EGA 2 - extra 5

Povídka 5 – Návrat jisté služebné domů

„Chceš se vrátit zpět do své rodné vesnice?”

Bylo to krátce poté, co se usadily ve vile u černé růže, když Tena řekla Anri něco takového.

„Ano. Vždycky jsem nad tím váhala, ale nakonec se vážně chci jednou setkat se svou rodinou.”

Když zprvu začala bydlet s Anri, také o této záležitosti diskutovaly, ale v té době ještě neměla urovnané vlastní pocity a celou návštěvu odložily. Bylo přirozené, že měla složité pocity ohledně toho, že ji prodali do otroctví, ale časem se s tím dokázala vypořádat.

A jelikož to bylo takhle, Anri měla jen jednu možnou odpověď: „Dobře. Já to tu zvládnu, tak se neboj a jdi.”

Bylo spoustu věcí, kvůli kterým se bude trápit, když tu Tena nebude. Hlavně co se týče domácích prací. Ale pokud to bude jen na chvilku, tak to nějak zvládne, což byl důvod, proč k tomu Anri tak lehce svolila. Přece jenom to nebylo tak, že by sama Anri nedokázala dělat domácí práce, a byla tu i Leonora. A dokonce i malá Lili začala poslední dobou pomáhat v domácnosti, takže Anri soudila, že s tím není problém.

A tak se Anri snažila Tenu vyprovodit, ale sama Tena odpověděla nečekaně: „Ehm... pokud by to šlo, ráda bych tě představila své rodině, paní Anri, ale půjde to?”

„................Ech?”

Kdyby byl v místnosti ještě někdo, pravděpodobně by se to snažil zastavit, ale ať to dopadne jakkoli, v místnosti byly jenom ty dvě.




Byla to malá vesnice, pár dní jízdy v kočáru od města Riemel. Do vesnice skoro nikdo nezajížděl, kromě občasných kupců nebo pastora z Církve posvátného světla. A do této vesnice dorazil luxusní kočár tažený koněm.

Před očima vesničanů, co na to zvědavě zírali, se dveře od kočáru otevřely a vystoupily z něj dvě dívky. Jakmile vesničané spatřili tvář jedné z nich, okamžitě kolem nich v dálce utvořili kroužek.

Důvod byl prostý; její oči zakrývala hranatá černá maska. Spolu s jejími naprosto černými šaty s čarovným vzorem neexistovalo nic podezřelejšího. A nedalo se nic dělat, že byli vesničané ostražití. Kvůli tomu, jak velký dopad na ně ta dívka měla, pohledy vesničanů naprosto ignorovaly dívku, na kterou by se normálně soustředily.

„Ehmm...”

„?...Teno? Nejsi ty Tena?!”

Tena si plaše odkašlala a když si jí vesničané konečně všimli, vykřikli překvapením. Přece jenom to od samého začátku byla malá vesnice a každý znal každého. Všichni si pamatovali na dívku, kterou prodali do otroctví. Jakmile si jí každý všiml, vesničané se k ní jeden po druhém snažili přiblížit. Ale jelikož je přemohla ta podivná dívka vedle ní, nedokázali to a místo toho stáli trochu dál.

„Takže jsi v pořádku, Teno...”

„Ano, Roii.”

Muž v nejlepších letech na Tenu zavolal a s tímhle pobídnutím na ni začali volat i všichni ostatní.

„Díky bohu. Všichni se o tebe tak báli.”

„Babi Muer...”

Stará paní s hůlkou na Tenu promluvila v slzách a i Teniny oči začaly vlhnout.

„Sestři Tenooo!”

„Promiň, Epino.”

Přiběhla k ní dívka zhruba v Lilině věku, objala ji a Tena ji s něžným úsměvem hladila po vlasech.

„.........”

„.........”

A pak padlo ticho.

Všichni vesničané měli radost, že se znovu setkali s Tenou, ale jelikož neustále mysleli na tu dívku vedle, nedokázali se soustředit. Všichni chtěli ten úkol přehodit na někoho jiného a nikdo ta slova nedokázal říct, ale nakonec se ten první muž, jménem Roi, bázlivě zeptal: „Jen tak mimochodem, kdo to je?”

Všechny pohledy se znovu obrátily na dívku, ale ona tam jen prostě klidně stála a nejevila žádné známky, že by ji ta pozornost přemohla.

„Ach, tato osoba je moje paní, paní Anri.”

Vesnicí zavládl zmatek. Když se několikrát střídavě podívali po tvářích maskované Anri a Teny, zatvářili se komplikovaně.

Vesničané věděli, že Tenu prodali do otroctví. Jelikož to navzdory svému ranému věku byla kráska, kdyby byl její pán muž, jeho úmysly by byly jasné a vesničané by vůči němu namířili své nepřátelství. Ale teď byla daným pánem mladě vyhlížející žena a také se zdálo, že ji Tena měla ráda. Tena byla dívka jim blízká a nemohl ji koupit lepší člověk. Normálně by to vesničané uvítali.

Ale...

—Co to kruci bylo za masku?!

O tomhle přemýšlel každý z nich.

Ať už se jednalo o její věk nebo pohlaví, zdála se být tím nejbezpečnějším a nejlepším možným pánem Teny. Ale akorát je na mysli tížila ta maska. Chtěli se zeptat, proč měla na tváři takovou masku. Chtěli se na to zeptat, ale jakmile uvážili, že by to mohlo být nezdvořilé, nakonec to nenadnesli.

Navíc když přihlédli ke kočáru, v kterém přijela, a k šatům, co měla na sobě, nebylo pochyb o tom, že to byla mocná osoba se značnou sumou majetku. Kdyby způsobili její nelibost, bylo možné, že by takovou malou vesnici jako tu jejich rozdrtila... Když uvážili tohle, vesničané nemohli svou otázku vyslovit.

Pravdou bylo, že ta dívka—Anri, byla prostým dobrodruhem Fortery, pod kterou patřila i tato vesnice. A když se pominuly její značné konexe se Svatou Anrinou teokracií, vlastně neměla vůbec žádnou pravomoc. Ale vesničané to neměli jak vědět.

Nakonec vesničané nezmínili Anrinu masku a ty dvě zamířily k Tenině domu.

Když se Tena a Anri rozloučily s vesničany, zastavily se před jedním domem. Dokonce i teď se o ně vesničané v dálce báli, ale ty dvě dívky si toho nevšimly. Ten dům byl útulný, postavený ze dřeva a zdálo se, že od jeho stavby už uběhlo celkem dost času, protože byl na některých místech poničený.

„Tady?”

„Ano, tohle je můj... tohle je dům, kde bydlí moje rodina.”

Tena se nedokázala přimět říct „můj dům”. Obočí měla stažené ve složitém výrazu. Stála tam před dveřmi a zírala na kliku.

„Nejdeš dovnitř?”

„...Já... otevřu.”

Anri ji mírně pobídla a Tena, jako kdyby našla odvahu, pevně sevřela ruku, než ji natáhla, aby otevřela dveře. Ale než tak udělala, ze strany na ni někdo zavolal.

„...........Teno?”

Stála tam blonďatá žena po pětatřicítce, oděná v prostém oděvu. Tvářila se, jako že tomu prostě nedokázala uvěřit, a zírala na Tenu.

„Mami!”

Tena s otevřením dveří váhala, ale zdálo se, že její touha setkat se se svou rodinou byla přece jenom silnější. Tena v slzách přiběhla k ženě a pevně ji objala. Tenina matka byla chvíli celá vyjevená, ale nakonec si uvědomila, že to je skutečné, začala vzlykat a objala Tenu nazpátek.





Jelikož si zbytek rodiny všiml, že se před dveřmi něco děje, šli to také prozkoumat. A když se navzájem v slzách nad tímto zázračným znovushledáním objali, pozvali Anri a Tenu dovnitř.

Tena sedící u stolu jim povyprávěla o svých dosavadních zkušenostech. O tom, jak ji prodali kupci s otroky a jak málem přišla o život kvůli smrtelné chorobě. A když se Tenina rodina doslechla, jak se k Teně chovali, dokud ji neprodali Anri, vhrkly jim slzy do očí.

„Teno... Teno, je mi to líto! Je mi to tak líto!”

Tenin otec sklonil hlavu k desce stolu a omluvil se, ale Tena vyrovnaně zakroutila hlavou.

„To nic, tati. Vím, že kdybyste mě tehdy neprodali, tak bych stejně umřela hlady. A díky tomu jsem se mohla setkat s paní Anri a ostatními, takže... to nevadí.”

Když to Tena řekla, její otec se přes stůl pevně chopil jejích rukou a jak si je přidržel u čela, plakal.

Po chvíli pláče potom sklonil hlavu k Anri.

„Zachránila jste Tenu, že? Moc vám děkuji! Moc vám děkuji!”

„Moc vám děkuji!

„Moc vám děkujeme!”

„Děkuju, paní!”

Její otec, matka, starší bratr a mladší bratr začali Anri s úklonou děkovat.

Anri byla duchem nepřítomná a zatímco bez nějakým zásahů sledovala shledání celé rodiny, srkala přitom čaj. Ale teď, když se všichni začali soustředit na ni, začala zmatkovat a panikařit.

Zvedla hlavu a promluvila k nim: „Vážně to nebylo... nic zvláštního.”

To řekla ve snaze to zlehčit, ale vděčné pohledy rodiny se nezměnily. Zatímco tahle výměna, kdy oni vyjadřovali svůj dík a ona projevovala skromnost, trvala nějakou dobu, nakonec se někdo zeptal na jistou otázku.

„Hele, hele, proč nosíš tu masku?”

„H-hej ty!”

Protože byl Tenin mladší bratr ještě malý, nevinně vyslovil otázku, kterou vesničané nedokázali vyslovit. Jeho matka se ho snažila v panice zadržet, ale bylo příliš pozdě.

„Ptáš se proč? No...”

Anri měla dva důvody, proč nosila masku; zaprvé aby zabránila aktivaci účinku jejích mystických očí a zadruhé, jelikož se bála důsledků toho, že má stejnou tvář jako bůh.

Ale kdyby měla ty věci vysvětlit, musela by se zmínit o svých schopnostech a také o svém vztahu ke Zlému bohu.

Zrovna před chviličkou, když Tena vyprávěla své rodině o svých zkušenostech, představila Anri jako dceru z mágovské rodiny, co momentálně prováděla výzkum v Riemel.

Ale teď bylo příliš složité vysvětlovat pravdu.

„No...”

„No?”

Anri svá slova usekla, jako kdyby je škádlila. Ve skutečnosti se prostě trápila, jak odpovědět. Ale z pohledu nezainteresovaného člověka to prostě vypadalo, že nechala napětí narůstat.

Všichni v místnosti čekali na Anrina slova.

Dokonce se zdálo, že i matka, co se před chvílí snažila zabránit drzosti svého syna, teď byla zvědavá, protože jako zbytek rodiny sledovala Anrin každý počin.

„No...”

„No?”

Jelikož Anri byla svými slovy tak dvojsmyslná, dokonce i Tena, která znala pravdu, zjistila, že se v očekávání naklání k ní.

Jelikož Anri neměla jak vzít svá slova zpět, vyřkla první důvod, co jí přišel na mysl: „Protože je to super?”

Když ostatní zaslechli tuhle odpověď po takovém natahování, všichni kromě nejmladšího chlapce přepadli údivem.




„Jsi si jistá? Nebylo by dobré, kdyby ses zdržela déle?”

„Ne, to je v pořádku. Kdybych zůstala déle, jen by se mi těžko loučilo, takže...”

Když se Tena rozloučila se svou rodinou, která je ve své neochotě se rozloučit zvala k delšímu pobytu, Anri se Teny zeptala na tu otázku.

„A taky, můj domov zrovna teď... je ve vile u černé růže.”

„...Aha. Tak dobře.”

Po těch posledních slovech se na vracející se kočár sneslo něžné ticho.
-------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>