Epilog
„Až se Jeho Veličenstvo posadí na trůn, znovu se mu pokloníš. Celý proces je takový.”
Ministr jara to Taikimu neustále připomínal a Taiki pak přikývl.
„Ano.”
Konečně nastala korunovační ceremonie.
Konala se v hlavní síni vlády na úpatí hory Kouki v hlavním městě Kouki.
Před hlavním sálem bylo rozlehlé nádvoří naplněné lidmi. Účelem korunovační ceremonie bylo oznámit ostatním královstvím a lidu, že na trůn nastoupil nový král.
Když ceremonie začala, bylo z venku slyšet jásot. Nebylo člověka, co by nebyl šťastný, že na trůn usedá nový vládce.
Den předtím Taiki poprvé opustil palác Hakkei a sešel do ulic Kouki.
Setkal se se sluhy, s kterými se Gyousou rozloučil na hoře Hou a co se vrátili po zemi, a samozřejmě viděl Keita, s kterým cestoval. Kromě toho se setkal i s Risai, co přišla do Kouki na návštěvu jako pobočník provinčního pána z provincie Jou, a také s Hienem.
Risai a Gyousou se také spolu krátce projeli kolem provincie Zui.
Taikiho udivilo, když zjistil, že hora Kouki je ještě vyšší, než si představoval. Vyhnul se všem lidem, aby se mohl toulat po ulicích, a spatřil úžasné věci jako vody drahokamových pramenů. Od začátku až do konce bylo pro Taikiho všechno nové a na všechno se díval s očima doširoka rozevřenýma.
„Spalo se ti dobře?” zeptal se Gyousou Taikiho, zatímco Taikiho dvorní dámy mu pomáhaly narovnat oděv.
„Ano, protože jsem byl tak unavený, jen co jsem dopadl do postele, usnul jsem.”
„Velmi dobře.”
„Možná jsem spal až příliš dobře. Více méně jsem zapomněl všechny ty blahopřejné fráze, co jsem se předtím naučil...” Taiki tohle řekl velmi upřímně, což Gyousoua rozesmálo.
„V každém případě budu jediný, kdo tě uslyší.”
„Nebo možná že mě neuslyší dokonce ani pan Gyousou.”
Taiki naklonil hlavu ke straně, jak naslouchal hluku přicházejícímu zvenku. Gyousou udělal to samé a přitom se usmál.
„Máš pravdu.”
Taiki nevěděl proč, ale nedokázal na svém místě v klidu sedět. A proto pořád dokola přecházel po svém předpokoji a přitom si neustále opakoval slova, co jej naučil ministr jara. Najednou zaslechl, jak na něj někdo volá.
„Hej, děcko!”
Taiki rychle otočil hlavu. „En Taiho!”
Dvorní dámy nedaleko přispěchaly, aby se Enkimu poklonily. Enki mírně mávl rukou, aby je zastavil.
„Přišel jsem se podívat na svého dobrého souseda.”
Gyousou se suše usmál a odpověděl: „Díky že jsi přišel. Omlouvám se za nepříjemnosti.”
„Ano, díky, En Taiho. Kde je král En?”
„Na banketu pro čestné hosty. Je skoro opilý... Jsi nervózní?”
„Trochu...” odpověděl Taiki upřímně.
Zdálo se, jako by měl Enki na tváři napsáno „no jo!”, když se usmál a řekl: „Ty jsi vážně nesmělý! A taky jsi tak malý.”
Gyousou nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. „Kourimu je pořád jenom deset let.”
Enki stáhl obočí. „Už dřív mě to zaujalo. Máš velmi zajímavé jméno.”
Taiki se trochu zarděl. „Ve skutečnosti se jmenuju Kouri bez té radiály trávy.”
„Aha...”
„Ach, správně! Slyšel jsem, že i ty ses narodil v Hourai, En Taiho. Jak ses jmenoval?”
„Rokuta. Nemám příjmení, protože jsem neměl dostatečně vysoké postavení.”
Taiki naklonil hlavu na stranu. Zdálo se to jako dlouhá doba, co měli všichni příjmení. Mohlo by to být tím, že kirin z En žil tak dlouho? „Kdy ses narodil?”
Enki se podíval na strop. „500 let před tebou!”
„Cože?!”
V hlavním městě zavlály vlajky. Pro prostý lid, jenž byl již vyčerpaný extravagancí předchozího krále, byla prostá korunovační ceremonie dokonce ještě lepší.
Vedle trůnu stálo dítě. Barva jeho vlasů byla vzácná, ale kvůli tomu, kde stál, nebylo mylné se domnívat, že to byl kirin.
Moudrý starší vysvětlil, že Taiki byl černý kirin. Ačkoli si nebyl jistý, jaké zvláštní charakteristiky černý kirin má, doslechl se, že to jsou velmi vzácná stvoření. Lid na nádvoří byl do jednoho naplněn pýchou.
Z vršku pódia se Taiki podíval na ty ohromné davy. Trochu se bál, a přesto nepociťoval vinu, jak na ně zíral, a to mu dělalo radost.
Za tak velkého a nadšeného očekávání na pódium vystoupal Gyousou. Nádvoří vřelo jásotem a potleskem.
Gyousou se v klidu posadil na trůn. Taiki k němu přikročil a poklekl.
Bez jakékoli obtíže Taiki sklonil hlavu a přitlačil čela ke Gyousouovým botám. To, co s králem En nebyl schopen udělat, teď bylo výjimečně snadné. Nepociťoval žádné nepohodlí, když vykonával svou povinnost. Srdce mu plesalo blahem.
Namačkaný dav lidí znovu vstal v bouřlivém potlesku.
– Taiou sokui! Král Tai nastoupil na trůn!
V Taikyokukoku, Vzdáleném království Tai se započala nová dynastie!
Na jaře dvacátého druhého roku Wagenu Saiho utrpěl shitsudou a poté zemřel.
Do měsíce skonal král a byl posmrtně nazván Kyouou, Extravagantní král. Král Tai vládl sto a dvacet čtyři let a byl pohřben v Souryou před horou Tappi.
Prvního měsíce stejného roku se na hoře Hou objevila ranka Tai. Během několika dnů horu Hou zasáhlo shoku. Odtrhlo Taiku od větve a Taika zmizela. Sto čarodějů a tisíc světců jej všude hledalo.
Prvního měsíce třicátého druhého roku se Kokki vrátil na horu Hou. Po celém světě zavlály žluté praporce. V létě do Žlutého moře branou Reikon vstoupil Saku Gyousou, vyšplhal na horu Hou a přijal Taikiho přísahu. Byl zapsán do Řádu nesmrtelných a poté byl nazýván králem Tai.
Gyousou, původním příjmením Boku, křestním jménem Sou, byl muž z Garyou. Dosáhl postavení generála královské armády a sloužil v Sakukenu v provincii Zoi. Obdržel Vůli Nebes a nastoupil na trůn. Započala se éra Koushi. Začala vláda Sakuou.
– Taishi Sakusho (Historie Tai, kniha Saku)
------------------------------------------------
<Předchozí>...<Hlavní stránka>
~ A mám to! Bože, to to trvalo. Díky za nastartování (a následnému dokončení dlouho nedodělané knihy) patří jednomu komentáři. ~
Žádné komentáře:
Okomentovat