ICDS - kapitola 29

Kapitola 29 – Slyším tvůj hlas (6)

[Jů, elementál blesku!] 

[To je poprvé, co nějakého vidím!] 

[Taková kráska. Ukradla mi srdce.] 

[Srdce... Zloděj?] 

[Ach, je to Elementalistův smluvený elementál!] 

Slyšel jsem brebentění elementálů všude kolem mě. Jejich zářivé duše rozsvěcovaly svět způsobem, co jsem ještě nikdy neviděl. Ta vznešená scenérie mě naprosto očarovala a vzala mi slova. 

Tohle všechno se stalo v okamžiku, kdy jsem si uvědomil sám sebe jako Elementalistu. Ačkoli se vlnové délky elementálů neshodovaly s mými, jen vědět, že svět byl plný elementálů, mě naplňovalo nepopsatelnými emocemi. 

[Pane, není třeba, aby ses díval na jiné elementály. Máš mě.] 

„Haha, jak spolehlivé. Ale nejsi pořád slabá?” 

[T-to... brzy zesílím!] 

Při pohledu na Peiku, jak stála na mém rameni a prohlašovala svůj úmysl s vějířem zvednutým do výšky, jsem si nemohl pomoct a usmál jsem se. Věděl jsem, že je Peika silný elementál a že bude dál sílit. Byl to jedinečný elementál s vědomím sama sebe a se jménem. Také měla tajemství, kterých jsem si nebyl vědom. Ale zrovna teď byla pořád slabá. 

Všichni elementálové byli takoví. Byly to existence, co sílily vytrvalou komunikací se svým smluveným pánem. Žádný elementál nebyl silný hned, co uzavřel úmluvu. No, samozřejmě existovaly výjimky. 

Duše elementála a elementalisty se obecně připodobňovaly, jak spolu trávili čas, a tudíž elementál sílil. Rychlost a omezení růstu, které se lišilo elementál od elementála, určovalo sílu elementála. Ale všichni začínali na stejné úrovni. 

„Vycházejme spolu, Peiko.” 

[Nech to na mě! Jsem elementál blesku Peika!] 

Jak jsem si užíval hovor se svým rozkošným partnerem, najednou jsem si vzpomněl, co jsem měl dneska v plánu. 

Jedna poslední část. 

Temný krysí muž sólo. Mírně jsem se zachvěl. Dnešní situace byla o mnoho jiná než včerejší. O Temné krysím muži ani nemluvě, měl jsem pocit, že bych dokázal sám porazit i Pána 25. podlaží. S Peičinou silou a Kontrolou elementálů...! 


| Největší zásluhy má Kang Shin. Vyber si svou odměnu. | 

| 1. Kožená vesta Temného krysího muže | 

| 2. Střední lektvar | 

| 3. Kožená fedora Temného krysího muže | 

| 4. 600 zlatých | 

| 5. Kožené rukavice Temného krysího muže | 


Tam! Zaťal jsem pěst. Pokud by se neobjevila část vybavení, kterou jsem chtěl, musel bych s bossem bojovat znovu. Naštěstí mi pomohlo, že jsem s sebou vzal čtyři další lidi. S úsměvem jsem si vybral Kožené rukavice Temného krysího muže. 

„Jů, Korunní princ si už vybral předmět, ale pořád tu zůstaly dva díly vybavení.” 

„V soubojích s bossy nemá Korunní princ sobě rovného.” 

„Je to elementalista. To jsou lidé, které někdo jako my nedokáží ani pochopit.” 

„Jak to, že jsem nikdy neslyšel, že je Korunní princ elementalista?” 

„Určitě to musel skrývat.” 

„Proč?” 

„To nevím. Jak jsem řekl, elementalisté jsou lidi, kteří se nedají pochopit.” 

Jak členové mé družiny psali vlastní novelu, já jsem si potvrdil, že mám všech šest dílů vybavení Temného krysího muže. Protože zbraně se do sady nepočítaly, nikdy jsem si nevybral Dráp Temného krysího muže. Sada vybavení Královny přízraků měla šest částí, ale zdálo se, že sada Temného krysího muže bude mít sedm. 

Teď jsem měl Koženou fedoru Temného krysího muže, Koženou vestu Temného krysího muže, Kožený opasek Temného krysího muže, Kožené rukavice Temného krysího muže, Kožené kalhoty Temného krysího muže a nakonec Kožené boty Temného krysího muže. Jelikož bylo nepravděpodobné, že by halena byla vyrobená z kůže, měl jsem podezření, že poslední díl bude Kožený kabátec. Měl jsem to co nevidět zjistit. 

„Dobrá práce, lidi. Já teď půjdu.” 

„Děkuju, Korunní princi! Co jiného čekat od Hrdiny!” 

„Elementalista, tolik mu závidím. Doufám, že tě uvidím i na 20. podlaží!” 

Na to pravděpodobně nedojde. Než se ty dostaneš na 17. podlaží, já už budu dávno z 20. podlaží pryč. Samozřejmě jsem ty myšlenky nenechal uniknout ústy ven. Popřál jsem jim hodně štěstí a odešel jsem ze sálu Pána podlaží. Na druhé straně byla Loretta, co mě dneska viděla poprvé. 

„Z-zákazníku?” 

„Ano.” 

„Ehm, to na tvém rameni...” 

Ech? Viděla Peiku? Ačkoli elementalista mohl druhým dovolit spatřit své elementály, já jsem to neudělal. To mohlo znamenat jenom to, že byla elementalista, jejíž vlnová délka se shodovala s Peikou nebo... 

[Rasa vil! To je poprvé, co vidím příslušníka rasy vil!] zakřičela Peika překvapeně, když spatřila Lorettu. 

Když se můj odhad potvrdil, kývl jsem hlavou. Rasa vil, tajuplná rasa reprezentovaná známými elfy, vílami, hobgobliny a trpaslíky. Ačkoli se elementálové dali považovat za skutečné víly, od elfů a trpaslíků, co se usadili v materiálním světě, se lišili. 

Příslušníci lidské rasy nedokázali manipulovat manou. Nebo těch vybraných pár, co to dokázalo, se to muselo naučit vlastním úsilím. Ale příslušníci rasy vil se narodili se schopností manipulovat s manou. Ačkoli měli své nevýhody, co se týkalo jejich magických schopností, neměli sobě rovného. 

A elfové měli největší afinitu s manou a elementály z nich všech. Ať už s elementály dokázali uzavřít úmluvu nebo ne, narodili se s Elementálovým zrakem, což jim umožňovalo vidět elementály. 

Zdálo se, že Loretta byla víla a k tomu elf. Představoval jsem si, že elf bude mít dlouhé, špičaté uši, ale jelikož řekla, že její vzezření byla loutka, co vytvořila, musela skrýt své rasové charakteristiky. 

Ale jak mohla svou loutkou vidět elementály? Ach, aha. Byla to schopnost vycházející z mysli a ne z těla. 

...Počkat, jak jsem všechno tohle věděl? Bylo to součástí znalostí, co mnou prorostly, když jsem se stal elementalistou? 

„Zákazníku, stal se z tebe elementalista! Jů, to bylo nečekané!” 

„To... mi nezní jako kompliment.” 

„Tím myslím, že před pár lety jsi byl tupohlavec a svalovec! Pokud by někdo řekl, že se staneš elementalistou... zasmál by se tomu i procházející Kerberos.” 

„Stejně bych nechtěl být na místě, kde se jen tak prochází Kerberos!” 

[Ty, to jsi zrovna Pána zesměšnila?] zeptala se Peika a zahlížela na Lorettu. 

Loretta s úsměvem zakroutila hlavou. 

„Slečno elementálko, zákazník a já spolu sdílíme zvláštní vztah. Jen jsme si přátelsky povídali.” 

[Pche, nelíbíš se mi. Ani nemluvě o tom, že se skrýváš v loutce.] 

Peika si odfrkla a odvrátila se. 

Jak jsem ji jemně hladil po vlasech, mluvil jsem s Lorettou: „Vrátím se. Nemělo by to trvat dlouho.” 

Zdálo se, že Loretta pochopila, co jsem myslel, neboť jí na rtech probleskl letmý úsměv. 

„Hodně štěstí. Budu se modlit, abys byl v bezpečí.” 

„Díky.” 

Naposledy jsem zkontroloval svou sadu Královny přízraků a ujistil se, že mám po ruce různé druhy lektvarů. Nakonec jsem po vlasech pohladil Peiku. 

[Nejsem dítě!] 

Ačkoli Peika zakřičela a nadmula tváře, moje hlazení neodmítla. Jak roztomilé. S naším sdíleným poutem jsem už věděl, co si myslela. 

Postavil jsem se před dveře, co jsem zrovna zavřel. S kopím v ruce jsem je rozkopl. 

„Kugaga! Člověk, člověk!” 

„Chutně vypadající člověk!” 

„Všechny vás proměním na krysí steaky!” 


| Použil jsi techniku Provokace! Všechny nepřátele v okolí to přitáhlo k tobě! | 


Ne že bych potom ty steaky snědl. Jak jsem myslel na celkem zbytečné věci, vyrazil jsem kupředu. Dláždil jsem cestu svým kopím. 

„Peiko, nechám to na tobě!” 

[Dobře!] 

Jak jsem máchal kopím v tom moři krysích lidí, Peika v klidu vyletěla do vzduchu. A pak jako by se chtěla vysmát krysím lidem, co se jí pokoušeli stát v cestě, v poklidu proletěla nad nimi k Temnému krysímu muži. 

Ačkoli se na ni rozrušený Temný krysí muž snažil zaútočit, Peika byla elementál blesku. Elementál větru byl svižný, vodní elementál měkký, elementál země robustní a elementál ohně horký. A stejně tak byl elementál blesku rychlý a ostrý. 

„Ty malá moucho, kugagak, rozdrtím tě!” 

[M-moucho? Ty se opovažuješ tohoto vznešeného elementála blesku připodobnit k mouše?! Zabiju tě!] 

Cítil jsem, jak mi ubývá mana. Vzala si ji Peika, aby zmaterializovala svůj živelný blesk. Ačkoli Temný krysí muž měl svůj černý blesk, zdálo se, že útok živelným bleskem fungoval, neboť ze sebe vydal bolestný skřek. Dobře. Zdálo se, že jsem mohl Temného krysího muže nechat na starostí jí. 

Cítil jsem ve svého elementála nekonečnou důvěru, a tak jsem vypil Manový lektvar nejnižšího řádu a znovu se soustředil na krysí lidi před sebou. Dál jsem používal Provokaci, abych je přitáhl k sobě, a pak jsem použil Nářek mstivého ducha. 

„Kiyaaaa!” 


| Použil jsi Nářek mstivého ducha! Všichni nepřátelé jsou zmatení! Všichni nepřátelé se bojí! | 


Shromáždění krysí lidé se zatvářili tupě a začali se válet po zemi nebo na sebe navzájem útočit. Teď byla ta chvíle! Pozvedl jsem své kopí do výšky. 

„Elementálové!” 

[Princ volá!] 

[Co máme dělat? Co máme dělat?] 

[Ošklivé krysy, fuuj.] 

„Pojďte do mého kopí! Společně ty ošklivé krysy vyhladíme!” 

[Jéj, já jsem první!] 

[Juchů~] 

Připravil jsem si Bouři. Po mém zavolání okolní elementálové trochu zasvítili, jako kdyby chtěli potvrdit vlastní existenci, a rozletěli se k mému kopí. Kolem mého kopí se společně s proudem many z Perutova okruhu vytvořil spirálový vír a elementálové začali přirozeně rotovat v proudu. 

[Zábava! To vypadá zábavně!] 

[Já taky, já taky!] 

[Dejte mě tam taky!] 

Bez ohledu na to, jak byla ta světla mdlá, když se shromáždila pospolu do jedné masy, kopí zářilo jasným světlem. Pokud Hrdinný úder zářil čistě bílou září, pak nespočet elementálů na mém kopí zářilo jako festivalová duha. 

Při takovém nádherném pohledu jsem skoro zapomněl zaútočit. Ale díky tomu, že mi elementálové pomalu vysávali manu, jsem si vzpomněl, v jaké jsem situaci. 

„Jdu na to, Bou—” 

Ne, tohle bylo jiné než Bouře, co mě Peruta naučil. Moje technika kopiníka a síla elementalisty. Byla to technika, co ztělesňovala mou totožnost. 

„Jdu na to, Živelná Bouře!”
-----------------------------------------------

~ Elementál sem a elementál tam, úplně se mi z toho zamotala hlava... Není třeba říkat, že právě vytvořil novou techniku. ~

~ A ještě v této chvíli se autor odvažoval tvrdit, že to není harém... vždyť už tam má Shin minimálně čtyři kandidátky. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>