšená družina byla v šoku, že brnění Anril vystřelilo temnou magii. Brnění Anril pak využilo jejich ztuhlého překvapení a máchlo svým velkým mečem po Arcovi a Lionelovi.

„Gugu... Ujéé?!”

„Kruci! ...Gahu—?!”

Svatému meči a svatému kopí se podařilo meč brnění na okamžik zadržet, ale kvůli velkému rozdílu v síle to jejich majitele poslalo vzduchem několik metrů. Lionela to bohužel poslalo rovnou do zdi, takže do ní nakonec narazil.

„Hoj, co to kruci děláš?”

„Uvnitř toho brnění někdo je, že?”

Se změnou v chování brnění Anril po mě Anbaal a Sophia střelili otázkami.

Sophia to odhadla správně. Brnění Anril oživuje magie, ale existují dva způsoby, jak k tomu může dojít. Až do teď bylo na autopilotovi a drželo se daného vzorce. Kvůli tomu bylo jeho chování mechanické. Ale teď bylo na manuálu a někdo ho přímo řídil. Díky tomu bylo schopno své chování přizpůsobit situaci a bylo schopné také používat magii.

Ale bylo jen pár lidí, co byli schopni jej pilotovat, a pokud nebyli mými přívrženci, tak bylo nemožné s ním pohnout.

„Když už jsme u toho, přemýšlela jsem, proč jsem tu neviděla Tenu... to nemůže být...”

„Tena?”

Správně. Důvod, proč se Tena neúčastnila naší šmírovací slavnosti, bylo kvůli tomu. Jako můj přívrženec, co mohl také používat temnou magii, Tena snadno splnila požadavky potřebné k řízení Brnění Zlého boha: brnění Anril.

Tena je něžná a vážně se na boj moc nehodí, ale v téhle bitvě přece jenom nezabíjíme, takže v tomhle ohledu jsem si s ní jako pilotem mohla oddechnout.

Jediným problémem bylo, že neměla moc zkušeností s bojem, ale na rozdíl od přímé bitvy těla na tělo tentokrát řídila brnění, takže se dalo dokonce říct, že bylo lepší, že neměla žádné zkušenosti. Zkušený válečník by byl možná zmatený tím obrovským rozdílem v pocitech, ale s Tenou nebylo třeba se něčeho takového obávat.

„Tohle nevypadá dobře. Jeho pohyby se naprosto liší od těch před chvílí.”

„Ano. Stejná taktika teď nebude fungovat. Mě a Vikuta si nevšímá.”

„Takže už ho nemůžeme rozptylovat, co. Dokud mu aspoň trochu neublížíme, tak to pravděpodobně nepůjde...”

Jak tohle Vikuto řekl, podíval se Arcovým a Lionelovým směrem.

Jelikož Renarve a Vikuto ho nedokázali zranit natolik, aby jej rozptýlili, potřebovali někoho, kdo by brnění zranil dost na to, aby strýček mohl propašovat skutečný úder. A jediný, kdo mohl zvládnout něco takového, byli Hrdinové.

„Vaše Veličenstvo...”

„Hm... Předpokládám, že se nedá nic dělat.”

Po Vikutově němém návrhu strýček přikývl se zdráhavým výrazem na tváři a přišel k Arcovi a Lionelovi, aniž by přestal dávat pozor na brnění Anril.

„Hoj.”

„Démonický králi?”

Když si Arc všiml, že se k němu přiblížil Démonický král a oslovil jej, udiveně zareagoval.

„Tohle řeknu jenom jednou. Potřebujeme vaši pomoc, abychom ho porazili a pokročili dál. ...Pomozte nám.”

„Nezahrávejte si s námi, kdo kruci bude... Arcu?”

Lionel instinktivně odmítl, ale než mohl domluvit, Arc pozvedl ruku, aby jej zadržel.

„Co máme dělat?”

„Hej, Arcu?!”

„Už ti to taky došlo, ne, Lioneli? Samotní tu věc neporazíme.”

„To je...”

Lionel nebyl schopný na Arcovo přemlouvání zareagovat, a tak zůstal zticha. Ačkoli brnění Anril nebylo vůči jejich útokům odolné, bylo pravdou, že ho dokázali tak akorát poškrábat. Bez ohledu na to, kolikrát sami zaútočili, bylo nemožné brnění Anril porazit.

„Aach, zatraceně! Jasně. Taky pomůžu!”

„Pche.”

Nakonec to Lionel vzdal a znovu se postavili brnění Anril. Arc a Lionel vpředu a strýček vzadu.

„Útok nechte ne mě. Vy ho přimějte se svým útokem otevřít!”

„Nemám kruci na výběr, takže to udělám, ale jenom jednou, jasný!”

„Pojďme!”





Ha? Najednou spolu začali vycházet...?

Zatímco jsem se vzdáleným pohledem sledovala drama, co se odehrávalo na obrazovce, Sophia za mnou se začala rozplývat obdivem.

„To jsem nevěděla, Anri. Postavila jsi je před zkoušku, abys je usmířila?”

„Och? Takže čas od času máš dobrej nápad.”

„Vážně jsi to promyslela, Anri.”

„Paní Anri, jsi úžasná.”

Ech? Nene, jakou bych z toho měla já zásluhu? Nebo to jsem chtěla říct, ale když jsem viděla Liliin čistý pohled obdivu, vážně to bylo těžké vyslovit.

Bez jediné myšlenky jsem dál zírala na obrazovku. Zatímco jsem tak dělala, k mým uším dorazil horečnatý a obtížný hlas: „Paní Anri, já už nemůžu! Už to nevydržím!”

Majitelem toho hlasu byla Tena, jež byla momentálně vystavena divokým útokům Hrdinů a Démonického krále. Samozřejmě ty rány dopadaly na brnění zvenčí, takže Tena zraněná nebyla, ale jakmile se brnění Anril rozbije, také bude v nebezpečí.

„Dobrá práce. Můžeš se vrátit.”

Každopádně to nevypadalo, že by byla schopná je zastavit. Když jsem to takhle odhadla, teleportovala jsem Tenu zevnitř brnění Anril do kanceláře, kde jsme seděli.

„J-já, myslela jsem si, že umřu...”

Jak jsem Tenu s uslzenýma očima hladila po vlasech, obrátila jsem se, abych se podívala na obrazovku, a zjistila jsem, že brnění Anril, co se přepnulo zpět na autopilota, teď velmi rychle sbíralo zranění. Bylo jen otázkou času, než se rozbije.

Prolomili i střední podlaží. Konečně jsem stála zády ke zdi.

Teď už zbývala jenom nižší podlaží, takže jsem byla trochu nervózní.
-------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>