Kapitola 7 – Plány jistého papeže
Svatá Anrina teokracie.
Byl to mladý náboženský národ vytvořený z jednoho cípu království Fortery a tento národ měl dva symboly.
Jedním byl chrám lomeno kobka, Svatá země Zlého boha. Při svých pěti nadzemních a třicet a jedním podzemním podlažím to byl masivní labyrint, kde každý den dobrodruhové riskovali své živ—... riskovali své peníze.
I po závěru Války tří bohů počet vyzyvatelů nedošel konce.
Přece jenom ta kobka byla pro dobrodruhy šance, jak rychle zbohatnout. Nejenom že se v této kobce nacházely mnohé poklady, ale kdyby porazili pána kobky, vedlo by to k ještě větší slávě a jmění.
Vysoký zisk přirozeně doprovázelo vysoké riziko, ale tato konkrétní kobka se holedbala tak vysokou bezpečností, že tam do dnešního dne nezemřel jediný člověk. Zároveň to také byla nejtěžší kobka na světě.
V důsledku toho, že Bůh světla a Bůh temnoty rozkázali svým příslušným rasám, aby si tu kobku podrobili, její sláva nebo možná nechvalná proslulost vyletěla až do oblak. Teď se tu scházeli dobrodruhové z celého světa, aby se ji pokusili podrobit.
Samozřejmě by se dalo říct, že pro kupce a hostinské v okolí chrámu tento dav znamenal výdělek.
A tak Svatá Anrina teokracie, jejímž hlavním průmyslem byl turismus, abnormálně rychle pokračovala ve svém rozmachu.
Co se týče toho druhého symbolu—
„AAACH! Paní Anri! Náš bože! Prosím, vyslyš naše modlitby!”
Blonďatý mladý muž v luxusním rouchu klečel ve vášnivé modlitbě. A ten, k němuž se modlil, byla socha božího patrona národa, Zlý bůh Anri. No ano. 'Socha'. Ne samotná osoba.
Ten muž v modlitbě klečel před sochou Zlého boha Anri. Protože v této zemi nebylo nezákonné uctívat modlu, modlení k soše nebylo nic tak zvláštního. Ale problémem byla velikost té konkrétní sochy.
Její výška soupeřila s výškou pětipatrového chrámu vedle ní. Byla to socha rychle postavená v papežově zapálení, Obrovská socha Anri.
Jen tak mimochodem to není třeba ani zmiňovat, ale ten muž, co se k té soše momentálně modlil, byl přesně ten papež, co ji postavil. Každé ráno a každý večer této soše bezpochyby nabízel svou modlitbu.
Tato socha byla ohrazená plotem a přibližovat se k ní bylo přísně zakázáno. Byl to přímý rozkaz od samotného Zlého boha Anri a dokonce ani papežovi nebylo dovoleno se přiblížit k nohám sochy. Jelikož Obrovská socha Anri byla vytesána podle Anri oděné ve svých šatech s černými růžemi, kdyby se postavili k nohám sochy, dostalo by se jim celkem pěkného výhledu. Protože papež opatrně napodobil i ten nejmenší detail.
„Fuu, každé ráno, kdy se mohu pomodlit k paní Anri, je tak osvěžující. Huhu, postavit tuto sochu bylo správné rozhodnutí.”
Jak si papež stíral pot, pochválil se.
Jak řekl, národní přijetí této sochy bylo nesmírně pozitivní. Celá země byla od samého začátku shromáždění oddaných věřících, takže je konstrukce sochy potěšila a dokonce i bez této zbožnosti byla ta socha skvěle vytesaná.
Byla vytesaná tak skvěle, že jistá dívka už nemohla nikam chodit bez masky.
„Takže...”
Člověk, co načrtl plány pro tuto dokonalou sochu, nebyl nikdo jiný než papež. A teď, když byla Obrovská socha Anri hotová, bylo na čase se přesunout na jeho další plány.
„Je na čase uvést plán Miniaturní paní Anri do další fáze.”
„Paaaaaaaníííííííí Aaaaaaaaaanriiiiiiiiiiiiiiiii!”
Když Anri z venku zaslechla ten hlas, bezděky jí ruka vylétla k obočí. Nebylo ani třeba hádat, kdo ten muž, co k ní běžel, byl. Nebo spíš to mohl být jenom jeden člověk.
Při každé záležitosti spěchal papež s hlášením do vily u černé růže. Možná to bylo proto, že setkat se s božskou Anri bylo obtížné.
Jelikož pomohl se stavbou této vily, Anri by se cítila nepříjemně, kdyby k němu byla příliš chladná, a tak ho nikdy neodmítla. Ale zdálo se, že to možná nebylo to nejlepší rozhodnutí.
„Proooooosíííííííííím, pooodíííííííííííívej seeeeee!”
Cítila, jak se na ni řítí pořádný bolehlav.
Jeho hlášení se dala zhruba rozdělit do tří skupin: stav země, stav misionářské práce a pak různá hlášení. Mezi těmi třemi skupinami byl zdrojem většiny problémů ta poslední skupina, jak to bolestně zakusila na vlastní kůži.
A podle toho, jak se choval, se zdálo, že to dnešní hlášení bylo jedno z těch komplikovaných.
„Prosím, podívej se, paní Anri!” bylo první, co řekl, když otevřel dveře a ukázal se.
„Co se děje?”
Anri pod maskou zkřivila tvář, ale snažila se znít co možná neklidněji.
„Huhuhu, konečně je to hotovo! Hlavní síla zodpovědná za plán Miniaturní paní Anri, miniaturní soška Anri!”
S těmito slovy papež vytáhl sošku velikosti dlaně. Vypadala stejně jako Obrovská socha Anri v šatech a navzdory své malé velikosti na ní byly vytesané veškeré detaily. Byla to opravdu úžasná kvalita. Byla to tak kvalitní soška, že každý nadšenec do umění na tomto světě by určitě zaplatil nejvyšší cenu, aby ji získal.
Ale Anri, která měla znalosti z jiného světa, to přišlo jen jako figurína.
„Jaké? Není to úžasné?”
„Co s tím máš přesně v plánu?”
Papež se vesele zeptal na její dojmy, ale ona prostě cítila, jak se jí tvář ještě víc zkroutila.
„Přirozeně každému věřícímu dáme jednu, aby se mohl modlit, kdykoli se mu zachce. Do budoucna mám v plánu je poslat i za naše hranice.”
Anri zjistila, že její tušení bylo správné, a tak zakroutila hlavou a rozhodla se jeho bláznivý plán zarazit v brzkém stádiu. Aby se její figurína dostala do rukou tisíců, deseti tisíců lidí, pro ni nebylo nic než noční můra.
„Já ne—”
„Jsme připraveni vyrobit stovku denně. Domnívám se, že nebude trvat dlouho a každý věřící bude mít vlastní sošku.”
„Už je to ve fázi velkovýroby?!”
Jelikož to pokročilo mnohem víc, než si Anri představovala, vydala ze sebe vzácný, šokovaný výkřik. Ale papež si její překvapení možná vyložil jako příjemné překvapení, protože se hrdě usmál.
„Nemůžu pokračovat takovým šnečím tempem. Musím rychle připravit výrobu dalších obdob...! Takže mě prosím omluv!”
„Počk—”
Po tomhle prohlášení papež odešel stejně rychle, jako přišel.
Osamocená Anri si mohla akorát rezignovaně povzdechnout.
---------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat