KNM - kapitola 67

Kapitola 67 – Návrat

Kdysi modrá obloha byla zahalená smogem. A ačkoli z temného a vlhkého nebe nespadla ani kapka deště, vzduch byl téměř dusivý a celá atmosféra připadala všem tísnivá. Kdyby tu někdo byl, nebyl by to schopen zvládnout a chtěl by utéct.

Ale tohle bylo místo, kam se vydával jen málokdo; Yaronské pláně nikdy moc neholdovaly turistice. Ty pláně, na měřítku nebezpečí označené jako A, neměly nic vzácného kromě subdraků. Možná že jenom ředitel Barbalis by byl tak znuděný, aby sem poslal své vlastní studenty.

A ta situace se nyní zhoršila. Před více než rokem toto místo prohlásil za svou základnu Miluo, shromáždil mnoho druhů subdraků a úspěšně si podrobil Freesii. Nebezpeční subdraci se shromáždili na severu Aklanského kontinentu a jejich boj proti lidem na jihu byl na mrtvém bodě. Tisíce kilometrů kolem tohoto místa bylo ještě méně obydleno. Kdyby se v této oblasti nacházel jakýkoli člověk, určitě by to musel být průzkumník vyslaný na průzkum oblasti.

Na místě, kde se shromažďovaly všechny druhy draků, ve vzduchu letěla malá postava. Podle její velikosti to nebyl létající druh subdraka. Beze zvuku se ve vzduchu zastavila, jako kdyby na něco čekala.

...Dokud z dálky nebylo slyšet hluk. Zdálo se, že tu postavu to nejprve vyburcovalo k obezřetnosti, jak ty přibližující se lidi sledovala. Jakmile spatřil, že k němu letí muž a žena, zdálo se, jako by mu ze vzpřímených zad spadlo trochu té tíže a on v tichosti čekal, až k němu doletí.

„Co to děláš, pusť mě.”

Původně okouzlující hlas té ženy byl nyní nervózní a podrážděný. Při detailnějším pohledu bylo vidět, že ten muž měl na sobě černý rytířský stejnokroj a zvíře, na kterém letěl, byl obrovský orel. Ta žena ležela přehozená přes toho orla a své ohnivě rudé vlasy měla rozcuchané. Nebylo divu, že zněla tak podrážděně.

Ten muž, co letěl na orlovi, si ženy nevšímal, a přiletěl až k tomu čekajícímu muži. Nechal obrovského orla kroužit ve vzduchu a když zkontroloval situaci dole, ten muž se zhluboka nadechl.

Yaronské pláně byly vždycky místem s největší koncentrací subdraků, ale nikdy předtím to nebylo takovéhle: celá pláň byla hustě pokrytá subdraky a byli zorganizovaní. Různé druhy subdraků se shromažďovali pospolu, všichni v klidu leželi na místě vyhrazeném jejich druhu.

„Tohle vypadá vážně, Mizeruii.” Muž v černém rytířském stejnokroji to chvíli pozoroval, pak přiletěl zpět k muži a řekl vážným tónem.

„Kdy Dračí císař udělal něco, co není vážné?” odpověděl Mizerui uvolněně. Nezdálo se, že by mu momentálně nějak vadili subdraci pod nimi. Místo toho pozornost upíral na dívku ležící na orlovi. Pozvedl obočí a řekl: „Nemyslel jsem si, že ji vážně dokážeš najít. Je tohle instinkt mezi vrahy? Gladiole.”

Gladiolus na Mizeruiovu otázku neodpověděl a místo toho se zeptal na vlastní: „Je vůbec užitečná? Řekl jsi mi, abych ji co nejdříve našel, nejsi až příliš obezřetný?”

Mizerui se usmál a zrovna když chtěl začít vysvětlovat, tak žena nahlas zakřičela: „Hej! Zacházíte příliš daleko! Já jsem nic neudělala, tak proč jste mě unesli? Nemyslete si, že můžete ženu jen tak trápit.”

Když Mizerui viděl její tvrdohlavý výraz, klidně odpověděl: „To neříkej, prosím. Jak bych se mohl vůbec opovážit tě trápit? I když se tebe nebojím, obávám se člověka, co stojí za tebou.”

Žena se odmlčela a pak se skepticky zeptala: „Člověk za mnou? Tím myslíš mého mistra Liolu?”

Mizeruiův úsměv byl ještě tajemnější. Zamával svým ukazovákem a řekl: „Ne, ne, ne, proč bych se bál Lioly. Když porovnám vás dva, tak se víc bojím tebe, Yasho. Přece jenom tě vychoval on, ale přitom se z tebe nestal jedinečný mistr, což znamená, že se o tebe hluboce stará.”

Yashiny nádherné zelené oči přímo přetékaly pochybností. „O čem to mluvíš?”

Mizerui se usmál, ale nic víc nevysvětlil.

„I kdyby byla dcerou toho muže, proč jsi mě požádal, abych ji přivedl sem na Yaronské pláně?” zeptal se Gladiolus zmateně.

Mizerui ukázal dolů a řekl: „Víš, Gladiole, na Miluově místě jsi skoro stál ty.”

Gladiolus zůstal chvíli zticha a řekl: „Já vím, Quisi byl rozhodně děsivý.”

Tehdy v minulosti do Temné ulice vtrhl zlatovlasý muž s krví podlitýma očima a vypadal, že by zabil i boha, kdyby na nějakého narazil. Neuvěřitelné bylo, že dokázal svůj hněv ovládnout a vyslechl si Gladiolovo vysvětlení, i když on sám tomu nevěřil. Řekl Quisimu, že nevěděl, proč tak bláznivě přijal požadavek na vraždu premiérovy manželky. A že to jediné, co viděl, byl muž v černé róbě. Ani mu neviděl do tváře a mátožně tu misi splnil.

Když si Quisi vyslechl jeho příběh, dlouho, velmi dlouho byl jako ve snách. Nakonec Gladiolovi řekl pravdu o situaci mezi Dračím císařem a Glem. Zároveň Gladiolovi řekl, že ten člověk v černé róbě byl pravděpodobně Dračí císař, a co se týče jeho mátožnosti, možná byl zhypnotizovaný.

Gladiolus nebyl hlupák a neuvěřil Quisimu okamžitě. Ale neštěstí, co se dělo Šesti zakázaným hříchům, mu nedávalo jinou možnost než tomu začít věřit. O plánu Dračího císaře jej falešně obvinit jako druhého ďábla. Když do toho Quisi zasáhl, Gladiolovi se konečně podařilo uniknout osudu být ďáblem a kvůli tomu Quisimu potají vypomáhal, kdykoli mohl.

„Pokud by se nám podařilo Milua probrat, spiknutí Dračího císaře by i tentokrát selhalo. Ale napadají mě jenom dva způsoby, jak Milua probrat: zaprvé, tu hypnózu by mohl prolomit sám Gle, nebo zadruhé, s pomocí dračího křížku.”

Mizerui si odkašlal, ukázal na Yashu a řekl: „Jak Barbalis, tak já věříme, že Liola je Gleův učedník a Yasha je Gleova dcera.”

Gladiolus se na Yashu podíval tak nějak nevěřícně. Podle toho, co on viděl, se Liola a Yasha nezdáli jako učedník a dcera stejného člověka. Moc těch dvou lidí neměla nic společného, ani nemluvě o tom, že ani nebyli na stejné úrovni.

„Jak jsi to zjistil?” zeptal se Gladiolus skepticky.

„Sám jsem to viděl...” Mizerui se najednou odmlčel uprostřed věty a pak se opravil: „Ne, řekl to tak princ Mocha.”

Gladiolus se po Mizeruiovi podivně podíval a bylo mu jasné, že Mizerui něco skrývá. Ale neměl v plánu se v tom šťourat. Přece jenom všichni měli něco, o čem nechtěli mluvit. Pokud je to něco, co Mizerui nechce říct, tak ho k tomu nikdo nemohl nutit.

Yasha si nemohla pomoct, aby se nezeptala: „Co to přesně říkáš? Kde je můj mistr? Copak jsi neřekl, že tady bude?”

„Neboj se, hned tu bude,” usmál se Mizerui.

Rozhlédl se kolem sebe a všiml si, že v Gladiolových očích narůstá pochybnost. Aby předešel jeho neštěstí nebo skepsi, Mizerui se rozhodl začít vysvětlovat.

„Jelikož má Gle Yashu velmi rád, nenechal by tu svou dceru, aniž by s tím něco neudělal. Dimenzionální dveře se s největší pravděpodobností otevřou blízko ní a magická moc potřebná k otevření takového portálu je nezměrná, takže si toho Dračí císař pravděpodobně všimne. Místo abychom dimenzionální dveře otevřely v Aklanské republice a dali tak Dračímu císaři záminku k útoku, je lepší udělat to tady na Yaronských pláních, protože pak můžeme dračí křížek vzít přímo k Miluovi nebo... pokud bude Gle ochoten nám pomoct, tak to bude ještě lepší.”

Gladiolus to najednou pochopil. Ale jeho instinkty mu napovídaly, že Mizerui se víc kloní k té možnosti s křížkem, jako kdyby už věděl, že jim Gle nepomůže.

„Jsou tu.” Mizeruiovi se zablýsklo v modrých očích.

Jakmile Mizerui domluvil, Gladiolus také pocítil strašlivou magickou moc. Cítil, jak mu mysl utiskuje strašlivá moc, a nedokázal ani uvěřit, že by takové množství moci mohlo pocházet od jediného člověka. Když se narodil, Gle už „nebyl na tomto světě”, takže nikdy na vlastní kůži neokusil moc legendárního ďábla.

Strašlivá moc, která dokázala otevřít čas a prostor... mohl by to být ďábel Gle? Gladiolus doširoka rozevřel oči. Ve vzduchu se objevila tenká trhlina a magie, co jí pronikala, byla ještě silnější. Gladiolus měl pocit, jako by byl prakticky malá rybka vzpírající se v divokém hurikánu. Jeho obrovského orla ta síla také zneklidnila a zápolil, aby se vůbec udržel v klidu ve vzduchu.

Ta trhlina se postupně zvětšovala. Nejdřív to byla tenká trhlinka a pomalu se proměnila na kruh dostatečně velký, aby jím prošlo několik lidí. Ta scenérie, co jím byla vidět, se od Yaronských plání drasticky lišila: byl to útes za chladného měsíčního svitu.

Na druhé straně stálo pár lidí a Gladiolus je prakticky všechny viděl; byl to takzvaný Aklanský tým potížistů, banda studentů, co se odvážila vtrhnout do Temné ulice, jen aby zachránila jednoho člověka. Před nimi stál člověk, takový ten typ, u kterého by si 99 lidí ze 100 jen povzdechlo a řeklo, že je to pouze další rozmazlenej bohatej spratek.

Gladiolus se na to díval divně. Tenhle arogantní mladý muž byl Gle?

Ten muž se zamračil, prohlédl si člověka na druhé straně a pak s nechutí řekl: „Tvoje róba je absurdně ošklivá.”

Mizerui se bezmocně zasmál, pravděpodobně nečekal, že mu Gle zkritizuje róbu, když ho tak dlouho neviděl. „Dlouho jsme se neviděli, tati.”

Zatímco všichni byli v šoku z toho jeho „tati”, Gle se choval jako rozzuřená kočka. Nahlas zaječel: „Kdo je k čertu tvůj otec?! Říkej mi 'mistře'!”

Mizerui pokrčil rameny. „Rád ti říkám tati. Pokud se ti to nelíbí, pojď mě zmlátit?”

Gle nebezpečně přimhouřil oči a vzduchem se najednou prohnala magická moc. Obyčejná magická moc, co neměla žádný tvar, se začala soustředit do obrysu a všichni přítomní, co něco věděli o magické moci, začali překvapeně křičet: „Můj bože! Magická moc se zhmotňuje, co to je za zhušťování moci?”

Gladiolus se zpočátku snažil rozhodnout, jestli má utíkat o holý život, ale ta magická moc začala vypadat jako, jako... Než byl vůbec připravený přiznat, jako co to vypadalo, zmaterializovaná magická moc uhodila Mizeruie do hlavy tak tvrdě jako kladívko do vlašského ořechu. A sestřelila ho ze vzduchu.

Ano, byla to obrovská pěst... ne, teď se to proměnilo na dlaň a mířila rovnou ke Gladiolovi. Ten měl akorát čas na to, aby mu spadla brada, než mu ta dlaň vlepila facku a on odletěl vzduchem jako padající hvězda.

V tom okamžiku se dlaň proměnila znovu na pěst, ale tentokrát v sobě držela okouzlující krásku. Ta dívka se rozplakala a křičela: „Otče! Otče!”

Když Gle zaslechl pláč své dcery, tvář mu trochu změkla. Ta pěst Yashu něžně přinesla ke Gleovi a ona vběhla do náručí svého otce. Plakala: „Myslela jsem si, že už tě nikdy neuvidím.”

„Hlupačko.” Gle poplácal svou dceru po hlavě a v tichosti jí spílal: „Řekl jsem ti, aby ses za Lim nehnala, ale tys za ním stejně šla.”

Jak zmínil Liolu, Yasha zvedla hlavu a podívala se na bezcitného Liolu stojícího stranou. Trochu se ošila a vykroutila se z náručí svého otce. Pomalu přišla k Liolovi a stejně jako předtím ho neochotně oslovila: „Mistře.”

„Hmm,” zamručel Liola bezcitně na oplátku.

Když Yasha uslyšela Liolův chladný hlas, vypadala trochu nespokojeně. Pak se zeptala: „Mistře, je třeba, aby tvůj učedník zůstal a pomáhal ti?”

Liola se obrátil, aby se na Yashu podíval, ale ten pohled Yashu omráčil. Tohle... je můj mistr? Ten samý bezcitný mistr s prázdnýma očima?

Ačkoli Liolův výraz stále vypadal chladně, pro člověka, co s Liolou strávil nějakou dobu, byl tenhle výraz mnohem vřelejší než dřív a jeho stříbrné oči už nevypadaly prázdně; vypadalo to, že je naplňovalo něco hněvu a trochu jiných emocí.

Při pohledu na tohohle Liolu se Yasha cítila cize a velmi zklamaně. Vždycky chtěla roztříštit Liolův ledově chladný výraz a city, ale teď už Liola roztál, ale ne její rukou a ona se cítila odrazeně. Bylo to, jako kdyby někdo dosáhl cíle, pro který ona pracovala celý život. A teď všechno, co dosud udělala, nemělo smysl.

Liola si pomyslel, že to je divné. Dokonce ani neodpověděl na Yashinu otázku a ona už vypadala depresivně. Copak už mohla uhádnout, že nebude chtít, aby zůstala?

Liola se zamračil a řekl: „Záleží na tobě.”

Yasha Liolovi věnovala komplikovaný pohled a šla se postavit zpět vedle Glea, aniž by řekla cokoli dalšího.

V Kaiserových a Daylightových očích byla tahle scéna neskonale divná. Liola byl očividně vyděšený z Glea, ale nezdálo se, že by se bál urazit Gleovu drahou dceru. Dokonce ani Gle nevypadal nespokojeně, i když se Yasha chovala, jako kdyby jí Liola ublížil.

„Tohle se myslí tím, když se říká, že vždycky existuje někdo větší a silnější?” zeptal se Kaiser podivně.

„Ne, můj mistr jenom udržuje pravidlo respektovat jiného mistra. Jelikož Yasha uznala Liho jako svého mistra, měla by splnit své povinnosti jako jeho učedník.”

Mizerui se pomalu vznesl zpět na oblohu, jak vysvětloval. Změnil své oslovení pro Glea z „tati” na „mistra”, protože nechtěl znovu okusit tu magickou pěst.

„Divní lidé jsou tvrdohlaví v divných věcech...” zamumlal Kaiser, ale na něco byl ještě mnohem víc zvědavý. Zeptal se: „Mizeruii, co tady děláš?”

„Přišel jsem vás vyzvednout,” odpověděl Mizerui s úsměvem. „A setkat se se svým mistrem, kterého už jsem tak dlouho neviděl.”

Gle se podíval po Mizeruiovi a řekl: „Dimenzionální dveře zůstanou otevřené jenom další tři minuty, takže řekni, co chceš. Lidi, co by měli odejít, by měli radši jít.”

Ta poslední věta byla určená pro Aklanský tým potížistů, co tam tak hloupě stáli.

Když slyšeli, že zbývají jenom tři minuty, Liola a Daylight se po sobě podívali a pak požádali své dva draky, aby proletěli dveřmi, a ti tři lidé naskočili na dračí hřbet.

Mizerui se díval, jak Gle nehybně stojí, zatímco sekundy utíkaly. Až do poslední minuty, kdy si konečně povzdechl a řekl: „Mistře, ty se nevrátíš?”

„Ne, zvykl jsem si na to tady,” řekl Gle zlehka.

Ačkoli Mizerui už znal Gleovo rozhodnutí, nemohl si pomoct, aby nedodal: „Dračí císař zase touží podrobit si celý svět, mistře, nemáš v plánu ho zastavit?”

Gle se po něm lhostejně podíval: „Nemám zájem.”

Samozřejmě... pomyslel si Mizerui v duchu hořce, ale stejně se zeptal: „Proč?”

„Co má jeho touha podrobit si svět dělat se mnou? I když minule celou tu záležitost svalil na mě, koho zajímá, co si podrobí? I kdyby si vážně podrobil svět, možná že by tenhle svět byl lepší než teď,” řekl Gle chladně.

Mizerui se hořce zasmál. „Mistře, tvá slova se vysmívají veškeré naší letité dřině. Quisi je teď premiérem Aklanu a my nemůžeme jen tak přihlížet, až Dračí císař Aklan zničí.”

Když Gle zaslechl jméno svého starého přítele, zablesklo se mu v očích. A v tu chvíli se dimenzionální dveře začaly bortit. Když Gle viděl, že se portál zavírá, povzdechl si. To bylo něco, co ještě nikdy neudělal. „Už jsou to stovky let, Mizeruii, já už do toho světa nepatřím.”

Dimenzionální dveře se z kruhu proměnily zpět do trhliny a pomalu se zavřely. Nakonec po nich zůstal jen Gleův slabý hlas: „Řekni Quisimu, že je mi to líto...”





Mizerui se dlouhou dobu díval na zavřené dimenzionální dveře. Nakonec si povzdechl a pak se otočil zpět k Liolovi a ostatním, na tváři měl znovu úsměv. „Dobrá, byli jste pryč víc než rok, takže bych vám měl říct o nynější situaci...”

Než Mizerui domluvil, Kaiser nahlas zakřičel: „Zatraceně!”

Ačkoli Daylightova a Liolova reakce nebyla tak přehnaná jako tak Kaiserova, stejně zírali na nekonečně smečky subdraků pod nimi. Všem na mysli vytanulo to samé: to pod nimi byla trénovaná armáda subdraků.

„Tyhle určitě vede Miluo,” řekl Mizerui klidně. „Když jste s Glem byli tak dlouho, tak pravděpodobně víte pravdu, ne? Takže teď musíme udělat něco důležitého.”

Liola a ostatní se podívali k Mizeruiovi a Kaiser nasadil žertovnou tvář. Ačkoli už věděl, že by se tohle mohlo stát a že až se vrátí, tak rozhodně nebude moct být lenochod, nikdy ho nenapadlo, že by na ně čekal Mizerui a hned na ně hodil „něco důležitého”.

„Copak tu není nikdo jiný, kdo by to mohl udělat? My jsme se zrovna vrátili. Kdybych tohle věděl, tak bych se nevracel,” stěžoval si Kaiser jako obvykle.

Mizerui bezmocně spustil ruce k zemi. „Nemám jinou možnost. Liola má dračí křížek a Baolilong je Liolův drak. Na probuzení Milua je třeba těch dvou věcí.”

„Probuzení Milua.” Jakmile to Liola zaslechl, okamžitě přikývl a řekl: „Pojďme.”

Co se týkalo věcí, které bylo třeba udělat, Liola nikdy nebyl ten typ, co by otálel. Už Anis slíbil, že Milua zachrání a navíc se tak rozhodl i pro Baolilongovo dobro.

„Liolo, nejsi až moc přívětivý? Alespoň chtěj za svou snahu něco na oplátku,” pokračoval Kaiser ve stěžování. Pracovat zadarmo bylo mezi prvními třemi věcmi, co Kaiser nesnášel ze všeho nejvíc.

„Kaisere, jak tohle můžeš říct? Zachraňovat ostatní bychom měli dělat bez toho, aniž bychom se sháněli po odměně. Udržovat spravedlnost je povinností každého schopného člověka...”

Kaiser na Daylighta protočil oči. Když viděl, že Daylight má v plánu pokračovat ve své přednášce o spravedlnosti a Kaiser seděl na ohnivém drakovi bez možnosti úniku, začal přemýšlet, co je bolestnější: poslouchat Daylightovu přednášku nebo jet na nebeské horské dráze, na Baolilongově hřbetě.

Naopak Mizerui nadšeně naváděl své draky tak, že letěl před nimi, zatímco naslouchal Daylightově přednášce a Kaiserově bolestnému skučení. Po krátkém letu spatřili známou postavu: uprostřed armády subdraků ležel jako hora černý dračí krasavec. Zastavili se, neboť si uvědomili, že na rozdíl od jiných míst na planině, tady ve vzduchu létalo mnoho draků a kroužilo kolem Milua. Kdyby se ještě o kousek přiblížili, přilákali by jejich pozornost.

„Hmm, jděte někdo rozptýlit ty draky,” navrhl Kaiser a pak okamžitě řekl: „Ty, Mizeruii. Umíš se teleportovat, takže by pro tebe nemělo být složité, před nimi potom zdrhnout.”

Mizerui ze začátku váhal, ale pak si pomyslel, že Liola musí probrat Milua a Daylight a Kaiser jsou jenom průměrně silní. Pokud by se k nim draci dostali, asi by byli ve vážném nebezpečí. Proto bylo nejlepší možností, aby šel on. Mizerui kývl.

Mizerui vytáhl kovový kruh pokrytý rytinami. Dal ten kovový talíř Kaiserovi a řekl: „Tohle je svazující magie. Používá se tak, že do toho naliješ trochu magické moci. Teoreticky by měl cíl svázat na půl hodiny. Pokud to bude vypadat, že už se Miluo osvobodí, tak ho budeš muset zadržet svou vlastní magickou mocí.”

Kaiser se poškrábal na hlavě a snažil se rozhodnout, jestli by měl Mizeruiovi říct, že ho Gle naučil svazující magii. Ale na základě své zásady, chovat se co možná nejlíněji se Kaiser jenom ohavně usmál, když si ten kruh se svazující magií bral.

Mizerui se po Kaiserovi podíval. Ačkoli věděl, že Kaiserův úsměv působil, jako by měl něco znamenat, kvůli nedostatku času to Mizerui odložil. Otočil se a zaúkoloval Liolu: „Liolo, pamatuj, musíš dračí křížek přitisknout Miluovi k čelu, pak řekni Baolilongovi, aby na něj volal, dokud se neprobere.”

„Co se týče Daylighta,” řekl Mizerui vážně, „ty jsi zodpovědný postarat se o všechny draky, co by se Liolovi pletli pod nohy. Budu se snažit ze všech sil je odlákat, ale pokud tu nějaký drak zůstane, bude to na tobě.”

„Rozumím.” Daylight vážně přikývl.

V obklopení lidí, jejichž průměrný věk ani nedosáhl 25 let, si stovky let starý Mizerui, nemohl pomoct a povzdechl si. Kdyby to bylo jen trochu možné, nenechal by to těžké břemeno záchrany světa na ramenech těchto dětí, ale věci prostě nešly tak, jak chtěl. Mizerui se snažil zklidnit své emoce a řekl ostatním: „Tak já jdu odlákat draky.”

Mizerui rychle klouzal do blízkosti Milua. Jakmile letící draci spatřili člověka, okamžitě ze sebe vydali hlasitý varovný řev. V tom okamžiku se začali původně tiší draci chovat nebezpečně. Létající draci následovali Mizeruie jako dlouhý ocas a draci na zemi také vyrazili Mizeruiovým směrem.

Miluo kvůli tomu hluku vstal a chladně se podíval na jeho zdroj. Zdálo se, že ho ten hluk unavuje, a tak z tlamy vystřelil černý paprsek přímo na Mizeruie, jako kdyby ho nezajímalo, kolik subdraků přitom zabije.

Liola a ostatní cítili moc a rychlost Miluova paprsku z dálky. Hned se snažili Mizeruie varovat, ale paprsek už byl za ním. Mizerui naštěstí nebyl žádný obyčejný člověk a jeho schopnost létání nebyla na úrovni normálního mága. Teleportoval se tři metry stranou a těsně se paprsku vyhnul, i když mu ožehl cíp jeho róby. Jelikož ho chtěl Miluo pronásledovat, Mizerui začal okamžitě zdrhat. Kdyby odlákal Milua, tak by to celé ztratilo význam.

Miluo se chladně díval na Mizeruie, jak letěl dál a dál, a nakonec se položil a nechal jeho pronásledování na subdracích.

Tři lidé se teď po sobě podívali a pak beze slova vyrazili. Liola byl v čele a Plamínek letěl hned za ním.

Liola měl v plánu upoutat Miluovu pozornost, aby Kaiser mohl úspěšně aktivovat svazující magii. Už svou moc neskrýval a naschvál nechal intenzivní moc sálat ze svého těla. Miluo opravdu okamžitě otevřel oči a vydal ze sebe hluboké dračí zavrčení. Jeho rudé a kruté dračí oči se upíraly přímo na vetřelce.

Jakmile spatřil, že vetřelec letěl na symbolu dračí rasy, na nejvyšším druhu, Posvátném bílém drakovi, kvůli svému soutěživému duchu chtěl Miluo vědět, kdo je silnější. Zaryčel do nebes; ten zvuk probodl nebesa a zatřásl zemí.

Ačkoli se Miluo snažil Baolilonga rozzuřit, Baolilong věděl, že to je jeho otec. Místo toho, aby se té provokaci poddal a začal s černým drakem bojovat, otočil se, aby se po Liolovi podíval se smutkem v očích.

Liola Baolilonga poplácal po krku ve snaze jej utěšit. „Tvého otce ovládají. Nedělá to naschvál.”

Když Liola viděl, že černý drak zahlíží na Baolilonga, a když si připomenul, že má upoutat Miluovu pozornost, najednou se mu v hlavě zformoval plán. Řekl Baolilongovi: „Můžeš na svého otce zařvat na oplátku? Aby Kaiser a Daylight měli dost času na použití svazující magie.”

Baolilong rozumně kývl. Když se otočil zpět, Miluo pořád ještě provokativně řval. Baolilong se snažil zapomenout, že drak před ním je jeho otec. Černý drak dál pokračoval v řevu a nebylo možné, aby posvátný bílý drak dopustil, aby jej nižší druh neustále urážel.

Baolilong také zařval do nebes a to dvojí dračí hučení přimělo všechny subdraky ležet na zemi a obávat se o své životy. Což Daylightovi ušetřilo celkem dost potíží.

Kaiser teď vlil trochu magické moci do magického kruhu svazující magie. Z dvou kovových talířů velikosti dlaně začalo sálat mdlé zlaté světlo. Kaiser namířil talíře na Milua a se zábleskem v jeho modrých očích ty talíře vykreslily obrovský pentagram a Miluovo tělo uzavřely uvnitř.

„Úspěch!” zakřičel Kaiser nahlas.

Miluo si konečně všiml, že je něco špatně. Zoufale se vzpíral, ale jeho obrovské tělo se mohlo pohybovat jen nepatrně a nedokázal se z toho dostat. Tohle Milua rozzuřilo a oči měl skoro naprosto rudé. Zápolil tak moc, že se mu chvěly dokonce i šupiny.

„Skvělé, Miluo se vážně nemůže pohnout. Kaisere, jsi vážně mocný,” pochválil ho Daylight, když viděl, že Kaiser ovládl Miluovy pohyby.

„Mocný, to určitě!” Kaiser trochu panikařil. Jako jediný mág cítil, že se ta formace kvůli Miluově zápolení trochu chvěje. Zdálo se mu, že Mizerui Milua podcenil a svazující magie nestačila!

„Honem! Vezmi mě za Miluem. Tahle svazující magie dlouho nevydrží.”

Když Daylight zaslechl jeho slova a viděl Kaiserův zpanikařený výraz, uvědomil si, že věci nejsou tak jednoduché, jak si zprvu myslel. Spěšně Plamínka navedl, aby letěl k Miluovi.

„Liolo, honem udělej, co máš. Nevím, jak dlouho ho dokážu udržet.”

Zhruba deset metrů od Milua Kaiser Daylightovi pokynul, aby zastavil. Když na Liolu zakřičel pár připomínek, začal s vážným výrazem na tváři vysílat do svazující magie více magické moci. Chvějící se magie se ustálila a Miluo se už nemohl pohnout, dokonce se nedokázal ani zlehka zachvět.

Liola věděl, že situace je vážná. Rychle si z krku sundal dračí křížek a přitlačil jej doprostřed Miluova čela. Ze šupiny, které se křížek dotýkal, začal okamžitě vycházet bílý dým a zanechával po sobě spáleninu ve tvaru dračího kříže.

Přesně jak Bairui řekla, každý, koho Dračí císař ovládá, se o dračí kříž spálí. Naprosto svázaný Miluo měl oči protkané rudými žilkami a vypadalo to, že zakouší bolesti.

„Baolilongu! Zavolej na svého otce.” Liola cítil, jak se dračí křížek třese.

Baolilong se zdál trochu rozpačitý. Přece jenom se svým biologickým otcem nestrávil vůbec žádný čas. Pro něj byl otec Liola.

Za Liolova neustálého pobízení Baolilong tiše zavolal: „Tati, tati.”

Nezdálo se, že by na to Miluo vůbec zareagoval. Liola se zamračil a vtlačil křížek hlouběji do Miluova čela. Spálenina se prohloubila a propálila se šupinami až na kůži a nechala mu na ní hlubokou spáleninu ve tvaru kříže.

Miluo...

V odpověď na toto známé a dlouho očekávané zavolání zápolení černého draka najednou ustalo.

Liola cítil, že se tělo černého draka přestalo chvět. Ačkoli věděl, že přívěšek zaúčinkoval, nebyl ochotný ustoupit. Celý křížek se prakticky zabořil do Miluova masa a Miluovými krví podlitýma očima probleskl pocit klidu.

„Synu, utíkej!”

Liola bezvýrazně zíral a zvedl hlavu, aby se Miluovi podíval do očí. Ty předtím divoké oči teď najednou vyhlížely klidně. Mohla by ta hluboká varovná slova zrovna teď vzejít od Milua?

Aniž by o tom Liola nějak dlouho přemýšlel, pocítil ve svém okolí vzedmutí silné moci, ale ta moc se objevila příliš náhle. Teprve, když se ten člověk objevil před ním a dokonce ho popadl za ramena, si Liola uvědomil, že ten muž měl na sobě fialovou róbu.

Pohledný muž si Liolu prohlédl svýma stříbrnýma očima a tón jeho hlasu byl nečekaně příjemný. S povzdechem řekl: „Opravdu vypadáš jako tvoje matka.”

Liola ztuhl. Ten pocit, co z Dračího císaře vycházel, byl naprosto jiný, než když se setkali posledně. Ačkoli byl tento císař ve fialové róbě stále záhadný, teď, když Liola věděl, že to je jeho biologický otec, cítil něco nepopsatelného.

„Synu, jsem rád, že jsi zpět.” Dračí císař se usmál a na tváři se mu objevil vděk.

Liola nebyl hlupák. Ani na chvíli si nemyslel, že by byl Dračí císař opravdu rád, že jej vidí zpět. Nezapomněl, že člověk, co jej poslal do kómatu, byl ten samý člověk, co teď stál před ním.

Liola nechal svou moc vybuchnout a odlétl vzad, aby se vyhnul ruce Dračího císaře. Použil Miluova čela jako stupínku a skočil k jeho hřbetu. Dračí císař nečekaně popadl dračí křížek.

Když se Liola chtěl užuž natáhnout pro dračí křížek a vzít si ho zpět, Dračí císař tlumeně zařval: „Synu, nedělej mi to těžké.”

„Jo, správně, stejně Liolu zabiješ, tak koho zajímá jak?” řekl Kaiser velmi sarkastickým hlasem.

Dračí císař se po Kaiserovi chladně podíval a jeho oči stačily na to, aby Kaiser pocítil, jak teplota kolem o několik stupňů klesla. V tom okamžiku si přesně k ruce Dračího císaře s křížkem v ní razilo cestu kopí, ale než rána dopadla, kopí vykryla čepel meče. Majitel toho meče nebyl nikdo jiný než paladin Lancelot.

Jakmile se dvě zbraně zkřížily a vylétly z nich jiskry, Daylight zakroužil svým kopím. Jednak zablokoval meč a jednak přinutil Dračího císaře ruku stáhnout.

Vypadalo to, že Lancelot je v hlubokém šoku, že jej Daylight zablokoval kopím. Nikdy by ho nenapadlo, že rytíř, co byl před pouhým rokem a něco jenom modrý rytíř, teď byl schopen zablokovat jeho meč.

Liola této příležitosti využil a získal zpět svůj křížek a zároveň Daylightovi trochu vypomohl. Potom rychle ustoupili. Liola rychle obhlédl situaci mezi konfrontacemi a v mysli ji vyhodnotil: on by měl být schopen zdržet jednoho z nich, ale Daylight možná nebude schopný sám vydržet proti druhému. Možná s Kaiserem... Liola se koutkem oka podíval na Kaisera.

Kaiser se náhodou také díval na Liolu. Když se jejich oči střetly, Liola se okamžitě podíval po Daylightovi. Kaiser pochopil, že po něm Liola chtěl, aby pomohl Daylightovi, ale mírně zakroutil hlavou a podíval se po Miluovi. Naznačoval tak, že nemohl pustit svazující magii.

Teď měl Liola z té situace špatný pocit.
---------------------------------------------------

překlad: Tadomi

kontrola: Darvit

<Předchozí>...<Následující>