EGA 2 - extra 8

Povídka 8 – Jistý nesmrtelný komorník

„.............Haa.”

Na pátém podlaží Chrámu Zlého boha si božská Anri povzdechla. Pak přejela prstem po okenním rámu. Byl tam prach. Svým způsobem by se dalo říct, že to je očividný výsledek, ale dříve tu nebývalo tak prašno. Důvodem bylo, že spolu s lidskou Anri odešla i Tena.

„Tohle je závažná situace.”

Ze všech životních nezbytností bylo „ošacení” stále v pohodě. Protože se její šaty s černými růžemi automaticky a pravidelně čistily, ani nemluvě o praní prádla, nemusela se ani převlékat.

Ale „jídlo” a „přístřeší” bylo něco úplně jiného.

Pokud si člověk nepřipravil jídlo, žádné neměl. A Anriny kuchařské schopnosti bohužel nebyly tak skvělé. Její jídlo nebylo špatné, ale také nebylo nijak zvlášť dobré.

Nebylo třeba ani zmiňovat dva další přítomné bohy.

Příslušníci božské rasy se od samého počátku živili vírou a nepotřebovali jíst jako ostatní stvoření. A jelikož nepotřebovali jíst a ani nebyli tak vrtošiví, aby se z rozmaru učili vařit, neměli žádné kuchařské schopnosti, o kterých by se dalo mluvit. Museli by mít nějakou motivaci nebo nutkání získat schopnosti na to, aby vytvořili něco, co ani nepotřebovali. Což znamenalo, že neměli důvod jíst. Jedinou výjimkou bylo potěšení.

Přirozeně chtěli jíst výborná jídla kvůli potěšení. Ale Tena, co taková jídla připravovala, teď byla pryč, takže jejich strava byla srdceryvná. Samozřejmě tu stále byla ta možnost, že by prostě nejedli. Ale když už jednou okusili požitek jídla, bylo těžké se ho vzdát.

A nejenom to. Sice byli v Chrámu Zlého boha, ale když v něm nikdo neuklízel, přirozeně se tam nahromadil prach. Poté, co se Anri stala božstvem a zlomila tu svou kletbu, dokázala zase používat koště. Ale to neznamenalo, že se potají nevypařila, když došlo na úklid obrovského chrámu.

Dalo se říct, že obytná část Chrámu Zlého boha sestávala z pátého nadzemního podlaží a 31. podzemního podlaží, ale i jenom tato dvě místa tvořila celkem rozlehlou oblast. Dokonce i Teně by přišlo nemožné se o tak velký prostor starat. Tak jak to potom zvládala...? Odpověď na tuto otázku zněla: protože to byla pořád kobka. S pomocí schopnosti Tvorba kobky bylo to místo možné uvést do původního stavu. Výměnou za manu. Ačkoli se nedalo říct, že tento efekt bylo nemožné replikovat božími pravomocemi, boží pravomoci měly tu nevýhodu, že byly příliš mocné a těžko se umírňovaly. Přece jenom to byly schopnosti v podstatě užívané na vládu nad světem.

„Na programu dnešní schůze je náš upadávající životní standard.”

„No, mě to nevadí, ale...”

„Já nemám co mluvit, ale nevybrala sis na to špatné bohy?”

Tři bohové seděli kolem kulatého stolu a započali tuto směšnou schůzi.

„No, musím říct, že nejsem proti zlepšení jídla, jo. Tvoje jídlo není zlý, ale není ani nijak dobrý.”

„Souhlasím s ním.”

Anri to samozřejmě sama dobře věděla, ale nepřišlo jí vtipné, když jí to řekli takhle přímo do tváře.

A tak se s nimi dohadovala: „Flákači si nevybírají. Proč se teda vy dva o něco nepokusíte?”

„To nejde.”

„Nemožný.”

Anbaal a Sophia to okamžitě zamítli. Dokonce ani Anri si nemyslela, že by měli byť jen jeden atom kuchařského umění. Jen to chtěla říct. A kvůli tomu se s povzdechem stáhla.

„No? Co teď budeme dělat? Vždycky sem z démonického území můžu dotáhnout pár lidí, co zvládají domácí práce, ale...”

„Bude lepší, když se něčeho takového zdržíš. Kdybychom tu měli nové lidi a démony, mohly by z toho vzniknout problémy.”

„Myslíš?”

„Jo. Přece jenom je tu ta divná situace, kdy všichni tři vládci světa spí spolu pod jednou střechou...”

Anri se Sophiou souhlasila. Jen velmi málo lidí vědělo, že Sophia a Anbaal bydleli v Chrámu Zlého boha. Kdyby se ta informace dostala do světa, do Teokracie by mohli dokonce vtrhnout ostatní země, aby si ji zajistili pro sebe.

„Což znamená,” pokračovala Anri, „že je to o tom, kdo z lidí tady bydlících zvládne dělat domácí práce.”

Když uvážili, že jejich účelem bylo zamezit se těm nepříjemným informacím dostat ven, přirozeně to z možných kandidátů vylučovalo i věřící, cizince, lidi a démony z třetího nadzemního patra níže. Což přirozeně znamenalo, že jejich výběr byl extrémně omezený. Jakmile jste vyloučili trojici, co z chrámu odešla spolu s lidskou Anri, jedinými zbývajícími kandidáty byli etapoví netvoři v kobce.

„Vnee.”

„V žádném případě.”

„S tím svým velkým tělem... A vždyť je to čtvernožec.”

Dokonce neměli ani personál, z kterého by mohli vybírat. Samozřejmě nebylo možné, aby dvacetimetrový černý drak Vardneel dokázal vařit a uklízet.

„Brnění Anril.”

„Pořád nejde.”

„Vyvozuji to samé.”

To samé platilo o pětimetrovém orichalkovém živoucím brnění. Bylo trochu lepší než Vardneel, protože mělo alespoň správný tvar, ale na domácí práce bylo vážně příliš velké. Navíc nemělo žádnou osobnost, takže vaření a podobně pro něj bylo nemožné.

„...Císařská smrt.”

„...No ano, přinejmenším na jeho velikost se nedá stěžovat, ale...”

„...Myslíte, že to zvládne?”

Teď už jim zbýval jenom poslední netvor v kobce. Anri, Sophia a Anbaal si ho v duchu vybavili. S jeho velikostí nebyl žádný problém, protože byl stejně velký jako lidé a démoni. Jeho tvar byl také v pořádku, protože to byl humanoid. Ale co se týče toho, jestli si mysleli, že dokáže vařit a uklízet, o tom ti tři bohové vážně neměli ani ponětí.

„Každopádně se ho pojďme zeptat.”

S těmi slovy se Anri rozhodla, že sem Císařskou smrt zavolá.





„Takže dobrou chuť.”

„...Jo.”

„...Hm.”

„...D-dobrou chuť.”

Ti tři bohové byli naprosto přemožení tím pohledem před sebou. Jen při pohledu na to, jak byly ty různé chody pečlivě připravené, se zdály chutné. To samo o sobě bylo dobré. Ale byli v příšerném šoku, že tohle všechno připravil nemrtvý, co v podstatě vypadal jako kostlivec. Obzvláště šokovaná byla Anri. Když si uvědomila, že s ním v tomto ohledu prohrála, rozdrásalo jí to srdce.

„Mňam.”

„Celkem dobré.”

„Výborné, že?”

A chuť jídla nijak neshodila jeho vzhled.

„Jsem pokorně přešťasten.”

Císařská smrt se uklonil s tak vybroušenými pohyby, že jim na mysl vytanul obraz šikovného komorníka. Nejenom to, ale od začátku až do konce veškerou svou pozornost upíral na Anri. Ačkoli naservíroval jídlo Sophiy a Anbaalovi, nebylo to nic jiného, než zachování Anriny důstojnosti. Veškerá jeho loajalita patřila pouze a jenom Anri.

Když bychom uvážili jeho historii, dá se říct, že bylo obdivuhodné, že na Boha světla prostě nezaútočil.

„Prosím, svěř mi i úklid.”

S tímhle Císařská smrt natáhl paže k volnému prostoru v místnosti.

„Předstupte, mí přívrženci.”

V reakci na povolání císaře Nemrtvých se na místě objevilo spoustu nemrtvých.

„Tak, mí přívrženci. Vyleštěte každý koutek a zákoutí. Pro dobro paní Anri.”

Po těch slovech nemrtví kdo ví odkud vyprodukovali košťata a prachovky a bez ohledu na zaražené bohy se okamžitě rozprchli uklízet. Velký Chrám Zlého boha byl vyčištěný neuvěřitelnou rychlostí z moci množství.

Kostlivci košťaty zametali podlahu. Přízraky čistili hadříkem zdi. Celé to bylo tak neskutečná podívaná, ale s výsledkem nebyl žádný problém. Za méně než okamžik bylo celé páté nadzemní a třicáté první podzemní patro bez jediného smítka a zářilo čistotou, jako kdyby ho zrovna postavili.

„Co říkáte?” řekl Císařská smrt hrdě.

Anri dokázala ve svém omráčení jenom zakývat hlavou nahoru a dolů.

„Nejenom toto. Také mi dovol přijímat hosty a předávat zprávy, spravovat tvůj denní program, zařizovat obranu, spravovat finance a všechny ostatní vedlejší práce.”

„A-aha...”

Proč se tento vznešený Nemrtvý císař chlubil svými schopnostmi v domácích pracích...? Nebo tak alespoň v duchu přemýšlela, ale Anri stejně přikývla.

Jen tak mimochodem, tak zoufalý byl z toho důvodu, že jako závěrečný netvor neměl co na práci.

„Tak prosím pokračuj v dobré práci.”

„Rozumím! Budu ti sloužit celým svým tělem a duší!”

Císařská smrt potlačil své citové rozechvění a zdvořile a úhledně sklonil hlavu v dokonalé úkloně.




Toto byl okamžik, kdy se zrodil Císařská smrt, „závěrečný netvor na 31. podlaží” a „komorník”.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

~ A tímto končí Sága o Anri... ~