Kapitola 11 – Pomoc po pohromě a Chrámová panna
Tady Satou. Ten Satou, co se cítí jako válečný veterán, ale přece jenom je jen obyčejný civilista.
Ačkoli je těžké tomuhle říkat vítězství, tentokrát bitva skončila.
A od teď následuje bitva v zachraňování životů a opětovné výstavbě.
Je na čase, aby se objevil harémový protagonista, ne?
V liduprázdné uličce jsem si sundal róbu a plášť. Když jsem i magií Průzkum celé mapy zkontroloval, že nikde není ani živáčka, také jsem si sundal svůj převlek.
No, ale je to jenom paruka a maska...
Převlek a róbu jsem strčil do zakázané složky v inventáři.
Jakou róbu bych měl použít teď?
Vytáhl jsem tu zbytečně křiklavou róbu.
Tahle by měla být v pořádku.
Rozhodl jsem se, že jak se převléknu do křiklavé róby, vrátím se na ulici. Samozřejmě jinou cestou.
Po cestě jsem narazil na strom s tělem vojáka ve větvích. Aby ho to odpálilo až sem... spojil jsem ruce, abych se za něj pomodlil.
Po téhle povinné modlitbě se vraťme na náměstí.
„Ehm... vy křiklavý pane~”
...Tak nějak se z toho stromu ozval hlas.
Potvrdil jsem si na radaru, že ta předchozí mrtvola není vůbec žádná mrtvola, že je nějak celkem živá.
Vzhlédl jsem.
„Promiňte, mohl byste zavolat vojáky? Nevadí, když to uděláte až po tom, co bitva na náměstí skončí.”
Můj první dojem byl celkem pozitivní, protože v jeho řeči chybělo to „pomozte mi”.
Ale i když se ten voják zasekl ve větvích stromu... Ruce a nohy nemá obrácené nepřirozeným směrem.
Takže, je tu někde nějaké lešení, abych tomu vojákovi pomohl?
...Hádám, že se prostě odrazím od tamtoho okna a přistanu na druhé větvi.
„Takže vás snesu dolů, prosím, nehýbejte se.”
„Ech, jak jste se sem dostal? Prosím, nepřepínejte se a jen zavolejte vojáky!”
V tichosti jsem vojáka vzal do náručí.
Kdyby měl voják něco zlomeného, tak by bylo nebezpečné, kdybych jen tak dopadl na zem... Neboť na zem to jsou aspoň 4 metry.
A tak jsem přeskočil na mírně vyšší střechu vedle větve.
„I když jsem skočil tak, aby to s vámi otřáslo co nejméně, jste v pořádku?”
„Ano, překvapilo mě to, ale jsem v pořádku.”
Přesouval jsem se ze střechy na střechu, jak jsem hledal dům, co by měl na střeše východ.
Je tu spoustu vypraného prádla, lidi ho tu pravděpodobně nechali, když se objevil démon.
Když jsem na radaru zkontroloval, kde jsou lidi, vyšel jsem z domu do uličky.
Nesl jsem vojáka v náručí jako princeznu, přímo na náměstí.
„Podívejte, mám malou otázku...”
„Ano, copak?”
„I když vás ten démon smetl, není to příliš daleko?”
Tohle není žádná komediální manga. Z náměstí sem je to přes 10 metrů.
„Smetl mě útok toho démona a jelikož bych takhle zemřela, použila jsem magii, abych zpomalila rychlost svého pádu. I když už mi docházela magická moc. Když jsem se zamotala do větví, nevěděla jsem, co dělat.”
Zdá se, že magie se dá používat, i když člověk není mág...
Na náměstí je dočasné pomocné stanoviště.
Trochu stranou od pomocného stanoviště jsou rozložené rohože a na nich je vyrovnáno několik 'lidí'... Není to pro zraněné, ale pro těla, co...
„Lidé zachránění z trosek ať se prosím shromáždí zde,” zakřičela žena v bílém plášti, aby se zranění lidé shromáždili, a tak jsem tam zamířil.
„Lidé, co drží pacienty, ať si od jejich těla udržují trochu odstup.”
To řekla, a tak jsem natáhl paže, abych mezi svou hrudí udělal mezeru.
„Očistím vás, možná vás to překvapí, tak je prosím neupusťte.”
„■■■ ■■■■ ■■■■■ Jemná očista.”
Promočilo mě to spolu s vojákem. No ano, prach a krev (z vojáka, co předtím zemřel) jsou z mé róby pryč.
>[Získána technika Životní magie]
Je to rozhodně velmi užitečná magie. Pokud existuje takováhle magie, pak přemýšlím, jestli je třeba koupání.
„Okamžitě vás usuším.”
„■■■ ■■■■■ Sucho.”
„Hotovo. Takže teď prosím počkejte vně tohohle kruhu nakresleného křídou. Uvnitř shromáždíme zraněné lidi.”
Bílý plášť zamířil k dalšímu člověku.
Tohle je poprvé, co jsem takhle zblízka slyšel magické zaříkadlo, ale místo slov jsem slyšel jen nepravidelné zvuky. Hádám, že to zní podobně jako hudební noty z DTM softwaru? (Pozn.: DeskTopMusic)
Jsou tu i lidé se zlomeninami, ačkoli to není životu nebezpečné zranění. Kruh se zaplnil hned, co jsme do něj vešli. Já zraněný nejsem, jen se chci naučit nové techniky.
Přiblížily se k nám dvě dívky v oděvu jako pro kněžky a s laskavou atmosférou. Každou doprovázeli její vlastní sluhové.
„Takže teď vám chrámová kněžka z Parionu udělí zázrak. Všichni umlkněte,” zakřičel rozložitý sluha na zraněné. A drobný sluha zničehonic povídal napjatým lidem: „Prosím, uvolněte se~”
Jak se zranění uklidnili, chrámová kněžka začala zaříkat.
„■■■■■ ■■■■ ■■■”
„■■■■ ■■■■ ■■■ ■■■”
(Vypuštěno... paní kněžko, je to příliš dlouhé.)
„■■■■■ ■■■■ ■■■ Územní léčení.”
>[Získána technika Svatá magie: víra Parionu]
Zdá se, že ta magie teď vyléčila většinu lidí.
Dva sluhové obcházeli lidi a dodatečně léčili ty, co to potřebovali.
Velký sluha řekl, zatímco ošetřoval vojáka, co jsem nesl: „Jelikož je to zlomenina, později si odpočiňte.”
Ach ano, tohle není BL, jasný? I když je ten voják pořád ještě v období fyzického růstu, je to vlastně žena.
Takže, naučil jsem se různé magie, ale neznám jejich zaříkadla. Na náměstí je magický obchod a knihkupectví, kde se prodávají magické knihy, ale oba to poničilo, takže jsou teď pravděpodobně zavřené.
„Dobro se ti dobrem oplatí.”
Pojďme se zavděčit knihkupectví a magickému obchodu tím, že jim pomůžu se sobeckými úmysly na mysli.
Pod magickým obchodem je zpola zasypaný vůz.
Když jsem si potvrdil, že v blízkosti vozu nejsou žádní přeživší, vytáhl jsem ho ven.
...Tak mě tak napadá, že tohle je celkem nápadné počínání, že?
Ve voze jsou zaklíněná těla ve strašném stavu, zvedá se mi žaludek... vůči prolité krvi jsem slabý, tak mě omluvte.
Vnitřek magického obchodu je zničený, ale zdá se, že lidé uvnitř jsou v pořádku díky zadním dveřím. Jelikož na radaru vidím, že za zadními dveřmi jsou lidé, s myšlenkou, že jsou v pořádku jsem zamířil ke knihkupectví.
Přední stěna knihkupectví je zničená, vypadá to, že se každou minutou zřítí. Když jsem nahlédl dovnitř, pár polic je převrácených a knihy jsou rozházené po zemi.
Podle radaru se zdá, že pod policemi jsou přimáčknutí dva lidé.
Police jsou vyrovnané od stěny ke stěně. Díky tomu, že jsou z tvrdého ebenu, jsou velmi těžké.
Zvedl jsem police, nacpal jsem knihy do polic. Kdykoli jsem zvedl polici, zbylé knihy mi překážely a nemohl jsem zvednout další, takže mi to zabralo celkem dost času. Částečně je to také proto, že se bojím, že kdybych police zkusil narovnat silou, tak se rozbijí.
Po hodině jsem byl konečně schopen zachránit člověka.
Je to chlapec kolem 10 let. Je v bezvědomí, ale dýchá. Jeho HP je zhruba na polovině. Ustal jsem v práci a přinesl jsem ho na pomocné stanoviště. Nezapomněl jsem jim říct, že jsem toho chlapce zachránil z knihkupectví.
Lidi neléčila kněžka jako posledně, ale člověk, co vypadal jako mág. Léčil je vodní magií. Ha, léčivá magie se dá provádět mnoha živly.
Bylo tu teď víc kněžích, ale každý je oblečený jinak. Jestlipak to jsou různé sekty.
No, konec s otálením a zpět do práce. Protože ten zbývající člověk, kterého je třeba zachránit, je určitě majitel obchodu!
Pokračuju v nudné práci zvedání polic a odklízení knih, až jsem nakonec byl schopen pomoct starému prodavači, co byl zasypaný knihami.
Nerozdrtily ho police, ale zdá se, že ho zasypaly spadlé knihy. HP má celkem nízko. Ale je při vědomí.
„Děkuju, že jste mi pomohl.”
Je to odměřený hlas, co by se hodil na dabéra. Takový romantický stařík s šedými vlasy, dřív musel být určitě hodně oblíbený.
Před obchod se vrátila stará žena a dcera. Zdá se, že šly nakupovat k západní bráně, která byla až do teď uzavřená.
Odnesl jsem staříka na pomocné stanoviště. Stará žena mě také následovala. Dcera zůstala v obchodě, aby to tam uklidila.
Na pomocném stanovišti se počet přišlých zraněných ještě zvýšil. Jak se dalo čekat, léčitelé to nezvládají. Těm dvěma dřívějším asistujícím kněžkám došlo MP a seděly na lavici.
Prohledal jsem inventář... támhle.
Vytáhl jsem z kapsy 3 lektvary na doplnění MP a dal jsem je dvěma sluhům. To je odměna za tu techniku, co jsem předtím získal.
Velký sluha byl nejdřív podezíravý, ale jakmile zjistil, že to je MP lektvar, poděkoval mi.
...ale prosím přestaň s tím pitím na ex s jednou rukou v bok. Vypadáš jako stařík.
Kněžka byla zticha, měla bledou tvář a oči sklopené k zemi. Přemýšlím, jestli je unavená z přílišného užívání magie.
Nechal jsem majitele obchodu v péči pomocného stanoviště a zamířil zpět, abych pomohl s úklidem.
Zapomněl jsem na něco důležitého.
Dcera majitele obchodu. Jmenuje se Semone. Ve skutečnosti to je vnučka a má velká prsa! Jsou skrytá pod oblečením, ale není pochyb o tom, že to jsou Ečka! S dlouhými blonďatými vlasy a modrýma očima, je zhruba stejně stará jako Nadi!
Posouval jsem police, zatímco jsem si s ní v klidu povídal. Užíval jsem si práci, jak jsem ukládal knihy se zničeným hřbetem do truhly.
Miluju organizování knížek~
Během ukládání jsem si označil všechny zajímavé knížky.
Na radaru jde vidět spoustu značek.
Když se skoro setmělo, vrátili se majitelé obchodu.
Zdvořile jsem odmítl pozvání na večeři, koupil jsem si 3 knížky, co mě zaujaly, a šel jsem domů. Chtěli mi je dát zdarma jako poděkování, ale dohodl jsem se, že mi dali akorát malou slevu.
<Turistický průvodce po královském hlavním městě>, <Úvod do životní magie> a <Kniha životní magie>, co měly být za 2 zlaťáky a 3 stříbrné nakonec po slevě byly za 2 zlaťáky.
...Dívka z knihkupectví je bohužel provdaná. Manžel je mág...
>[Získán titul Ten, co se modlí za mrtvé]
>[Získán titul Zachránce]
>[Získán titul Ten, co chrání knihy].
---------------------------------------------
Ďakujem
OdpovědětVymazatdakujem
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
VymazatDíky
OdpovědětVymazatďakujem
OdpovědětVymazatTitul ten co chrání kruhy mě fakt pobavil🤣
OdpovědětVymazat