ICDS - kapitola 36

Kapitola 36 – Ode dneška jsem oficiální průzkumník (6)

Ještěří rytíř zařval a bodl svým kopím ke mně. Než se jeho kopí mohlo mého těla dotknout, vykryl jsem ho glévou. Jeho kopí vyletělo do vzduchu a jelikož nebyl schopen vystát mou sílu, jeho sevření povolilo. Použil jsem svou glévu a rychle ho odstrčil. 

Popsat všechno tohle nějakou chvíli zabere, ale ve skutečnosti se to stalo během sekundy. Ačkoli jsem nebyl slabý, v přímé výměně síly jsem se Ještěřímu rytíři nemohl rovnat. Musel jsem se spolehnout na své techniky. 

„To není možné, Pán podlaží upustil zbraň!” 

„Taky jsem to viděl, tak mě přestaň třást za krk!” 

Zaujal jsem základní postavení a stáhl kopí vzad. Ještěří rytíř ze sebe vydal rozhněvaný řev a máchl svým ocasem. Bylo to přesně ve chvíli, kdy druhý útočný tým začal jednat. 

„Jéjej, nejdřív se vyhněte tomu ocasu!” 

„Pche, Lví úder!” 

Zatímco ostatní útočníci běželi zpět, Ren vykřikl a máchl svým velkým dvousečným mečem dolů na ocas Ještěřího rytíře. Jelikož řekl Lví úder, pravděpodobně to byla technika. 

Jeho do zlata zbarvený dvousečný meč se se zaduněním srazil s ocasem. Spolu s tím výbušným zvukem jsem slyšel i řev Ještěřího rytíře. Nečekal jsem, abych zjistil, co se stalo. Byl jsem si jistý, že ho Ren rozdrtil. 

„Enun, zesil mě!” 

„Jasně! Zesílení!” 

Jakmile Enun použila Zesílení, cítil jsem náhlý příval síly. Rozhodně jsem to zesílení cítil. Byl to pocit, jako kdyby se okolní mana hnala ke mně. Zároveň jsem instinktivně cítil, že tento stav nebude trvat dlouho. 

„Všichni se stáhněte! Hrdinný úder, Božská rychlost!” 

Tohle bylo poprvé, co jsem použil techniku Božská rychlost, co mi na 0,5 sekundy čtyřnásobně navýšila rychlost. Bylo očividné, že s vyšší rychlostí se zvýší i útočná síla. Ačkoli jsem toho mohl využít i při vyhýbání se útoků, útoky Ještěřího rytíře nebyly tak rychlé, abych se jim musel vyhýbat s pomocí Božské rychlosti. 

Božská rychlost byla vskutku mocná. Když jsem svým kopím bodl jako obvykle, slyšel jsem, jak pročíslo vzduch a zabodlo se Ještěřímu rytíři do břicha. Moji glévu ovinulo bílé světlo, jak pableskovalo blesky z Duchovní aury. S tím neuvěřitelným posílením Božskou rychlostí se moje kopí nijak nelišilo od Zeova blesku. 

„Kuak!” 

Brnění Ještěřího rytíře a i jeho šupiny, co jej chránily, se v mžiku rozlomily. S pronikavým výkřikem Ještěří rytíř vykašlal spoustu krve. Zdálo se, že zesílení odvedlo svou práci. 

Ani mě se samozřejmě nevedlo nejlépe. Hrdinný úder měl normálně silný zpětný ráz. Když se k tomu přidalo momentum Božské rychlosti, v paži mi tepalo, jako kdyby se mi měla utrhnout. 

„Je Ren v pořádku?!” 

„Je naživu! Zrovna ho léčím!” 

„Kuk... Jsem... v pořádku!” 

Zdálo se, že kvůli svému útoku zakusil obrovský zpětný ráz. Zatímco jsem se bál o Rena, Ještěří rytíř odhodil své rozbité brnění a byl teď nahý. Zdálo se, že tehdy si také uvědomil, že mu chybělo kopí, protože se rozběhl do míst, kam odlétlo. Dokonce ani já jsem neměl v plánu přímo mu bránit v rozběhu. A tak jsem ustoupil a zakřičel na lučištníky. 

„Lučištníci, útok!” 

„Ano!” 

Dva lučištníci donekonečna stříleli své šípy, aby Ještěřího rytíře zastavili. Mezitím se knězi a kněžce podařilo vyléčit Rena tak, aby mohl dál bojovat. 

Ren vyplivl trochu krve, pozvedl svůj dvousečný meč a zeptal se: „Co se stalo s jeho ocasem?” 

„Ach, vlaje mu, je napůl odseknutý.” 

„Ach, aha...” 

Odpověděl jsem Renovi, zatímco jsem sledoval, jak si Ještěří rytíř vesele sebral své kopí. Ačkoli se zdálo, že Rena deprimovalo, že Ještěřímu rytíři nedokázal ocas úplně odseknout, já byl v duchu překvapený. 

Odseknout údy nebo ocas Pánovi podlaží bylo nesmírně obtížné. Jejich těla byla naprosto jinak stavěná než těla normálních netvorů. Než aby jim člověk odsekával údy, bylo mnohem efektivnější neustále útočit na jejich tlakové body. 

Ale Renovi se podařilo rozdrtit ocas Pána podlaží jediným použitím techniky. Z pohledu válečníka to byl pochybný útok, protože se při něm sám zničil, ale kvůli tomu existovali léčitelé. 

Ačkoli se jeho použití síly zdálo bláhové, po pravdě řečeno jsem musel alespoň uznat moc, co v sobě měl. Upřímně řečeno byl momentálně silnější než já. Jak jeho dvousečný meč naznačoval, jeho profese pravděpodobně kladla velký důraz na sílu. 

Zatímco jsem přemýšlel o Renovi, Ještěřímu rytíři se podařilo znovu získat své kopí a pozvedl ho do výšky. Já jsem si tuto šanci samozřejmě nemohl nechat ujít. Zrovna když jsem stáhl kopí mírně vzad, abych použil Bouři... 

„Haaap!” 

Ren do toho vpadl se svým hloupě velkým dvousečným mečem. 

„Lví svršek!” 

Navzdory svému velkému tělu se pohyboval celkem mrštně. Jak se Ren přiblížil k Ještěřímu rytíři, máchl svým dvousečným mečem odspoda vzhůru k jeho kopí. Nebyl to špatný přístup. Ale pokud neměl techniku, co by využívala sílu nepřítele k maximalizování odporující síly, bylo lepší prostě udeřit odshora dolů a rozhašit tak nepřítelův dech! 

„Kyaha! Člověk!” 

„Chcípni! Ugh, ujéé!” 

Bylo to přesně, jak jsem čekal. Ren nebyl schopen vyhrát nad silou kopí Ještěřího rytíře směřující dolů. Jeho dvousečný meč odletěl a kopí Ještěřího rytíře udeřilo do země, jak chtěl. 

Já? Protože jsem kvůli Renovi přišel o šanci použít Bouři, použil jsem Božskou rychlost, abych se k Ještěřímu rytíři přiblížil v okamžiku, kdy jeho kopí udeřilo do země. 

„Kaf!” 

„Uvááák!” 

„Kuk, sakra!” 


| Člen družiny Sherbitz zemřel. | 


Zatraceně, jediný útok zemětřesením zabil čtyři členy družiny. Byli to tři léčitelé a mág Enun. Zdálo se, že ten akorát jednou použil Zesílení. Kněz a kněžky aspoň vyléčili Rena... 

Já? Já jsem skočil kupředu s 0,5 sekundovou Božskou rychlostí a letěl jsem k Ještěřímu rytíři. 

„Kuaaak!” 

„Kuk, vydržte! Použijte lektvary!” 

„Korunní princi!” 

Hodlal jsem se o to postarat, ani kdybyste na mě nevolali! 

Než jsem se nadál, byl jsem blízko Ještěřího rytíře. Na jedno máchnutí kopím od něj jsem nejdřív zaútočil na oko Ještěřího rytíře. Ačkoli se mě snažil zadržet, byl jsem rychlejší. Kopím jsem dokonale zasáhl oko a vytryskla krev. 


| Kritický úder! | 


„Kuak!” 

„Bouře!” 

Nejprve jsem Ještěřího rytíře omráčil, aby nemohl zvednout své kopí. V okamžiku, kdy jeho tělo ochablo, jsem ho znovu přiměl pustit kopí. Poté, co zemětřesení skončilo, po mě Ještěří rytíř rozzuřeně máchl svým napůl uťatým ocasem. 

Na tenhle okamžik jsem čekal. 

„Živelná Bouře!” 

[Vůůůů!] 

[Všichni se shromážděte! Princ nám jinak vyhubuje!] 

[Honem, honem! Přijdeme pozdě!] 

[To vypadá chutně! Usmažte to někdo!] 

[Nejsou tu žádní ohniví elementálové!] 

Nemohl jsem tomu uvěřit. Dokonce i proces, kdy se elementálové shromažďovali, se zkracoval. Když jsem viděl, jak ti obvykle laxní elementálové spěchali k mému kopí, bodl jsem jím přímo do rány na ocasu Ještěřího rytíře. 

Se svištěním, jak kopí pročíslo vzduch, bouře odtrhla ocas Ještěřího rytíře. 

„Kuaaak!” 

„Odsekl ocas!” 

„Prosím, vypadá to, že to odsekl? Vždyť to rozcupoval!” 

Jak se dalo čekat, technika, co použila polovinu mého MP, byla neuvěřitelně silná. Hrdinný úder, Božská rychlost a Živelná bouře. Díky těmto technikám jsem měl úplně vyčerpané MP. V důsledku toho jsem cítil závrať a tepalo mi v hlavě. 

Doskočil jsem, zatímco jsem vypil Manový lektvar nejnižšího řádu. Jelikož doplnil jenom 100 MP, pomohl mi akorát tím, že trochu zmírnil symptomy. 

Ještěří rytíř teď použil Dračí kůži. 

„Kukuku, lidé, jste silní, to uznávám! Ale na tom teď nebude záležet!” 

„Jo, ten, co jsem potkal včera, řekl něco podobného.” 

„Kuk, vyřídím ho!” řekl Ren, ten nadšený válečník, a vstal se svým dvousečným mečem. 

Byl přesně ten typ člověka, kterého jste srazili na zem a on hnedka vstal. Ale kdybych to nechal na Renovi, bezpochyby by to zase zmařil jako předtím. A tak jsem v tichosti mávl na Rena rukou. 

„Jen tam stůj a dívej se.” 

„Ale!” 

„Protože jsi nedokázal zabránit jeho útoku, čtyři lidé přišli o týden času.” 

„Kuk!” 

Deaktivoval jsem Duchovní auru. Odložil jsem glévu stranou a vyrazil jsem k Ještěřímu rytíři s holýma rukama. Musel být vážně zraněný z Hrdinného úderu, Lvího úderu, Živelné bouře a soustředěného útoku lučiš... no, z toho možná ne. Každopádně jeho stav byl očividný z jeho třesoucích se nohou. Bylo to, skoro jako by žadonil, abych použil svoje techniky! 

„Tady je hod přes rameno oběma rukama!” 

„Uwuuk!” 

„T-to není možný!” 

„K-korunní princ vzal a hodil Ještěřího rytíře!” 

„Nedokážu se zadržet. Zamiloval jsem se do něj. Musím si ho hned vzít!” 

„Ale jsi chlap!” 

Než jsem se nadál, útočníci z druhého týmu se zvedli a přihlíželi s popkornem v ruce. Ale jelikož jsem se soustředil na boj, neslyšel jsem, co si to šeptali. Ani jsem to nechtěl! 

Bez ustání jsem pořád dokola házel s Ještěřím rytířem. Protože jsem neměl žádnou manu, věděl jsem, že jakmile bych se minul v nějaké technice, mé tělo by to nevydrželo. Byl jsem v mnohem nebezpečnější situaci než včera. Tohle bylo všechno Renova vina. 

„Člověk! Pouhý člověk!” 

„To se stává a někdy zemřeš, než se vůbec naděješ!” 

„Člověčeeeee!” 

„Co, Ještěří rytíííííři! Tohle je konec! Pád z výšky!” 

Tohle byla moc techniky bojového umění středního řádu v levelu 9 a těla posíleného manou! Jak jsem hodil toho 2,3 metrového obra na zem, Ještěří rytíř vykašlal krev. 

„Kuk, člověče... Hrdino...!” 

„Tohle ani nebyl Hrdinný úder, ty hlupáku!” 

V případě, že by byl pořád naživu, když vyplivl tu spoustu krve, jsem se ujistil, že je mrtvý tím, že jsem do něj šťouchl kopím. Brzy zmizel a my jsme konečně zaslechli systémovou zprávu, kterou jsme všichni byli zvyklí slýchat. 


| Porazil jsi Pána podlaží! |
-----------------------------------------------


~ Jenom připomínám, že Shin stále jako zbraň používá Glévu Lorda orků, a to jako kopí. Takže proto to může působit zmatečně. Je to něco jako široká čepel na tyčce, ale používá ho jako kopí, tak. ~

~ Ren je pěkný truhlík, ale s trochou tréninku by se mohl vycepovat. ~

~ Shinovy konverzace s netvory, haha... ~



Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>