DM - kapitola 8

Kapitola 8 – Démon, rytíř a mág

Tady Satou. Zmatený, neboť dlouho očekávaná cesta najednou skončila.





Na zem sestoupila existence, která se dá označit jen jako démon.

Měla rohy jako beran, tmavě rudé, zářící oči a černočerné lesklé tělo. Čtyři ruce, netopýří křídla a rozštěpený ocas s bodcem. Vskutku démon.

Démon bez námahy kosil rytíře.

Na náměstí začalo být spoustu převržených vozů a rozházených mrtvol...

Najednou se objevil uprostřed poklidného odpoledne.





Území za vnitřními hradbami zabírají hlavně domy šlechty a bohatých, zatímco obchody se nacházejí jen po stranách hlavní silnice vedoucí k hradu.

Když jsme dorazili k vnitřním hradbám, vystoupili jsme z vozu a začali se procházet po luxusních obchodech. Nadi vedla.

„Tohle je obchod, kde se prodává kvalitní brnění pro rytíře. Nemají tam jenom kovové brnění. Někdy mají skladem magické brnění. Na to bys potřeboval spoustu zlaťáků~”

„Tenhle obchod tady je největší zlatnictví ve městě. Obzvláště jejich služby ohledně rubínů a safírů jsou nejlepší v království. Co se prostých lidí týče, doporučuju Lizino zlatnictví naproti přes ulici.”

„Pokud si chceš nechat ušít róby, pak je dobrý tenhle obchod. Ačkoli trochu upadal, loni, když se ho ujmul syn, co se vrátil z královského hlavního města, začal být strašně oblíbený. Jelikož jeden kousek tu stojí 2~3 zlaťáky, prostí lidé sem nechodí. Ale možná by nebyl špatný nápad, aby se tu zastavili kupci, co zrovna získali velkou zakázku, aby si zvedli prestiž.”

Nadi je tak znalá jako certifikovaná encyklopedie. Co jiného čekat od děvečky pro všechno?

Ačkoli z hradu na náměstí a naopak jezdí luxusně vyhlížející vozy tažené koni, provoz je relativně řídký, takže náš vůz mohl zastavit na kraji cesty.

Jestlipak Nadi nemá po tom všem mluvení žízeň?

„Tohle je mezi ženami nejoblíbenější obchod se sladkým a čajem s otevřenou terasou v celém městě Seryuu.”

Nadi zářily oči. Nevypadá to jako žádost, jen ryzí tužba.

„Nadi, trochu mi vyschlo v hrdle. Když už jsme tu, pojďme si tu odpočinout.”

„Ano, rozumím. Prosím, jen jdi, já tu počkám.”

...hmm?

Najednou takové osamělé rozhodnutí?!

„Nadi, ty tam nechceš zajít?”

„Promiň, jelikož je to prvotřídní čajovna...”

„Vyprávěj mi při čaji historky o hradu a náměstí. Samozřejmě za čaj a zákusek zaplatím.”

Nadi oči úplně září... ale rychle se zamračila. To je to tak drahé?

Tady použijme sílu!

„Pojďme.”

Jemně jsem ji za ruku vedl do obchodu.





Byl jsem na to trochu připravený, ale menu čaj a zákusek stálo jenom 1 stříbrňák.

Není to levné? To jsem si myslel, ale když uvážím, že za tyhle peníze můžete v prvotřídním hostinci zůstat 5 dní, tak je to pro prostý lid pravděpodobně celkem drahé.

I když je to kavárna se zahrádkou, dali sem stylové mramorové stolky.

I šálky a konvička vypadají draze.

Čaj chutná jako Assam. Ale nezdá se, že by se do něj přidával cukr a mléko.

Místo toho ho podávají se sladkými sušenkami. Zdá se, že se jí namazané čerstvým sýrem nebo marmeládou.

Je tohle tak žádoucí? Když jsem se rozhlédl po dívkách v okolí, všechny jí něco, co vypadá jako lívance s medovým krémem.

Takže jsem zavolal číšníka a objednal dvě porce lívanců. Dělá to 3 stříbrné.

„Výborné~~~”

Je to rozhodně výborné... Obzvláště ten okouzlující šťastný výraz na Nadině tváři!

Dokonce ani při jídle sladkostí Nadi nezapomněla na svou profesionální povinnost. Mluvila o zúrodňování půdy pod taktovkou města Seryuu a o dalších věcech.

Taková poklidná odpolední serenáda netrvala dlouho...

Nejprve se přes náměstí prohnal velký stín.

Následovaný hlubokými basovými výkřiky.

Náměstí přeletěla gigantická ohnivá koule, přímo do hradu.

Jedna věž se zhroutila vpřed.

Když se oblak prachu rozptýlil a hluk ze zhroucené věže utichl, ztuhlí lidé na náměstí se začali zase pohybovat. Začali ječet, vojáci je naštvanými hlasy pobízeli, aby se ukryli.

Na náměstí se snesl čtyřruký démon, zatímco roztahoval svoje černá křídla.

„V tomhle městě je zvykem, aby si sem odpoledne chodil hrát démon?”

„Nic takového tu není! Rychle, musíme uniknout!”

>[Získána technika Nonšalantnost]

Řekl jsem něco bláhového. Nadi mě zatahala za ruku, aby mě pobídla k útěku, ale možná že přišla o sílu v nohách, protože nedokázala vstát.

Ačkoli je to ostuda, rozhlédl jsem se kolem, aby mě situace podnítila k činu.

Tak nějak ty získané informace nedokážu strávit. Jako kdyby se mi tělo pohybovalo nezávisle na hlavě.

Když přes val k panským hradbám přeletěla druhá ohnivá koule, na obloze se rozprostřela poloprůhledná modrá bariéra a ohnivá koule se zastavila.

Než se bariéra uzavřela, z hradeb vyšla skupina rytířů a mágů.

Zdolejte ho! Proč nevyužijete obranu hradu?

Tak patetický člověk jako já, co se ani nedokázal zvednout ze židle, proklínal rytíře. Ačkoli jsem znalosti o bitvách získal jenom z mang a her...

Démon přistál na květinovém záhonku uprostřed náměstí. Naschvál se rozhodl bojovat na zemi a ne ve vzduchu, kde má výhodu.

Těžká pěchota vzadu vypustila déšť šípů. Znělo to jako prudký déšť, jak to náměstí proklálo. Bohužel to každý šíp, co narazil do démonova černého těla, odrazilo.

Seřadili se 3 jízdní rytíři s bodci v levé ruce, aby na démona společně zaútočili. Démon z úst směrem k rytířům vychrlil fialový dech. To je jedovatý dech? Tváře rytířů a koně, co dostali přímý zásah, vypadají dost strašně. Rytíři, co přišli o svou sílu, spadli z koní a démon je odkopl, takže odletěli ke svým společníkům.

Z druhé strany těch rytířů vyrazili kupředu další tři členové jízdy!

Ačkoli první dva rytíře zkosil démonův ocas, ten třetí, co se trochu opozdil, svým bodcem démona úspěšně nabodl.

Rytíři zasažení ocasem vstali a udeřili démona svými meči.

Démon rytířský útok vykryl drápy a řevem!

Ze země se zvedla suť a malé kameny a vířily kolem středu démonova černočerného těla, jejich víření postupně nabývalo na rychlosti...

Zamrazilo mě ze špatné předtuchy!

Zvedl jsem své tělo ze židle. Pomyslel jsem si, že uteču, ale do mého zorného pole se dostala Nadi, co je stále zesláblá a nedokáže vstát.

Není čas. Útěk není možný.

Stáhl jsem Nadi ze židle a tlustý mramorový stolek jsem nasměřoval k démonovi jako štít.

Ze své pozice jsem to neviděl, ale v tom okamžiku démon všemi směry uvolnil nárazovou vlnu a čepele prázdnoty. Z vyhlídky ze zahrádky se stala tragická scéna.

Obchody kolem náměstí jsou buď částečně, nebo naprosto zničené.

Do jednoho dokonce příšerně narazil malý vůz.

Úkosem jsem se podíval po démonovi, co začal kráčet k vojákům, které zasáhla nárazová vlna, a nesl jsem Nadi v bezvědomí pryč z náměstí.

Jako vítr jsem běžel k hlavní ulici, zatímco jsem nesl Nadi.

Evakuovaní lidé jeden do druhého strkají k vnitřním hradbám, je to nebezpečná situace.

Stočil jsem to do postranní uličky, než jsem dorazil k hustému davu. Jelikož mám obě ruce plné, operoval jsem v menu myšlenkou a zvýšil si techniky [3D manévry] a [skok] na level 10.

Jak jsem se blížil k vnitřním hradbám, našel jsem velkou budovu. Skákal jsem střídavě mezi vnitřními hradbami a stěnou budovy jako ninja v manze, a tak jsem se dostal přes vnitřní hradby.

>[Získána technika Ústup]

Když jsem zkontroloval mapu, zdá se, že jsme na kraji východního města.

Silou jsem zastavil vůz, co náhodou projížděl kolem, a požádal jsem vozku, aby Nadi doprovodil do dělnické gildy. Vozka se nejdřív zdráhal, ale s radostí tu práci přijal, když jsem mu ukázal zlaťák.

>[Získána technika Přesvědčování]

>[Získána technika Uplácení]

Není čas šetřit penězi.

Spolehl jsem se na svou včerejší paměť a za běhu jsem z inventáře vytáhl jistý předmět.
---------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>