~ Takže závěrem k EGA nás čeká cca 8 - pokud si to dobře pamatuju, bo jsem líná se podívat - povídek. Jako první je imaginární rozhovor autora (ehm) s Anri.
Jako vždy vám děkuji za podporu.
Hlásí se Kitaseno Yunaki.
Je to trochu náhlé, ale Amano Hazama, autor „Jednoduchá práce být zničen Hrdinou”, mi předala štafetový kolík.
Je to poprvé, co mě takto někdo pozval, takže vyvstal problém: „Co to kruci je Štafetový kolik postav?”, ale jelikož už si dala tu práci a nominovala mě, rozhodl jsem se to udělat.
Zdá se, že ostatní autoři zpovídají svoje hlavní postavy, ale já se na takovou úlohu nehodím, takže zůstanu u vyprávění a zpovídání svěřím slečně Leonoře.
„Ha? H-hej... počkej chvilku?!”
Leonora byla z té náhlé mise v šoku, ale bylo pozdě a Kitaseno Yunaki už zmizel jako pára nad hrncem. Na oplátku bůh ví, odkud slyšela hlas.
„Co—?! Už jsi začal s vyprávěním?! Tyyyyy, to jenom v takovýhle chvílích pracuješ rychle! ...No, to je jedno. Anri, jsi tu?”
„Volalas?”
Leonora zavolala a Anri se najednou zničehonic objevila.
„Ehm, trochu se zdráhám, ale když už mi to svěřili, nemám na výběr. Začnu s rozhovorem.”
„Taková otrava...”
„HO DLÁM ZA ČÍT!”
„Jasně,” odpověděla Anri liknavě, ale když viděla, jak se Leonora usmívá s naběhlými žílami na čele, Anri ten rozhovor neochotně přijala.
„Ehm! Takže předpokládám, že bychom měli začít s tvým představením.”
Leonora se trochu vzpamatovala a zeptala se na první otázku. Anri na odpověď kývla a začala se svým představením.
„Jmenuji se Anri, je mi 17 let. Jsem žena a měřím 158 cm. Váha je tajná. Krevní skupina AB.”
„Co tvoje tři míry?”
„(¯ ¯ ¯ -¯ ¯ ¯ ) Chudon.”
Leonora se podívala na Anrina prsa, jak se jí škádlivě zeptala, ale Anri jí oplatila temnou střelou. Přidala k tomu roztomile znějící zvukový efekt chudon, ale v té střele bylo dostatek síly, aby to rozdrtilo balvan, takže to vážně nebyla žádná legrace.
Temná střela vyletěla k Leonořině hrudi a když Leonora horečnatě uhnula, nějak se jí podařilo se té střele vyhnout.
„Bé?! T-to se mě snažíš zabít!”
„Holky s velkýma prsama jsou terče.”
„Kdo je terč! Aspoň řekni nepřítel!” (pozn.: terč a nepřítel zní v japonštině stejně.)
„No vážně... od začátku jsem věděla, že to bude obtížná práce. Jako další je asi tvůj preferovaný typ,” poznamenala Leonora naštvaně a v rozmrzelé náladě, ale oklepala se a přesunula se na další otázku.
„Můj preferovaný typ?”
„No, předpokládám, že v tomhle případě se myslí tvoje preference u opačného pohlaví. Neslyšela jsem o tobě vůbec žádné milostné klepy, ale... co ty na to?”
Po Leonořině představení si Anri založila ruce na hrudi a chvíli přemýšlela.
„...Drsní starší kavalíři?”
„Och? To je nečekané. Je tu někdo konkrétní?”
Když Leonora zaslechla odpověď, ke které Anri došla, usmála se a s velkým zájmem se zeptala. Ale její otázka vedla k nečekanému rozruchu.
„Asi strýček.”
V tom okamžiku Leonořin úsměv zamrzl. To proto, že byl jenom jeden člověk, kterému Anri říkala „strýček”.
„Ha? Počkat—počkej chvilku! Tím strýčkem nemůžeš myslet...”
„Hoj, nepřesouvej se s klidem k další otázce! To předchozí téma bylo zajímavější, ne!”
Leonora se snažila Anri dál zpovídat po jejím šokujícím oznámení, ale tragicky byl čas na další otázku.
„Další otázka.”
„Pche, to se nedá nic dělat. Později tě přinutím, abys mi o tom řekla do všech podrobností, víš. Další otázka je, co se ti na sobě líbí.”
„Všechno kromě mých očí a aury.”
Čas na zodpovězení: 0,5 sekundy.
„T-to bylo vážně okamžité...”
„Přece jen je to důležité.”
„Oči a auru.”
„Zase okamžitá odpověď... Nebo spíš když se mě nenecháš ani zeptat na otázku, tak přijdu o své postavení.”
Nakonec ten čas potřebný k zodpovězený klesl pod nulu a skončil v negativních hodnotách. Už to ani nebyl rozhovor.
„Měla jsi vědět, jak odpovím, jakmile se ta otázka objevila.”
„No, to je pravda, ale...”
„Kolika jen těžkostem jsem kvůli těm očím čelila?” řekla Anri a ukázala na ně.
A tady se Leonora dopustila chyby. Leonora si vyvinula fyzickou schopnost proti mystickým očím a poslední dobou se v podstatě bezděky vyhýbala Anrinu pohledu. Ale jelikož si Anri normálně na oči neukazovala, Leonora se na ně instinktivně podívala.
V následujícím okamžiku Leonora plavným pohybem pokrčila kolena a jak sepjala ruce, přilepila čelo k podlaze. Jinými slovy prostrace.
„Ach— promiň.”
„Znovu jsem si prošla něčím strašným...”
„Řekla jsem promiň.”
Leonořina prostrace se už stala standardem.
„No, ale je mi smutno, když říkám, že už jsem si na to zvykla. No? Kdo bude další?”
„Předám to účastníkovi soutěže Narou Emoto Mashimesovi s dílem 'Život skandinávského šlechtice a jeho dravé ženy jako lovci v krajině sněhu'.”
„Fumu, aha. Pan Emoto, co vyhrál zlatou cenu v třetí soutěži Narou a jehož kniha nedávno vyšla, že? Takže, pane Emoto, slyšela jsem, že nevadí, když něco takovéhleho odignorujete, ale pokud to bude možné, prosím, pokračujte v této štafetě.”
„Spoléháme na vás.”
----------------------------------------------
Extra 1 – Kitaseno Yunaki zpovídá Anri
Jako vždy vám děkuji za podporu.
Hlásí se Kitaseno Yunaki.
Je to trochu náhlé, ale Amano Hazama, autor „Jednoduchá práce být zničen Hrdinou”, mi předala štafetový kolík.
Je to poprvé, co mě takto někdo pozval, takže vyvstal problém: „Co to kruci je Štafetový kolik postav?”, ale jelikož už si dala tu práci a nominovala mě, rozhodl jsem se to udělat.
Zdá se, že ostatní autoři zpovídají svoje hlavní postavy, ale já se na takovou úlohu nehodím, takže zůstanu u vyprávění a zpovídání svěřím slečně Leonoře.
„Ha? H-hej... počkej chvilku?!”
Leonora byla z té náhlé mise v šoku, ale bylo pozdě a Kitaseno Yunaki už zmizel jako pára nad hrncem. Na oplátku bůh ví, odkud slyšela hlas.
„Co—?! Už jsi začal s vyprávěním?! Tyyyyy, to jenom v takovýhle chvílích pracuješ rychle! ...No, to je jedno. Anri, jsi tu?”
„Volalas?”
Leonora zavolala a Anri se najednou zničehonic objevila.
„Ehm, trochu se zdráhám, ale když už mi to svěřili, nemám na výběr. Začnu s rozhovorem.”
„Taková otrava...”
„HO DLÁM ZA ČÍT!”
„Jasně,” odpověděla Anri liknavě, ale když viděla, jak se Leonora usmívá s naběhlými žílami na čele, Anri ten rozhovor neochotně přijala.
Představení
„Ehm! Takže předpokládám, že bychom měli začít s tvým představením.”
Leonora se trochu vzpamatovala a zeptala se na první otázku. Anri na odpověď kývla a začala se svým představením.
„Jmenuji se Anri, je mi 17 let. Jsem žena a měřím 158 cm. Váha je tajná. Krevní skupina AB.”
„Co tvoje tři míry?”
„(¯ ¯ ¯ -¯ ¯ ¯ ) Chudon.”
Leonora se podívala na Anrina prsa, jak se jí škádlivě zeptala, ale Anri jí oplatila temnou střelou. Přidala k tomu roztomile znějící zvukový efekt chudon, ale v té střele bylo dostatek síly, aby to rozdrtilo balvan, takže to vážně nebyla žádná legrace.
Temná střela vyletěla k Leonořině hrudi a když Leonora horečnatě uhnula, nějak se jí podařilo se té střele vyhnout.
„Bé?! T-to se mě snažíš zabít!”
„Holky s velkýma prsama jsou terče.”
„Kdo je terč! Aspoň řekni nepřítel!” (pozn.: terč a nepřítel zní v japonštině stejně.)
Preferovaný typ
„No vážně... od začátku jsem věděla, že to bude obtížná práce. Jako další je asi tvůj preferovaný typ,” poznamenala Leonora naštvaně a v rozmrzelé náladě, ale oklepala se a přesunula se na další otázku.
„Můj preferovaný typ?”
„No, předpokládám, že v tomhle případě se myslí tvoje preference u opačného pohlaví. Neslyšela jsem o tobě vůbec žádné milostné klepy, ale... co ty na to?”
Po Leonořině představení si Anri založila ruce na hrudi a chvíli přemýšlela.
„...Drsní starší kavalíři?”
„Och? To je nečekané. Je tu někdo konkrétní?”
Když Leonora zaslechla odpověď, ke které Anri došla, usmála se a s velkým zájmem se zeptala. Ale její otázka vedla k nečekanému rozruchu.
„Asi strýček.”
V tom okamžiku Leonořin úsměv zamrzl. To proto, že byl jenom jeden člověk, kterému Anri říkala „strýček”.
„Ha? Počkat—počkej chvilku! Tím strýčkem nemůžeš myslet...”
Co se ti na sobě líbí
„Hoj, nepřesouvej se s klidem k další otázce! To předchozí téma bylo zajímavější, ne!”
Leonora se snažila Anri dál zpovídat po jejím šokujícím oznámení, ale tragicky byl čas na další otázku.
„Další otázka.”
„Pche, to se nedá nic dělat. Později tě přinutím, abys mi o tom řekla do všech podrobností, víš. Další otázka je, co se ti na sobě líbí.”
„Všechno kromě mých očí a aury.”
Čas na zodpovězení: 0,5 sekundy.
„T-to bylo vážně okamžité...”
„Přece jen je to důležité.”
Co bys na sobě chtěla změnit
„Oči a auru.”
„Zase okamžitá odpověď... Nebo spíš když se mě nenecháš ani zeptat na otázku, tak přijdu o své postavení.”
Nakonec ten čas potřebný k zodpovězený klesl pod nulu a skončil v negativních hodnotách. Už to ani nebyl rozhovor.
„Měla jsi vědět, jak odpovím, jakmile se ta otázka objevila.”
„No, to je pravda, ale...”
„Kolika jen těžkostem jsem kvůli těm očím čelila?” řekla Anri a ukázala na ně.
A tady se Leonora dopustila chyby. Leonora si vyvinula fyzickou schopnost proti mystickým očím a poslední dobou se v podstatě bezděky vyhýbala Anrinu pohledu. Ale jelikož si Anri normálně na oči neukazovala, Leonora se na ně instinktivně podívala.
V následujícím okamžiku Leonora plavným pohybem pokrčila kolena a jak sepjala ruce, přilepila čelo k podlaze. Jinými slovy prostrace.
„Ach— promiň.”
Nominuj dalšího
„Znovu jsem si prošla něčím strašným...”
„Řekla jsem promiň.”
Leonořina prostrace se už stala standardem.
„No, ale je mi smutno, když říkám, že už jsem si na to zvykla. No? Kdo bude další?”
„Předám to účastníkovi soutěže Narou Emoto Mashimesovi s dílem 'Život skandinávského šlechtice a jeho dravé ženy jako lovci v krajině sněhu'.”
„Fumu, aha. Pan Emoto, co vyhrál zlatou cenu v třetí soutěži Narou a jehož kniha nedávno vyšla, že? Takže, pane Emoto, slyšela jsem, že nevadí, když něco takovéhleho odignorujete, ale pokud to bude možné, prosím, pokračujte v této štafetě.”
„Spoléháme na vás.”
----------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat