EGA 2 - Kapitola 11

Kapitola 11 – Králové, jenž předsedají čtyřem královstvím

„Pche, takže tohle je chrám Zlého boha nebo něco podobného, co?”

Před vchodem do chrámu stál nový vyzyvatel. To bylo samo o sobě něco, co se stávalo dnes a denně a vlastně nebylo nijak význačné, ale vyzyvatel tentokrát se od ostatních velmi lišil.

Byl to neohroženě vyhlížející muž s krátkými zahrocenými vlasy a robustní postavou, ale měl charakteristické stříbrné vlasy a rudé oči přesně jako Leonora... to byla charakteristika démonické rasy.

Věřící v chrámu si toho evidentně také všimli, protože na rozdíl od jiných vyzyvatelů jej pozorovali z dálky. Kvůli svému kontaktu s Leonorou si následovníci na démonickou rasu více méně zvykli, ale jak se dalo čekat, s osobou, co nikdy předtím neviděli, to bylo jiné.

Jméno: Ijido
Rasa	démon	Pohlaví	muž
Věk	31	Level	26
Povolání	mág
Titul	---

Zkontrolovala jsem jeho status, ale přece jen to byl opravdu démon. A navíc jedna část jeho statistiky mě trápila.

„Aach, takže konečně dorazili, hej.”

„Hm... když si pomyslím, že ze všech lidí je to zrovna on.”

S jednou záležitostí na okraji své mysli jsem údivem naklonila hlavu na stranu, zatímco Bůh temna Anbaal a Leonora vedle mě zareagovali při pohledu na obrazovku. Když pominu Temného boha, trápil mě ten Leonořin nepříjemný výraz.

„Ty ho znáš?”

„Je to jeden ze Čtyř nebeských králů, ale vždycky se mi dvořil, víš.”

Takže je taky mají. Čtyři nebeské krále.

„Co jsou tihle Čtyři nebeští králové zač?”

„Hm? Chceš se dozvědět o Čtyřech nebeských králích? Můj otec, Jeho veličenstvo Démonický král má spoustu podřízených, ale mezi nimi se čtyři nejmocnější prvotřídní démoni nazývají Čtyři nebeští králové. Každý král vládne jinému živlu; ten muž – Neoblomný zemní ďábel Ijido je [Země], víš.”

Těmi čtyřmi živly myslí zemi, vodu, oheň a vítr? I když říká 'vládne', není to tak, že by to byla božstva, takže tím pravděpodobně myslí, že se specializují v magii toho živlu.

„Další jsou [Vítr] Prudká vichřice rytíř Renarve a [Voda] Krvavý mráz generál Vikuto. Ale zdá se, že tentokrát přišel jenom Ijido...”

„? Copak to nejsou jenom tři?”

Jelikož se jim říká Čtyři nebeští králové a Leonora řekla, že vládnout čtyřem živlům, čekala bych, že jsou čtyři, ale ona jmenovala jenom zemi, vodu a vítr. Je divné, že nemají žádný [Oheň].

„Ne, ehm... já..”

„Co?”

Jaa? To je jméno posledního krále?

„Jak jsem řekla, poslední jsem já... Ten, co vládne [Ohni], Magický plamen princezna Leonora,” odpověděla Leonora rozpačitě.

Když tak o tom mluvíme, kromě temné magie byla dobrá i v ohnivé magii, že? Dcera Démonického krále je Nebeský král? Ale zdá se mi nezvyklé, že je člen královské rodiny podřízený.

„Takže ty jsi jeden Nebeský král. Od teď ti budu říkat Magický plameni princezno Leonoro.”

„Prosím tě, prosím ne. Je to vážně trapné.”

Když jsem viděla, jak Leonora rozpaky zrudla, měla jsem pocit, že bych ji měla trošku potrápit, ale kdybych zašla příliš daleko, mohla by mě nenávidět, takže jsem se rozhodla být rozvážná.

„Takže jak moc silný je?”

Před chvilkou jsem viděla, že je zhruba na stejné úrovni jako Leonora, ale chtěla jsem názor člověka, co jeho sílu znal.

„Je srovnatelný se mnou, ale jelikož je zemního živlu, předpokládám, že bych měla říct, že se zaměřuje na obranu. Kdybychom spolu bojovali jeden na jednoho, pravděpodobně bych vyhrála. My dva se k sobě osobnostmi nehodíme, ale když je s někým, kdo vyniká v útoku, dokáže prokázat svou skutečnou sílu.”

Správně, když jsem se před chvilkou dívala na jeho status, něco mě na tom trápilo. A konečně jsem zjistila, co to bylo... jeho povolání.

Leonora je magický boxer a je univerzální typ, kterému nevadí ani fyzický kombat, ani magie. Jelikož dokázala bojovat jako předvoj i zadní voj, byla schopná udělat něco tak úžasného jako pokořit kobku sólo.

Ale tento muž na obrazovce je naopak mág... Nehodí se to k jeho druhému jménu Neoblomný zemní ďábel, ale to je jedno. Ale když se zamyslíte jenom nad jeho povoláním, měl by to být člověk ze zadního voje. Když o tom normálně přemýšlím, nezdá se, že by byl schopen vydat se do kobky sólo.

Přemýšlela jsem, jestli má nějaké eso v rukávu, ale dle Leonořina vysvětlení se nezdálo, že by nějaké měl.

„Co je zemní magie za magii?”

„Na rozdíl od ohnivé a vodní magie, které vytváří fenomény, zemní a větrná magie většinou jen manipulují věcmi, co už existují. Zemní magie zem a větrná magie vzduch; něco takového, myslím. Základní metodou boje u zemní magie je připravení kamenného brnění, zemního štítu a golemů ze země, myslím.”

Aha. Magie, která svou moc nejlépe ukazuje, když bojuje na zemi, co? Zdá se mi to jako schopnost, u které velmi záleží na výběru bitevního pole. Ale v tom případě jsem jednou věcí zmatená.

„Kobka je z cihel, dokáže na ně použít zemní magii?”

„Pravděpodobně je to nemožné.”

„... … … … … … …”

Když Leonora tak jasně prohlásila, že to je nemožné, nevěděla jsem, co bych měla dál říct.

„Za předpokladu, že by to byly normální cihly, si myslím, že by to šlo. Ale cihly v kobce jsou v podstatě nezničitelné, víš? Nemělo by být možné s nimi manipulovat za pomoci zemní magie. Pokud by to byla kobka vytvořená z holé země, tak by možná byl schopen ji pokořit.”

Copak to jinými slovy neznamená, že je v téhle kobce naprosto k ničemu? Je to mág, takže se nehodí na magii k boji zblízka a nedokáže použít nic kromě své speciální zemní magie.

„Je to také démon, takže i když jsem ho nikdy neviděla ji použít, měl by být schopen použít i temnou magii. Až na to, že mnoho netvorů v této kobce jsou nemrtví, takže na ně temná magie působí jen slabě. No, upřímně... není to pro něj nemožné?”

Technicky je její kolega, ale aby to řekla tak zlehka... Vážně ho musíš nenávidět, co, Leonoro. Měla jsem pocit, že co nevidět dostanu křeč do tváře, takže jsem se snažila tvářit bezvýrazně, zatímco jsem se otočila na Temného boha Anbaala.

„Nevybrali špatného chlápka?”

„Haa? Jak to mám vědět? Já jsem jenom řekl současnýmu Démonickýmu králi, aby šel pokořit kobku. Neřekl jsem ani slovo, koho by měl poslat.”

Jinými slovy Démonický král— Leonořin otec vybral jeho? Čekali byste, že je schopen zhodnotit schopnosti svých přímých podřízených, ale proč poslal tak nevhodného člověka? Pokud si jsou Čtyři nebeští králové rovni, tak měl prostě vyslat jednoho se schopnostmi přiměřenými k tomu, aby kobku udolal.

Ve svém pátrání po názorech jsem se znovu otočila na Leonoru a dávala jsem si dobrý pozor, abych se jí nepodívala do očí.





„Kruci, PROČ?! PROČ MOJE MAGIE NEFUNGUJE?!”





„Fumu, úmysl mého váženého otce...? No, možná chtěl obětovat toho nejzbytečnějšího chlápka?”

Mám pocit, že Leonořiny poznámky jsou dneska obzvláště jedovaté. Jak se jí to vůbec dvořil?

Ale pokud ho nazývala obětí, pak by to znamenalo, že tím můžou něčeho dosáhnout, a v tom případě o tom vážně musím uvažovat. Upřímně řečeno to vypadá, že prostě nemají v úmyslu tuhle kobku nějak vážně pokořovat, ale... Počkat—mohlo by to být tak, že jsem měla pravdu? Pokud se démoni nijak vážně nesnažili si tuhle kobku podrobit, ale místo toho se jen chovali, jako že plní svoje povinnosti tím, že vyslali jednoho ze Čtyř nebeských králů, tak bych to chápala.

Je pravda, že když uvážím podrobnosti z té doby, když jsem se stala božstvem, tak by se mě démonická rasa měla celkem bát. Takže by mohlo být přirozené, že se jim do pokořování této kobky moc nechce. Přece jenom jsem napůl zničila jednu horu.

Ale Leonoro... pokud je to pravda, pak je ta tvoje řečená poznámka velký problém, víš?

„Takže co? Ten chlápek se rozhodl ignorovat moje instrukce nebo co?”

„Ech—?! T-t-t-t-t-to by bylo nemyslitelné!”

Správně— pokud se démoni nesnaží vážně pokořit tuto kobku, pak se příčí rozkazům Temného boha Anbaala. Když Leonora zaslechla jeho slova a uvědomila si to, okamžitě zbledla.

„Tak co?”

„Ech— ach— ehm... Správně! Průzkum! Možná je pravda, že je pro něj nemožné, aby tohle místo pokořil, ale poslali ho sem jako průzkumníka, aby zvedl šanci na vítězství hlavních sil, co přijdou později!”

Zatímco Leonora panikařila a stírala si studený pot, nějak se jí podařilo se před Temným bohem Anbaalem vymluvit. Mám pocit, že je tak aktivní, že je to jen stěží uvěřitelné, ale pravděpodobně nemá dostatek klidu na to, aby o tom teď přemýšlela.

„No, tak to je v pořádku.”

Nejsem si jistá, jestli Anbaala jen přemohla všechna ta její energie, nebo jestli to vážně spolkl, ale její slova přijal a uklidnil se.

Není jasné, co si Démonický král myslel, když sem Ijida posílal samotného, ale když teď Leonora před Temným bohem udělala takové prohlášení, měli by do pozdějších sil investovat nějakou tu skutečnou válečnou moc, pokud chtějí Anbaalovi dokázat, že jej opravdu poslouchají.





„GUAAAAAAAAAAA?!”





Ach— ten nedůležitec padl.









„Pche, včera jsem jen náhodou nebyl ve formě.”

Komu se kruci takhle vymlouvá?

Ijido, jenž včera snadno padl, přišel následujícího dne, aby kobku znovu vyzval. Normálně neúspěšný vyzyvatel pár dní odpočívá, takže jsem si nemohla pomoct a obdivovala jeho statnost.

Také na rozdíl od včerejška, kdy do kobky vstoupil sám, tentokrát jej doprovázelo deset hliněných figurín zhruba jeho velikosti. Pravděpodobně to jsou golemové vytvoření zemní magií, o kterých se Leonora včera zmínila.

No ano, i když nemůžete použít zem v kobce, můžete ten problém vyřešit, pokud magii použijete ještě před vstupem do kobky. Také se pravděpodobně zamyslel nad svým včerejším selháním a vymyslel nějaký plán.

Ale stejně jsem nečekala, že uvidím tento skutek kontroly 10 golemů najednou. Co se dalo čekat od jednoho ze Čtyř nebeských králů, bych možná měla říct. Pokud dokáže ze země vytvářet golemy donekonečna, tak pokud pominu chvíle, kdy je uvnitř kobky, je snadné si představit, že venku je celkem mocný bojovník.

„Ha! Pokud jen dokážu použít svou magii, tak je takováhle kobka malina.”

„Nemožné. Možná je schopen použít magii, ale pokud ji bude dál používat, nevydrží mu mana. V nejlepším případě mu mana dojde na nějakém podlaží a zastaví se.”

Leonora ho jako obvykle okamžitě odsekla. No vážně, co kruci provedl? Trochu se bojím se zeptat, ale vážně to chci vědět.

„Zdá se, že ho celkem dost nenávidíš. Co přesně to bylo za dvoření?”

„Co to bylo za dvoření, co? Řekl něco v tom smyslu jako: „buď mojí ženou”, zatímco se na mě díval těma svýma oplzlýma očima a dotýkal se mě všude možně, víš. Vypořádala jsem se s tím, ale upřímně řečeno jsem byla příšerně naštvaná.”

Sexuální obtěžování, co... Je pravda, že ani já o tom nedokážu přemýšlet nijak pozitivně. Ale stejně, Leonora je dcerou Démonického krále. Má odvahu, když něco takového provedl členovi královské rodiny. Hádám, že byste ho svým způsobem taky mohli zařadit mezi velké osobnosti.

„Gufu—...”

Ach— vypadá to, že už mu mana došla. To bylo nečekaně rychlé.





„Až do teď to byl jen takový test. Tentokrát to myslím vážně.”

Dneska se mu podařilo pustit se do kobky třikrát v řadě. Nevím, jestli ho mám chválit, nebo jestli bych měla být užaslá. Začal říkat věci, co zní jako dětské vymlouvání, ale upřímně co přesně mu dává všechnu tu podporu?

Navíc místo včerejších golemů měl tentokrát na zádech velký pytel a vypadal jako Santa Claus. Přemýšlela jsem, co je kruci uvnitř, ale odpověď na mou otázku byla jasná, jakmile potkal první netvory.

„Ha! Sežer si to!”

Jak vyhodil obsah svého pytle, rozptýlilo se velké množství hlíny. A pak po jeho zaříkadle z hlíny povstala humaniodní postava. Aha. Včera mu mana nevydržela, protože s golemy manipuloval neustále, takže tentokrát si tu hlínu hodlá nést, když ji nebude používat? Je to prostý nápad a vypadá to, že si svou manu takhle zachová. Ale je to super prosté. A také to vůbec není skvělé.

„Anri! Potřebuji od tebe laskavost!”

Jak jsem pozorovala Ijidovo zápolení, Leonora rozrazila dveře a vtrhla dovnitř. Byla zsinalá vzteky a vypadalo to, že hněv vychází z celého jejího těla. A pak když na obrazovce spatřila Ijida, ten hněv zahořel ještě divočeji.

Leonora mi rukama sevřela ramena a silně na mě zírala, aniž by navázala oční kontakt.

„Potřebuju laskavost. Znič toho chlápka až do morku kostí.”

Auauauauauau?! Hej— Leonoro, tiskneš mě moc silně.

„Stalo se něco?”

Zdá se, že ho od samého začátku nenáviděla, ale dneska to bylo příliš jiné než jindy. Přemýšlela jsem, co se stalo a zkusila jsem se jí na to zeptat.

„Zeptala jsem se doma, víš, a pokud se Ijidovi podaří kobku pokořit, tak můj vážený otec evidentně přijme naše zasnoubení.”

Aha. To je důvod, proč je tak abnormálně zapálený? Pokud by člověk nejenom mohl získat ženu svých snů, ale k tomu navíc získat politickou moc ze sňatku s dcerou Démonického krále, pak chápu, proč je tak zoufalý.

Myslím si, že Démonický král učinil toto prohlášení jen proto, že si plně uvědomuje, že to je nemožné. Ale zdá se, že Leonora ve svém hněvu přišla o svou schopnost v klidu uvažovat.

„Jako dcera královské rodiny nemám v úmyslu odmítat politický sňatek. Neodmítám to, ale i tak, co nesnáším, to nesnáším. A nedokážu si představit, že sňatek s tím chlápkem by zemi přinesl nějakou výhodu. Tak toho chlápka prosím zastav.”

Do svých rukou na mých ramenou vložila ještě více síly a já zaslechla praskání. Nedokázala bych snést, kdybych měla takhle zlomená ramena, takže jsem v panice znovu a znovu přikyvovala, dokud jsem ji nějak nepřiměla, aby mě propustila.

I kdybych ho nechala na pokoji, nemyslím si, že by byl schopen pokořit kobku. Ale potřebuju udělat něco, aby to přijala i Leonora. Obrnila jsem své srdce, vytáhla jedinou knihu písma a teleportovala ji před něj.

„Hm? Co to kruci je?”

Namu.





Vítr: „Ijido padl, co?”

Voda: „Pche... Byl mezi námi čtyřmi nejslabší.”

Oheň: „Nedostat se ani k finálnímu netvorovi je hanba nás všech démonů... Nebo spíš není mrtvý, víte. Jenom se bojí, že se mu udělá lysinka, a někde se schovává. Ale osobně bych byla vděčná, kdyby tam zůstal napořád.”
----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>