KNM - kapitola 79

Kapitola 79 – Stanovisko davu

„Fuuu, takhle by to mělo být v pořádku.”

Quisi ležel na posteli se zavřenýma očima. Ačkoli se mu hruď jednou za dlouho zdvíhala a klesala a jeho dech byl tak jemný, že bylo těžké si jej všimnout, jeho životní funkce byly stabilní a ani nevykašlával žádnou další krev.

Po tříhodinovém pozorování Daylight vyčerpaně padl k zemi. Neustále používal dvě těžké metody akupunktury: potlačování aury a falešné smrti. Jelikož Daylight používal akupunkturu jen zřídkakdy, celý se vyčerpal, ale aby se ujistil, že v následujícím roku nedojde k žádné nehodě, přinutil se Quisiho tři hodiny pozorovat. Naštěstí vše šlo velmi hladce, i když ty metody ještě nikdy nepoužil.

Když Meinan zaslechl Daylightova slova, byl si naprosto jistý, že jeho otec v následujícím roce nezemře. Konečně si mohl trochu vydechnout, ale jeho starosti teď nahradilo to, co mu jeho otec svěřil. Meinan chápal, že v následujících dnech bude mít celkem napilno. Velmi doufal, že dokáže získat Kaiserovu pomoc: Kaiserově schopnosti vymýšlet plány velmi důvěřoval.

Meinan pochodoval kolem místnosti. Rudá velitelka už odešla kvůli oficiálním záležitostem, takže tu s ním byli všichni jeho přátelé. Jelikož tu byli všichni, Meinan se rozhodl, že udělá pár prohlášení a začnou diskutovat.

„Chci si s vámi všemi promluvit.”

Jakmile promluvil, veškerá pozornost se obrátila na něj. Jak to Meinan viděl, začal mluvit o tajné moci, co Quisi skryl. Když mluvil o Barbalisovi, všem spadla brada a všichni měli na tváři výraz jako „to nemůže být možný?!”. Všichni se rozhlédli kolem, ale Barbalis se už schoval.

„Tenhle zatracenej dědek se vlastně umí stydět, egh, to je nechutný.” Kaiser se smál, jak dělal, že zvrací. Věděl, že nebylo možné, aby Barbalis odešel, když Meinan hodlal říct něco důležitého. Takže se Barbalis pravděpodobně styděl a použil utajení.

Meinan pokračoval, aniž by něco zatajil. Zmínil se i tom, že mu Quisi svěřil postavení vůdce v temnotě. Věřil, že ho jeho přátelé nezradí, takže nebylo třeba nic tajit.

Když Meinan všechno řekl, na okamžik se odmlčel, aby se všechny ty nové informace usadily.

„Takže Dračí císař vážně není dobrý člověk.”

„Pche, co za idiota by si pořád myslel, že je Dračí císař hodný člověk?” odsekl Kaiser a otočil hlavu, ale pak okamžitě sklapl, protože ten člověk, co promluvil, nebyl členem Aklanského týmu potížistů, ani Barbalis, ani Krvavý Vlk, co se tvářil, jako že vůbec nic neslyšel; byl to člověk, kterého sem přitáhla Anežka a který tu pak v tichosti stál, že na jeho přítomnost všichni zapomněli – Anežčin bratr, rytíř Feir.

Feir viděl, jak atmosféra ztěžkla, a konečně pochopil, že si ho do teď nikdo nevšiml. Hořce se usmál. „Vážně se omlouvám, nemyslel jsem si, že budete mluvit o tak důležitých tajemstvích, a-a nikdo mě nepřinutil odejít, takže jsem si myslel, že můžu zůstat a poslouchat. Teď půjdu.”

„To je v pohodě, bratr je jedním z nás.” Anežka se svého bratra tvrdohlavě chopila a přinutila ho zůstat.

„Je to rytíř, jak můžeš zaručit, že je jedním z nás? A už je příliš pozdě, abys odešel; vždyť jsi to slyšel skoro všechno!” vysvětlil Kaiser zpříma a pak se zdvořile zeptal: „Feire, sám nám řekni. Na které jsi straně?”

„Darebo, vzpomínám si, že jsi měl celkem blízko k pár rytířům z Dračího kontinentu.” Zdálo se, že to Krvavý Vlk zmínil jen tak mimochodem a pak se otočil a předstíral, že si prohlíží všechno okolo.

Anežka najednou zbledla. Zatahala svého bratra za ruku a zeptala se: „Bratře?”

Feir byl chvíli zticha, pak pomalu řekl: „Můžu vás akorát požádat, abyste mi věřili. Jsem součástí Obchodní aliance a i když jsem rytíř, jsem rytíř, co patří k Obchodní alianci. Co se týče mých známostí s mnoha rytíři z Dračího kontinentu, k tomu mám zvláštní důvody, ale než získám jejich souhlas, nemůžu vám nic říct.”

„Věřit ti... kolik má v dnešní době důvěra cenu?” zamumlal Kaiser a jeho nespokojenost byla očividná. „Věřil jsem Liolovu slovu, že se vrátí, ale teď je z něj loutkový následník. Ale co s tebou můžeme dělat, než ti věřit? Není to tak, že bychom ti mohli něco provést, když jsi na území svých rodičů.”

„Omlouvám se, ale nemůžu vám slíbit nic jiného. Takže teď půjdu, abych vám nebránil v další konverzaci.” Feir vstal, zdvořile jim složil rytířský pozdrav a otočil se k odchodu.

Zdálo se, že je Anežka nešťastná. Naštvaně se odvrátila a Kaisera ignorovala. Kaiser věděl, že jeho slova opravdu musela bolet, ale nikdy by je nevzal zpět; dalo se říct, že Feira naschvál přinutil odejít. Přece jenom Feira neznali tak dobře a už jenom to, že si všechno tohle vyslechl, bylo dost nebezpečné. Obzvláště pro Meinana, Barbalise a Gladiola.

„Hej, rytíři z Dračího kontinentu, na který jsi straně?” Kaiser teď obrátil oči na Krvavého Vlka, co předstíral, že je neviditelný, a bez obalu se ho zeptal.

„Kdo?” Krvavý Vlk se choval jako nevinnost sama. Když viděl, že se na něj všichni dívají, vstal a protáhl se. „Pravděpodobně bych se měl vrátit. Pokud Cappuccino dlouho nenajde kámoše k pití, možná mě vyhodí.”

Kaiser pozvedl obočí a odsekl: „To předstíráš, že jsi mrtvej? Chceš okusit novou magii mého dědy?”

Ačkoli se Kaiser choval celkem nezdvořile, Meinan akorát v tichosti přihlížel, jak se situace vyvrbí. Opravdu potřeboval pochopit Krvavého Vlka a kde jako Temný rytíř stojí. Věděl, že se Kaiser ptá místo něj a vlastně mu za to byl potají vděčný.

Krvavý Vlk si povzdechl a dokonce ani Barbalis neřekl nic, aby Kaisera zastavil. Když Krvavý Vlk viděl, že musí odpovědět, pokrčil rameny. „Můj šéf je Cappuccino, takže ať bude chtít cokoli, já to udělám. Já jsem jenom podřízený; nemám právo si zvolit.”

„Ano, tak co přesně chce Cappuccino udělat?” Kaiser využil příležitosti a dál se ptal. Pokud by mohli zjistit Cappuccinův postoj, bylo by to ještě lepší.

„On?” Krvavý Vlk se poškrábal ve vlasech a místo toho hodil otázku na Meinana: „Pokud by si tvůj otec chtěl jednoho dne podrobit celý svět a přitom to nebyla ani jeho volba a parta lidí ho chtěla vidět mrtvého, co bys udělal?”

Meinan ztuhl a nedokázal odpovědět.

Krvavý Vlk v klidu vysvětlil: „Pro mě existuje jenom to, co mám rád, a to, co nemám rád, a mezi spravedlností a zlem nevidím rozdíl. Pomáhám vám, protože vás dareby mám rád. Pomáhám Cappuccinovi a Lancelotovi, protože je mám rád. Ale kolem a kolem mám blíž ke Cappuccinovi a Lancelotovi než k vám. Pokud jednoho dne budete proti nim stát na bitevním poli, budu stát na straně, ke které mám blíž. Co vy na to?”

„Kromě formální konfrontace mě nic jiného nezajímá,” řekl Krvavý Vlk věcně. „Taky co se týče toho, co jste zrovna říkali, nic z toho jsem neslyšel. Pokud se to prolákne, tak to se mnou nemá co dělat.”

„Zatraceně!” Kaiser se ušklíbl, ale chápal stanovisko Krvavého Vlka. I když Kaiser nemohl Krvavého Vlka přetáhnout na jejich stranu, ale jen kvůli tomu, že Krvavý Vlk zmínil Feirovu známost s rytíři z Dračího kontinentu, jim vlastně hrozně pomohl.

„Jak je vůbec Liolovi?” zeptal se Kaiser váhavě.

„Ne moc dobře. Už předtím byl ve špatném stavu a když Cappuccinův Malý kulový blesk klevetil s Černouškem, slyšel jsem, že se to ještě zhoršilo.” Krvavý Vlk se poškrábal na tváři, protože si nedokázal představit, co by mohlo to horší znamenat. Mohla by být situace ještě horší než živoucí mrazák?

„Je to proto, že zranil Quisiho?” zeptal se Meinan.

Krvavý Vlk pokrčil rameny. Informace o Quisiho zranění se ještě nerozšířila a Cappuccino o tom vůbec nevěděl, a proto neměl ponětí, co způsobilo zhoršení Liolova stavu.

„Slyšel jsem, že Baolilong najednou vyrostl a že vypadá celkem nádherně, nebo to aspoň řekl můj úchylný Černoušek. Celý se cukal, když viděl ty obrázky, co mu Malý kulový blesk poslal, až skoro chtěl zakusit lásku mezi vlkem a drakem, ale rozdíl ve velikosti je příliš velký...” Krvavý Vlk si vzpomněl na tu zprávu, kvůli které se celý zpotil: jeho Černoušek chtěl flirtovat s drakem bez pohlaví; nevěděl, od koho se to naučil.

„Baolilong vyrostl? To chci vidět!” zakřičela Anežka překvapeně.

„Co přesně znamená, že to je horší?” zašklebil se Kaiser. Mizeruiovo poslední hlášení bylo už tak dost děsivé a jak přesně to bylo teď?

„Jak to mám vědět, ach... prostě půjdu zpátky a uvidím. Sám jsem celkem zvědavý,” zamumlal Krvavý Vlk.

Ano! Pojďme zpět podívat se na nádherného bílého draka!

Sklapni! Ty zatracenej úchyle! Varuju tě, dotknout se nezletilého draka je hrdelní zločin. Kromě toho jeho pán je děsivý. Pokud tě usmaží na Smaženého Vlka, není to moje věc!
„Můžeš Liolovi něco vyřídit?” řekl Meinan najednou.

„No... řekni to, ale možná že nebudu schopen to vyřídit,” řekl Krvavý Vlk klidně.

Meinan byl chvíli zticha, zhluboka se nadechl a řekl: „Řekni mu, že ho z ničeho neobviňuju, nikdo že ho neviní. Řekni mu, že všichni čekáme, až se vrátí.”

Lhostejný pohled Krvavého Vlka najednou zmizel a hluboce se podíval do Meinanových očí a řekl: „Přísahám na Temnotu, slibuju, že mu vyřídím to, že ho z ničeho neviníte.”

„Díky.” Meinan kývl.

„Černoušku! Pojďme najít Cappuccina a Malého kulového bleska.” Krvavý Vlk povolal obrovského černého vlka a vyskočil z balkónu. Za překvapených výkřiků mnoha mecha bojovníků zmizel za obzorem.

„Pokud by ta zpráva dokázala Liolu probrat, bylo by to skvělé,” zamumlal Kaiser, jak sledoval, jak Krvavý Vlk odletěl, ale moc v to nedoufal.

Meinan taky nepočítal s tím, že by se to povedlo. Takže ten úkol, který mu otec svěřil, se stejně musel udělat. Zakřičel do vzduchu: „Barbalisi, chci znát tvůj názor. Budete ty a Gladiolus ochotní mě přijmout za skrytého vůdce?”

Barbalis se pomalu objevil a jeho chování bylo pro jednou vážné. Přikývl. „Samozřejmě, viděl jsem tě vyrůstat a vím, jak moc se Quisimu podobáš. Co se týče Gladiola, nemusíš se trápit: tvůj otec tohle předvídal a od začátku Gladiolovi řekl, že jeho šéfem je jak on, tak ty.”

Jelikož s Barbalisem nebyly žádné další problémy, Meinan se zhluboka nadechl a pak se otočil na své přátele. Srdce se mu svíralo ještě víc, než když se ptal Barbalise. Přece jenom jeho otec se o něm Barbalisovi ani slovem nezmínil, což znamenalo, že jeho otec už věděl, že nebude proti, aby byl Meinan vůdcem. Ale jeho přátelé byli jiní, protože neměli žádnou povinnost mu pomoci.

Meinan upřímně otevřel pusu, aby svým přátelům řekl: „Jsem ve velmi nebezpečné situaci. Být se mnou je velmi nebezpečné a pomáhat mi je ještě nebezpečnější.”

„Potřebuješ moji pomoc?” zeptal se Daylight přímo.

Meinan trochu váhal. Věděl, že v takovéto totální válce jeden člověk neudělal moc velký rozdíl. Vážně by měl své společníky takhle stáhnout? Meinan vážně chtěl, aby tomu neznámému nebezpečí čelil spolu se svými společníky. Přece jenom byl jenom mladý dospělý jen něco po dvacítce. Když musel najednou nést takovou zodpovědnost, byla by lež, kdyby řekl, že není vyděšený nebo nervózní.

„Hm, pokud jsou v Temné ulici rytíři, tak můžu použít metodu tréninku mého mistra a vycvičit je. Ano... až je vycvičím, mohl bych najít Liolu a pak doufejme, že najdeme způsob, jak ho přivést zpět, aby zachránil premiéra.” Daylight místo toho přemýšlel, co by mohl udělat, aby pomohl.

Potom pokračoval Kaiser: „Bez ohledu na to, jak dobrá je Aklanská fakulta magie, rozhodně to nebude tak bláznivé jako můj děda Gle. Ha! Má celkem ničivé tendence a cílem jeho života bylo najít magický kruh, co by stačil na to, aby zničil celý svět... ugh! Myslím, že Dračí císař měl svým způsobem pravdu. I když se to Gleovi nikdy nepovedlo, objevil spoustu dalekosáhlé ničivé magie. I když nikdo by nemohl být tak bláznivý jako on, aby dělal magické kruhy gestem ruky. Ale když bude spolupracovat dostatek lidí, tak by to neměl být problém.”

Pak Kaiser naštvaně dodal: „Co se týče toho otravného idiota Lioly, pokud budu mít čas, tak ho půjdu zachránit.”

„Lidi...” V Meinanově srdci se vyřinulo teplo a dokonce měl pocit, že má vlhké oči.

„Ach... nemáš mecha bojovníky, tak co má dělat Anežka?” Anežka poklesla na duchu. Najednou si všimla, že se zdálo, že nemá žádné využití.

„Ne! Anežko, tvoje mise je dokonce ještě důležitější,” řekl Meinan vážně. „Potřebuju, aby sis nejdřív promluvila se svou matkou a aby ses snažila jí říct pravdu o Dračím císaři a jeho touze podrobit si svět. Jenom s podporou Obchodní aliance bychom tuto válku mohli vyhrát.”

„Rozumím.” Anežka upřímně přikývla.

„Teď už by všichni tři velitelé měli vědět o mém otci, ale možná to neohlásí okamžitě, aby v Alianci zabránili panice.” Meinan o tom pečlivě přemýšlel a pak rozhodně řekl: „Nicméně my tu zprávu o Quisiho pádu rozšíříme.”

Kaiser souhlasně kývl. „Ačkoli tohle v Aklanu způsobí paniku, lidé se to stejně dřív nebo později dozví. Bylo by lepší to ohlásit dříve a Obchodní aliance se potom může rozhodnout, že bude Miluovi čelit.”

„Jak silná je vlastně Temná ulice a Aklanská fakulta magie?” zeptal se Meinan a zamračil se přitom.

Barbalis odpověděl: „Nejsem si jistý, jak je na tom Temná ulice, ale fakulta magie má přes 2.400 mágů, tím myslím skutečných mágů, plus přes 900 čarodějů se zvláštními schopnostmi. Všechny jejich schopnosti byly prověřené; někteří z nich jsou dokonce věštci.”

„Věštci?” Meinan trochu váhal. „Slyšel jsem, že nejstarší princ Mocha je také věštec.”

Barbalis přikývl. „Správně a jeho schopnost věštit je vyloženě děsivá. Povídá se, že dokázal předpovědět každý detail budoucnosti, a tomu se naši věštci nemohou ani přiblížit. To může potvrdit sám Mizerui.”

„Není to strašné?” Kaiser se zamračil. „Co když předpoví naše přepadení, není to potom konec?”

„Mochův postoj je momentálně nejistý. Myslím, že jeho smýšlení je tak nějak podobné Krvavému Vlku. Ale jisté je, že se nezdá, že by se nejstarší princ zajímal o výsledek této války. Dokud... to neovlivní život Dračího císaře, obvykle o budoucnosti nic neřekne.”

Když tohle Kaiser zaslechl, jeho tvář potemněla, a s hořkým smíchem řekl: „Kruci, chtěl jsem říct, že nejlépe zredukujeme počet obětí tím, že toho mizeru Dračího císaře odpravíme jedinou ranou.”

„To si také myslím,” souhlasil Barbalis přirozeně.

„Copak neřekl, že Liola Dračího císaře zabije?” vzpomněla si Anežka najednou na předpověď nejstaršího prince. „Pokud by Liola zabil Dračího císaře, tak proč by do toho nejstarší princ nezasáhl?” zeptala se skepticky.

Po této Anežčině otázce všichni zmlkli. Když nevěděli, o čem ten věštec přemýšlí, nemohli odhadovat jeho důvody.

„Ale kdybych byla na jeho místě já, tak bych určitě byla velmi smutná. Bratr by zabil otce, a co bych měla dělat? Přece bych nemohla zabít vlastního bratra.” Anežka sklonila hlavu, jako kdyby ji to bolelo a měla se co nevidět rozplakat.

„Pokud Mocha nechce zabít svého vlastního bratra, co hodlá udělat, aby Liolovi zabránil v zabití Dračího císaře?” zeptal se Kaiser najednou podivně.

Daylight přirozeně odpověděl: „Kdybych byl na jeho místě, vymyslel bych způsob, jak by můj bratr zůstal od otce co možná nejdál. Kdyby se nikdy nepotkali, nikdy by se nemohli zabít.”

„Možná... budeme mít záhadného spojence a tento spojenec možná má nějaký velmi jedinečný účel.” Kaiser se najednou záhadně usmál.




Meinan si vždycky myslel, že má to největší štěstí. Jeho otec vždycky musel bojovat sám na pozici velitele, ale Meinan měl alespoň Kaiserovi pomoc. Kvůli tomu se Meinan nezhroutil, jakmile musel najednou nést tíži tolika věcí.

Jako první vypustili do světa zprávu o Quisiho vážném zranění a následném kómatu. Svět se okamžitě obrátil vzhůru nohama. Ustupující lid Aklanské republiky se ponořil do naprostého zoufalství. Meinan sice nechtěl, aby se jeho občané báli, ale neměl jinou možnost. Díky tomuhle pochopil, jak Quisi ve svém úřadu vždycky čelil dilematům.

Pak vymysleli způsob, jak se vyhnout Dračímu císaři a jak by si mohl myslet, že Meinan není vůbec žádnou hrozbou. Tohle bylo relativně prosté: požádal Daylighta, aby předstíral, že jeho akupunktura selhala, což vedlo ke Quisiho kómatu. Jelikož Quisi byl vskutku v kómatu, dokonce ani maxun nedokázal zjistit proč, takže rudá velitelka jejich historce uvěřila.

Meinan se pak choval jako člověk, co kvůli ztrátě vlastního otce pozbyl veškeré ambice. Tohle byla vážná zkouška jeho čistoty, protože nikdo, kdo pozbyl veškeré ambice, se neudržoval v čistotě a pořádku. A proto Kaiser na Meinana uvalil ta nejpřísnější pravidla: mohl se koupat jenom jednou týdně a měnit si prádlo jednou za tři dny. Taky mu nebylo dovoleno používat parfém nebo si česat vlasy!

Meinan zakoušel takové utrpení, že si myslel, že by bylo lepší, kdyby šel na Dračí kontinent a unesl Liolu, aby probudil Quisiho.

Koupelna, ach má koupelna... Byl to jen jeden den, co se Meinan přestal sprchovat, ale už ho svědilo celé tělo a nedokázal snést vlastní zápach. Bezmocně padl na zem a plazil se ke koupelně.

„Už jsem ji zamkl a klíč má Daylight. Řekl jsem mu, že ti ho může dát jen jednou za týden a pokaždé jen na deset minut,” vysvětlil Kaiser a nemilosrdně dodal: „Víš, že Daylight je tvrdohlavý jako balvan, takže si mou žádost rozhodně bude pamatovat.”

„NEEEE!” zakřičel Meinan v bolestech, zatímco si zakrýval tvář. Tohle „ne” se v místnosti ozvalo natřikrát, než se vytratilo, a jeho bolest byla snadno čitelná.

Hřeben, kde je můj hřeben? Ve vlasech už mám stovky uzlíčků.

„Hmm? Řekl jsem Barbalisovi, aby ho zanesl Tetičce. Ach, správně, a taky jsem jí dal tvoje zrcátko s růžovým motýlkem.”

Cože! Moje oblíbené zrcátko s růžovým motýlkem? Můj bože, to jsem chtěl předat svému synovi a pak synovi mého syna a pak synovi syna mého syna jako rodinné dědictví!

„Nemohl bys aspoň zvážit, abys ho dal dceři?”

Ne, tohle prostě zapáchá až moc. Už je to třetí den a já bych se neodvážil vyndat si z nosu ten srolovaný kapesník, protože bych mohl kvůli tomu smradu zemřít. Použiju trochu parfému, abych to zakryl. Kde je můj pižmový parfém?

„Pižmový?” Kaiser sklonil hlavu a přičichl k sobě. „To mluvíš o tom, co jsem na sebe nastříkal?”

„Ne, můj bože! Ten, co jsi použil je můj oblíbený jahodový parfém. Tahle edice se už nevyrábí a já mám jenom jednu lahvičku. Sám jsem se nemohl přinutit jej normálně používat, ty, ty, kolik jsi toho použil?!”

„Kapka...”

„To je dobře.”

„...Nezůstala ani kapka.”

…

„Dal jsem na sebe příliš? Není divu, že všechno, co jsem nedávno snědl, chutnalo jako jahody.”

„He! Copak existuje člověk, co by najednou použil celou lahvičku parfému?! Můj ubohý jahodový parfém! Ach jo, zapomeň na to; už se stalo... Takže chci nové oblečení. Už jsou to tři dny. Aspoň se můžu převlíct do čistého, ne?”

„Ech? Jo, můžeš.” Kaiser se poškrábal na tváři. „Ale musím popřemýšlet, kde jsem schoval tvoje oblečení. Neboj se, do týdne ho najdu.”

O týden později...

„Konečně jsem si vzpomněl, kde jsou tvoje šaty,” řekl Kaiser vážně. „Víš ty co? Protože jsi měl příliš mnoho oblečení, neměl jsem ponětí, kam ho dát. Nakonec jsem na zdi našel jednu záhadnou, bezednou díru. Všechno oblečení jsem naházel dovnitř a ani se to nezaplnilo.”

„Bezedná díra?”

„Tohle je ta díra. Podívej, neboj se, pokud vlezeš dovnitř, určitě je tam najdeš.” Kaiser ukázal na čtvercový otvor ve zdi.

„N-není to o-odpadová díra?”

„Jak často obvykle odvážejí odpadky?” zeptal se Kaiser po chvilce ticha.

Kolem procházela Anežka a vesele jim poskytla odpověď: „V Obchodní alianci nemusíme odvážet odpadky. Tahle díra je napojená na spalovnu, takže cokoli se dostane dovnitř, okamžitě se promění na popel.”

„Kaisere, víš, těch posledních pár dní jsem ti vážně vděčný za pomoc. Pojď ke mně! Dovol mi ti udělit to nejdelší a nejtěsnější objetí na důkaz mých díků!”

„Zatraceně! Smrdíš jako exkrementy, drž se ode mě dál! Můj bože, vrah! Někdo se mě tu snaží zabít jedovatým plynem...”




Co se týče Obchodní aliance, i když Anežka opravdu chtěla dokončit svou misi a opravdu své matce řekla pravdu, její matka a všichni velitelé byli nesmírně zaneprázdnění, a tak rudá velitelka slovům své dcery prostě nevěnovala pozornost, i když si to vyslechla nejednou a pořád dokola. Považovala to za povídání o školním životě své dcery a cokoli, co neznělo rozumně, považovala za snění vlastní dcery...

Bohužel kvůli množství Anežčina snění za bílého dne si rudá velitelka nemyslela, že by něco z toho byla pravda.

Nicméně bylo složité dopustit, aby se Obchodní aliance dozvěděla pravdu, a to samé platilo o spojenectví mezi těmi dvěma zeměmi. V Aklanu také nebyl nikdo dostatečně důležitý, kdo by to spojenectví mohl dojednávat. Ačkoli vůdcem byl Meinan, na veřejnosti se neodhalil nebo by jinak mohl následujícího dne velmi dobře zemřít rukou Dračího císaře.

„Nejsilnější, nejdůležitější člověk by byl pravděpodobně Barbalis a musíme ho poslat, aby prodiskutoval to spojenectví.” Kaiser neměl jinou možnost a musel navrhnout tohle. Meinan věděl, že Barbalis byl tím nejlepším kandidátem, ale jeho nezkušenost v politice v porovnání se Žlutým velitelem, jenž měl na starosti politiku, by znamenala, že ho oškubou.

„Dejte mu do ucha komunikační maxun a můžete monitorovat situaci v zasedacím sále. Pak budeš moct Barbalisovi dávat během zasedání rozkazy,” navrhl Kaiser, jak by se mohl Barbalis stát zástupcem a jak by Meinan mohl mít zároveň možnost vyjednávat.

Meinan přikývl; tohle byla jediná možnost. Nicméně jeho otec ho jednou poučil, že úspěšné vyjednávání záviselo stejnou měrou na tónu a postoji mluvčího jako na obsahu jeho řeči. Přece jen to bylo obtížnější než hraní a vyjednávání ovlivňovalo zájmy dvou národů. Dosáhnout shody, zatímco obě strany přemýšleli hlavně o své vlastní zemi, bylo tou těžší částí vyjednávání spojenectví.

„Tohle nechám na tobě a Anežce. Meinane, Daylight a já půjdeme každý do Temné ulice a na fakultu magie a naučíme tamní lidi, jak za krátkou dobu navýšit vlastní sílu.” Kaiser se poškrábal po tváři. Napadlo ho, že bylo vlastně štěstí, že Gle přišel s tím soubojem, protože to vedlo k tomu, že během třech krátkých měsíců svou sílu ztrojnásobili.

Meinan nadšeně přikývl a pak se najednou znovu zeptal: „Jsi si jistý, že na fakultu magie nejdeš proto, že příliš smrdím?”

„Co to říkáš?!” zamítl to Kaiser vážně. „Jak bych tě mohl opustit kvůli tvému dekadentnímu stylu! To je symbol tvé oběti pro vlastní zemi a štěstí světa!”

„Vážně? To mě velmi dojalo! Jsi vskutku mým dobrým společníkem. Pojď za mnou! Dovol mi tě hluboce obejmout!”

„Ztrať se! Ty shnilý exkremente. Pokud se ještě přiblížíš, budu se muset bránit svou pistolí!”




Navzdory skutečnosti, že Cappucina velmi dojal návrat k původní teplotě (kdybych tohle věděl, tak bych včera v noci nevyhrabal svůj plášť z dračí kůže), ale když se podíval nalevo, levá tvář byla dokonalá; když se podíval napravo, pravá tvář byla bez poskvrnky; vzhlédl nahoru a ten postoj byl elegantní; shlédl dolů a ty nohy byly tak dlouhé... Ach! Ne, ale jeho postoj byl impozantní. Ať se Cappuccino díval, jak chtěl, pociťoval nepopsatelnou podivnost.

„Císařský bratře, je na mém oděvu nebo postoji něco divného? Proč na mě tak zíráš?” Stříbrný Měsíc se na Cappuccina divně podíval.

Cappuccino byl v šoku. Jeho bratr, jenž obvykle říkal jen jedno slovo na otázku, se dneska vlastně sám vyptával! Můj bože, mohl by se bratr vyvíjet den ode dne? Pokud to takhle půjde dál, možná začne zítra žertovat!

Ale Stříbrný Měsíc ještě stále svědomitě čekal na Cappuccinovu odpověď. Cappuccino použil svou techniku zamáváním rukou a nenuceně řekl: „Uch, jen jsem přemýšlel, jaký máš úžasný postoj. Jen se ještě párkrát podívám, abych tě mohl později napodobit.”

„Císařský bratře, lichotíš mi.” Stříbrný Měsíc se nejasně usmál.

„Opice v lidských šatech je pořád opice.” Za ním chladně kráčel Malý kulový blesk.

Cappuccino si nahlas odkašlal a zeptal se: „Správně, blahopřeju k dospělosti tvého draka. Jak to, že ho tu nevidím?”

„Nemá žádné vhodné oblečení, takže mu krejčí bere míry, aby pro něj něco ušil,” vysvětlil Stříbrný Měsíc.

„Uh, slyšel jsem, že sis změnil jméno?”

Cappuccino se poškrábal ve vlasech a měl z toho špatný pocit! Bratr se nejmenuje něco jako... Karamelové Macchiato, že ne? Takové jméno by bylo příliš komplikované a víc by se hodilo na děvče. Modrá Hora by byla lepší; to je snadné a výstižné!

Stříbrný Měsíc přikývl. „Správně. Císařský bratře, prosím, od teď mi říkej 'Stříbrný Měsíci'.”

„Stříbrný Měsíc.” Cappuccino se zamračil. Dobrá! Uznal, že tohle jméno bylo lepší než Modrá Hora, ale navzdory jeho kráse mu z něj vždycky naskočila husí kůže. Najednou si vzpomněl, že když Liola vysvětloval původ svého titulu, bylo to jméno nejlepšího vraha...

Stříbrný Měsíc se najednou mírně zamračil, podíval se na obzor a řekl: „Zdá se, že se vrátil tvůj přímý rytíř, císařský bratře.”

„Hmm? Krvavý Vlk je zpět? Vážně, tak rychle?” Cappuccino nemohl uvěřit, co řekl. Slyšel, že dneska ráno někdo Krvavého Vlka odtáhl do Obchodní aliance a teď už je zpět? Copak ten chlápek přispěchal zpět?

Cappuccino doširoka rozevřel oči, aby se podíval do dálky. A opravdu, jak ze vzduchu na zem přistál obrovský černý vlk, snažil se popadnout dech. Ten vlk se také rozhlížel na všechny strany, jako kdyby něco hledal. Rytíř v potrhaných šatech, co seděl na vlkovi, z něj spadl hlavou napřed. Natáhl svou ruku ke Cappuccinovi a roztřeseným hlasem řekl: „Cappuccino...”

„Krvavý Vlku! Co se ti stalo? Kdo tě napadl? Podle toho, jak jsi slabý a jak máš potrhaný oděv, to musel být silný nepřítel?” zeptal se Cappuccino s citem.

„Ne nepřítel, jenom úchyl!” zakřičel Krvavý Vlk naštvaně. „Úchyl, co zapomněl na vlastního pána. Nevšímal si mě a bláznivě spěchal zpět. Jeho rychlost překonala limit, který je lidské tělo schopno snést, což vedlo ke křečím v mém žaludku. Žaludeční šťávy se vzedmuly, takže mi spálily jícen a způsobily, že jsem vyzvracel kyselinu. Bylo to celkem smutné, béééé...”

V podstatě dostal vlčí nemoc. Malý kulový blesk chladně prošel kolem.

Cappuccino doširoka otevřel ústa. „Jů! To musela být rychlost rychlejší než zvuk. Vítr ti skoro roztrhal šaty na hadry.”

„Šaty... to proto, že jsem se tři měsíce nepřevlékl.”

„Zatraceně! Drž se ode mě dál.” Cappuccino nezapomněl vlastnímu přímému rytíři přidat jedno kopnutí.

Krvavý Vlk se tomu kopnutí vyhnul. Zdálo se, že si do teď Lioly nevšiml. Okamžitě vstal a formálně následníkovi zasalutoval: „Nový následníku, zdravím.”

„Dlouho jsme se neviděli, pane Krvavý Vlku. Pořád jsi stejně zajímavý jako vždycky.” Stříbrný Měsíc jejich interakci přihlížel s odtažitým úsměvem.

Krvavý Vlk zamrkal. Najednou měl pocit, že mu obsah žaludku vážně stoupá jícnem vzhůru. Nemohl uvěřit, že Liola opravdu řekl, že je zajímavý, a ještě s takovým úsměvem... Kdyby to bylo jako dřív, neměl jejich „šou” sledovat bez emocí a pak by stejně nepochopil, že jenom žertovali?

„Správně, dlouho jsme se neviděli. Vzpomínám jsi, že tehdá jsi odmítl nabídku stát se princem, ale teď jsi následníkem. Za tu dobu, co jsme se neviděli, jsi celkem pokročil a nemůžu si pomoct, abych tě neobdivoval. Je to skoro tak velká změna, jako když děvče dosáhne 18 let, nebo jak se změní muž, když...” Krvavý Vlk začal mluvit nesmysly, aby tu Liolu udržel, zatímco mrkáním v morzeovce vysílal Cappuccinovi zprávu a snažil se zjistit, kolik toho ví.

Krvavý Vlk zamrkal: Hej! Je jeho momentální stav lepší nebo horší než dřív?
Cappuccino zamrkal: Já nevím. Pro počasí je to lepší; už není zima. Ale na můj žaludek to moc dobré není. Vždycky, když ho vidím, bolí mě z toho břicho.
Myslím, že jsi moc pil a teď máš v žaludku vřed.

Cappuccino zamrkal: Pokud já mám v žaludku vřed, tak ty tam musíš mít díru!

Krvavý Vlk pak začal opakovaně mrkat...

Cappuccino se zamračil a zamrkal nazpátek: Hej! Žádné písmenko nemá tolik mrknutí za sebou, ne?

Krvavý Vlk si zakryl své pravé oko a bolestně řekl: „To proto, že mám křeč v oku!”

Cappuccino zamrkal: …...

„Nemusíš na mě mrkat jenom kvůli tečkám!”

Stříbrný Měsíc zamrkal: Pokud nemáte nic dalšího, půjdu najít svého přímého rytíře?

„...” Cappuccino a Krvavý Vlk rozpačitě přikývli. Viděli, že jim Liola vymrkal rozloučení a pak odešel.

Krvavý Vlk si nahlas postěžoval: „Vidíš! Řekl jsem ti, že morzeovka je z módy. Příště budeme používat marťanštinu. Začni cvičit! N1shi1gzhi1t?”

„Qsi1bn1!”




Jak Stříbrný Měsíc kráčel na rytířské cvičiště, měl na tváři úsměv. Rytíři po cestě na něj všichni zírali, jak procházel kolem, skoro jako kdyby si vychutnávali jarní vánek.

Všichni byli překvapení. Mohlo to být tak, že už tu byla zima a jaro nebylo tak daleko? Měnilo se to celkem rychle: včera mrzlo, až praštělo, a dneska už bylo jaro? Mohlo by být zítra léto a den poté bude následník v depresi? Každý rytíř se začal obávat.

„Dobrý den, čtvrtý princi.” Jistý rytíř, který byl včera nemocný, tu zimu nezažil, a tak prince vřele pozdravil.

„Dobrý den.” Stříbrný Měsíc s úsměvem přikývl.

Zdálo se, že rytíř, který následníka úspěšně pozdravil, se stal příkladem pro ostatní. Všichni rytíři sebrali odvahu a přikráčeli, aby prince pozdravili. Stříbrný Měsíc pokýval každému z nich. Dál šel po cestě, kterou kráčel včera, zatímco rytíře měnil na ledové sochy. Ale kam dneska našlápl, tam začaly kvést malé květinky.

Stříbrný Měsíc nakráčel na cvičiště a okamžitě našel svého přímého rytíře, Yizhoua. Také spatřil jeho bratra dvojče Yiyua. Zrovna byli uprostřed souboje s další skupinou rytířů.

Stříbrný Měsíc se zastavil a snažil se pozorovat sílu svého přímého rytíře.

Jejich protivníky byli dva rytíři; jeden dračí rytíř a druhý byl rytíř s obrovským hadem. Zdálo se, že jejich týmová spolupráce byla dobrá: dračí rytíř létal ve vzduchu a hadí rytíř byl na zemi. Oproti tomu Yiyuovi a Yizhouovi scházelo jedno zvíře. Ačkoli Yiyu uměl levitovat, jeho schopnost se nedala srovnávat s drakem. Takže přirozeně zůstal na vodním drakovi. Zdálo se, že ti dva byli proti útokům jak ze vzduchu, tak ze země bezmocní a museli neustále utíkat. Ačkoli Yiyu občas použil pár magických útoků, jejich protivníci se všem vyhnuli.

Vypadalo to, že byli v nevýhodě. Jelikož bylo vzácné, aby byl přítomen mág, sledovalo tuto bitvu celkem dost rytířů, ale nezdálo se, že by někdo z nich smýšlel o dvojici rytíře a mága nějak pěkně, takže všichni doufali, že uvidí, jak prohrají. Čas od času zakřičeli věci jako „Otoč se a bojuj!”, „Přestaň utíkat!” a „Chceš si vyměnit mága?”

Naproti tomu Stříbrný Měsíc se podíval na situaci a předpověděl, že jeho rytíř vyhraje.

Bitvu ne vždy vyhrála strana s největší podporou. Yizhouův vodní drak létal ve vzduchu, ale neletěl přímou čarou, aby unikl, ani neletěl moc vysoko, aby se vyhnul hadím útokům ze země; jen se prostě vyhýbal všem útokům jak od draka, tak od hada. Přihlížející křičeli radostí a někteří z nich rytíře na vodním draku chválili jeho letecké umění.

Na druhou stranu Yiyu vrhal magii, zatímco pozoroval situaci. Jeho rychlost útoku a přesnost byla příšerná. Rytíři se jim snadno vyhýbali a mnoho přihlížejících na něj nespokojeně hučelo.

Než to hučení dosáhlo svého vrcholu, najednou se ozvalo „bang” a pak jen následoval zvuk, jak něco těžkého dopadlo na zem. Všem rytířům spadla čelist. Yiyu a Yizhou se také zastavili, zatímco Yiyu se spokojeně díval na své mistrovské dílo – obrovského hada zavázaného jako mašlička.

„Myslím, že ta mašlička je trochu nakřivo.” Yiyu se zlověstně usmál. Natáhl ruce a udělal z nich kolem draka a hada rámeček z prstů a dva rytíři kvůli tomu zaskřípali zuby.

Jeden z nich vyskočil a zakřičel: „Jak jsi mohl použít tuhle metodu, abys vyhrál?! Tohle se nepočítá. Jak mohl rytíř použít něco tak přízemního?”

Yizhou neodpověděl. Tohle byl jen bratrův pokroucený smysl pro humor. On sám preferoval skutečný souboj. Naproti tomu Yiyu nedokázal ustoupit; nahlas řekl: „Tsk, tsk! Na to, že jsi stříbrný rytíř, vážně neumíš přijmout porážku.”

Rytíř nahlas zabručel a s nechutí se na Yiyua podíval: „Ty jsi jenom přízemní čaroděj, nestydatý ničema s profesí k ničemu, co neumí nic než ohňostroje!”

Yuyiovy oči byly prakticky v jednom ohni. Jako čaroděj, co měl celkem velkou moc, ze všeho nejvíc nesnášel, když někdo říkal, že jsou čarodějové k ničemu. Yiyu v ruce pevně svíral svou hůl a rozhodl se tomuto rytíři uštědřit lekci o tom, jak mocný je takzvaný čaroděj k ničemu!

Začal zaříkávat nejsilnější kouzlo, co znal. Yiyu do toho hodlal dát všechno, i kdyby to mělo znamenat, že toho rytíře před sebou zabije. A co? Všichni, co čaroděje diskriminovali, si zasloužili zemřít!

Yizhou zaváhal a otočil se, aby se podíval na svého bratra. Když spatřil Yiyuovu tvář, věděl, že jeho bratr byl ve své vražedné náladě. Nicméně při Yiyuově temperamentní povaze to vážně nebylo nic nezvyklého.

Yizhou se zamračil. Nevěděl, jestli by měl Yiyua zastavit. Věděl, že pokud Yiyu svůj hněv nevyventiluje, bude mít dlouho špatnou náladu. A tak dokud to kouzlo stříbrného rytíře nezabije, Yizhou nechá svého bratra dělat si, co chce. Dokud nebyl v ohrožení ničí život, věřil, že všechno ostatní dokáže zvládnout jako přímý rytíř následníka.

Nemělo by ho to zabít, že ne? Yizhou pozoroval situaci.

Rytíř chladně zabručel a vypustil svou stříbrnou auru. Zdálo se, že ledabyle čekal na Yiyuův útok, protože si nemyslel, že by Yiyu dokázal prolomit jeho auru.

Ale Stříbrný Měsíc s tím rytířem nesouhlasil. Jeho přesný smysl odhalování síly druhých mu dal vědět, že tahle magie byla bodavého typu a že stačila na to, aby se prolomila aurou stříbrného rytíře a zabila ho.

Když černý paprsek narazil na stříbrnou auru, rytíř si okamžitě uvědomil, že se něco pokazilo: jeho aura se rychle zhroutila a neměl žádný jiný prostředek k obraně. Jak viděl, že ten paprsek probodl jeho auru a mířil přímo na jeho hruď, jeho oči se naplnily hrůzou ze smrti.

Cink! Toho rytíře najednou obalila krvavě rudá aura. Když paprsek narazil na rudou auru, explodoval. Když se prach usadil, bylo vidět otřesenou tvář stříbrného rytíře, ale nebyl zraněný.

Všichni se podívali na člověka, co tu auru vypustil, a konečně si uvědomili, že na cvičiště přibyl následník. Stříbrný Měsíc přišel k aréně a v klidu řekl rytíři: „Můj čaroděj tě chtěl kvůli tvé urážce připravit o život, ale já jsem tomu zabránil. Nejsi zraněný a teď by ses měl za svou urážku omluvit.”

„O-omlouvám se, Vaše výsosti...” Rytíř nevěděl, co říct.

„Ne mě, ale mému čaroději, kterého jsi urazil.”

Jak stříbrný rytíř zasalutoval Yiyuovi, zpanikařil: „Omlouvám se, že jsem vás urazil. Na svou rytířskou čest slibuji, že už se to nestane. Také vás obdivuji.”

Stříbrný Měsíc přikývl a pak těm dvěma pokynul: „Musím vám dvěma něco říct. Následujte mě.”

Okamžitě jej následovali, dokonce ani Yiyu, co si tak rád stěžoval, neřekl ani slovo. Věděl, jakou moc měla jeho magie. To kouzlo technicky nebylo tak silné, protože lineární kouzla obvykle nedokázala udeřit do svého protivníka. Kdyby Yiyu nevěděl, že ten arogantní rytíř se ani nepokusí uhnout, tak by to kouzlo ani nepoužil. Jedinečnost toho kouzla tkvěla v tom, že pokud už na svůj cíl dopadlo, tak mělo neuvěřitelně pronikavé vlastnosti.

Ale následovník dokázal stát pod arénou a rozvinout svou auru do arény a snadno ten útok zablokovat. I když Yizhou znal sílu Stříbrného Měsíce mnohem lépe než Yiyu, nikdy neviděl tak rychlé uvolnění aury, ani nikdy nespatřil, že by se k němu jeho krvavě rudá aura vrátila. Pouze ji viděl zjevit se zničehonic a pak zase stejně zmizet.

Mocná síla byla vždycky nejrychlejší způsob, jak lidi ohromit.

„Čtvrtý princi, co budeme dělat?” zeptal se Yizhou.

„Připravíme se vést armádu na Aklanský kontinent, abychom zastavili invazi černého dračího krále na jih.”
------------------------------------------------------

překlad: Tadomi

kontrola: Darvit

<Předchozí>...<Následující>