EGA 2 - Kapitola 16

Kapitola 16 – Příval netvorů

Horní podlaží „Svaté země Zlého boha” byla postavená jako ortodoxní kobka. Netvoři a pasti byly normální a mnohem otravnější než samotná kobka byla miasma, ale nebylo to tak, že by ty pasti byly smrtelné. Pokud byli lidé řádně připravení, nebylo by pro dobrodružnou družinu vysokého levelu nemožné je pokořit.

Střední podlaží poté byla naprosto jiná a byla to podlaží, která se zaměřovala na řešení hádanek. Výměnou za obrovský pokles netvorů a pastí, tam na vyzyvatele čekaly různé skládačky. Na rozdíl od horních podlaží bylo nemožné je prolomit hrubou bojovou silou. Takováto kobka byla jediná na tomto světě a nedostatek informací o tom, jak takovou kobku pokořit, byl jeden z důvodů pro zvýšenou obtížnost.

A co potom spodní podlaží, co čekala pod tím? Nebyly tam kruté pasti; právě naopak, nebyla tam jediná past. A nebyly tam ani komplikované skládačky. Miasma byla tím silnější, čím hlouběji jste šli, ale to bylo celé. Ale dokonce i v porovnání s horními a středními podlažími byla obtížnost spodních podlaží mnohem vyšší.

Důvod byl nesmírně prostý – netvoři tu byli silní.

Netvoři, co se objevovali v horních a středních podlažích, byli silnější než netvoři v jiných kobkách, ale byla to různorodá směska, co se do nekonečna obnovovala, takže bez ohledu na to, jak silní byli, jejich počet byl omezený. Ale netvoři, co se objevovali na spodních podlažích, byli naopak...





„Co má tohle znamenat, Anri?!”

„Na tomhle jsme se nedomluvili, víš!”

Jak Sophia a Anbaal spatřili na obrazovce spodní podlaží, vyjeli po mě.

„O čem to mluvíte?”

„To si hodláš hrát na neviňátko? Mluvila jsem o těch netvorech... Copak to nejsou unikátní netvoři! Podle pravidel jsi měla dovoleno svolat jen jednoho draka.”

„Takhle drze porušovat pravidla. Vážně máš kuráž, ha.”

Důvod, proč byli tak naštvaní, bylo proto, že viděli sílu těch netvorů na spodních podlažích. Upíří lord, Dračí zombie, Vyšší přízrak, Ork zombie... Na obrazovce byla vidět abnormální scéna, kdy se nemrtví vysokého levelu, co by normálně v jiných kobkách mohli být etapovými netvory, objevovali jako normální netvoři. Samozřejmě to byli různorodí netvoři, co se donekonečna obnovovali a nemusím zmiňovat, že to všechno bez výjimky byli unikátní netvoři.

„[Během trvání zápasu Zlý bůh Anri nevyvolá žádné nové netvory. Ale je dovoleno povolat jednoho draka.]”

„AAAHN?!”

„Správně. Copak jsme se už jasně nedohodli na pravidlech!”

Správně; v pravidlech se říkalo, že nemůžu povolat jedinečné netvory. S jedinou výjimkou Vneea. Ale pokud byste se mě zeptali, jestli jsem porušila pravidla, pak to také není pravda.

„Neporušuju pravidla.”

„Ech?”

„Co tím myslíš?”

„Neporušuju pravidla, protože ten, co je povolal 'jsem nebyla já'.”

Správně. Konec konců v pravidlech se zmiňovalo, že je proti pravidlům, abych je povolala „já”. Psalo se tam „Zlý bůh Anri”. Pravidla nezakazovala, aby „někdo jiný než já” povolal jedinečné netvory. Kvůli tomu když někdo jiný než já povolával jedinečné netvory, pořád to bylo v rámci pravidel.

„Co—? To říkáš, že existuje ještě někdo jiný než ty, kdo dokáže vyvolat tolik netvorů?”

„Etapový netvor na 30. podlaží, můj další přívrženec.”

„Tvůj další přívrženec, říkáš?”

Správně, byl to bývalý etapový netvor na 10. podlaží Král Neživota poté, co jsem mu udělila svou božskou ochranu a učinila z něj svého přívržence.

Jako král nemrtvých měl od samého začátku schopnost povolávat nemrtvé nižšího řádu, ale dokonce i poté, co se díky mému požehnání vyvinul na něco jiného, tato jeho schopnost byla stále přítomna. Nebo spíš se dalo říct, že ještě posílila. Dokonce byl schopen povolat upířího lorda, který by měl být na stejné úrovni jako on, když byl ještě Král Neživota. A tyto nemrtvé rozestavil mezi 21. a 29. podlažím.

„Je pravda, že by nebylo nic divného, kdyby přívrženec božstva byl schopný provést něco takového, ale... nemáš pocit, že jsi trochu záludná?”

„Neporušuju pravidla.”

„No, jo, neporušuješ, ale...”

Sophia a Anbaal pořád vypadali trochu nespokojeně, ale zdráhavě to přijali, jelikož jsem neporušovala pravidla.

„Ale stejně je to shromáždění celkem vysoce postavených nemrtvých, že?”

„Etapový netvor na 30. podlaží je nemrtvý, takže to je přirozené.”

„Bez ohledu na to, jak náš zápas dopadne, je v podstatě rozhodnuto, že tvojí rasou budou všichni nemrtví, hej?”

Těmi rasami jsou pro Sophiu lidská rasa, pro Anbaala démonická rasa a pro mě nemrtví, hm? Nijak zvlášť nemrtvé nemám ráda nebo tak něco a zombie a hnijící typy vlastně nesnáším, ale jelikož se to hodí k vzezření Zlého boha, nenacházím slov, kterými bych odpověděla.

„...Popřemýšlím o tom.”

„Jo, to teda popřemýšlej.”

„Ale Anbaale. Pokud nemrtvý není z vyšší třídy, tak skoro všichni postrádají vůli. Copak víra, kterou od nich sesbírá, nebude celkem triviální?”

„No jo, ale to není velkej problém. Jakmile to zkombinuje se strachem, tak to není zlý, ne? Přece jenom nemrtví jsou sami o sobě dost obávaní.”

„Aha. To je rozhodně pravda.”

Osobně bych preferovala, kdybych nebyla ještě obávanější, než už jsem, ale... být obávaná mi získává víc víry, takže moje pocity vůči tomuto jsou trochu složité. Když jsem se v myšlenkách dopracovala takhle daleko, vzpomněla jsem si na otázku ohledně víry, na kterou jsem se už nějakou dobu chtěla zeptat Sophii.

„Vzpomněla jsem si na to, když ses zmínila o víře, ale nevadí ti, že se někteří lidé stali mými následovníky?”

Má na starosti lidskou rasu a je to základna pro její víru, ale papež a lidé této země uctívají místo ní mě. Nebude se na to dívat nevlídně? Nebo tak jsem aspoň uvažovala.

„Trápilo by mě, kdyby to nějak moc narostlo, ale jenom jejich část je v pořádku. Navíc spíš než že jsou věrní tobě, měli blíže k odmítnutí víry vůči mě, takže zodpovědnost padá na moji hlavu.”

„Aha. Tak to je skvělé.”

Je pravda, že původně nebyli věrní mě, ale spíš se bouřili proti Církvi posvátného světla, a já jsem se toho jen tak nějak zmocnila. Jako temnota, která se přirozeně rodí ze světla, ačkoli byla jejich víra ve formě odmítnutí, dalo se říct, že svým způsobem na Sophiu pořád věřili.

„Hádám, že když jsi měla ty správný atributy na to se stát božstvem, tak to prostě vyšlo. To je těžký. No, ale když ses poprvý vyloupla na tomhle světě, tak jsem s tím měl pár problémů.”

„... … … … … Ech?”

Jak jsem tohle slyšela poprvé, omylem jsem ze sebe vypustila hloupý zvuk. Všimli si mě tak dávno?

„Věděli jste o mě?”

„No, samozřejmě. Od dávných dob nejsou návštěvníci z jiného světa takovou vzácností, ale dokonce i mezi nimi jsi přece jenom byla ta nejodlišnější. Většina z nich měla atribut světla, ale ty...”

„A nebyl to jenom prostý atribut temnoty, víš? Tak zaprvý, i když se v podstatě všichni návštěvníci objevili na našem magickým kruhu, ty jsi to prostě naprosto ignorovala a silou přišla sem, takže jsi vyčnívala.”

„Prostě mě sem poslal.”

Není to tak, že bych sem přišla ze své vlastní vůle. Ten Zlý bůh mě sem prostě silou poslal.

„To chápeme. Když jsi poprvé přišla na tento svět, přinejmenším jsi neměla dostatek moci, abys překročila zdi světů.”

„Zrovna když jsme si mysleli, že tě akorát budeme chvíli pozorovat, najednou ses proměnila na božstvo, takže jsme byli celkem nervózní, víš?”

Ani to jsem neměla v úmyslu. Všechno to byly věci, s kterými jsem nemohla nic dělat.

„Potom jsem si dával víc pozor, ale ty jsi akorát shromáždila následovníky nebo založila zemi nebo rozšířila svatý písmo a nic zvlášť podezřelýho.”

„Měli jsme pár svých pochybností, ale bylo pravdou, že tu byl nový správce. Nebylo by dobře, kdybychom ignorovali tu záležitost s pravomocemi, takže jsme se rozhodli přijít a přímo tě zkontaktovat.”

„Tohle mi teď říkáte, protože mi víc věříte?”

„No, alespoň jsme si potvrdili, že ty neplánuješ žádné spiknutí.”

„Ale povahu máš strašnou.”

Ticho, Anbaale. A taky to nechci slyšet od tebe.

„Podle toho, jak jste to řekli, máte na mysli, že někdo jiný než já něco plánuje?”

„Přece jenom pořád neznáme úmysl toho, co tě sem poslal. Slyšela jsi od něj něco?”

„...Vůbec nic.”

Když se mě na to Sophia zeptala, zapátrala jsem v paměti, ale nepamatuju si, že bych od toho Zlého boha něco slyšela, když mě sem posílal. Ani mi neřekl, co mám na tomhle světě dělat.

„Když uvážíme, že tě nezkontaktoval ani před tím, ani po tom, co se z tebe stalo božstvo, možná bychom to mohli prohlásit za pouhý rozmar...?”

„No, trochu obezřetnosti nám neublíží, hej?”

„To ano.”

„Jasně.”

Je pravda, že o tom Zlém bohu nic nevím. Nevím, jestli se kdy dozvím, proč mě na tenhle svět poslal, ale budu to mít na paměti.





Netvoři, co se objevovali na spodních podlažích, byli všechno vysoce postavení nemrtví. A silou se vyrovnali původnímu Králi Neživota. Když uvážím, že Král Neživota byl více méně srovnatelný s Leonorou, družina čelila skupině nepřátel, kteří byli všichni silní jako nebeský král.

Pokud by se jednalo jen o jednu bitvu, pak by smíšená družina s Démonickým králem a dvěma nebeskými králi ze čtyř měla pravděpodobně výhodu. Ale jakmile ten boj opakovali pořád dokola, nakonec se unavili a bylo jasné jako den, že na vyzyvatele padne nevýhoda.

...To jsem si myslela.

Poté, co strýček zkřížil meč s netvory a pak v ústupu odskočil zpět, promluvil k Arcovi: „Zdá se, že ty vaše zbraně budou na tyhle účinnější.”

„Arc.”

„Co?”

„Moje jméno. Ne hej ty, ale Arc.”

Strýček se na Arcovu tvář podíval s pochybovačným výrazem na tváři, ale možná nakonec pocítil jeho úmysly, a tak se mužně usmál a máchl svým mečem.

„Pche, velmi dobře. Takže Arcu, tohle bude pravý opak od toho živoucího brnění. Já prosekám cestu, takže je ty srovnej se zemí.”

„Nech to na mě!”

Arc a strýček—

„Nedá se nic dělat. Podpořím tě.”

„Pche, někdo tvýho kalibru bude podporovat mě?”

„He! Copak jsi do mě ty náhodou nevrazil?!”

„Já bych takovou chybu neudělal!”

Lionel a Vikuto—

„Vy jste slečna Orlaine, že?”

„S-slečna?!”

„Já se postarám o všechny útoky nepřátel, takže bych byl rád, kdybyste se soustředila na útočení.”

„...Ano!”

Orlaine a Renarve—

Všichni se popárovali a začali útočit na nepřátele společně. No jistě, využít svaté zbraně hrdinů proti nemrtvým byla nejlepší strategie. Ale kdo pro všechno na světě mohl předvídat, že se ty dvě skupiny, co ještě před několika dny byly vůči sobě tak nepřátelské, nakonec budou moct takhle dobře spolupracovat.

Když jsem je viděla takhle pěkně vycházet, spíš jsem se začala bát budoucnosti. Vypadá to, že si jsou tak blízcí, že v tom nejhorším případě by mohl strýček říct něco jako: „Pche, padnout na takovém místě je patetické. Copak jsi mě nehodlal porazit?” A pak by zachránil hrdiny z patové situace.

Nebo možná že by si na svém putování uvědomili, že za tím vším existuje jeden organizátor nebo nějaké velké zlo a postaví se proti němu společně jako druzi, aby ho porazili nebo něco... Počk— není to přesně tahle situace?

Ne, ne, ať je to 'organizátor' nebo 'velké zlo', ani jedno se na mě nehodí, ať o tom přemýšlím, jak chci, takže to musí být něco jiného. Nechte moji veřejnou image na pokoji. Zatímco jsem přemýšlela o takových věcech, smíšená družina zaháněla nápor netvorů.

Strýček otevřel cestu plameny a Arc tam s odhodláním skočil a přesekl Upířího lorda.

Lionel zručně se proplétající mezerami, které mu vytvořily Vikutovy ledové šípy, pak bodl Dračí zombie.

Renarve kontroval magii Vyššího přízraku svým mečem obaleným větrnou magií a Orlaine, kterou chránil, zasáhla přízrak svými světelnými šípy.

Byla to scéna hodna býti opěvovaná v legendách nebo mýtech.

„Dobrá! Našel jsem schody!”

„Skočte tam po pořadě! Naším cílem není porazit netvory, ale pokročit hlouběji!”

„Vy můžete jít napřed, zadní voj nechte na mě!”

„Renarve, slečno Orlaine, prosím, jděte napřed!”

„Rozumím!”

„T-ty mi taky říkáš slečno...? Ach jo, dobře!”

Tohle bylo teprve 21. podlaží a se všemi podlažími až do 29. měli ještě dlouhou cestu před sebou. Když by je člověk normálně viděl, jak na prvním patře takhle zápolí, tak by ho ani nenapadlo, že by se dostali na nejspodnější podlaží. Ale z nějakého důvodu jsem v podstatě čekala, že se tam dostanou.

Zdá se, že se možná budu muset konečně připravit na nejhorší.





Je pravidlem, že etapoví netvoři v raných etapách hry se na konci kobky objevují jako normální netvoři.

Vážený Král Neživota? Ten se pořád ještě rozehřívá.
---------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>