KNM - kapitola 78

Kapitola 78 – Aklanská fakulta magie

Aby Barbalis Quisiho zachránil, aktivoval teleportaci co možná nejrychleji, ale stejně podcenil Liolovu bdělost a rychlost a způsobil tak, že Quisi utržil ještě další úder. Barbalis věděl, že kvůli Quisiho zraněním neměli času nazbyt. Ale kvůli omezenému dosahu teleportace neměl na výběr a musel ji neustále aktivovat a spěchat k Obchodní alianci s nadějí, že nedávno vynalezli ještě lepší léčivé maxuny.

Aby se vyhnul ztrátě času, Barbalis se teleportoval přímo do místnosti, kde se tři velitelé setkávali se svými podřízenými. Když dokončil aktivaci poslední teleportace, zjevili se přímo uprostřed zasedací místnosti – na místě, kde byli tři velitelé.

Ti tři se mračili, jak poslouchali hlášení svých podřízených o situaci bojů v Aklanu a zrovna se nacházeli uprostřed dilema, jestli by měli kontaktovat aklanského premiéra Quisiho. Co mohli vědět, že se po krátkém zablýsknutí před nimi zjeví aklanský premiér s jednou nohou v hrobě.

„Honem! Chci ten nejlepší léčivý maxun!” zakřičel Barbalis okamžitě na ty tři.

Rudá velitelka byla první, kdo zareagoval. Ačkoli byl na její tváři stále vidět šok, okamžitě řekla: „Následujte mě!”

Barbalis neztrácel čas žádnými zdvořilostmi. Vzal Quisiho a následoval ji. Ačkoli kroky Rudé velitelky byly rychlé a spěšné, Barbalis cítil, jak z Quisiho těla rychle vyprchává teplo. Přál si, aby taky věděla, jak se teleportovat, aby mohla Quisiho vzít přímo k maxunu.

To místo, kam Rudá velitelka mířila, naštěstí nebylo tak daleko od zasedací místnosti. Velké kovové dveře označené velkým X. Rudá velitelka jimi projela svůj odznak a dveře se otevřely. Místnost za nimi byla obrovská, možná proto, že to, co bylo uvnitř, bylo obrovské.

Byl to obrovský léčivý maxun, jaký Barbalis ještě neviděl. Bylo celkem možné, že byl ještě větší než dospělý drak. Normální léčivý maxun se obvykle skládal z válce s tekutinou uvnitř, kontrolního panelu a základnou. Ale z komory s tekutinou tohoto léčivého maxunu vycházelo přinejmenším dva tucty trubek a každá se napojovala na složitý nástroj ve výšce člověka. Z kontrolního panelu toho maxunu se Barbalisovi skoro zatočila hlava: byly tam stovky tlačítek, desítky koleček a mnoho spínačů.

Rudá velitelka zmáčkla několik tlačítek na kontrolním panelu. Robotická kovová paže držící nosítka se natáhla k Barbalisovi, který Quisiho okamžitě položil na nosítka. Robotická paže se znovu pohnula a vložila pacienta na nosítkách do komory s tekutinou.

Rudá velitelka vykonala sérii léčivých operací. Nejprve stabilizovala pacientova zranění a pak je začala analyzovat, aby mohla vymyslet nejlepší plán.

Maxun rychle zastavil Quisiho krvácení. Když se na monitoru zobrazily výsledky, Rudá velitelka jen prázdně zírala na obrazovku, protože situace nemohla být horší!

Tento maxun byl nepochybně skvělý, když přišlo na léčení fyzických zranění; dokonce i když měl pacient zlomené všechny kosti, nebyl by to s tímto maxunem velký problém. Pro normální léčivý maxun by poškození orgánů bylo obvykle také problém, ale pro tento maxun, jenž byl výsledkem nejlepší technologie a obrovského množství peněz Obchodní aliance, to byla také hračka.

Jediným problémem zůstala metoda poškození, kterou ani nejmocnější rytíři nemuseli znát: poslat auru přímo do těla protivníka, aby je zranila. Léčivý maxun neměl jak tu auru vypudit. Mohl akorát uzdravit tělo v okamžiku, kdy aura způsobila nějaké zranění, a až se aura samovolně rozplyne, pak se pacient vyléčí... samozřejmě za předpokladu, že v té době bude pacient stále naživu.

„Jděte najít Meinana,” řekla Rudá velitelka a pak znovu obrátila svou pozornost na ovládací panel, jak se snažila najít způsob, jak premiéra zachránit. Nicméně jelikož si nebyla naprosto jistá, že to je možné, požádala Barbalise, aby našel Meinana, aby se možná naposledy setkal se svým otcem.

Jak to Barbalis uslyšel, jeho tvář byla plná zoufalství. Chtěl Rudé velitelce říct něco jako „snažte se ze všech sil”, ale když viděl, že Rudá velitelka zaměřuje veškerou svou pozornost na ovládací panel a že její ruce, i když se nepohybovaly moc rychle, byly tak nervózní, že se jí na nich perlil pot, Barbalis věděl, že se Rudá velitelka opravdu snažila ze všech sil.

Barbalis s těžkým srdcem přešel ke dveřím z místnosti, aby našel syna svého dobrého přítele. Kdo mohl vědět, že jakmile dveře otevře, uvidí za nimi stát Meinana, jak se snažil popadnout dech. Za ním jako vždycky stáli Kaiser, Daylight a Anežka.

„Quisi, on...” Jakmile ta slova řekl, spatřil Quisiho v obrovském léčivém maxunu. Meinan nemohl uvěřit vlastním očím. Krok za krokem kráčel ke Quisimu. Podíval se skrz tlusté sklo. Mysl měl v naprostém zmatku. Nikdy svého otce neviděl skrz vrstvu skla, protože jeho otec nikdy nedošel zranění, ne?

Copak jeho mocný úplný ochranný štít Quisiho permanentně nechránil? Jak mohl dojít zranění?! A aby byl skoro mrtvý? Nemožné!

„Jak to, že o tom víte...?” zeptal se Barbalis Kaisera tiše.

„Dnešní schůzka byla o záležitostech s Aklanskou republikou, takže nás Anežka požádala, abychom tu schůzku špehovali střežícím maxunem,” vysvětlil Kaiser rychle a pak se ustaraně podíval po Meinanovi. Pak se otočil zpět na Barbalise a zeptal se co možná nejtišeji: „Jak je na tom Quisi?”

Barbalis neodpověděl; nechtěl vyslovit tamtu odpověď. Kaiserovi stačil jediný pohled na to, jak se Barbalis mračí a odmítá odpovědět, aby pochopil, že situace je horší, než si dokázali představit, nebo možná dokonce...

Kaiser se otočil na Meinana, co se choval, jako kdyby ani nevěděl, kde je nebo co dělá. Dokázal akorát hloupě zírat přes sklo na svého otce. Když ho Anežka takhle viděla, bolelo jí z toho u srdce. Když chtěla jít k němu a utěšit ho, Kaiser ji zastavil. Zmateně se po Kaiserovi podívala, ale Kaiser zakroutil hlavou, protože ještě nebyl čas na Meinanovo utěšování.

Kaiser se znovu otočil s hněvem v očích, jak se se staženým hlasem ptal: „Kdo Quisiho zranil?”

Jak Barbalis tu otázku zaslechl, jeho tvář okamžitě ztratila barvu. Kvůli Quisiho stavu byl starostí bez sebe a na tuhle vážnou otázku zapomněl: člověk, co Quisiho zranil, byl Liola, ale jak to mohl říct Kaiserovi a ostatním?

Jakmile Kaiser viděl, jak se Barbalis zatvářil, okamžitě v duchu zapochyboval. Barbalis musel vědět, kdo to byl, ale nechtěl jim to říct. Proč ne? Mohlo by to být proto, že se bál, že možná přijdou o veškerý zdravý úsudek a půjdou se pomstít? Takže odpověď by mohla být... Dračí císař? Tak by to nemělo být. Kaiser svůj vlastní závěr okamžitě popřel; tahle odpověď byla až příliš očividná a i kdyby to Barbalis neřekl, oni by hádali to samé.

Mohl by to být Lancelot? Krvavý vlk? Kaiser skoro hádal i Cappuccina. Ale znovu o tom popřemýšlel. Kdyby Cappuccino dokázal Quisiho porazit, tak by už teď byl Dračím císařem a nebyl by pořád princem.

Bez ohledu na to, jak moc Kaiser hádal, ani jednou ho nenapadlo, že by to mohl být Liola.

„Barbalisi, vážně máš v plánu nám to zamlčet? Víš, že to Meinan nikdy nenechá jen tak. Navzdory tomu, jak moc říká, že svého otce nenávidí, i hlupák by věděl, jak k sobě mají blízko. Takže nám to radši hned pověz, nebo jinak...” začal Kaiser vyhrožovat.

„Možná později!” přerušil Barbalis Kaiserovy výhrůžky a jeho oči se zaměřily na Quisiho v komoře s tekutinou. V duchu ječel: Quisi, ach, Quisi, vážně doufám, že budeš v pořádku. Dokud budeš žít, tahle věc o tom, jak tě Liola zranil, se bude později přidávat k dobru jako žert. Ale pokud... Barbalis se ani neodvažoval pomyslet na to, co by se stalo.

„Ach jo!”

Rudá velitelka konečně ustala v analýze, ale její tvář byla plná smutku. Zdálo se, že se Meinan probral a spěšně se zeptal: „Jak je na tom můj táta? Je v pořádku?”

Rudá velitelka vypadala omluvně. „Je mi to vážně líto. Pro premiéra Quisiho můžeme udělat jen málo. Tohle je technika, kterou zná jen velmi málo rytířů: útočník vyšle své Ki do těla protivníka, aby neustále páchalo škodu. Léčivý maxun to Ki nedokáže vypudit, takže může akorát vyléčit zranění, které Ki napáchá, dokud samo nevyprchá.”

„Ale stav premiéra Quisiho není moc dobrý a to Ki, co má v těle, je silnější, než co jsem kdy viděla...” snažila se Rudá velitelka říct co možná nejtaktněji, „obávám se, že premiér Quisi to Ki možná nebude schopen přežít.”

„Existuje nějaká jiná metoda?” Meinan se přinutil ke klidu. Učení rodiny Slávy bylo být vždy v klidu; impulz nikdy nemohl vyřešit žádný problém.

„Existuje jiný způsob. Kdybych našla někoho s ještě mocnější aurou, dostatečně mocnou na to, aby to Ki vypudil z jeho těla, pak zranění premiéra Quisiho nejsou vůbec tak špatná... ale v Obchodní alianci nejsou žádní rytíři,” řekla Rudá velitelka přímo.

„Mami! Co tím myslíš, že tu nejsou žádní rytíři? Bratr je rytíř,” zakřičela Anežka nahlas a pak spěšně vyběhla. „Půjdu ho najít.”

Ale Rudá velitelka se hořce a bezmocně usmála. Její dcera byla celkem impulzivní. Kdyby Feir mohl Quisiho vyléčit, tak by mu už řekla, aby přišel, ale věděla, že Feirova síla nebyla ani zdaleka tak velká jako Quisiho moc. Tak jak by mohl mít mocnější auru než člověk, co Quisiho porazil?

„Ještě mocnější rytíř? Lancelot je pravděpodobně z obliga, ale co takhle temný rytíř Krvavý vlk?”

Jakmile Kaiser vyslovil tuhle hypotézu, Barbalis najednou zaječel šokem a pak okamžitě zmizel. Při tomhle pohledu všichni hádali, že musel jít hledat Krvavého vlka, a všechny to uklidnilo. Přece jenom Krvavý vlk s nimi vždycky dobře vycházel a s jeho silou... ačkoli to na vlastní oči neviděli, Krvavý vlk měl být údajně srovnatelný s Lancelotem, takže nemohl být o moc horší, ne?

„Meinane...”

Meinan měl pocit, jako kdyby na něj někdo zavolal. Otočil se na Quisiho. I když byl v komoře s tekutinou, před chvilkou otevřel oči a díval se na něj s chabým úsměvem. Meinan zaváhal a pak došel ke komoře, ale v tom okamžiku nevěděl, co by měl vlastnímu otci říct. Začal říkat všechno, co mu přišlo na mysl. „J-jak se cítíš? Nebolí to? Ach... Barbalis už šel hledat Krvavého vlka, co ti ta zranění za chviličku vyléčí.”

Quisi se na Meinana dál díval s úsměvem a zdálo se, jako kdyby otevřel a zavřel ústa. Ale Meinan neměl přes tu tekutinu a tlusté sklo jak slyšet, co řekl.

Rudá velitelka poplácala Meinana po rameni a pobídla ho, aby se podíval na obrazovku na kontrolním panelu. Objevilo se tam jediné slovo: „Vážně...”

Meinan mrkl a nejistě se zeptal: „Tohle řekl Quisi?”

Rudá velitelka přikývla. Na obrazovce se objevila další věta: „Omlouvám se, velitelko, mohl bych si se svým synem promluvit o samotě?”

„Samozřejmě.”

Rudá velitelka přikývla a pokynula Kaiserovi a Daylightovi, aby společně odešli z místnosti a nechali Meinana o samotě.





Aby Meinan potlačil tu nejistotu, co cítil v srdci, začal vyřvávat obvinění, jen co otevřel pusu: „Co děláš? To nemůžeš počkat, až ti vyléčí zranění, abys něco řekl? Myslíš si, že je vtipný s tebou mluvit, když ležíš v léčivém maxunu?” Ale neuvědomil si, že se mu hlas třásl.

Quisi se usmál. Ačkoli tón Meinanova hlasu byl celkem zlý, Quisi na tváři svého syna viděl žal a šok a vážně chtěl říct něco, aby ho utěšil. Jako „budu v pořádku”. Ale Quisi věděl, že jestli to zvládne se zatím může jenom dohadovat, takže nejdřív musel svému synovi říct mnoho věcí.

„Meinane, vzpomínáš si, co jsem ti kdysi řekl? Že ten nepřítel, co zabil tvoji matku, je Dračí císař?”

„Já vím, nebudu Gladiola nenávidět, ne...” Meinan chtěl říct „netrap se”, ale než to vůbec dokončil, najednou zavřel pusu. Nebyl ochotný to říct, protože kdyby jeho otec vážně neměl nic dalšího, čím by se trápil, pak by...

„Meinane, musíš si pamatovat, tohle musíš mít na paměti; Dračí císař není jenom nepřítel, co zabil tvou matku, ale také člověk, co zabil tvého ot...” Quisi najednou ztichl a změnil, co hodlal říct: „Kdo mě zranil, je také Dračí císař.”

„Rozumím.” Ačkoli Quisi nedořekl, co měl na jazyku, ale ta písmena „ot” byla na obrazovce jasně napsaná. Meinan se musel několikrát zhluboka nadechnout, aby se zklidnil, a pak s úsměvem řekl: „Až se uzdravíš, tak matku společně pomstíme.”

Quisi si zhluboka povzdechl: „Původně jsem tě do téhle bitvy nechtěl zatahovat, ale teď už nemám na výběr.”

„Samozřejmě že nemáš na výběr. Dračí císař zabil moji matku a pořád dokola ubližoval mým společníkům. Dokonce i Aklanskou republiku rozvrátily plameny války. I když mi nedovolíš se k tobě přidat, vložím se do toho sám; abych ochránil svoje společníky a svou zemi,” řekl Meinan pevným tónem.

Quisi se na svého syna dlouze podíval. Měl pocit, že jeho syn byl prakticky jeho naprostou kopií; to, co teď řekl, se prakticky nijak nelišilo od toho, co sám Quisi řekl před lety. Když Quisi viděl svého syna v tomto světle, cítil jak hrdost, tak lítost. Neboť Quisi velmi dobře věděl, jak těžkou zodpovědnost bude muset tohle dítě nést na svých bedrech.

„Ten ochranný štít, co jsem tě minule naučil. Pokročil jsi v něm nějak?” Tohle bylo to, co Quisiho nejvíce trápilo. Pokud se Meinan ten štít dobře nenaučil, možná nebude schopen ochránit ani sám sebe, natožpak svoje společníky nebo zemi.

Meinan přikývl a řekl: „S Anežkou jsme neustále trénovali. Od té doby, co se vrátili Kaiser a Daylight, jsme jenom s přestávkami na jídlo a spánek neustále trénovali různé bitevní techniky. Troufám si říct, že i když nejsem ještě na tvojí úrovni, jsem přinejmenším na 60%. Za pár let tě rozhodně překonám.”

Když Quisi viděl, že jeho syn bez hanby dokázal říct, že svého otce za pár let překoná, usmál se. I když to možná trochu nadnesl, Quisi věřil, že jeho syn nebyl člověk, co by lhal. Takže když prohlásil něco takového, muselo to znamenat, že si věřil.

„Takže teď ti to můžu říct.” Ačkoli Quisi řekl, že teď Meinanovi něco řekne, místo toho se zeptal: „Jaký je tvůj názor na bojovou situaci mezi Aklanskou republikou a Miluem?”

Meinan se zamračil. Poslední dobou se učil, jak bojovat, ale bylo nemožné, aby se nebál o svou rodnou zemi. Vždycky věděl, že Aklan prohrává jednu bitvu za druhou, ale čím víc Aklan prohrával, tím méně se Meinan bál. Protože věděl, že jeho otec není neschopný premiér; Aklan pod jeho vládou vytrval stovky let a nebylo možné, aby ho něco tak snadno vyhladilo.

Quisi musel mít plán, možná nějakou past. Meinan si to vždycky myslel.

Po chvilce přemýšlení Meinan konečně vyjádřil svůj odhad: „Aklan hrozně prohrává, ale já si myslím, že tak to vypadá akorát na první pohled a že máš určitě vlastní plán.”

Quisi se usmál; pravděpodobně proto, že nikdo nechápal otce lépe než syn... najednou na hrudi cítil intenzivní bolest a z nosu a úst mu vytekla krev, díky čemuž se komora zbarvila doruda.

„Quisi? Otče?” Meinan si nemohl pomoct, aby nahlas nezakřičel. Výhled mu zakryla krev a on neviděl, jak se Quisimu vede. Kvůli tomu byl ještě nervóznější a vystrašenější.

Komora se zanedlouho vyčistila a zranění způsobené Ki v Quisiho těle se také vyléčilo, ale už tak slabý Quisi na tom byl ještě hůř. Věděl, že mu nezbývá moc času, takže řekl, aby svého syna utěšil: „Jsem v pořádku, prozatím nemluv, poslouchej mě.”

Meinan původně chtěl svému otci zabránit v dalším mluvení, aby mu to nebralo už tak slábnoucí síly, ale když viděl Quisiho bledou, ale rozhodnou tvář, věděl, že ho nemůže zastavit. Takže mohl akorát tak bedlivě poslouchat všechno, co mu otec musel říct.

„Vskutku jsem měl svůj vlastní plán. Jsem aklanským premiérem stovky let. Vím, že Dračí císař rád posílá vrahy, a já jsem se s mnoha z nich setkal. Dračí císař později samozřejmě zjistil, že je zbytečně se mě snažit zavraždit, a tak s tím přestal.” Jak to Quisi řekl, vypadal tak nějak hrdě.

„Ale mohl jsem zachránit jen sebe a ne ostatní.” Quisiho tvář potemněla. „Jednou jsem otevřeně naverboval mnoho nadaných jednotlivců, ale všichni zemřeli. Jeden po druhém, rukou Dračího císaře.”

„Nakonec jsem to pochopil. Navenek jsem nemohl ukázat svou skutečnou sílu, jinak by mě o ni Dračí císař kousek po kousku připravil. Potají jsem se staral o celkem dost lidí a z těch mi byli nejvíce nápomocni Barbalis a Gladiolus.”

„Gladiolus mi v Temné ulici pomohl vycvičit mnoho rytířů. Mnoho mocných rytířů, co nejsou loajální Dračímu císaři, včetně vrahů. Ačkoli se mi tahle metoda nelíbí, přinejmenším až Dračí císař pošle své vrahy, budu mít lidi, co budou vědět, jak se s nimi vypořádat.”

„Aha, takže Temná ulice je ta tajná síla, o které mluvíš,” konečně pochopil Meinan.

„A Barbalis, pomohl mi vybudovat Aklanskou fakultu magie.”

„Fakultu magie?” Meinan byl v šoku. Celý život žil v Aklanské republice, ale nikdy nic neslyšel o fakultě magie. Jediná škola, která se k magii jen velmi vzdáleně blížila, byla fakulta čarodějnictví.

Quisi se usmál. „Copak jste všichni o Barbalisovi neříkali, že je blázen, co studenty vyloučí i za maličkosti? A navíc není procento vystudovaných studentů za ta léta strašlivě nízké?”

Meinan přikývl. Tohle byla pravda: Aklanská fakulta čarodějnictví nebylo místo, kde by mohl normální člověk vystudovat.

„Ti lidé, které vyloučil, sice nevystudovali, ale ve skutečnosti je poslali k 'dalšímu vzdělávání' na fakultu magie.” Quisi se s uspokojením podíval na Meinanovu spadlou bradu a pak pokračoval: „Barbalis se mnoho let choval jako blázen a fakulta čarodějnictví tak působila naprosto zvráceně. Mnoho lidí věřilo, že to díky mému přátelství se držel v pozici ředitele Aklanské akademie... Ale po pravdě řečeno, díky tomuhle jsme dokázali zabránit tomu, aby Dračí císař přišel na pravdu.”

„Barbalisovy magické dovednosti jsou ve skutečnosti celkem značné, ale on se vždycky nerad předváděl. Jediný člověk, co měl silnější magické schopnosti, nebyl nikdo jiný než Gle, ale co se týče technik na ovládání magie, možná ani Gle by se s Barbalisem nemohl rovnat. Přece jenom jelikož se Barbalis nemohl Gleovi rovnat surovou silou, strávil mnoho času nad kontrolou.”

„Za ta léta se spoléhal na své ostré smysly vůči magii a vybíral studenty, kteří měli potenciál se stát mágy. A pak si našel všemožné výmluvy, aby je ze školy vyloučil. Navenek ti studenti zklamaně odešli...”

„Ale ve skutečnosti je potom Barbalis přiměl jít na Fakultu magie... kaf, kaf!”

Quisi začal znovu kašlat, protože Ki v jeho těle začalo znovu řádit. Ačkoli to nebylo tak vážné jako ten záchvat předtím, stejně se cítil hrozně, jak se mu to Ki převalovalo v těle. Po každém zakašlání bylo u jeho úst vidět pár pramínků krve.

„Už nic neříkej, nejdřív si odpočiň,” spěšně mu poradil Meinan, jak to spatřil.

Quisi zakroutil hlavou a pokračoval: „Ještě chvilku. Meinane, abych tuhle moc skryl a abych Obchodní alianci přinutil se do toho vložit, zvolil jsem si vzdát se většiny naší země. I kdyby to mělo zahrnovat hlavní město. Chtěl jsem to využít jako výmluvu, aby se Obchodní aliance bála, že budou dalším Miluovým cílem, takže by se většina lidí v Alianci rozhodla podporovat nás. Tři velitelé mi dřív slíbili, že pokud bude většina lidí v Alianci souhlasit, rozhodně se s námi spojí. Až k tomu dojde a já ukážu své tajné eso, Dračí císař s tím nic nezmůže.”

„Bohužel se zdá, že to Dračí císař dobře ví, takže...” Quisi se hořce usmál, neboť to byl důvod, proč využil Liolu, aby se zbavil Quisiho.

„Meinane, musíš mi pomoct ty skryté síly vést.” Quisi cítil, jak mu srdce bije čím dál pomaleji, a už téměř necítil své ruce a nohy. Snažil se své nepohodlí potlačit a pokračoval ve vysvětlování: „Ačkoli jak Gladiolus, tak Barbalis jsou silnější než ty, nejsou to lidé, co by mohli všechno plánovat a organizovat. Ty musíš být velitelem za jejich zády, ale navenek se nesmíš nikde objevit. Musíš využít všeho, aby tě Dračí císař ignoroval, jinak nebudeš schopen zadržet jeho pokusy tě zabít...”

Kromě toho o tom dalším důvodu nemohl mluvit: tím vrahem by velmi dobře mohl být Liola a Quisi si nechtěl ani představovat tu scénu, kdy se přátelé budou vraždit navzájem.

„Rozumím, rozhodně udělám, jak říkáš, otče...” přijal Meinan vážně otcovu žádost a pak se hořce usmál. „Ale můžu neříct to 'netrap se'? Však víš, když se v příbězích něco takového řekne, někdo okamžitě zemře, takže je to až moc zlověstné... otče?!”

Než Meinan vůbec dořekl, viděl, jak Quisi zavřel oči a pak jak mu pomalu klesla hlava... Meinan celý vyděšený vyrazil ke sklu a zoufale do něj bušil a křičel: „Otče! Quisi!”

„Otče! Prosím, neumírej. Copak jsi vždycky neříkal, že chceš vidět svého vnuka?” Meinan se suše usmál. „Je tu spoustu pěkných mecha bojovnic a všechny mají pěknou postavu. Hned si půjdu nějakou najít a ožením se s ní a za deset měsíců budeš mít vnuka... prosím, teď neumírej, ještě pořád jsem ti neřekl, jak je mi líto, že jsem tě špatně pochopil ohledně matčiny smrti, já... je mi to líto...”

Meinan se oběma rukama opřel o sklo, ale nemohl se dotknout svého otce uvnitř. Věděl, že přišel o svého jediného příbuzného, o otce, který ho vždycky miloval. Meinan se několikrát zalkl a z celého svého srdce zakřičel: „Papa!”

„Co?”

„Zrovna teď mi přišlo, že jsem slyšel, že se ženíš?” Quisi najednou otevřel oči a rozhlédl se na obě strany. „Kdo je to? Kdo je moje snacha? Je pěkná? Má pěknou postavu? Má dostatečně velké pozadí? Musí mít velké pozadí, aby porodila...”

Bum!

Meinan najednou čelem vrazil do skla a očima zíral na Quisiho, co mrkal, jako kdyby byl nevinný. Ale jak to tak dělal, začal znovu kašlat. Jak to Meinan viděl, znovu se zamračil.

V tom okamžiku Barbalis konečně přivedl Krvavého vlka. Nikdo nevěděl, kde ho Barbalis vyhrabal, protože jeho rytířský stejnokroj už ani nevypadal jako stejnokroj, ale spíš jako hadr, co mu na těle držel jen díky provázkům.





Krvavý Vlk, kterého sem Barbalis dotáhl bez jediného slova vysvětlení, se podíval na Quisiho v komoře s tekutinou. Poškrábal se ve vlasech a pak pozdravil: „Zdravím, Quisi, jak se ti povedlo skončit takhle? Nedokážu uvěřit, že se někdo prodral tou tvojí skořápkou! To není možný? Tvůj želví krunýř je nejsilnější věc, co jsem kdy viděl.”

Quisi se hořce usmál, ale nemohl říct, že jeho skořápka nebyla zničená zvenku, ale místo toho na něj zaútočili zevnitř.

„Rychle mého otce vyleč!” Meinan se příliš bál, aby se staral o nějaké zdvořilosti, takže na něj přímo zakřičel.

Nezdálo se, že by Krvavému Vlkovi vadilo, že mu rozkazuje takový mladíček; pokrčil rameny a odpověděl: „To je jedno, ale aspoň mi musíte říct, jaká je situace, ne? I když můj rytířský stejnokroj je rozedraný k nepoznání a ani si nepamatuju, kam jsem dal svůj rytířský odznak a všichni říkají, že nevypadám jako rytíř... ale i tak, nemůžete přece předpokládat, že jsem léčitel, ne? Proč byste hledali mě, abych ho vyléčil?”

„Ach! Velitelka...”

Meinan spěšně potáhl za dveře a viděl, že venku čekají všichni ostatní jako předtím; včetně Feira, co dorazil později. Rychle požádal rudou velitelku, aby Krvavému Vlkovi vysvětlila situaci. Rudá velitelka přikývla a pak zopakovala všechno, co už řekla předtím. Pravdou bylo, že Krvavý Vlk byl přece jenom rytíř, takže když rudá velitelka zmínila, že Quisi zraňuje Ki uvnitř jeho těla, už všechno pochopil.

„Zatraceně! To je to nejproblematičtější zranění.” Krvavý Vlk věděl, že to bude složité, a přímo řekl: „Hej! Kdo tě napadl? Pokud to byl Dračí císař, kolik ti musím přispět na pohřeb?”

„...Nemohl bys být trochu taktnější?” Quisi nevěděl, jak má zareagovat; nikdy by ho nenapadlo, že by se někdo zeptal mrtvého muže, kolik má zaplatit za jeho pohřeb.

„Koho zajímá nějakej takt?! Vážně si myslíš, že máš tolik času, abys jím mrhal na tlachání? Rychle mi to řekni, kdo to udělal?” odsekl Krvavý Vlk.

Quisi nemohl nic říct a zahlížel na Barbalise; copak to nemohl Krvavému Vlkovi říct po cestě? Jak by to mohl Quisi říct teď?

„Pravděpodobně to udělal Liola,” řekl Daylight věcně.

Jakmile to vyslovil, všichni ztuhli: Quisi a Barbalis měli pusu jako velké O; Kaiser se na chviličku odmlčel a pak zamumlala: „Takže ten to byl, není divu, že nikdo nebyl ochotný nic říct”; Anežka měla po celé tváři napsáno, že tomu nevěří; a nejdůležitější člověk, Meinan, měl mysl naprosto prázdnou a nevěděl, jak by měl zareagovat.

A Anežčin hlas opravdu vystoupal o oktávu víc, aby zdůraznila své pochybnosti: „Jak by to mohl být Liola? On by nikdy nic takového neudělal!”

„Ale tohle Ki jde opravdu cítit jako to Liolovo.” Daylight prostě upřímně vyjádřil výsledky svého pozorování a vůbec neměl pocit, že by Liolu obviňoval ze zranění Quisiho.

„Liola?” Krvavý Vlk se odmlčel, pak se zamračil a zamumlal: „Kruci, teď budeme mít vážně pohřeb...” Zdálo se, že si nevšiml, že akorát přidával sůl do ran.

Když Meinan zaslechl, co řekl Krvavý Vlk, neměl čas se starat, kdo zranil jeho otce, a rychle se zeptal: „Co tím myslíš? Přece nejsi slabší než Liola, ne? Proč mého otce nezachráníš?!”

Krvavý Vlk se zamračil a odpověděl: „Jestli jsem silnější než Liola, to nevím, ale poslat auru do těla protivníka, aby ho zranil, je technika, kterou zná jen velmi málo rytířů. Rytíři, co tuhle techniku neznají, nedokáží auru z těla vypudit; vypudit ji ven je přece jenom těžší než ji tam poslat.”

„Ty to neumíš?” Barbalis zbledl.

„Neumím to,” přiznal Krvavý Vlk otevřeně a vysvětlil: „Tahle technika se nedá tak snadno naučit. A jen tak mimochodem, ani Lancelot to neumí. Myslel si, že je to příliš zlá technika, takže nebyl ochotný se ji naučit. Znám jednoho rytíře, co tuhle techniku umí, ale jeho síla je hluboko pod tou Liolovou, takže ani on tu auru nedokáže z Quisiho těla vypudit.”

Všichni ztichli. Neuměl to ani Temný rytíř, ani Paladin, to byl pro Quisiho prakticky rozsudek smrti. Přece jenom Liolova síla byla řádu X. Pokud tihle dva rytíři řádu X nemohli pomoct, pak jejich jedinou zbývající volbou byl Dračí císař.

„Proč prostě nemůžeme najít Liolu? To on tam tu auru poslal, tak musí být schopen ji zase vypudit,” řekl Daylight tu nejjednodušší odpověď.

„Liolu ovládají, nepomůže nám.” Kaiser se zamračil. Pokud mohl Liola zabít Quisiho, pak je pod mnohem větší kontrolou, než si představovali. Tuhle kontrolu jen tak brzy neprolomí.

„Liola se uzdraví.” Daylight tomu věřil.

„Ale můj otec nemá čas čekat!” zakřičel Meinan najednou nahlas a ten křik se rozlehl po celé místnosti. Potom místnost zalilo ticho a na tvářích všech byla vidět rozpačitost. Kaiser se snažil ze všech sil Daylightovi očima naznačit, aby Meinana už dál neprovokoval, ale Daylight neměl ponětí, proč Kaiser mrká, jako kdyby měl křeč v očních víčkách.

Daylight pak kývl a vysvětlil: „Správně, nemáme tolik času. Podle mého odhadu, můj mistr... Ach! Můj mistr na druhém světě mě naučil akupunkturu... techniku, která by při mé současné síle mohla potlačit 60% aury v premiérově těle. Navíc existuje další akupunkturní bod, který sníží jeho tělesné funkce na minimum, takže bude prakticky jako mrtvý. A to bude stačit, abych premiéra udržel naživu zhruba rok.”

Jak to Daylight řekl, vyhlížel trochu ustaraně. Řekl: „To znamená, že musíme Liolu navrátit k jeho původnímu já během jednoho roku; jinak budu muset použít veškerou svou moc, abych premiéra udržel při životě. A i tak to bude maximálně půl roku nebo tak něco.”

Daylight se snažil zoufale přemýšlet, snažil si vzpomenout na jakoukoliv další metodu, co ho mistr naučil, která mohla prodloužit premiérův život. Nevšiml si, že když si ostatní vyslechli, co řekl, vypadali všichni překvapeně a pak se jim do tváří postupně vracelo světlo naděje; nakonec byli všichni dojatí a šťastní.

Rok! Původně si mysleli, že Quisi nepřežije ani dnešní noc.

„Můj otec vydrží rok?” potvrdil si to Meinan spěšně, ale po pravdě řečeno Daylighta znal až příliš dobře: věděl, že Daylight vždycky upřímně řekne to, čemu věří, a ani v nejmenším to nepozmění. Jelikož řekl rok, tak to musí znamenat rok. Meinan ve svém natěšení to prostě chtěl slyšet ještě jednou.

„Hmm, rok. Ale pokud použiju veškerou svou moc, tak rok a půl,” vysvětlil Daylight dopodrobna.

„Rok stačí! Stačí! Do roka Liolu určitě uzdravíme.”

Meinan byl radostí celý bez sebe. Nejdříve držel Daylighta za ramena a donekonečna mu děkoval, kvůli čemuž bylo Daylightovi trapně. A pak se Meinan rozběhl ke sklu a honem řekl: „Papa, papa, slyšel jsi to? Neboj se, já a moji společníci tě rozhodně zachráníme.”

Quisi se usmál. Věřil svému synovi a přátelům, co si vybral.
-------------------------------------------------------

překlad: Tadomi

kontrola: Darvit

~ Tak nějak jsem zapomněla, že to tady mám přeložené a zkontrolované... ups. ~

<Předchozí>...<Následující>