EGA 2 - extra 1

Povídka 1 – Úpadek jistého náboženství

„Říkáš založení národa, co uctívá Zlého boha...?”

„Nebesa...”

Schůze nejvyšších vrstev Teokracie Luxiria byla čím dál tím bouřlivější. Příčinou byli kultisté, proti kterým nedávno vyslali Řád svatého světla, aby si je podrobili. A nyní prohlásili, že založili zemi.

Ale podle toho, jak bylo očividné, že se ta schůze po tomhle oznamu rozdivočí, se ta situace jen stěží dala nazvat překvapením.

V jednací místnosti byl čtvercový stůl a kolem severní, jižní, východní a západní strany seděla nejvyšší šarže teokracie.

Na severní straně nejdál od dveří seděli členové papežské rady, co řídila záležitosti teokracie. Kardinál a dva arcibiskupové.

Na východní straně seděli členové Magisteria, co vládli nad dogmaty Církve posvátného světla. Kardinál a dva arcibiskupové.

Na západní straně seděli členové Eparchie, co spravovali farnosti včetně záležitostí cizí diplomacie. Kardinál a dva arcibiskupové.

A nakonec na jižní straně seděli členové Presbyteria, co měli na starost výcvik nových knězů a podobně. Také kardinál a dva arcibiskupové.

A za papežskou radou na nejváženějším místě nejdál vzadu seděl úřadující papež.

Společně těch třináct lidí tvořilo nejvyšší vrstvu Teokracie Luxiria a také nejvyšší šarži největšího náboženství lidské rasy, Církve posvátného světla.

Za každým z nich stáli jeho vlastní asistenti a já jsem byl také jedním z asistentů; člověk, jemuž bylo dovoleno tady být jako služebník jednoho z arcibiskupů z Presbyteria. Ale v mém případě to bylo tak, že člověk, co tu měl původně být, „náhodou” onemocněl, takže jsem tu vlastně byl jako náhrada.

„ABSOLUTNÍ NESMYSL! Kdo by mohl něco takového uznat!”

„Vždyť i jenom samotná existence Zlého boha je sporná!”

To křičeli členové Magisteria.

Z pohledu těch, co vládli dogmatu naší Církve bylo „založení národa Zlého boha” pochopitelně těžké přijmout. Ale co mysleli tím, že existence Zlého boha byla sporná? ...Nebo tak jsem mohl dřív přemýšlet.

Přeci jen na konceptu „Zlého boha” nahlas trvali právě ti z Magisteria, takže zpochybňování existence Zlého boha byla v rozporu s tvrzením, co sami učinili. Ale pokud víte, co se stalo v zákulisí, okamžitě pochopíte význam jejich slov.

—Když si pomyslím, že se trvání Církve na existenci „Zlého boha” zakládalo na lži.

Pomyslný nepřítel vetkaný do dogmatu, aby podnítil strach věřících, a tím zvýšil jejich závislost na Církvi... To byl jejich cíl – ačkoli lidé, co to zavedli, byli jejich předchůdci z dávných generací – něco takového?

Pro vysoce postavené členy zde shromážděné to bylo samozřejmě dané, a tudíž nemohli prostě přijmout skutečnost, že „Zlý bůh” skutečně existoval.

„Dostali jsme hlášení, že forteranská armáda v předvoji Řádu posvátného světla spatřila skutečného Zlého boha, ale...”

„Směšné. To je pravděpodobně výmluva těch zbabělců, co utekli z bitvy, když si někoho jiného spletli se Zlým bohem. Nemá cenu věřit bezbožným lidem, co se snažili usmlouvat svůj příspěvek Církvi.”

Mezi nimi nejmladší člen, arcibiskup – ačkoli byl už na vrcholu sil – podal hlášení z Fortery, ale kardinál Eparchie to ignoroval jako nesmysl.

Když už jsme u toho, nezdálo se, že by tomu ten arcibiskup vlastně věřil, a neprojevil žádnou nelibost, když jeho poznámku zamítl.

„No, v tuto chvíli není důležité, jestli je Zlý bůh falešný nebo skutečný, protože to, co musíme udělat, se ani v nejmenším nezměnilo,” prohlásil kardinál z Presbyteria.

„Přesně jak říkáš. Ta slova 'země uctívačů Zlého boha' je to samé, jako kdyby nám vyhlásili nepřátelství... ne nám, vůči celé lidské rase,” souhlasil kardinál z papežské rady.

A zdálo se, že stejný názor měli i ostatní zde přítomní členové. Samozřejmě včetně papeže sedícího vzadu.

„Jako služebníci vážené posvátné bohyně nemůžeme takové prohlášení přijmout. I když je to očividné, vypadá to, že nejsou žádné námitky,” učinil své prohlášení papež, když vstal a přehlédl shromážděné vůdce.

„Takže, vaše eminence...”

„Ohlašte mým jménem naše odmítnutí toho prohlášení. Navíc se dožadujte souhlasu ostatních národů.”

„Jak si přejete.”

Kardinál papežské rady přijal papežův edikt a tím schůzi ukončil.





„Co si ta Fortera myslí?!”

Když se doslechli o reakci Fortery na papežovo dřívější prohlášení, byla svolána naléhavá, zvláštní schůze. Přece jenom takováto schůze se měla pořádat jen v určitou dobu, jednou za rok a svolávat druhou schůzi za tak krátkou dobu bylo nesmírně nezvyklé. Ale když se přihlédlo k okolnostem, dalo se říct, že svolat takovou schůzi bylo přirozené.

Nejenom že království Fortera odmítlo výzvu teokracie a vyhlásila vůči prohlášení národa Zlého boha neutralitu, ale také poukázalo na neupřímnost vrchních vrstev Církve – jinými slovy na neupřímnost lidí v této místnosti – a navíc projevilo své nepřátelství tím, že ohlásila založení nové sekty.

Nebylo to tak, že velitelství Církve, Luxirii, ještě nikdo nikdy neodporoval, ale v celé historii ještě nedošlo k tomu, aby celý národ zaujal nepřátelské postavení.

Samozřejmě kdyby to bylo jen prosté odmítnutí Církve posvátného světla, tak by si znepřátelili ostatní národy, co měly Církev jako své státní náboženství, a uvrhli by se do izolace.

Ale oni neodvrhli samotnou Církev posvátného světla, ale stěžovali si na korupci současných vůdců a utvořili novou sektu na základě oddanosti učení – Frakci původu.

Takovýto počin byl pro lidi v této místnosti mnohem nebezpečnější než prostá opozice.

„Frakce původu...? Odmítnout naše dogma? To je ale nesmysl.”

„S největší pravděpodobností to je pomsta za naše dřívější vyslání Řádu.”

Kardinál Magisteria se nad tím hlášením otevřeně mračil. To hlášení bylo to samé jako zesměšňování Magisteria, takže to bylo pochopitelné.

I kardinál Eparchie se zdál nespokojený, ale to bylo kvůli jinému důvodu.

„Takže jaký to mělo dopad na ostatní národy?”

„Snažili jsme se tu zprávu potlačit, ale rychle se rozšířila. Kdybychom ji příliš otevřeně potlačovali, tak by se to mohlo zvrhnout v opačný efekt, takže nemůžeme dělat nic než jednat obezřetně.”

„Předpokládám, že s tím se také nedá nic dělat.. EEJ! To je k vzteku!”

Členové Eparchie se trápili kontrolou informací ohledně ohlášení království Fortery o neupřímnosti vrchního velení Církve. Od přebujelého úplatkářství a zneužívání moci až k falšování dogmat – najednou odhalili veřejnosti mnoho let jejich nečestnosti a Eparchie měla co dělat, aby potlačila nedůvěru věřících.

Samozřejmě kdyby to byly nepodložené pomluvy, tak by to nebylo tak obtížné. Ale když se přihlédlo k tomu, že mezi ostatními zeměmi vládlo tiché pochopení, že to je přinejmenším polopravda, pak kontrola informací nebyla snadná.

Teokracie Luxiria se svým nečetným obyvatelstvem a malou rozlohou měla nad ostatními národy výhodu díky naprosté pravomoci z toho, že byla domovem velitelství Církve posvátného světla. Když se to vzalo z jiného úhlu, když tahle výhoda začala být nestálá, mohli by okamžitě přijít o svou nadřazenost.

„Předpokládám, že prozatím můžeme akorát naléhat na ostatní národy, aby se nepřidali k Frakci založené Forterou.”

„To ano. Řekněme ostatním kostelům v jiných zemích, aby manévrovaly. Přímé vypořádání s královstvím Forterou se bude muset odložit, ale nemyslím si, že s tím můžeme něco udělat. Pokud se ta sekta rozšíří, přece jen to nezvládneme.”

Pravomoc dává vzestup právům a práva dávají vzestup pravomocím. Za pomoci starých kořenů v různých zemích by se mělo ukázat, že intriky budou celkem účinné.

Fortera to samozřejmě také dobře chápala a pravděpodobně udělá něco, aby tomu zabránila. Mám podezření, že se v zákulisí rozehraje litý mocenský boj.

Ale když přijde na počet lidí, které mohou zmobilizovat, nemůžu si pomoct a musím říct, že teokracie má výhodu. Dokud nedojde k nějaké velké události, která by tuto situaci zvrátila, bude pro království Fortera těžké, aby získala převahu.

Právě proto, že toto chápali, lidé zde shromáždění byli nespokojení, ale relativně klidní.





„T-to nemůže být pravda... Proč by vážená posvátná bohyně...?”

Jednoho dne po předchozí schůzi se situace naprosto změnila. Došlo k neslýchané situaci, kdy posvátná bohyně Sophia udělila celé lidské rase zjevení, a během jedné noci se situace ve všech národech naprosto změnila.

V tom zjevení se mluvilo také o existenci Temného boha, kterého lidská rasa dosud neznala; o „Zlém bohu”, který byl jiný než ten, kterého znala lidská rasa; a o skutečnosti, že lidská rasa musela pokořit kobku, aby vyhrála mocenský boj mezi těmi třemi bohy.

Kdyby to zjevení obdržela jenom malá menšina, pak se to mohlo zamést jako lži. Ale když to zjevení obdržela celá lidská rasa, nebylo v moci nikoho v této místnosti celou rasu přimět věřit, že to jsou lži.

A tohle také pro Teokracii Luxiria znamenalo velké dilema. Rukou nikoho jiného než jejich uctívaného boha, posvátné bohyně, bylo jejich dogma popřeno, i když jenom částečně. Navíc ta část, kterou popřela, se shodovala s tvrzením Fortery.

Pokud se potvrdila jedna část tvrzení Fortery, pak bylo přirozené, že měli lidé podezření, že i zbytek toho tvrzení je pravdivý. Zbytek toho tvrzení... jinými slovy tvrzení ohledně korupce vrchní vrstvy Církve posvátného světla. Bylo velmi pravděpodobné, že všichni věřící posvátné bohyně věřili, že je tvrzení Fortery správné.

„Tohle je zlé. Tímhle tempem...”

„Musíme naléhavě vymyslet nějaké protiopatření.”

„Ale i když řekneš tohle, co budeme dělat? Pokud v této situaci proti Forteře zaujmeme pevné stanovisko, tak se to pravděpodobně obrátí proti nám. Intrikaření proti problémové zemi bylo také zakázáno.”

„To...”

Když slyšeli, co kardinál papežské rady řekl, všichni ostatní v místnosti také ztichli. Přesně jak řekl, kdyby prohlásili, že zmobilizují Řád posvátného světla, tak by to na ně akorát vrhlo další podezření. Dokonce i ta možnost, aby tu nespokojenost obrátili proti „Národu Zlého boha” byla zakázána. A to nikým jiným než samotnou posvátnou bohyní.

„Nedá se nic dělat. Zdá se, že nemáme na vybranou a musíme přiznat chybu v našem dogmatu ohledně forteranského tvrzení o Zlém bohu,” ozval se hlas zpoza členů papežské rady, zatímco byla celá místnost ponořena do ticha.

„Ale vaše eminence...”

„Teď, když vážená posvátná bohyně potvrdila forterské tvrzení, nemůžeme pevně namítat. Samozřejmě popřeme ta ostatní tvrzení a musíme se snažit, abychom ty škody aspoň trochu zmírnili.”

Bylo to v tomto okamžiku, kdy byla Církev posvátného světla, co do teď vládla lidstvu z pozadí, nucena udělat kompromis. A také to byl okamžik, kdy přiznali malou, ale podstatnou porážku.

Jsem si jistý, že království Fortera to nenechá jen tak, a využije tohoto kritického momentu, aby je potřelo.

Pro Teokracii Luxiria, co velmi dlouho uplatňovala svůj vliv, nastala zima.





„A tím končí mé hlášení.”

„Velmi dobře. Hu hu hu, zjevení posvátné bohyně nám dalo výhodu. Zatímco se zamotají do svých frakčních neshod, naplánujme posílení našeho národa, neboť to je vůle paní Anri.”

„Jak si přejete.”

„Takže následující dny budou hektické. Nesmíme upustit ani od své misionářské činnosti. A konstrukce tamtoho musí pokročit.”
-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>