překlady od Tadomi: DM

Kapitola 14 – Odpolední rande s vojandou

Tady Satou. Spíš než hrdina chci být mág.

Zaříkávání, taková nemožná hra mi zlomila srdce.

Trochu mě vyléčil ten dívčí hovor Zeny a jejích kamarádek.

„Omlouvám se za všechen ten rozruch. Nejsou to špatné holky, jen je trochu nezvyklé, že jsem s mužem...”

Přišla ke mně se vzhlížejícíma očima. Necítím z toho rošťáctví jako na začátku, tentokrát vážně vyhlíží nesměle.

„Vypadají, že je s nimi sranda. Nějak zvlášť mi to nevadí.”

„Pokud to bereš takhle, jsem ráda. To mi připomíná, před chvílí před tím magickým krámkem jsi vypadal ustaraně, děje se něco?”

„Ano, ve svém tréninku magického zaříkávání jsem se dostal do slepé uličky. Přemýšlel jsem, jestli mají knížky ohledně nácviku zaříkávání, ale jak vidíš, mají zavřeno.”

„Satou, ty jsi, ehm, nevadí, když ti budu říkat Satou?”

„Určitě ne.”

Já už ti bez dovolení říkám Zeno.

„Satou, ty jsi nejenom mrštný kupec, ale i mág ve výcviku? To mi připomíná, že dneska na sobě nemáš to křiklavé oblečení~, myslím, že ti tohle sluší víc.”

Tenhle člověk je tak fixovaný na tu moji mrštnost.

„Chtěl bych být schopen používat Životní magii, takže to trénuju, ale nedokážu to odříkat správně...”

„Hmm, u větrné magie lidé většinou začínají s ■■■■, ale když se to snaží naschvál vyslovit, tak to obvykle vyzní jako lyu~lia la~lule li la~o. Pokud jde jenom o zapamatování, tak to většina lidí zvládne.”

Zena naklonila hlavu ke straně s výrazem na tváři, co říkal: jakpak to mám asi vysvětlit.

„Rytmus. Ano, zkus to zaříkávání pomalu odrecitovat a pamatuj na rytmus. A jak budeš udržovat rytmus, postupně zvyšuj rychlost odříkání, až z toho vznikne ■■■■!”

Aha~, ale i když to, co řekla, není nějaké tajemství, není to přece jenom věc, co by se neměla tak snadno říkat druhým?

„Rytmus, co... rozumím, moc děkuju, paní profesorko. Budu pilně trénovat.”

„Dobře, jsem ráda, že jsem ti mohla pomoct.”

Zena se usmála.

Měl bych jí něco dát jako výraz mých díků.

Rozhodl jsem se, že se Zenou kousek půjdu k parionskému chrámu v západní čtvrti.

„Když už jsme u toho, Zeno, jak dlouho jsi trénovala, abys byla schopná použít větrnou magii?”

„Skutečný trénink zabral 3 roky, ale když se na to podívám teď, ve svém každodenním životě jsem dělala spoustu různých věcí v přípravě na to, aby se ze mě stal mág~”

Přemýšlím, co to bylo za věci? …Doufám, že to nebylo nic vážného.

„Abych se naučila historii mágů, od dětství mě přiměli nahlas číst obrázkové knížky pro děti, recitovat básničky, trénovat plynulé čtení, dýchat zhluboka... Měla jsem hračky pro určování toku magie. Dokonce i dětské hry byly udělané tak, aby to byl trénink, jak se stát mágem.”

Zena na sekundu vypadala trochu zasmušile.

„Není to tak, že bych své rodiče nesnášela za to, že mě tak vychovávali, víš? Učit se magii je stejně zábava a mám za cíl jednoho dne létat na obloze.”

Ale na začátku není jiné cesty...

„Satou. Proč se chceš naučit životní magii? Je to proto, že to je užitečné v obchodování?”

„Ne, jelikož v hostinci není žádná lázeň, přemýšlel jsem, že kdybych uměl magii, nemusel bych se koupat venku...”

Ach, udivilo ji to.

Podívala se mi přímo do očí a vybuchla smíchy.

Je to tak zajímavé?

„Ahahahaha! T-tohle je poprvé, co jsem viděla člověka s takovým důvodem, proč se stát mágem.”

Zdánlivě jsem uhodil hřebíček přímo na hlavičku a Zenin smích neustával.

„Je to tak divné?”

Ale já si myslím, že to je relativně řádný důvod. Copak si nechceš zlehčit nepraktické věci?

„Je to divné!”

To byla okamžitá odpověď.

„Protože pokud máš nutkání a finance naučit se životní magii, copak není rychlejší si prostě v domě postavit lázeň? A na ohřívání vody si prostě můžeš koupit otroky.”

Takhle to je, co~

Věci, co zvládnu, budu dělat sám! Rád bych si tohle myslel, ale dokonce i tady je normální najímat si na práci lidi, jelikož se zdá, že jsou tu levné pracovní náklady.

„Pane, prosím, kupte si květiny.”

Když jsme se dostali na západní ulici, okamžitě nás zastavila malá dívka nesoucí malou pletenou kabelku plnou květin.

Ta malá dívka nás zastavila, zatímco k nám natáhla květinu. Už dřív jsem ji kolikrát zahlédl, ale tohle je poprvé, co mě oslovila.

Jestlipak je snadnější prodat lidem, které doprovází žena?

Má to dobře vymyšlené, i když je to jenom malá holka.

„Dobře, za kolik je máš?”

„Groš za kytici.”

Dostal jsem květiny výměnou za groš. Malá dívka mi vesele poděkovala a šla k dalšímu kandidátovi na zákazníka.

Daroval jsem květiny Zeně.

Zena vypadala překvapeně.

No, ne, není žádná jiná možnost než tohle, ne?

„Ehm, vážně nevadí, když si je vezmu?”

„Ne, trápilo by mě, kdybys je nepřijala.”

Jelikož je nemůžu vyhodit.

Zena si skousla ret, zatímco vypadala velmi šťastně.

Hm? Je to něco tak šťastného?

...No, hádám, že to je v pořádku, hlavně že ji to potěšilo.

„Správně, Satou. Máš teď něco naplánovaného?”

„Ne, po tréninku zaříkávání nemám nic konkrétního na práci.”

...Je tu ta alchymie, ale to můžu dělat kdykoli.

„T-tak co kdybychom se po cestě do chrámu zastavili u stánků?”

„Dobře, nevadí mi to. Kdyby to šlo, byl bych rád, abys mi řekla, jaké má tohle město speciality.”

Zena pravděpodobně nemá žádné zkušenosti s pozváním druhých, během toho návrhu celá zrudla. Jelikož jde jenom o mě, nemusíš být tak napjatá, že se zakoktáváš.

To mi tak připomíná, kdy se rozhodlo o tom, že s ní půjdu až do chrámu?

Prokázala mi laskavost ohledně toho tajemství se zaříkáváním a neměl bych si stěžovat, neboť to je rande s dívkou.

„Tak speciality? Nech to na mě!”

Je plná sebevědomí. Možná bych mohl něco očekávat.

„Tohle se vyrábí ze sladkých brambor. Sladké brambory se paří a filtrují, až se z nich stane kaše a pak se hnětou, až z nich vznikne chléb. Je to dávná specialita města Seryuu.”

Něco, co vypadá jako sladká brambora, co se hněte na chléb, hm. To je celkem rafinované...

„Tohle jsou fritovaná netopýří křídla pomazaná černým misem.”

Zdá se, že ani Zena nezná jméno toho jídla. Prodavač, co už nedokázal udržet jazyk za zuby, nám to pověděl... Jsou to Smaženky z dračích křídel. Zdá se, že to je jídlo, co prý přináší štěstí.

„A tohle mě naučila Lilio. Ach, to je ta nejmenší dívka z té trojice, co jsme potkali.”

Když dám stranou jméno té dívky. Ta věc, co mi Zena doporučila je... světle hnědá? ...Copak to asi je?

Prozatím jsem od prodejce u stánku koupil dvě porce za dva groše.

Upil jsem hnědou tekutinu slámkou zapíchnutou dovnitř, co mi podal prodavač. To je škrobový sirup!

„Škrobový sirup, co. Taková nostalgie~”

„Ty to znáš~”

Vypadala trochu zklamaně. Měl jsem být překvapený... promiň.

„Škrobový sirup, co znám já, je bezbarvý a průhledný. Nevěděl jsem, co to je.”

„Vznešený pane, bezbarvý průhledný sirup je prvotřídní zboží, co se vyrábí z obilí a cukru. Tenhle je určen pro prostý lid a vyrábí se ze sladkých brambor, plodů gabo a sladu, takže je světle hnědý,” přerušil mě prodavač přehnaně.

Kdo je vznešený pán? Neřekl to jenom Zeně.

„Pane, já jsem prostého původu. Kdysi dávno jsem ten bezbarvý, průhledný sirup ochutnal od známého. Nevěděl jsem, že to je takový přepych.”

Tím myslím, na festivalu to seženete za 40 korun.

Potom jsme si užili odpoledne procházením kolem různých stánků, zatímco jsme se plahočili s davem. Bylo to pěkné odpoledne.
-------------------------------------------

Hlavní stránka novely

Seznam technik

Seznam postav