KNM - kapitola 73

Kapitola 73 – Rytíř stříbrného měsíce

„Kaisere.”

Tenhle výkřik Kaisera, jenž se soustředil na malbu magickými živly, tak vylekal, že Mona Lise v jeho rukou najednou přibyl knírek. To ho tak naštvalo, že se popadl za vlasy a otočil hlavu, aby zařval: „Co to kruci, máte ponětí, kolik je hodin, proč tady uprostřed noci tak nahlas řvete?”

Meinan, Anežka a Daylight stáli všichni u dveří s bledými, hrůzou naplněnými tvářemi, jež signalizovaly špatné zprávy. Dokonce i vždy odhodlaný Daylight měl stažené obočí.

Když Kaiser viděl, že tu byl dokonce i Daylight, věděl, že se něco rozhodně pokazilo. Zatímco Meinan nebo Anežka by udělali něco tak nudného, jako aby ho v noci probudili kvůli záchodu, Daylight by takový vtípek nikdy neudělal. Kromě toho jejich výrazy rozhodně nebyly hrané.

„Fajn, co se stalo tentokrát?” zeptal se Kaiser trochu bezmocně. V duchu už věděl, že to nejsou žádné obyčejné špatné zprávy.

Všichni tři se po sobě konsternovaně podívali a pak konečně v tichosti ustoupili stranou a odhalili za sebou muže oděného v podivné černobílé dlouhé róbě se zlatými brýlemi a přísným výrazem na tváři. Na tváři tohoto čaroděje, co se vždycky bez výčitek svědomí smál, to byl vzácně viděný výraz.

„Ah-ha, dokonce tu je i Mizerui...” zasténal Kaiser, jak se chytil za hlavu. Za těchto okolností už věděl, že to mělo co dělat s tou jistou osobou – tím chlápkem se stříbrnýma očima. Od samého začátku, co Kaiser Liolu znal, nikdy neviděl, že by se Štěstěna na Liolu usmála.

Mizerui si povzdechl a jeho přísný výraz mírně polevil. Rozpažil ruce a zdráhavě řekl: „Jo, dokonce i já jsem tady, takže víš, že to je vážné.”

„Jak vážné?” zeptal se Kaiser najednou s očekáváním: „Podrobili si Aklan?”

Zatímco Meinan na Kaisera elegantně zíral, Mizerui pozvedl obočí a zakroutil hlavou.

Kaiser se dál zatvrzele vyptával: „Tak Miluova armáda dorazila do Obchodní aliance?”

Tentokrát Anežka nafoukla tváře.

Když Kaiser viděl tu Mizeruiovu tvář s výrazem „evidentně to víš”, konečně přestal sám sobě nalhávat a zasténal: „Dobrá, dobrá, co je teď s Liolou?”

Mizerui neodpověděl přímo, ale místo toho promluvil, jako kdyby se to týkalo někoho jiného: „Dračí císař konečně ohlásil svého nástupce. Čtvrtý princ Liola, jenž se zrovna vrátil, je teď Korunním princem.”

„Korunním princem?” Kaiser se najednou vypružil do pozoru. Se zakaboněnou tváří se zoufale snažil rozpoznat úmysly Dračího císaře. Jak si mohl svého předpovězeného vraha, svého syna, nechat po svém boku a dokonce jej prohlásit za svého dědice? Jak by tohle mohlo... pokud si Dračí císař nebyl na sto procent jistý, že dokáže Liolu zcela ovládnout.

Kaiser náhle zvedl hlavu, chtěl svým společníkům sdělit své spekulace, ale ti tři už na něj znepokojeně hleděli. Kaiser si konečně uvědomil, že své myšlenky bezděky zamumlal nahlas.

„Zrovna jsem se ty zprávy doslechla od mámy a než jsem měla vůbec šanci si s vámi promluvit, narazila jsem na Mizeruie.” Anežka se odmlčela a pak váhavě řekla: „Slyšela jsem, že Dračí císař dokonce Liolovi udělil titul rytíře Stříbrného Měsíce, mohli se udobřit?”

„Stříbrný Měsíc?” vyhrkli Kaiser a Daylight unisono.

„Jo,” vložil se do toho Meinan. „Můj otec obdržel stejnou zprávu. Povídá se, že Liola během svého rytířského posouzení vylekal celý dav lidí, když porazil deset zlatých rytířů Dračí říše, a tudíž se stal novou postavou řádu X na světě. Dračí císař mu na místě dal titul Stříbrného Měsíce.”

„Deset zlatých rytířů, z nichž devět bylo vážně zraněných, tři z nich skoro zemřeli. Jediný člověk s lehčími zraněními byl Cappuccino,” prohlásil Mizerui klidně.

Všichni se zamračili a Anežka se koktavě zeptala: „S-skoro zemřeli? To není možné, Liola by nikoho nezabil.”

Mizerui očima krátce po všech přeletěl. „Možná že Liola by to neudělal, ale pohyby Stříbrného Měsíce byly všechny smrtící.”

Meinan se odmlčel a okamžitě spatřil zachmuřené tváře Kaisera a Daylighta. Ti dva evidentně znali odpověď. Zmateně se svých společníků zeptal: „Jaký zvláštní význam má 'Stříbrný Měsíc'? Co to má co dělat s Liolou?”

Kaiser se podíval po Meinanovi a zakabonil se, jako kdyby nebyl ochoten o tom jménu mluvit. „Stříbrný Měsíc... je Liola; bylo to Liolovo jméno, když byl vrahem.”

Meinan a Anežka byli oba zmatení. Ale i tak, co z toho?

„Mě se jméno Stříbrný Měsíc nelíbí.” Daylight se zamračil a váhal, jestli má promluvit: „Můj mistr o Stříbrném Měsíci mluvil. Byl to nejlepší vrah. Kdykoli lidé ze světa bojových umění zaslechli jeho jméno, zbledli. Nezáleželo na tom, kdo byl jeho cílem, on nikdy nezaváhal a vždycky smrtelně zaútočil. Někteří lidé říkali, že neměl vůbec žádné srdce.”

Kaiser se zamračil. „Jo, dokonce i můj záludný prapradědeček řekl, že i když byl jeho loutkař, nechtěl se Stříbrnému Měsíci podívat do očí, protože měl pocit, jako kdyby se ani nedíval do lidských očí...”

„O čem to mluvíte?” zeptala se Anežka zaraženě. „To mluvíte o Liolovi? Proč mi přijde, že mluvíte o někom jiném.”

„Ne, Liola není Stříbrný Měsíc,” řekl Kaiser pevně, „už jím není.”

Daylight vážně přikývl. Jelikož byli na druhém světě, nikdo nechápal lépe než on a Kaiser, jak moc se Liola lišil v porovnání se Stříbrným Měsícem.

„Možná že už jím zase je,” řekl Mizerui zlehka.

Kaiserovi a Daylightovi se najednou rozšířily oči a zahlíželi na Mizeruie. Navzdory tomu, jak tichý jeho výrok byl, nezměrně je to šokovalo. Ti dva zas a znova otevírali ústa, ale nevyšlo z nich žádné slovo, zvlášť když se v Mizeruiových očích zračilo hluboké sebeobviňování a smutek. Na ty dva padlo neblahé tušení.

„Co přesně se Liolovi stalo?” prolomil ticho Meinan. „Nehledě na to, co se stalo, musíme aspoň vědět, co to bylo, abychom mohli vymyslet plán.”

„Byl jsem nedbalý,” povzdechl si Mizerui. A pak řekl provinile: „Nejdřív chtěl Dračí císař použít hypnózu, aby Liolu ovládl, ale já jeho plán odhalil a Liola se vrátil ke svému starému já. Myslel jsem si, že pokud bude bdělý a bude mít u sebe dračí přívěšek, tak Dračí císař nebude mít jak jej ovládnout. Kromě toho jelikož se zdálo, že Miluo byl připravený dělat potíže, šel jsem pomoc Quisimu s pátráním, takže jsem opustil Dračí kontinent...”

„Nikdy mě nenapadlo... že by Dračí císař vlastně použil magickou moc. Dračí přívěšek měl moc vzdorovat pouze moci Dračího císaře, ale vůči někomu jinému byl bezmocný. Zapomněl jsem, že Liola není s magií obeznámený, takže možná neměl podezření, že proti němu někdo používá magii. Nakonec...”

Výrazy všech se změnily. Ale Kaiser zjistil, že ho to vůbec nepřekvapuje. Možná že když zaslechl titul rytíře Stříbrného Měsíce, už to odhadl; kdyby nebyl pod jejich kontrolou, proč by Liola vynášel na povrch jméno, jemuž se snažil vyhnout jako moru?

Ale Kaiser se s posledním vláskem naděje zeptal: „Ovládli ho?”

Mizerui neodpověděl, ale místo toho se zamračil, dokud se těch osm očí, co na něj zíralo, skoro nepropálilo jeho róbou, a teprve pak nejistě řekl: „Mělo by to tak být, ale jeho situace je možná trochu vážnější...”

„To si na nás nevzpomíná?” zamračil se Kaiser. Když už k tomu došlo, jediné, co teď mohl dělat, bylo ujasnit si situaci a vymyslet plán.

„Vzpomíná si. Vzpomíná si na mě, na tebe a na všechno, co se stalo,” odpověděl Mizerui výmluvně, jako kdyby si myslel, že to není nic dobrého.

„Ovládají jenom jeho tělo?” Kaiserovi polevilo obočí. Pokud to bylo takhle, tak by všechno bylo mnohem jednoduší.

Mizerui najednou utichl. Tohle ticho jim připadalo jako těžké závaží na srdci, dokud už to Kaiser nemohl dál vydržet; najednou vyskočil a zakřičel: „Mizeruii! Nezajímá mě, o čem přemýšlíš. Rychle a jasně mi řekni, co se stalo.”

„Problém je, že nevím, jak ti to mám říct!” zakřičel Mizerui náhle a všechny to omráčilo. Ještě nikdy neviděli, aby Mizerui takhle ztratil sebeovládání, a zdálo se, že dokonce i samotného Mizeruie to překvapilo. Pevně si skousl ret a i jeho tvář byla napjatá. Jeho jinak nedbalý přístup se teď proměnil na nepřístupný chlad.

„Mizeruii, n-nebuď naštvaný. Jen se o Liolu vážně bojíme. Už jsou to skoro dva týdny a on se ještě nevrátil. A teď ještě ta zpráva, že ho ovládají, vážně o něj máme starost...” Anežčiny oči byly plné slz. Jak mluvila, hlas se jí víc a víc zadrhával.

Když Mizerui slyšel, co Anežka řekla, jeho stažená tvář se trochu uvolnila. Povzdechl si: „Promiň, vážně nevím, jak mám tu situaci popsat. Neztratil paměť a ani neplní jednoduché úkoly, jako kdyby ovládali jeho tělo. Ale opravdu teď Dračího císaře poslouchá a nikdy se o vás nezmínil.”

Mizerui se na chvilku odmlčel a pak váhavě pokračoval: „Ve skutečnosti když jsem zjistil, že je něco špatně, jen jsem ho pozoroval a nikdy jsem s ním nemluvil. J-já...”

„Nechceš se k němu přiblížit?” dokončil Daylight jeho myšlenku. Všichni včetně Mizeruie se na něj obrátili. V klidu prohlásil: „Je to neexistující existence až do toho bodu, kdy ho člověk ani nemůže nazvat chladným. V jeho očích není žádný chlad nebo bych měl spíš říct, že v jeho očích není nic. Jsou to takové 'voidové' oči. Už se nechová jako živoucí člověk, ale spíš jako socha. Hýbající se socha, ke které se nikdo nechce přiblížit, ani nemluvě aby na ni promluvil.”

Když si Mizerui vyslechl takový popis, zdálo se, že se v jeho očích zračilo překvapení. Tohle byl opravdu pocit, který teď z Lioly měl.

„Tohle je popis Stříbrného Měsíce.” Daylight byl chvíli zticha a pak pokračoval: „Tohle říkali lidé z druhého světa, co viděli skutečného Stříbrného Měsíce.”

Ve skutečnosti si tohle Yulie vyslechla od Yandi. Tahle slova tehdy Daylighta celkem šokovala. Myslel si, že Liola je už tak dost chladný, ale teprve, když si vyslechl Yulii, zjistil, že se Liolův chlad o hodně zlepšil. Alespoň byl spíš jako živoucí člověk než socha.

„Hýbající se socha?” Meinan se zamračil, jak se snažil si představit, jak Liola vypadal. Ale rozhodně nedokázal přiřadit oči prázdnoty a hýbající se sochu k člověku.

Ačkoli Kaiser si Yandina slova nevyslechl, ze všech Liolových společníků byl první, kdo Liolu viděl. Ačkoli tehdy už Anis Liolu 'zosobnila', jeho očím stále chybělo kolísání normálního člověka; a proto si dokázal představit, jak by vypadala chodící socha.

„Pojďme toho chlápka přivést zpět. Pokud je to dílem magie, tak možná najdu způsob.” Ačkoli Kaiser řekl tohle, vůbec se necítil sebevědomě. Navzdory svému pokroku v magii se pořád specializoval na útočnou magii. Ani v nejmenším nechápal magii, co ovládala lidi. Ale když viděl tváře všech ostatních, prostě do toho skočil po hlavě a řekl to.

Všichni přikývli. Po pravdě řečeno, za poslední týden se všichni strašně báli. A teď, když tu špatnou zprávu dostali, bylo jejich odhodlání přivést Liolu zpět silnější než kdy dřív.

Mizeruiův výraz se najednou změnil a honem je zastavil: „Ne, nemůžete jít...” Než to vůbec stačil dopovědět, všichni se po něm podívali odhodlaným pohledem, jako kdyby se snažili říct „nesnaž se mě zastavit”.

Mizerui cítil, že se na něj žene vážný bolehlav. Netrpělivě přecházel tam a zase zpátky, zatímco si svými tenkými prsty neustále ťukal do čela v naději, že vymyslí dobrý způsob, jak Liolu přivést zpátky. Ale nehledě na to, jak moc o tom přemýšlel, neviděl ani tu nejmenší možnost, jak by mohli Liolu odnést z neustálého dohledu Dračího císaře.

Mizerui si povzdechl: „Ne...” Když viděl jejich oči a jejich neochotu se vzdát, Mizerui okamžitě dodal: „Alespoň ještě ne teď.”

„Je nemožné, abyste Liolu odvedli z Dračího kontinentu; dokonce ani já s teleportací jsem to nesvedl. Dračího císaře nesmíte podceňovat. Zaručuju, že jakmile vkročíte na Dračí kontinent, nebudete mít šanci k útěku. Myslím, že Dračí císař dokonce doufá, že se za ním vydáte, aby vás mohl chytit a vyhrožovat tak Quisimu a červené velitelce,” řekl Mizerui, jak se díval na Meinana a Anežku, a jejich výrazy se opravdu změnily.

„Tak půjdeme já a Kaiser. I kdyby nás chytil, nemůže nás použít k vydírání. A možná že když se s Liolou setkáme, tak ho dokážeme probrat,” řekl Daylight odhodlaně.

Tuhle možnost začal zkoumat dokonce i Mizerui. Když o tom chvilku přemýšlel, zvedl hlavu a podíval se po Kaiserovi a Daylightovi. „Jste si jistí, že toho nebudete litovat? Pokud vás Dračí císař chytí, dokonce ani já nebudu mít jak vás zachránit. Můžete skončit ve vězení nebo na mučidlech nebo dokonce mrtví...”

Kaiser protáhl tvář a pak zamumlal: „Pravděpodobně to budou všechny ty možnosti. Nejdřív nás hodí do vězení, béé, doufám, že mají decentní vězeňské jídlo. Pak nás budou vyslýchat a mučit... Jaké mučení použijí? Bičování, trhání nehtů, žhavá cejchovadla, pomalé sekání, béé, ale co vůbec chtějí vědět? Já nic nevím, takže jim nemůžu nic říct a tím pádem rozhodně skončím mrtvý. Jakpak asi zemřu... Doufám, že ne to, jak člověka zahrabou do písku, pak mu odseknou vršek hlavy a nalijí mu dovnitř cement; to by byla hrozná smrt. Nechat se roztrhat koňmi taky nebude o moc lepší. V tom případě bude možná nejlepší nechat si setnout hlavu...”

„K-kaisere...” zarazil vyjevený Daylight Kaisera, aby dál nepokračoval.

Mizeruiovi také po zádech stékal studený pot. Kaiser naštěstí nebyl vrchním žalářníkem v Dračí říši, jinak by i on vážně rozvažoval své vlastní mise v přestrojení. S hořkým úsměškem řekl: „Takže nejsi ochotný jít?”

„Jdu! Copak mám vůbec na výběr?” odsekl Kaiser a pak hrubě dodal: „Nevěřím, že by ti stereotypní rytíři dokázali vymyslet intenzivnější mučení. V nejhorším případě mě rozsekají nebo stáhnou z kůže. Já, Kaiser, se ničeho nebojím!”

„Kaisere, jdi zachránit Liolu.” Anežka Kaisera pohnutě popadla za ruku a slíbila s vážnou tváří: „Anežka se rozhodně naučí jak šít. Až na to přijde, rozhodně tě budu schopná sešít na kompletního Kaisera.”

„K čertu s tebou...”

Meinan ztěžka kývl. „Hm, taky nebude záležet na tom, jestli tě stáhnou z kůže. Kreslení mi jde a rozhodně ti na tvoje zkrvavené svaly nakreslím super pohlednou tvář.”

„Vy dva...!”

Kaiser, s ošklivým výrazem na tváři, pozvedl svou obrovskou pistoli a přiblížil se k těm dvěma. Meinan a Anežka okamžitě vběhli za Daylightova záda.

Daylight v postavení „živého štítu” nevěděl, co má dělat. Kaiser byl teď tak naštvaný, že najednou šel do druhého extrému a vybuchl smíchy.

Kaiser řekl upřímně: „Taky vím, jak grilovat. Chcete vyzkoušet, jaký to je pocit nechat se uvařit dělem? Mělo by to být moc zábavný. Víte, moje dělo s bílým plamenem dokáže v mžiku uvařit celé tělo; křupavé na povrchu, měkké uvnitř a dokonce i kosti budou dost měkké na to, aby se daly žvýkat. Tsk, tsk, slyšel jsem, že mužské maso je tuhé a ženské se rozplývá na jazyku.”

Meinan s bledou tváří polkl, když si představil, jak někdo žvýká jeho maso. Na druhou stranu Anežka se užuž chtěla rozplakat a její tvář byla plná lítosti: „K-kaisere, my jsme jenom žertovali!”

„Příliš pozdě...” zasmál se Kaiser zlovolně a pak k těm dvěma kráčel blíž a blíž...

„Dobrá, přestaň si hrát, nezapomínej, že Dračí císař má Liolu pořád v držení.”

Daylight vážně přerušil ty tři v jejich zápalu. Jak uslyšeli o Liolovi, ti tři utichli a všechny pohledy se vrátily k Mizeruiovi. Daylight se po něm vážně podíval a pevně řekl: „Musíme ho jít zachránit.”

„Samozřejmě, my čtyři ho musíme jít zachránit.” Meinan obzvláště zdůraznil slovíčko „čtyři”.

„Ty a Anežka nemůžete...”

„Samozřejmě že můžeme!” přerušila Anežka Mizeruie. „Pokud půjdu aspoň já, tak můžeme použít černou díru k útěku.”

„Nebo použít černou díru k sebevraždě,” dodal Kaiser se zahořklým pohledem.

Anežka se rozpačitě dotkla své hlavy. „To je poslední možnost.”

Meinan také v klidu řekl Mizeruiovi: „Já musím jít. Pokud je z Lioly opravdu tak necitelný člověk, jak jsi řekl, tak nás pravděpodobně napadne. Věřím, že nikdo z nás se rychlostí nemůže Liolovi rovnat, takže ho může zarazit jedině můj sdružený štít. A potom můžeme popřemýšlet o způsobu, jak ho navrátit ke smyslům.”

Mizerui se zamračil; zdálo se to jako rozumný plán. I kdyby neměli na výběr a museli Liolu strčit do černé díry, bylo by to lepší, než ho nechat po boku Dračího císaře. Ale jak by mohl ty čtyři propašovat do paláce, aby se s Liolou setkali? Mizerui tu otázku bezděky řekl nahlas.

„Ach, někdo by nám mohl pomoct.” Kaiserova tvář se roztáhla do úsměvu. Když viděl Mizeruiův skeptický pohled, dodal: „Jsou tam lidé, kterým rozhodně můžeme věřit. Dokonce mohu zaručit, že budou chtít, aby se Liola vrátil ke svému starému já. A kvůli tomu by se dokonce postavili i Dračímu císaři.”

„Kdo?”

Kaiserovy oči se zalily světlem. „Lanski a Jasmína.”
----------------------------------------------

překlad: Tadomi

kontrola: Darvit

<Předchozí>...<Následující>