ICDS - kapitola 34

Kapitola 34 – Ode dneška jsem oficiální průzkumník (4)

Univerzita byla nudná. Tak moc se to od střední nelišilo. Hlavně jsem od začátku neměl žádná očekávání. Byl jsem průzkumník kobky. Moje jeviště byla kobka a ne škola. 

Ale jako člen společnosti a obyvatel Koreje jsem musel být ve společenském postavení vhodném mému věku. Dokonce ani se svou 20+ inteligencí jsem těmhle věcem moc nerozuměl. 

Matka věděla, že jsem průzkumník kobky jako otec a že jsem tedy mohl vydělávat stejně jako on. Ale i tak trvala na tom, že budu chodit na vysokou, protože to bylo „v tomhle věku”. 

Tenhle způsob přemýšlení mi přišel... falešný. Bylo to dělat něco jen tak naoko. Možná že tohle bylo to, co společnost drželo nad hladinou. Obzvláště teď, když byl svět po zjevení netvorů a Osvícených vzhůru nohama. 

Jak jsem zakoušel vzácný okamžik vážného rozmýšlení, Su Ye-Eun zhltla hranolky. 

„Vážně to můžu sníst všechno? Vážně?” 

„Jo, můžeš.” 

„A-anděl... miluju tě!” 

„Jo, já tebe ne.” 

Její velká láska měla cenu pouhých 6.500 wonů. Odmítl jsem její horkou a levnou lásku a prázdně jsem zíral, jak jedla hranolky. Dneska byl čtvrtek. Přednášky skončily v 5:30. Byl to také den, kdy jsem měl stejnou přednášku jako Su Ye-Eun. 

Konec semestru se blížil, ale Su Ye-Eun mě přemluvila, abych s ní šel na hranolky a pivo. Jejím cílem byly jasně spíš hranolky než pivo, ale nijak zvlášť jsem její nabídku neodmítl. 

„O čem přemýšlíš, Shine?” 

„O ničem.” 

Su Ye-Eun měla fóbii z netvorů. To byl důvod, proč se tak nezvladatelně třásla a zatuhla, když jsme narazili na toho holuba. 

Netvoři. Překvapivé bylo, že lidem žijícím ve 21. století přišlo obtížné pochopit ta podivná stvoření, co měla nezvyklou velikost, vzhled a schopnosti. Nejenom že k nim lidé cítili přirozenou averzi, ale také před těmi stvořeními, co měla nepochopitelnou sílu, ztuhli. Monsterfóbie byl nový termín, co popisoval takové lidi. Po pravdě řečeno všichni lidé, co si neprošli osvícením a neměli nějakou schopnost, měli určitý stupeň monsterfóbie. 

Ale Su Ye-Eun byla uživatel schopností. Ačkoli já jsem ji okamžitě objevil, její schopnost utajení byla jedna z nejlepších schopností, jak přežít setkání s netvorem. Měl jsem podezření, že měla dobrý důvod, proč se netvorů tak bála. 

Ačkoli jsem byl zvědavý, vážně jsem se na to nesnažil přijít. Nechtěl jsem se do toho plést. Ačkoli kdyby mě požádala o pomoc, do jisté míry bych jí vyhověl. 

...Přemýšlel jsem, jestli to, že jsem o tomhle všem přemýšlel, znamenalo, že jsem ji považoval za dobrou kamarádku. Ale brzy jsem ty myšlenky hodil do koše. Zatraceně, vážně bych si měl najít někoho jiného, s kým bych se kamarádil. Všechen ten čas, co jsem strávil v kobce místo abych rozvíjel svůj společenský život, se mi teď vrátil i s úroky. 

Jak jsem přemýšlel o těchto celkem zbytečných věcech, stalo se to najednou a zčistajasna. 


| Průzkumník kobky ze Země pokořil 50. podlaží a stal se průzkumníkem Zlatého řádu! Na Zemi se teď otevře komunikační kanál pro průzkumníky kobky! Lidé, co si přejí mluvit, tak mohou učinit tím, že si položí levou ruku na ústa. Když nechcete poslouchat komunikační kanál, stačí říct jen „vypnout kanál”. | 


[Pozemští průzkumníci kobky, slyšeli jste to, že? Pokořila jsem 50. podlaží kobky. Všichni mě slyšíte?] 

Vyskočil jsem ze židle. Ačkoli se na mě Su Ye-Eun dívala podivným pohledem, nebyl jsem ve stavu mysli, kdy bych jí mohl věnovat pozornost. Nejdřív jsem vytáhl telefon a poslal otci zprávu: „Nic neříkej.” Pak jsem se znovu posadil a snažil se chovat klidně. Mezitím jsem v uších slyšel šepot hlasů. 

[Jmenuju se Hwaya Eleni Mastiford, jsem uživatel schopností řádu SS a průzkumník Druhé kobky. Moje korejské jméno je Ye Hwaya. Mám britské občanství, takže to mějte na paměti.] 

Nespokojeně jsem mlaskl. Uživatel schopností řádu SS byl průzkumník kobky! Otec i já jsme věděli, že i ostatní průzkumníci kobky mohli zažít osvícení, ale nečekali jsme, že ta schopnost bude řádu SS! Řekla, že se jmenuje Ye Hwaya. Byla to ta ohnivá dívka z televize. 

Ta zeď, u které jsem měl pocit, že ji jednoho dne přeskočím, se najednou několikanásobně zvětšila a byla teď o pár kilometrů vyšší. Kousal jsem si rty a dával pozor na to, co říkala. 

[Všichni byste měli vědět, že na Zemi je jen pět průzkumníků kobky. Chci to tak nějakou dobu nechat. To znamená, že nechci, aby se objevil žádný nový průzkumník kobky. Přece jenom nemůžeme průzkumníkem kobky jmenovat jen tak někoho.] 

Její stříbřitý hlas dál zvonil jako zvoneček. 

[Musíme se semknout. Nejsme trochu zvláštní, abychom se považovali za stejné lidi jako ostatní uživatelé schopností? Když se sejdeme, bude to mít součinný účinek. Jelikož jsem uživatel schopností řádu SS a jako první jsem na Zemi pokořila 50. podlaží, samozřejmě bych se stala vůdcem. Chci vytvořit organizaci průzkumníků kobky a chci, abyste do ní všichni vstoupili.] 

[...Zajímavý plán, Mastifordová.] 

Byl to hluboký hlas muže. Nebyl to otcův hlas, takže to musel být průzkumník kobky, kterého jsem neznal. Bedlivě jsem naslouchal jeho hlasu. 

[Přiznávám, že jsi mezi námi nejsilnější. Ale to neznamená, že bychom měli poslouchat tvoje rozkazy.] 

[Neříkám, že vám budu rozkazovat, jak se mi zachce. Akorát že pokud se sejdeme, pozice vůdce by měla patřit tomu nejsilnějšímu.] 

[Ha. Tvoje nabídka není moc lákavá, ani přesvědčivá. Ani když se nesejdeme, průzkumníci kobky mají potenciál rozkazovat ostatním uživatelům schopností.] 

[Když budeme spolu, můžeme být silnější! Taky budeme mít silnější hlas! A navíc neříkám, že bychom se měli sdružit z peněžních důvodů. Co ostatní? Měli byste o tom vědět, ne? Co se stalo na jiných světech s přístupem do kobky.] 

To jsem věděl. Na světě Luka řádil démonický lord a na světě Edias se objevili vetřelci. Obyvatelé jejich světů bojovali vskutku kvůli tomu, aby rozhodli o svých osudech. I náš svět... začali se tu objevovat netvoři. 

„Shine?” 

„Pšt.” 

Su Ye-Eun se o mě bála, že jsem tak naprosto duchem nepřítomný. Mávl jsem rukou, abych ji umlčel, a soustředil se na komunikační kanál. Tentokrát jsem slyšel promluvit další hlas. Znělo to jako mladá dívka. 

[J-já jsem Su... Sumire Violet Minami. Takže slečna Mastiford říká... že když se spojíme, dokážeme porazit všechny netvory na světě?] 

[Och, ty jsi taky míšenka? Ale ano. Můžeme růst, až se dostaneme na konec. Když se spojíme, nebude nás moct ignorovat žádná země nebo instituce a nebudou nás moct využívat. A navíc dokud budeme mít moc jmenovat průzkumníky kobky, můžeme ji využít k rozšíření naší organizace.] 

[J-jmenovat? Můžeme jmenovat další průzkumníky kobky?] 

[...Zdá se, že tady mladá slečna je pořád učedník.] 

Ten muž promluvil zklamaným tónem. Tsk, ta holka. Věděl jsem to podle toho, jak zmínila svoje jméno, ale nebyla tak chytrá. Měla předstírat, že to ví. 

[Když se dostaneš přes 20. podlaží, dostaneš se do stříbrného řádu, Sumire. A pak dostaneš právo jmenovat jednoho průzkumníka kobky. Když se dostaneš do zlatého řádu, můžeš jmenovat dalšího.] 

[Ach, aha. Pořád jsem na 18. podlaží. Jsou to jenom 2 roky, co jsem přišla do kobky.] 

18 podlaží za 2 roky?! No, nevěděl jsem, v které kobce byla. Kdybych měl manu, taky bych to zvládl... Ne, nemysli na to. Uklidni se, uklidni se. 

[Huhu, Sumire. Neměla bys tak snadno odhalovat informace. Bojím se o tebe.] 

Zdálo se, že Mastifordové se líbilo, jak byla ta dívka čistá a nevinná. Hej, ale ty jsi taky odhalila, že jsi z Druhé kobky! Proč se nebojíš sama o sebe? 

Minami se zasmála a odpověděla: [Nejsme všichni kolegové? Nemyslím si, že bychom se museli skrývat.] 

Tahle holka. To říká mě a otci, abychom se ukázali, co? Ty level 18! Otec je na tyhle věci slabý! 

[Máš pravdu, mladá slečno. Omlouvám se, že jsem zůstal zticha. Jen jsem chtěl o něco déle poslouchat ty nádherné hlasy.] 

Jak se dalo čekat, otec se objevil s nějakým nesmyslným tlacháním. Nádherný hlas, můj ty světe. U klasické hudby usneš ani ne na 5 sekund! 

[Takže zbývá jenom jeden. Neříkej mi, že hodláš zůstat zticha?] 

Byl to ten muž s hlubokým hlasem. Chvíli jsem přemýšlel a pak se rozhodl. Přiložil jsem si levou ruku k ústům a promluvil. 

[Vážně jsem se nechtěl vměšovat do vaší konverzace. Organizace průzkumníků kobky. Zní to zajímavě a pravděpodobně to bude efektivní. Jen nevidím, v čem by byl rozdíl oproti Strážci nebo Křídlu svobody.] 

[Bude to jiné! Průzkumníci kobky budou mít své slovo. Cílem organizace bude najít důvod, proč se tu objevili netvoři a vyřešit to.] 

[Slečno Mastifordová, všechny organizace začínají se spravedlivým cílem. Strážce je toho příkladem a dopadlo to, jak vidíš.] 

[Jaká neomalenost.] 

Zdálo se, že Mastifordová neměla radost, že jsem ji usadil, neboť se v jejím hlase objevil hněv. Skoro jsem v uších cítil horko. 

[Upřímně řečeno mě ta organizace, co plánuješ vytvořit, a její cíl zaujala. Souhlasím, že když se o tuhle krizi s netvory nepostaráme, mohl by náš svět být v nebezpečí jako ostatní světy.] 

[Tak proč jsi řekl to, co jsi zrovna řekl?] 

[Budu mluvit upřímně. Jsem slabší než ty, ale nejsem ten typ člověka, co by se někomu plazil u nohou. Takže si můžeme znovu promluvit, až budu silnější než ty. S radostí se přidám k tvé organizaci, ale budu šéfem. A nebudu se muset ani bát, že organizace pozbyde svůj cíl.] 

[Pft.] 

[Teď promluvil muž! Ale já budu šéf, takže... ehm, chlapče!] 

Muž s hlubokým hlasem si odfrkl, zatímco otec to dětinsky okomentoval. Ani nemluvě o tom, že skoro odhalil, že jsme otec a syn. 

Mastifordová odpověděla: [Pft, ty? Chceš mě překonat? Průzkumníka zlatého řádu v Druhé kobce? Uživatele schopností řádu SS?] 

[Hm, takže to je to první, co řekneš. Kdyby ses vážně starala o svět, tohle by nebylo to první, co by ti leželo na mysli. Nezáleželo by na tom, kdo by byl šéf, ne?] 

Samozřejmě jsem věděl, že jsem jen slovíčkařil v tom, co řekla. Rozrýval jsem její přílišné sebevědomí a nutil ji ztratit pojem, o čem mluvila. Mastifordová se na to dokonale nachytala. 

[Ale je jasné, že se jako nejsilnější stanu vůdcem! Copak sám sebe nepřeceňuješ? Jak mě hodláš překonat?! A navíc já vážně přemýšlím o budoucnosti nás průzkumníků kobky!] 

[Ne, souhlasím s chlapcem, Mastifordová. Jasně vidím, jak tahle tvoje organizace bude fungovat. Hodně štěstí, ale já do toho nejdu.] 

[Hm, i já jsem slabší než tady mladá slečna. Taky nechci pracovat pod někým. Hodně štěstí!] 

To moje slova vedla k tomuto výsledku? Ne, otec by se pravděpodobně stejně nepřidal. Ale když odešel společně s tím mužem s hlubokým hlasem, Mastifordová tak vypadala jako pitomec. Pěkná práce, otče! 

[C-co to se všemi je?! Já si myslím, že na tom něco je. Zrovna teď je nejsilnější a taky přišla s tím nápadem udělat organizaci!] 

[O tomhle to není, mladá slečno. To jenom, že Mastifordová není důvěryhodná.] 

[N-není důvěryhodná? Ani ses se mnou nepotkal...] 

Ta mladá dívka byla stejně nevinná, jak její jméno naznačovalo. (Pozn.: Violet a Sumire obě znamenají fialka, které mají význam nevinnosti). Nevěděla, jak o někom pochybovat. Já jsem samozřejmě nebyl tak nevinný, abych věřil někomu, co po mě chtěl, abych se přidal k její organizaci. 

[Nevím, jak ty, slečno Minami, ale já mám silnou hrdost, takže nemůžu pracovat pod někým jako ona.] 

Po pravdě řečeno jsem si nemyslel, že by měla Mastifordová nějaké špatné úmysly. Velmi rychle ukázala, že stranila Minami, a odhalila o sobě informace, které nemusela odhalit. Pravděpodobně byla horkokrevná a upřímná jako její schopnost, plameny. 

Ale měla silnou sebeúctu a chtěla být nad ostatními. Neměl jsem v plánu pracovat pro někoho takového. I kdybych tím něco získal, jen by mi to přineslo víc bolesti než pohodlí. 

Nebyl jsem žádná hračička. Neměl jsem v úmyslu s ní mluvit, dokud nebudu alespoň na stejné úrovni jako ona. 

[To říkáš, že budeš tu globální krizi ignorovat jen kvůli své pýše?!] 

[Říkáš globální krize. Tak se tě na něco zeptám, slečno Minami. Co společně dokážeme? Když budeme sami za sebe, nic nezvládneme?] 

[T-to... Ale když budeme spolu, bude to víc...!] 

[Myslím, že jsem tady skončil. Slečno Mastifordová, předpokládám, že ty taky?] 

[Pche! Stejně bych takového úzkoprsého člověka nepřijala! Sumire, pojďme si promluvit akorát my dvě.] 

[D-dobře...] 

Dívky byly skutečně záhadné. Už pár minut po setkání spolu dokázaly mluvit tak přátelsky. Zrovna když jsem chtěl s tak předpojatými myšlenkami zakřičet „vypnout kanál”, vložil se do toho muž s hlubokým hlasem. 

[Já jsem Edward Walker, taky z Velké Británie a 26 let. Chlapče, můžu vědět, jak se jmenuješ?] 

[Velká Británie?! Řekl jsi, že jsi z Británie! Tak jak mi to můžeš říct?] 

Dva z pěti průzkumníků byli Britové. Ze 7 známých uživatelů schopností řádu SS byl kromě Mastifordové ještě jeden z Velké Británie. 

Nebylo to tak, že by Británie měla obrovskou populaci, tak jak se tohle stalo? No, s největší pravděpodobností to byla jen náhoda. Takhle řečeno se zdálo, že Británie bude mít větší pravomoc než ostatní země. Mírně mě to rozčilovalo. Ačkoli jsem nebyl zrovna patriot, věděl jsem, že nebylo dobré, když jedna země měla tolik mocných uživatelů schopností. 

Ne, když jsem do toho započítal sebe a otce, nejsilnější zemí na světě byla Korea! 

Po představení Edwarda Walkera jsem přemýšlel, jestli mám odhalit své jméno nebo ne. A pak jsem se rozhodl. 

[Já jsem Yeon Hwawu. Jsem Korejec a je mi 23 let.] 

Lhal jsem. 

[T-ty! Ty jsi Korejec?! Měla jsem to vědět podle dráždivého tónu řeči! Udělej něco se svojí vládou a médii! Neustále trvají na tom, že jsem korejský uživatel schopností! Jsem Britka! Hrdá britská šlechtična!] 

[Eech, šlechta v téhle době... Promiň, slečno Mastifordová, ale do dneška jsem ani nevěděl, že jsi míšenka. A navíc mě nezajímá, jestli jsi z Koreje, Británie nebo Atlantidy.] 

[Atlantida je fiktivní!] 

[Sbohem, fiktivní slečno. Nebudu si tě pamatovat.] 

[Ugaaaach!] 

[Hm, Yeon Hwawu. To jméno si budu pamatovat. Zdá se, že má cenu tě sledovat.] 

[Jak chceš.] 

S tím jsem vypnul komunikační kanál. Okamžitě poté mi od otce přišla zpráva. 

[Kdy sis vypěstoval takový cukrový jazýček, synu?] 

Do toho ti nic není! No, možná že jo. 

„Určitě jsi vystresovaný ze všech těch blížících se testů. Chceš, abych tě doprovodila k doktorovi?” 

„Všímej si svého, ty bramborový démone!” 

Proč nikdo kolem mě nebyl normální?!
-----------------------------------------------

~ Další nové funkce v kobce a seznámení s ostatními pozemskými průzkumníky. A tedy nové postavy! ~

~ No, nevím, jestli má Shin právo někoho obviňovat z abnormality... ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>