KNM - kapitola 65

Kapitola 65 – Boj mezi přáteli na život a na smrt

Daylightův tříměsíční trénink nebyl jen tak pro nic za nic a jeho účinky Kaisera celkem vyděsily. Aby věřil, že vykryl Liolův úder? I když byl Liola netvor, deset dní bez jídla a vody, kdy přežil jenom pitím vlastní krve, bylo příliš, ne? Normální lidé by to už vzdali a už by se plazili.

„Daylighte, neustupuj!”

Jakmile to Kaiser řekl, jeho pistole už mířila na Liolovo čelo a Kaiser byl připravený zmáčknout spoušť. Ale když se jeho oči střetly s Liolovým ustaraným pohledem, zaváhal a nedokázal spoušť zmáčknout. Pokud by se opravdu trefil, tak by Liola mohl vážně umřít, když už je slabý hladem, ne? Nikdo nevěděl lépe než Kaiser, jak tvrdohlavý Liola byl. Myslel si, že možná už je tak slabý, že by odpadl?

Liolovo tělo se najednou zablesklo. Liola obkroužil Daylighta, než měl vůbec šanci zareagovat, a okamžitě se objevil před Kaiserem. Kaiser byl v šoku a ucítil náhlou bolest v břiše, kvůli čemuž se mu zatmělo před očima. Kaiser okamžitě zkroutil stehna vzad a když mu jeho modré oči trochu zaslzily, Kaiser nabyl své vědomí, ale tvář měl zkroucenou bolestí z toho útoku.

Když Daylight viděl, že Liola co nevidět vyřadí Kaisera z boje, okamžitě a neobyčejně rychle máchl svým kopím a přinutil Liolu se bránit. Vzduch naplnil zvuk řinčení zbraní a Daylightova občasného mručení.

Ačkoli Daylightova síla obrovsky vzrostla, čelit Liolovi tváří v tvář bylo stále obtížné. Ale když se uvážily všechny okolnosti, za kratičkou dobu tří měsíců Daylight postoupil od neschopnosti vykrýt jediný Liolův úder na schopnost bojovat s Liolou po dobu několika chvatů, aniž by prohrál. Bylo vidět, kolik úsilí do těch třech měsíců Daylight vložil.

Kaiser s obtížemi pohnul svými obličejovými svaly a okamžitě začal křičet: „Liolo, ty ses opovážil mě udeřit?! Kreténe! Tohle ti nezapomenu!”

Jak Liola zaslechl Kaiserův hlas, koutkem oka se na něj podíval. Ačkoli nerozuměl, co povídal, viděl, že Kaiserova tvář přetékala zlobou a plně vyjadřovala jeho hněv.

Liola měl najednou neblahé tušení, dokonce z toho měl trochu ztuhlé tělo. Tahle ztuhlost dala Daylightovi, jenž v boji zápolil, šanci. Daylight bez zaváhání obklopil své kopí aurou a bodl jím po Liolových lýtkách. Nečekal, že by Liolu tímto pohybem porazil, ale prostě doufal, že by mohl Liolu zpomalit, takže by Kaiser byl víc k užitku.

Protože Daylight nenamířil úplně přesně a Liola se včas uhnul, jeho lýtka byla ušetřena, aby v nich neměl díru, ale stejně na noze utržil krvavý šrám.

Liola využil příležitosti, aby se protočil, a Zlomené stříbro přistálo na Daylightově levém rameni. Bylo slyšet, jak praskla kost, a Daylightova tvář najednou zbledla, ale Daylight s odhodláním v očích bodl svým kopím.

Liola nečekal, že Daylight bolest naprosto odignoruje a hned zaútočí... Byl si velmi jistý, že použil dostatek síly, aby Daylightovi zlomil kosti v rameni.

Daylightovo kopí Liolu škráblo na rameni. Než kapky krve vůbec dopadly na zem, Liola pocítil ohrožení za sebou. Naklonil své tělo a jen o chlup se vyhnul spalující bílé ohnivé kouli. Daylight si nenechal ujít ani tuhle šanci; když se Liola vyhýbal, Daylight znovu začal svou intenzivní sérii útoků.

Liola neměl na výběr a musel se obrátit zpět, aby čelil Daylightovým útokům, ale jakmile to udělal, za ním se objevilo mnoho ohnivých koulí. Liola se vlastně cítil trochu nedostatečně, aby se snažil bojovat s oběma. Obyčejně kdyby na něj útočili jenom dva lidé, Liola by nikdy neupadl do takového zoufalství. Ale ať už to bylo spoluprací nebo náhodou, Liola se nacházel mezi Daylightem a Kaiserem; ať Liola čelil komukoli, ten druhý musel stát za ním.

Kaiser velmi dobře věděl, že v boji na blízko není nejlepší, takže vždycky stál daleko od Lioly. I kdyby se Liola dokázal vyhnout bílým ohnivým koulím, neměl šanci Kaisera napadnout, protože mu v tom zabránil Daylight. Ale ve skutečnosti v porovnání s Daylightem, který s ním bojoval upřímně, Liola se mnohem více obával Kaisera. Bál se, že má možná v rukávu nějaké podlé nápady.

Tolik pokročili, pomyslel si Liola; jejich pozice pravděpodobně nebyly náhodné: i když Liola naschvál změnil svou pozici, Kaiser stejně stál přímo za ním, takže to musel dělat naschvál. Navíc Kaiser byl schopen vystřelit tolik bílých ohnivých koulí. Muselo to být aspoň tucet výstřelů? Tohle bylo daleko od toho jeho starého jeden výstřel za tři dny.

Daylightův pokrok byl ještě víc šokující. Začal z bodu, kdy nebyl schopen sledovat Liolovy pohyby, a dostal se až do bodu, kdy byl schopen jít přímo proti Liolovi. Byly to jenom tři měsíce. Jaký druh tréninku ti dva podstoupili, aby ho porazili a aby mu zachránili život?

Ale i když to Liolu dojalo, jeho odhodlání vyhrát bylo nicméně pevné. Musí ty dva vzít do jejich světa a najít Anežku a Meinana!

Zatímco Liola takhle přemýšlel, jeho útočný postoj ještě zintenzivněl. Opakovaně zaútočil na Daylightovo zraněné rameno a jeho rány byly mnohokrát úspěšné. Ačkoli kvůli Kaiserovým ohnivým koulím měl málo času na to, aby způsobil nějakou nenapravitelnou škodu, byl si celkem jistý, že Daylight už nemohl pohnout svým levým ramenem.

Jakkoli moc ti dva pokročili, Liolu nemohli podceňovat. Liola opravdu věřil, že pokud bude boj dál pokračovat tak jako doposud, vyjde z něj jako vítěz.

Liola najednou pocítil, že je něco špatně. Cítil kolem sebe zhruba tucet energií, jako kdyby ho chtěly obklíčit. Ostražitě si prohlédl svoje okolí a uvědomil si, že ve vzduchu se vznášelo tucet Božských ohnivých koulí. Liola se zastavil ve snaze si na něco vzpomenout. Najednou si uvědomil, že žádná z těch vystřelených ohnivých koulí nevybuchla, protože si je Kaiser schovával na straně.

Měl v plánu shromáždit víc a pak na něj hromadně zaútočit? Pomyslel si Liola.

A Kaiser se opravdu zlomyslně usmál. Nahlas zakřičel: „Daylighte, stáhni se!”

Daylight se bez zaváhání stáhl a Liola neměl v plánu jej pronásledovat, protože měl své vlastní plány. Liola rychle uháněl ke Kaiserovi a doufal, že by mohl téhle příležitosti využít, aby Kaisera, člověka, na kterého si dával pozor, vyřídil.

Ale stalo se něco divného. Kaiser se najednou zastavil a pak se mu na tváři objevila panika. Liolovi to přišlo divné a pár ohnivých koulí mu prosvištělo nad hlavou. Jejich cílem evidentně nebyl Liola a letěly ke Kaiserovi.

Kaiser bezvýrazně zíral na tucet Božských ohnivých koulí, co k němu letělo, jako jelen lapený ve světle reflektoru, a nevěděl, co má dělat. Vypadalo to, že se ty ohnivé koule vymkly kontrole. Daylight si také myslel, že se něco pokazilo, ale byl příliš daleko, takže mohl akorát tak křičet.

Když Liola viděl, že Kaiser vypadal, jako že čeká na svou smrt, pospíšil si a bez přemýšlení vyrazil. Ačkoli chtěl vyhrát, nehodlal vyhrát tak, že dovolí, aby ty ohnivé koule Kaisera zabily. Myslel si, že až ty ohnivé koule vykryje, tak by Kaisera mohl prostě složit Zlomeným Stříbrem.

V okamžiku se Liola dořítil ke Kaiserovi. Uvolnil svou krvavě rudou auru a ve zlomku vteřiny vykryl tucet ohnivých koulí. Najednou bylo slyšet jeden výbuch za druhým. Navzdory strašlivé situaci se Daylight trochu uvolnil, protože ucítil, že krvavě rudá aura úspěšně zastavila Božské ohnivé koule.

„Liolo, tebe je tak snadné ošálit, tak snadné, že to je jen o fous těžší než ošálit Daylighta.”

Liola zaslechl, co Kaiser řekl, a i když nerozuměl, co tím myslel, jeho instinkty mu řekly, že Kaiserův tón byl neblahý. Podíval se Kaiserovi do tváře. Navzdory úsměvu mu byla v modrých mořských očích vidět mírná bolest. Liola zrovna přemýšlel, proč se zdálo, že Kaiser zakouší bolest? A okamžitě dostal odpověď: obrovskou pistoli měl přitisknutou k rameni.

Bez zaváhání z pistole vyletěla připravená, stlačená ohnivá koule. Oslepující bílé světlo okamžitě zastřela krev. Kaisera od hlavy až k patě pokryla teplá krev. Tentokrát Kaiser vypadal vskutku zpanikařeně. Vyhnul se důležitým orgánům, ale musel zařídit, aby Liola nebyl schopen bojovat, takže ho střelil do pravého ramene. Doufal, že to vyřídí jedinou ranou, a tak stlačil pět ohnivých koulí... Podle toho, jak to vypadalo, Liola ani nemusel čekat, až ho zabije Gle, a zemře sám.

„Kruci! Krev mu teče jako z kohoutku, co teď budeme dělat?” Kaiser zpanikařil, jak se svýma rukama snažil přitlačit Liolovo zranění v naději, že mu přestane téct krev.

V Liolových očích se zablýskl úsměv, ale okamžitě ho zamořila bolest. Tenhle bolestný pohled byl vlastně téměř stejný jako Kaiserův pohled před tím, než zaútočil. Liola levou rukou bez zaváhání zaútočil na Kaiserovi hruď.

„Ugh!” Kvůli tomuto závažnému útoku Kaiserovi z úst prakticky vystřelily šípy z krve. Jeho tělo také odlétlo silou setrvačnosti. Celých dvacet metrů se převaloval po zemi, než se zastavil. Kaiser vypadal jako kreveta na suchu: tělo měl zkroucené a zmítal se v křečích, čas od času z úst vykašlal krev.

V tomhle okamžiku byla Liolova tvář tak bledá, že to bylo strašlivé. Krvavé šípy od Kaisera mu dopadly na tvář. Kvůli té rudé vypadala jeho tvář ještě bělejší než předtím, jako kdyby už byl mrtvý.

Když Daylight viděl ty dva těžce zraněné, neměl ponětí, co by měl dělat. Rychle běžel ke Kaiserovi a viděl, že se na zemi dělá louže Kaiserovy krve, ale nemohl s tím nic dělat. Zatraceně! Proč se nenaučil léčivou magii?! Proč?!

„Na co... na co čekáš? Honem ho vyřiď, ať se můžu vyléčit, hlupáku...” promluvil Kaiser s obtížemi, prakticky přitom kašlal krev.

Tato slova Daylightovi konečně pomohla zvládnout svou paniku. Když viděl, že Kaiser na zemi na něj pořád dokázal protočit oči, tak by měl být schopen dál žít. Vstal a pevně se chopil svého kopí. Pevně kráčel blíž a blíž k bledému Liolovi.

Liola se díval, jak se k němu Daylight přibližoval. Jeho bledá tvář se mírně usmála a jeho tělo padlo k zemi jako loutka bez vodících nitek. Vůbec se nepohnul a na zemi pod ním byla louže krve, co se pomalu zvětšovala a zvětšovala...

„Liolo!” zakřičel Daylight s hrůzou.

Okamžitě přiběhl k ležícímu Liolovi. Podíval se na jeho rameno potřísněné krví. Okamžitě si z oděvu odtrhl cár látky, aby mu zastavil krvácení. Ale Liola najednou otevřel oči.

Daylight Liolu držel, jak říkal: „Vydrž, pomůžu ti zastavit krvácení.”

Liola se znovu usmál.

Kaiser ten úsměv z dálky viděl a srdcem mu otřásl strašlivý pocit. „Pozor! Daylighte, hodlá...”

Několikrát se stříbrně zablesklo a Daylightovo tělo ztuhlo.

„...tě oklamat.”

Kaiser se zhluboka nadechl a nemohl dělat nic jiného, než sledovat, jak Liola najednou vyskočil a jak Daylightovo tělo najednou vyletělo do vzduchu kvůli Liolově útoku. Na Daylightově hrudi už byly dvě krvavé křižující se linky, ale Liola neměl v plánu jej nechat. Vyskočil do vzduchu, pak Daylighta silně udeřil do zad. Daylight sletěl na zem a kvůli síle jeho nárazu dokonce i země pukla.

Liola také přistál. Okamžitě stlačil pár akupresurních bodů na své hrudi. Aby Daylighta ošálil, nezastavil své krvácení. Kdyby to neudělal teď, tak ani Bůh nemohl zachránit člověka bez kapky krve.

Jakmile Liola stlačil poslední bod, z ramene mu konečně přestala vytékat krev. Cítil, jak se mu kolem nohy něco upnulo, a sklonil hlavu, aby se podíval: dvě mocné ruce se prvně držely jeho levého lýtka. Daylight se svými vážnými zraněními už nedokázal vstát, ale stejně nebyl ochoten se vzdát. I když ležel tváří k zemi, rukama se stejně pevně držel Liolovy nohy. S veškerou svou silou a spolu se svými bolestnými nářky a slzami zlomil svému společníkovi nohu.

Byl slyšet jasný zvuk zlomeniny. Liola Daylighta okamžitě odkopl druhou nohou, ale také přitom spadl k zemi. Měl tak bledou tvář, že byl prakticky hýbající se mrtvola, ale levou rukou stále pevně svíral Zlomené Stříbro, protože stále měl ještě jednoho, ještě jednoho nepřítele. Přinutil se vstát a jeho zamlžené oči si prohlédly okolí. Vedle Daylighta viděl malého Plamínka. Plamínek se změnil do své lidské podoby a panikařil, jak Daylightovi odtrhával oděv ve snaze ovázat jej kolem jeho krvácející hrudi.

Krok za krokem kráčel k Plamínkovi. Každým jeho krokem krev potřísnila zem; každým jeho krokem mohl člověk z jeho nohy slyšet strašlivý praskající zvuk. Jeho netečné oči plně vyjadřovaly, že se jen stěží drží na nohou, ale jeho nohy dál kráčely krok za krokem, aniž by se zastavily.

Kaiser se vší silou plazil a dostal se na místo, kde přistála jeho pistole. Sebral svou zbraň a jen stěží vstal. Napůl klečel na zemi a zamířil hlaveň na přibližujícího se Liolu, ale nedokázal se přimět k tomu, aby zmáčkl spoušť. Liola vypadal, že se jen stěží drží života. Kaiser to dokázal říct a to byl důvod, proč se neodvážil stisknout spoušť. Kdyby ji stiskl, zemřel by Liola okamžitě?

„Liolo... mohl by ses prosím vzdát?” Kaiser pistoli držel oběma rukama. Byla to ta samá zbraň, na kterou byl zvyklý, ale najednou mu připadalo, že vážila snad tunu a že spoušť tížilo několik tun. Tlumeným hlasem prosil: „Už se nepřibližuj, dobře? Vzdej to, dobře?”

Bylo to celkem divné. Podle jeho netečných očí bylo jasné, že jeho vědomí bylo minimálně z poloviny pryč, ani nemluvě o tom, že neměl chápat nic, co mu Kaiser řekl, a teď se choval čistě na základě instinktu. Ale z nějakého důvodu Liola potřásl hlavou a jeho nohy se nezastavily.

„Kaisere... přestaň, Liola už přišel o příliš mnoho krve. Pokud to takhle půjde dál, tak zemře,” zastavil ho Daylight s bledou tváří.

Kaiser viděl Liolovo zkrvavené tělo a věděl to, jinak by neváhal a zmáčkl by spoušť, ale nemohl dělat nic jiného, protože jakmile se k nim Liola přiblíží, byli by to oni, kdy by padli.

Jak Kaiser viděl, že je Liola už skoro u nich, stejně nedokázal zmáčknout spoušť. Místo toho se mu ruka třásla. Vážně se neodvažoval odhadovat, jestli by Liola žil nebo ne, kdyby tu spoušť zmáčkl.

„Daylighte, dokážeš ještě bojovat? Kdybys ho prostě dokázal složit...” zeptal se Kaiser své jediné naděje.

Když Daylight zaslechl Kaiserovu otázku, odstrčil od sebe Plamínka a vstal a pevně řekl: „Žádný problém, moje zranění nejsou tak vážná jako ta Liolova.”

Plamínek byl starostí celý bez sebe. Když viděl třesoucí se tělo svého pána a to, že ten provizorní obvaz nedokázal zastavit jeho krvácení, věděl, že jeho pán na tom není tak dobře, jak prohlašoval.

Daylight zápolil, aby udržel své kopí připravené. To kopí, které normálně mohl používat, jako by bylo součástí jeho těla, teď mohl jen stěží vzepřít, ani nemluvě o tom, aby jej použil na zastavení svých nepřátel. Daylight zrovna přemýšlel o tom, jestli má své kopí odhodit a bojovat holýma rukama, když se drak už rozhodl uchýlit se k bojové taktice boje s holýma rukama: Plamínek proběhl kolem Daylighta a bez jediného slova se sápal po Liolovi s otevřenou pusou, kde byly vidět jeho ostré dravčí zuby.

Ale než se Plamínek vůbec k Liolovi dostal, najednou se s ním střetla malá silueta a odhodila Plamínka několik metrů pryč. Plamínek zlehka dopadl a vypustil ze sebe dračí řev; ale jeho protivník ze sebe vydal ještě zvučnější dračí řev, který dokázal otřást dokonce i Nebesy.

Plamínek byl v šoku a váhavě řekl malé postavě: „Vaše výsosti...”

„Nemůžeš tátu uhodit!” Baolilong stál před Liolou se svýma pažema roztaženýma.

„Baolilongu! Zbláznil ses? To se svýho tátu snažíš zabít?” zakřičel Kaiser se starostí na Baolilonga.

Baolilong našpulil svoje rtíky, jako kdyby mu ukřivdili, a po tvářích se mu koulely velké kapky slz, ale pažemi stále pevně bránil Liolu. Řekl: „Nemůžeš ho uhodit, nebo táta zemře!”

Liola už teď Baolilonga obešel a dál kráčel ke Kaiserovi a Daylightovi. Baolilong byl v šoku a okamžitě Liolu pevně popadl za rukáv a nehodlal jej pustit, ale Liola jenom máchl rukou a Baolilong spadl na zem, v rukách mu zůstal jenom rukáv. Tolik se bál, že se z toho rozplakal a nevěděl, které straně by měl pomoct.

V tuhle chvíli bylo slyšet nezřetelné povzdechnutí.

„Gle, proč bys tohle dělal? Vážně chceš vidět, jak budou bojovat až do smrti.”

Pro Wanyuana už bylo nějakou dobu velmi těžké tu scénu sledovat, ale kdykoli se je snažil zastavit, Gle ho zadržel. Ale jak se na to díval teď, Wanyuan za žádnou cenu nemohl vystát pohled na to, jak se ti tři pokusí navzájem zabít.

„Musíme rozhodnout o vítězi,” řekl Gle nemilosrdně, „boj skončí, jakmile jedna strana přizná porážku.”

„K čertu s tebou! Copak můžeme přiznat porážku? Než abys Liolu zabil ty, tak ho stejně dobře můžu vyřídit svým výstřelem!”

„Kaisere!” zakřičel Daylight překvapeně; nechtěl vidět, jak Kaiser zabije Liolu.

Kaiserův výraz se zdál nečekaně klidný. Choval se uvolněně, když se Daylighta ptal: „Jelikož ani jedna strana není ochotná přiznat porážku, co kdybychom zahynuli společně?”

„Cože?” Daylight na něj bezvýrazně zíral. Nemohl uvěřit, že by Kaiser řekl něco takového. Kaiser nikdy nebyl ten typ člověka, co by řekl něco takového... Daylight trochu váhal, mohlo by to být tak, že měl Kaiser nějaký plán?

„Než abychom nechali Glea sledovat šou, můžeme stejně dobře zemřít spolu, aby ten chladnokrevný chlápek viděl, jak před ním společně zemřou jeho potomek, syn jeho nejlepší kamarádky Susanny a učedník starého Wanyuana. Nevěřím, že mu to svědomí nijak nepocuchá.” Kaiserova tvář byla velmi ponurá, jako kdyby bylo tohle přesně to, co měl v plánu udělat.

„Daylighte, podepři mě k Liolovi. Všechny nás pohřbím ve sněhové vánici. I kdybychom měli všichni zemřít, nebudeme tomu mizerovi dělat žádnou šou.”

Daylight se po Kaiserovi podivně podíval a pevně stáhl obočí. Vážně nechápal, co tím Kaiser myslel. Daylight se na Kaisera skepticky podíval, ale divné bylo, že Kaiserovy oči vypadaly odhodlaně, jako kdyby Daylightovi říkaly, aby mu věřil.

„Rozumím.”

Daylight už nebyl skeptický a pomyslel si, že bude nejlepší Kaiserovi věřit. Veškerou svou silou Kaisera podepřel a pomalu kráčel k Liolovi.

Liola se zastavil; ačkoli nerozuměl, co Kaiser řekl, byl jejich počínáním zmatený. Daylight podpíral Kaisera a bylo nemožné, aby jej napadl; Kaiser se nemohl vrhnout do boje na blízko, takže pro něj bylo mnohem výhodnější držet se co nejdál. Liola bez hnutí stál, celý zmatený, jak zíral na podivné chování těch dvou lidí.

Kaiser už teď věděl, že cokoli řekne, nic nezmění. Zíral Liolovi přímo do očí. Ty líné, oceánově modré oči vypadaly plné odhodlání. Liola se do těch modrých očí podíval a měl pocit, že i kdyby se teď zhroutila nebesa, ty oči by je stále podpírala.

Liola se najednou cítil unavený a padl přímo tam, kde stál. Pokynul Baolilongovi, co stranou brečel. Když k němu Baolilong přiběhl, natáhl k němu ruku a vtáhl ho do svého náručí, jako kdyby se už nestaral, co se stane.

Zdálo se, že Gle, co do teď chladně přihlížel z ústraní, konečně zareagoval. Pomyslel si, jestli by vážně mohli pomýšlet na sebevraždu? Ale jak by Li mohl vědět, co chtěl Kaiser udělat?

„Mohl Kaiser zlomit Liolovu jazykovou pečeť? Ne, nemožné! Nic nemůže zlomit moji pečeť,” řekl Gle tvrdohlavě.

„Samozřejmě že může,” řekl Wanyuan klidně. „Spolupráce mezi přáteli to dokáže.”

Když Gle zaslechl, co Wanyuan řekl, najednou se mu změnil výraz na tváři a jeho mysl zneklidnila ostrá vzpomínka. Přátelé? Ta věc, co ztratil bůh ví před kolika lety? Kdysi dávno on a jeho přátelé také nepotřebovali slova; pohled a úsměv dokázal vyjádřit všechno, co si chtěli říct, ale Susanna jej nakonec zradila a Quisi jej nepřišel zachránit...

Gle strávil okamžik ve svých vzpomínkách, ale probralo ho, když Kaiser použil svou plnou moc. Z nebe začal padat sníh, ale ten sníh nedopadl na Glea nebo Wanyuana, ale místo toho se kupil v kruhu ne víc než půl tuctu metrů kolem Kaisera a ostatních.

Přívaly sněhu postupně přestaly poletovat, ale místo toho do nich narazily se silou blizardu. Kaisera a ostatní to pohřbilo pod sněhem a dle jejich fialových rtů se dalo říct, jak zima pod ním byla.

„Blizard a smrštil ovlivněnou oblast, takže v podstatě soustředil veškerou svou moc do těch pár metrů,” zamumlal Gle. Ačkoli věděl, že tento blizard měl opravdu tu moc poslat je všechny do pekel, nepohnul se. Nevěřil, že by Kaiser a ostatní pomýšleli na sebevraždu.

Když Wanyuan viděl Kaisera a ostatní pohřbené sněhem, zpanikařil. Nejdřív si byl jistý, že Kaiser jen tak plácá, ale teď už si nebyl jistý.

Z obav koktal: „T-tohle...”

Gle se pořád nepohnul, ale jeho tvář víc a víc bledla, jako kdyby to byl on, co stál v blizardu...

„Daylighte, nevadí, když půjdeš napřed.” Kaiserovi byla taková zima, že mu tvář zbledla, ale náladu měl nezvykle klidnou. Po pravdě řečeno vlastně neměl plán a akorát sázel vlastní život; sázel, jestli Gle bude na vlastní oči sledovat, jak se jeho vlastní potomek promění na nanuk.

Daylight s bledou tváří zoufale zakroutil hlavou a dál pokračoval ve své nedodělané práci: zavazování Liolových zranění. Ačkoli za takových extrémních teplot blizardu už Liolovi krev netekla, Daylight to uvážil. Pokud Kaiserův plán opravdu vyjde, tak možná že všichni z nich omdlí. Podle toho, co věděl o Gleovi, si Daylight nemyslel, že by to byl ten typ, co by opatrně zavazoval zranění. Nechtěl vidět, jak Liola přežije tuhle bitvu, jen aby později zemřel na ztrátu krve.

Kaiser se pevně stáhl do sebe a na své zmrzlé tváři vykouzlil úsměv. „Věděl jsem, že nepůjdeš, ty syčáku, co vyrazil do Temný ulice, aby zachraňoval lidi!”

Daylight zvedl hlavu, aby mu úsměv vrátil. Ačkoli měl tvář ztuhlou zimou, jeho úsměv byl stejně zářivý jako vždycky.

Sníh dál padal a už zakryl hlavy všech přátel. Liola smetl sníh stranou a podíval se na tváře svých spících společníků. Pomalu položil své ruce na jejich srdce. Z jeho rukou se vyřinulo slabé Ki, aby ochránilo jejich srdce. Jak cítil, že Kaiserovo a Daylightovo zpomalené srdce bije rychleji a rychleji, Liola se upřímně usmál...





„Pche... bolí mě hlava k***a...”

Kaiser se popadl za hlavu a přetočil se, ale když se přetočil doleva, do někoho narazil, a když se přetočil doprava, také do někoho narazil. Bezmocně otevřel oči a nalevo viděl černé vlasy a napravo modré vlasy.

Skvělé! Vypadá to, že 'nikdo' nebyl obětován. Pak se podíval k nohám své postele a nahý rudovlas držel drobného bělovlase, takže to vypadalo, že nebyl obětovaný ani žádný drak.

„Hmm~” Kaiser ze sebe vydal dlouhý povzdech. Vypadá to, že tu sázku o jejich životy vyhrál.

„Proč jsi riskoval svůj život. Jestli Li zemře, s tebou nemá co dělat.”

Kaisera to překvapilo. Otočil hlavu a uvědomil si, že Gle vlastně v tichosti seděl u stolu v místnosti, otočený k nim všem zády.

„Proč tady najednou sedíš? Mohl jsi mě vyděsit k smrti, víš?”

Kaiser se přehnaně poplácal po hrudi, ale Gle nežertoval jako obvykle. Z Gleových zad sálal chladný pocit a dokonce i Kaiser, co žertoval, i kdyby se měla zhroutit nebesa, se zatřásl. Kaiser o Gleově otázce vážně přemýšlel, což dělal jen zřídka, a kolečka se mu rychle protáčela, jak se snažil vymyslet smysl Gleovy otázky a odpověď, kterou chtěl slyšet.

„Je to můj společník a za žádnou cenu bych ho nikde nenechal,” odpověděl Kaiser, zatímco obezřetně zkoumal Gleovu reakci, ačkoli to z jeho zad bylo těžké poznat.

Gle se hořce zasmál: „Společník?”

Kaiser Gleovu reakci neignoroval. Se zamračením si pomyslel, že to vypadalo, že Gle tím slovem opovrhoval. Takže možná že ho někdo z jeho dřívějších společníků zradil? Ta odpověď byla očividná, byla to Dračí císařovna, Susanna.

„I když ti Dračí císařovna nepomohla, neublížila ti, ne?” řekl Kaiser se zamračením. „Žena chycená mezi svým manželem a starým přítelem je také velmi ubohá.”

Gle byl chvíli zticha a pak naštvaně řekl: „A Quisi. Nikdy se neobjevil, od začátku až do konce, a nikdy mě nepřišel zachránit.”

Kaiser měl najednou pocit, jako kdyby se díval na iluzi a ten člověk před ním vlastně byl stěžující si dítě... ale i kdyby to bylo stěžující si dítě, bylo to smrtící dítě s uzi v rukách, takže mu nemohl jen tak říct, aby si šel hrát.

Kaiser o tom krátce přemýšlel a nakonec se rozhodl říct, jak to viděl on: „Quisiho neznám, takže nevím, co to je za člověka... ale pokud je jako Meinan, tak pravděpodobně dokážu pochopit, proč ti nepřišel na pomoc.”

Gle bezvýrazně zíral a zeptal se: „Proč?”

„Na první pohled se Meinan zdá jako nejnenápadnější člověk v týmu. Když je tu, tak ani moc necítíš jeho přítomnost, ale jakmile je pryč, uvědomíš si, jak moc byl užitečný.” Kaiser se odmlčel a pak se zeptal: „Quisi byl taky takový?”

Gle zůstal zticha.

„Hmm... Já ti povím něco, na co jsem náhodou přišel.” Kaiser se poškrábal po tváři a začal mu vyprávět historku: „Liola a já jsme vždycky byli bez peněz. Všechny naše výdaje plus výdaje za draka platila Anežka. Nevím, kdy k tomu došlo, ale Anežka utratila svoje kapesné do posledního halíře včetně peněz, co dostala od svého bratra. Všechno proto, že Baolilong prostě tolik miloval jídlo.” Kaiser si nezapomněl postěžovat, ale zapomněl na to, že i on sám celkem dost jedl.

„Nevím, kdy to začalo, ale...” Kaiser se znovu poškrábal po tváři, „Meinan pokryl všechny naše výdaje, ale nikdy se o tom ani slovem nezmínil. Kdybych tehdy Anežce neřekl, aby mi dala peníze na půlnoční svačinku, a kdyby mi ona neřekla, že nemá žádné peníze, pravděpodobně bych na to nikdy nepřišel.”

Kaiser se díval na Gleova záda a řekl, jako kdyby byl hluboce zamyšlený: „Mohlo by to být tak, že já jsem na to náhodou přišel a ty nikdy?”

Gle dál zůstával zticha.

Jak se Kaiser díval na Gleovu tvrdohlavou siluetu, dodal: „Barbalis tě zachránil, ale teď se mu žije dobře a dokonce se z něj stal ředitel akademie. Maylee taky šťastně vede grilovací restauraci. Co se týče dcery ďábla, co se pokusil zničit celý svět, byla schopná žít a mít děti...

Jeden zázrak by mohla být náhoda, ale tři zázraky? Jak by mohla být nebesa tak laskavá a pokud byla, nevěřím, že by Dračí císař byl tak laskavý, aby je všechny nevyslídil a nezabil,” zamručel Kaiser.

Gle ztuhl a Kaiserovi se zdálo, že zaslechl nepatrný povzdech. Gle se postavil a aniž by se otočil, řekl pár prostých věcí: „Vy dva máte jenom lehká zranění, ale Li je na tom mnohem hůř. Navíc použil svoje Ki, aby ochránil vaše srdce. Je slabý, takže se o něj postarejte. Za půl měsíce vás pošlu zpět.”

Když Kaiser slyšel, co Gle řekl, spadla mu brada. Zatraceně! Tak jednoduše? Je to skutečnost nebo jenom zázrak...





Gle vykročil z budovy a venku mžilo. Ze ztemnělé oblohy mu bylo nepříjemně. Gle chvíli stál a pak se pomalu vznesl do vzduchu. Prošel mraky a na jeho tělo dopadly oslepující paprsky slunečního světla.

Nemyslel si, že je to světlo příliš jasné a v tichosti se díval na jasné světlo. Zlaté světlo vypadalo jako vlasy jeho dobrého přítele. Nepřítomně zamumlal: „Celý ten čas na mě svítí slunce, ale kdy jsem ti vůbec poděkoval?”

„Promiň, Quisi.”
--------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ Hledá se nevolník... ehm, veřejně prospěšný pracovník ochotný obětovat trochu svého času pro Liolu a Kaisera (a ostatní). 

Co: první čtení překladu a oprava (a možné úmrtí na) blbostí, co v zápalu překladu napíšu. 

Kdo: člověk, který umí česky tak, aby v kapitolách nepáchal ještě větší škodu než už tam je. 

Co z toho budu mít já: víc času na překlad. 

Co z toho bude mít N, ehm VPP: být první, kdo si přečte kapitolu/y. A to možná i s předstihem. 

Proč: Protože se tím zrychlí vydávání kapitol (pravděpodobně) a nebude v nich žádný jed, který by mohl ublížit dalším čtenářům. 

Pokud se najde někdo dostatečně statečný, ať se prosím přihlásí buďto v komentářích, nebo přímo na FB. ~