ICDS - kapitola 28

Kapitola 28 – Slyším tvůj hlas (5)

Obloha byla zbarvená do černa. Pod tou umělou oblohou nesvítil ani paprsek světla. Kobka, co spolkla všechny, co ji vyzvali na souboj, otevřela ústa, jako kdyby hledala další kořist. A z nich byly pořád slyšet výkřiky mrtvých a cítit pach krve. 

[Synu, jsi připravený?] 

Držel kopí dlouhé přes 3 metry a ohlédl se zpět na mě. Byl Hrdina veterán, Hrdina lidské rasy. Nejenom on, ale všichni, co se shromáždili, aby tu kobku porazili, byli stejní. 

[Ano.] 

Zlehka jsem mu odpověděl a než jsem vešel do kobky, zkontroloval jsem si vybavení. Brnění vyrobené z pětibarevného kovu, podivná rukavice, z které sálala nepřirozená aura a kovové boty, co by se nerozpustily ani v lávě. A nakonec čistě bílé kopí v mé ruce, co odmítalo veškerou temnotu. 

Konečně. 

[Sharano, Ryue, Peiko, Dortu.] 

[Jsem připravená!] 

[Cože? Prostě už pojďme dovnitř. Jsem připravená zuřit.] 

[Skoncujme s touhle nudnou kobkou! A pak si můžeme jít hrát.] 

[Jsem Dortu. Splním pánovy rozkazy.] 

S nimi po mém boky se nebudu bát bez ohledu na to, proti čemu stojím. Věnoval jsem dívkám široký úsměv a ony se také usmály. Tohle jsem mohl zvládnout. Byl jsem plný sebedůvěry. 

Pozvedl jsem čistě bílé kopí ve své ruce a ukázal jsem jím na vchod do kobky. 

[Jdeme dovnitř!] 



„...” 

Probudil jsem se. V klidu jsem zvedl ruku. Byla to moje ruka, co jsem vídal 19 let. Pak jsem se dotkl svého těla. Bylo stejné ve stejném triku, co jsem nosil jako pyžamo. 

„Huu... Huu...” 

Měl jsem pocit, že se z té prudké bolesti hlavy pozvracím. Kolikrát už jsem viděl takové sny? Dokázal jsem si vybavit alespoň tři... pět... dvacet... 

Nedokázal jsem si vybavit tváře lidí, co se v mých snech objevily, ale matně jsem si vzpomínal na naše konverzace nebo scenérie. Byly to sny z mé budoucnosti? Ne, mohlo to být ze zničeného... 

[Princi!] 

[Ce-le-bri-ta!] 

[Voní dobře.] 

[Kyaa! Podíval se sem!] 

U mírně pootevřeného okna jsem viděl, jak se vzduch čeřil. Dovádělo tam pár shluků modrého světla. Musely to být majitelé těch hlasů, které jsem poslední dobou slyšel a snažil se je ignorovat. Tyhle malé a neurvalé existence měly nepochopitelnou moc. Elementálové. 

V tomto okamžiku jsem si byl jistý. Zažil jsem osvícení. 

Mistrovství ducha a Božská manifestace. Byla vážně náhoda, že jsem se naučil tyhle dvě techniky? Dál jsem o tom pochyboval. Nejdřív jsem si myslel, že Božská manifestace je technika, co mi pomůže naučit se metodu kultivace many, a že Mistrovství ducha ji jenom posílí. 

Když jsem teď probudil svou schopnost, tyto dvě techniky měly úplně jiný účel. Stalo se to podle nějakého plánu? A pokud ano, čí to byl plán? Byl to ten člověk, co vytvořil kobku? A byla by ta existence vůbec člověk? 

Mysl mi zaplavily věci, o kterých jsem nikdy nepřemýšlel. Ale... 

Tlesk! 

„Dobrá!” 

Jak jsem si třel svoje napuchlé tváře, vrátil jsem se do reality. I když jsem se snažil vzpomenout, nedokázal jsem si vzpomenout na něco, co jsem si nepamatoval. Musel jsem prostě dělat věci, co byly v mé moci. Takže co to tedy bylo? 

Bylo to vytvořit úmluvu. 

„Na Zemi je mnoho elementálů, ale nemůžu prostě jen tak pátrat po svém partnerovi.” 

Uvědomil jsem si to z toho, jak jsem posledních pár dnů naslouchal hlasům mnoha elementálů. Země byla plná elementálů. Ačkoli jsem nevěděl, jestli tu byly vždycky, nebo jestli se objevily po Dvou měsících. 

Pomalu jsem si vybavil svou schopnost. Elementalista. Pokud bych to měl nějak nazvat, bylo by to toto slovo. Cítil jsem elementály, viděl je a mohl jsem použít jejich moc tím, že s nimi vytvořím úmluvu. 

Úmluvy. 

Potřebnou řeč už jsem měl připravenou. Měl jsem ji vrytou v paměti, jako kdybych ji znal celý svůj život. Ačkoli jsem si sám sobě přišel neznámý, brzy jsem si na ten pocit zvykl. Musel jsem uznat, co jsem musel uznat. Ale byl jsem zvědavý, jestli všichni Osvícení zakusili stejný pocit. 

Jen proto, že jsem slyšel hlasy elementálů a že jsem s nimi mohl vytvářet úmluvy, samozřejmě neznamenalo, že vytvořím úmluvu s jakýmkoli náhodným elementálem. Elementalista mohl vidět a vytvořit úmluvu jenom s elementály na stejné vlnové délce jako jeho duše. 

Jak se kvalita elementalistovy duše zlepšovala, byl schopen vidět víc elementálů. Ale já jsem byl pořád jenom Elementalista začátečník, co nevytvořil úmluvu s žádným elementálem. Jako první jsem musel najít elementála na stejné vlnové délce jako já. 

Jak toho dosáhnu? Samozřejmě jsem nemohl cestovat po světě a pátrat po správném elementálovi. Proto existoval kruh úmluvy. Toto jsem měl vyryté do paměti, když jsem se probudil jako Elementalista. Byl to magický kruh, co mě spojoval s elementálem, co měl stejnou vlnovou délku jako já. 

Nejdřív jsem odsunul postel stranou a pak na zem začal kreslit magický kruh. Kousl jsem se do prstu a krví obkreslil vnější kruh kruhu. Pak jsem do vnitřku kruhu vykreslil symboly, co mi vytanuly na mysl. Zároveň s tím jsem do symbolů vlil svou manu a dal jim moc. 

[Hele! To je kruh úmluvy!] 

[Vážně?] 

[Je to Elementalista!] 

[Na tomhle světě jsem ještě žádného neviděl.] 

[Chci, aby se mnou udělal úmluvu! A pak ho požádám, aby mě pevně objal.] 

[Dál sni, slaboto.] 

Zdálo se, že si elementálové nedaleko všimli, co dělám, neboť kolem mě začali kroužit. Ale já je naprosto ignoroval. Ačkoli jsem slyšel jejich hlasy, jejich siluety jsem neviděl jasně. To znamenalo, že jejich vlnová délka se neshodovala s tou mou. 

Kreslením toho kruhu jsem strávil přes tři hodiny. Samozřejmě jsem měl zamčené dveře. Nechtěl jsem, aby mě někdo rušil. Byla neděle, takže jsem se tím nemusel moc trápit. 

Když jsem kruh dokreslil, vlil jsem do něj svou manu, abych zkontroloval, že řádně fungoval. Nebyl v tom žádný problém. 

Poklekl jsem na jedno koleno a zaříkával. Přitom jsem ruku položil na kruh úmluvy. 

„Já, Kang Shin, žádám svět o pomoc. Vykresli spojení mezi mnou a tím, kdo se stane mým přítelem a silou. Nechť se najdeme jako na začátku světa.” 

Ooong. 

Jakmile jsem to odříkal, kruh úmluvy začal vibrovat a sálalo z něj světlo. Nejenom že do sebe nasál moji manu, ale také začal pohlcovat manu z atmosféry. 

[Kyaa, utíkejte! Nasává nás to dovnitř!] 

[Jak jsem čekala, je ú-žas-ný!] 

[Tohle je zrození Elementalisty!] 

[Vy hloupí elementálové! Řekl jsem, abyste utíkali!] 

I během toho, jak elementálové kolem mě honem utíkali, kruh úmluvy nasával víc a víc many. Takhle to nějakou dobu pokračovalo, než se to začalo zklidňovat. A pak to zazářilo posledním výbuchem světla a úplně se to uklidnilo. Zároveň s tím jsem si ověřil, že se vytvořilo spojení mezi mnou a někým za kruhem úmluvy. 

Tiše jsem zašeptal: „Slyšíš mě?” 

[Kdo... jsi? Tento silný a známý pocit blesku...] 

Zkonzumoval jsem Hřmící krystaly až na limit. Jelikož se moje afinita s bleskem zvýšila, bylo jasné, že mě to propojí s elementálem blesku. 

Pokračoval jsem: „Jsem Kang Shin. Kdo jsi ty?” 

[Já jsem elementál blesku Peika. Spala jsem na místě, kde mě nikdo nemohl najít.] 

„Já tě našel. Chci, aby ses stala mojí silou.” 

[To samé platí o mě. Chci tebe, kdo drží moc blesku. Chci vnější svět.] 

„Tak se mnou vytvoř úmluvu.” 

[Dobře.] 

V následujícím okamžiku kruh úmluvy vydal oslnivé světlo. Bylo to tak jasné, že jsem si nemohl pomoct a zavřel jsem oči. Když jsem je otevřel, nad kruhem úmluvy se vznášela rozkošná dívka, která se nezdála vyšší než 20 cm. Měla delikátní šaty z černého hedvábí a hedvábné rukavičky a rovné černé vlasy, co se na koncích stáčely. 

Měla sněhově bílou pleť, oči, co zářily vznešeným zlatem, a vzezření porcelánové panenky. Byla to škoda. Kdyby byla člověk, byla by to dívka nesrovnatelné krásy. 

S cvaknutím zavřela vějíř, co měla v ruce, a pak jím ukázala na mě. 

[Přišla jsem uzavřít úmluvu.] 

„Mé jméno je Kang Shin. Výměnou za svou manu si s tebou přeji uzavřít úmluvu mezi pánem a služebníkem.” 

[Mé jméno je Peika. Slavnostně ti přísahám svou věrnost až do dne, kdy zahynu.] 

V té chvíli se spojení mezi mnou a Peikou proměnilo na nerozdělitelné pouto. Mé tělo zachvátila nepopsatelná radost. Zároveň s tím jsem slyšel oznámení, co jsem viděl jenom v kobce. 


| Uzavřel jsi úmluvu s elementálem blesku Peikou! Tvoje afinita a odolnost vůči blesku se velmi zvýšily! | 

| Získal jsi profesi Elementalista! První úspěšný postup v třídě ti magii a charisma zvýšil o 10 bodů. | 

| Získal jsi aktivní techniku Duchovní aura. Když svou zbraň naplníš svým elementálem, zvýšíš její sílu. Navýšení síly závisí na tvé maně a afinitě s elementálem. | 

| Získal jsi pasivní techniku Úmluva s elementálem. Jak se level techniky zvýší, zvýší se i počet a kvalita elementálů, s nimiž můžeš uzavřít úmluvu. Zároveň s tím to má pozitivní účinek na už smluvené elementály. Level techniky se dá zvýšit povoláváním a udržováním elementálů. Počet nyní dostupných úmluv: 1. | 

| Získal jsi profesní pasivní techniku Kontrola elementála. Svého smluveného elementála můžeš dále ovládat. Výměnou za svou manu můžeš dočasně svolat elementály v přírodě bez majitelů. Jak se level techniky zvýší, sníží se spotřeba many a tvoje kontrola nad elementály bude silnější. Level techniky se zvyšuje rozkazováním a komunikací s elementály. | 

| Seznam smluvených elementálů. | 

| 1. Peika – elementál blesku. Jedinečný elementál. Uzamčeno. Uzamčeno. Neprobuzeno. | 

| Mistrovství ducha nízkého řádu se dostalo do levelu 4! Tvoje afinita se všemi dušemi a duchy se zvýšila a umožňuje ti vládnout ještě větší silou. | 

„Huu.” 

Konečně jsem získal profesi. Ačkoli jsem měl přetrvávající sympatie k profesi kopiníka, bylo snadné říct, že profese Elementalisty byla mnohem vzácnější. Ne, když jsem pominul míru vzácnosti, věděl jsem, že jsem nemohl být ničím jiným. Byl jsem si jistý, že jsem to měl zakódováno v podstatě své duše. Bylo tohle to takzvané osvícení? Bylo tohle to, čemu se říkalo stát se uživatelem schopností? Nevěděl jsem, jak se kobce dařilo zjišťovat mé schopnosti a měnit je na techniky, ale v tomto okamžiku jsem byl příliš blažený, abych se tím trápil. 

Úmluva s elementálem. To mi umožňovalo cítit existenci naprosto jinou, než byla má vlastní. A ten pocit, že ji jsem schopen ovládat, mi dával zakusit drogovou extázi. Cítil jsem její mocnou existenci a i když mě to děsilo, usmál jsem se. Peika se vznesla a přišla přímo přede mě. A pak rukou, ve které neměla vějíř, se dotkla mého levého oka. 

[Vyryju ti do oka symbol úmluvy, pane. Bude to trochu bolet.] 

„Kuk.” 

Byla to bolest, jako kdyby mě někdo píchl jehlou do oka. Ale ta bolest trvala jenom okamžik. Když jsem si vzal zrcátko, abych si zkontroloval oko, vyděsilo mě to. Střed mé duhovky zářil zlatým světlem. 

[Nevšimneš si toho, dokud se nepodíváš zblízka,] promluvila Peika a široce se usmála. 

I na ní jsem viděl symbol naší úmluvy. Na tváři měla vytetovaný symbol černého draka. 

„Co to je, drak?” 

[Je to stvoření nejblíže podstatě tvojí duše, pane. To ten symbol úmluvy znamená.] 

„Aha... No, rád tě poznávám, Peiko.” 

[Taky tě ráda poznávám, pane. Nevím proč, ale voníš velmi nostalgicky. Je to velmi aromatická vůně, líbí se mi. Doufám, že mě budeš povolávat často.] 

„Jo, přesně to jsem měl v plánu.” 

Pokud povolám elementála a budu jej udržovat, zvýším si level technik Úmluva s elementálem, Mistrovství ducha a Kontrola elementálů. To se nevztahovalo jenom na prostor kobky, ale také na vnější skutečný svět. 

Ačkoli mi to bude neustále vysávat manu, mohl jsem to snadno vyřešit pravidelným používáním Perutova okruhu. Peika se šťastně usmála a sedla si mi na rameno. 

Dal jsem postel zpět na své místo, takže zakrývala kruh úmluvy a pak jsem vyšel z pokoje. 

Svět vypadal jinak. Byl plný elementálů. 
-----------------------------------------------

~ Konečně profese! A žádný kopiník, ale elementalista. Nevím, jak vy, ale já jsem tenhle obrat nečekala. ~

~ Fascinuje mě, jak postavy v novelách kreslí vlastní krví, jako by to nic nebylo. A ani nemluvě o tom, kolik té krve by bylo třeba na namalování nějakého kruhu se znaky... ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>