ICDS - kapitola 32

Kapitola 32 – Ode dneška jsem oficiální průzkumník (2)

Věřil jsem Lorettiným slovům, stál jsem před dveřmi k Pánu 20. podlaží a ignoroval jsem doporučení, abych si našel družinu. Položil jsem ruku na dveře, ale brzy ji zase sundal. Nezáleželo na tom, že Loretta řekla, že Ještěří rytíř byl snadný. Kdybych šel dovnitř naslepo, mohl bych čelit stejné situaci jako s Pánem orků před 4 lety. 

Místo toho jsem někomu poslal zprávu. Naštěstí byl v kobce. 

„Ellosi.” 

[Ach, Shine. Co je?] 

„Chtěl bych se tě zeptat na Ještěřího rytíře.” 

[Jů, už jsi na 20. podlaží? Úžasné. Možná se s námi nakonec vážně setkáš na 25. podlaží.] 

„Samozřejmě že ano. Ale důležitější teď je, řekni mi o stylu boje Ještěřího rytíře nebo jeho technikách.” 

Normálně jsem se o těhle věcech dozvěděl tím, že jsem je zakusil na vlastní kůži. Ale teď jsem byl v situaci, kdy jsem ho musel porazit na první pokus. Jelikož se Loretta zaručila, že z toho bude velká odměna, musel jsem ho porazit, i kdybych kvůli tomu musel rozbít svůj obvyklý styl. 

[Obvykle se na tyhle věci neptáš. Copak se stalo. No, stejně ti to řeknu. Na rozdíl od jiných Pánů podlaží se Ještěří rytíř objevuje sám a má na sobě šupinové brnění z vlastních šupin. S tím má vskutku působivou obrannou moc. Používá neuvěřitelně hbité a mocné kopí. Pokud tím zasáhne kohokoli kromě tanka, s největší pravděpodobností ho to přizabije.] 

„Hm, rychlý a mocný...” 

[A pokud se na něj vrhne hodně lidí najednou, najednou máchne svým ocasem. Tenhle útok má větší dosah, než by si člověk myslel. Ani nemluvě o tom, že to neuvěřitelně bolí. Dávej si na to pozor.] 

„To mi vlastně přijde jako něco, čeho bych mohl využít. Co dál?” 

[No jo. Když má pocit, že je v nevýhodě, udeří kopím o zem. Země se pak zachvěje a všichni průzkumníci, co se dotýkají země, utrží obrovskou újmu. Tomuhle se musíš určitě vyhnout.] 

„Kopím udeří do země? Takže se tomu můžu vyhnout prostě tím, že vyskočím?” 

[Jo. Ale pokud vyskočíš, okamžitě na tebe zaútočí výpadem kopím, takže si dávej pozor.] 

„Dobrá. Ještě něco?” 

[Po tomhle útoku používá techniku jménem Dračí kůže. Tělo mu zrudne a je neuvěřitelně tuhé. Dalších 5 minut na něj žádný útok nezabírá. Nejhorší je, že v tomhle stavu neustále bouchá do země.] 

„To zní zle. Počkat, jeho brnění je potom taky tvrdší?” 

[Jo. Právě kvůli tomu je to tak otravné. Když je v tomhle stavu, nezabírají na něj ani fyzické, ani magické útoky. Ale když vydržíš dost dlouho, aby Dračí kůže skončila, máš vítězství více méně zajištěné. Protože když Dračí kůže skončí, je vyčerpaný. Všichni členové družiny můžou prostě útočit a zabít ho.] 

„Kolik pokusů jsi na to potřeboval?” 

[...Sedm. Jen tak mimochodem, to se považuje za pozoruhodné. Dokonce i 20 až 30 pokusů se považuje za dobré.] 

„Haha, díky. Znovu ti napíšu, až to skončím.” 

[Kuk, to myslíš, že si věříš, že ho dokážeš porazit na poprvé. Dobrá, uvidíme.] 

Ukončil jsem svou konverzaci s Ellosem a zašklebil se. Ellos potřeboval 7 pokusů s družinou o 10 členech, než Ještěřího rytíře porazil. Nikdy by nečekal, že se tu ještěrku pokusím porazit sám. 

[Pane, to dokážeš! Protože jsem s tebou!] 

„Jo, dokážu to. Protože jsi se mnou, Peiko.” 

Vytvořil jsem plán na základě toho, co mi Ellos řekl. Když jsem to několikrát zkontroloval, kývl jsem hlavou a neohroženě jsem otevřel dveře. 

„Bojuj se mnou, Ještěří rytíři!” 

„...Člověk.” 

Ještěří rytíř stál sám v prostorné místnosti. Byl zhruba 2,3 metru vysoký a jak Ellos řekl, na šupinatém těle měl brnění z vlastních šupin. V ruce měl 5 metrů dlouhé kopí s hrotem ostrým jako břitva. 

„Vyzýváš mě na souboj sám? Tohle je poprvé.” 

„Jo, sám.” 

Usmál jsem se na něj. Na rozdíl od jiných Pánů podlaží se snažil vypadat skvěle, ale pro mě se nijak nelišil. 

Když jsem poprvé slyšel Ellosův popis, byl jsem nervózní. Kdysi jsem si představoval, co by se stalo, kdyby si netvoři, co už se silní narodili, dali na čas a trénovali bojové umění. Ale tento Ještěří rytíř takový nebyl. 

Vlastně byl hluboko pod mým očekáváním. Dokázal jsem to říct podle toho, že nezaujal ani tu nejzákladnější pózu. Pravděpodobně to byl důsledek toho, že díky své vrozené síle snadno rostl. Taková bláhovost. 

Ukážu ti, co to je skutečný kopiník. 

Pozvedl jsem své kopí a zaujal postoj. 

„Peiko, můžeš jít dovnitř?” 

[Líbí se mi, jak ses zeptal!] 

Jakmile Peika přikývla s potěšeným výrazem na tváři, aktivoval jsem Duchovní auru. V mžiku ji to nasálo do mého kopí a Gléva Lorda orků začala pableskovat jiskrami. Taky jsi tvrdě dřela. Brzy tě nechám odpočívat. 

„Ty, ty jsi kopiník. Skvělé.” 

„Ano, skvělé. Vskutku skvělé.” 

Byl jsem otcův jediný učedník. Bez ohledu na to, jak jsem byl jako průzkumník kobky zaneprázdněný, jako otcův syn jsem se často účastnil přátelského klání se stoupajícími hvězdami v korejském bojovém umění. Otec vedl dojang jen tak na oko a jedna z příležitostí, kdy jsme ho vlastně používali, bylo, když jsme pořádali přátelské turnaje. 

Nevěděl jsem nic o oprávněnosti otcova tvrzení, že je neporažený nebo nejsilnější na Zemi. 

Ale věděl jsem, že jsem ve formálním souboji nikdy neprohrál. 

„Haap!” 

„Chcípni!” 

Když jsem se vrhl na Ještěřího rytíře, doširoka otevřel své vertikální zorničky a divoce bodl svým kopím. Ale to kopí, které Ellos popsal jako svižné, bylo jako bez života. Bylo to skoro jako máchnutí od dítěte. Snadno jsem se jeho útoku vyhnul a bodl jsem do středu jeho brnění. 

„Kuk! Na člověka nejsi tak špatný!” 

„Tohle je po páté, co jsem to slyšel od doby, co jsem přišel do kobky, Ještěre!” 

I když jsem mu takhle odvětil, pokračoval jsem v útočení. Opakovaně jsem kopím bodal do jeho brnění, zařídil jsem, aby ho ty nárazy zranily. Ještěří rytíř si uvědomil, v jaké byl situaci, a snažil se ukročit do strany, ale já jsem ho těsně následoval a pokračoval v útoku. 

Ačkoli jsem věděl, že mu moje útoky nemohly probodnout kůži, věděl jsem, že Peičin blesk byl účinný. Na jeho brnění se mihotaly jiskry a pomalu ho rozbíjely. 

„Kuk! Člověče, ty jsi Elementalista! Oklamal jsi mě!” 

„Řekl jsem, že jsem kopiník, nikdy jsem neřekl, že nejsem Elementalista!” 

„Kuhaaaap!” 

Jak máchl svým kopím, vydal ze sebe hrubý výkřik. To bylo samozřejmě v rámci mých očekávání. Spěšně jsem se sklonil a naběhl jsem do něj. Zároveň s tím mé kopí zářilo bílým světlem. 

„Hrdinný úder!” 

„Kuk!” 

Část brnění se mu odlomila a vyletěla do vzduchu. I Ještěří rytíř odletěl dozadu a narazil do zdi. Když jsem chtěl přiběhnout k němu, zdánlivě ignoroval ten šok z nárazu do zdi, postavil se a vyplivl krev. Alespoň věděl, jak vypadat dobře. 

„Kukuku, to není špatné. Když si pomyslím, že jsi mě dokázal takhle zahnat do kouta...” 

„Přestaň brblat a pojď! Ukážu ti svou sílu!” 


| Použil jsi Válečný pokřik Lorda orků! Všechny členy družiny to zbavilo účinků negativních stavů. Útočná síla všech členů družiny vzroste během trvání o 50%. Všichni členové družiny jsou ve stavu super-brnění, nepřátelské útoky je neohrozí. | 


„Kuk, co to je za hluk?!” 

„Dobrá otázka.” 

Jak jsem se k němu přiblížil, zakřičel jsem: „Temná hřmící exploze!” 

„Kuk?!” 

Z mého těla vystřelil černý blesk a udeřil do Ještěřího rytíře. Ačkoli se snažil překvapeně uskočit dozadu, jelikož ho zasáhl ten počáteční úder, už se tomu útoku nemohl vyhnout. 

„Chcípni!” 

Ačkoli jsem si nemyslel, že jen po tomhle umře, zakřičel jsem v naději, že ano. Hned poté z mého těla vystřelilo nespočet blesků, takže mi to úplně zakrylo výhled. Zdálo se, že dokonce ani při robustnosti Pána podlaží bylo nemožné vystát útok takového kalibru, neboť Ještěří rytíř zaječel bolestí. 

„Kuaaak! C-co je tohle?!” 

„To je moje technika! Sežer to!” 

I když jsem nikdy neprohrál ve formálním souboji, tohle byla kobka. Bylo přirozené bojovat jako průzkumník! 

Temná hřmící exploze byla vskutku mocná. Možná to bylo tím 50% posílením z Válečného pokřiku Lorda orků, ale když se Ještěří rytíř vynořil z té záplavy blesků, brnění měl téměř úplně rozpadlé. Navíc jsem viděl, že se mu z některých částí těla řinula krev. 

„Kuk, člověče! Tohle ti neodpustím!” 

Ech? To už to používá? 

Ještěří rytíř pozvedl kopí do výšky a udeřil jím o zem. Byl to ten útok zemětřesením. Pak bude následovat Dračí kůže. Ellos řekl, že prostě musím vydržet 5 minut. 

Mýlíš se, Ellosi. 

„Bouře!” 

Vystřelil jsem Bouři, mířil jsem na jeho kopí. Bylo to skoro neuspokojivé, Bouře Ještěřího rytíře přinutila upustit kopí. V okamžiku se Ještěří rytíř zatvářil zpanikařeně. 

Tohle byla šance. Šance zmlátit ho k smrti. 

„Chcípni!” 

Nepotřeboval jsem použít žádnou techniku. Zatímco prázdně stál na místě, já bodl svým kopím obaleným blesky. Nejdřív jsem zničil brnění, co mu jen stěží viselo na těle. A pak než se mohl probrat ze svého omráčení, jsem mu rozdrtil kolena a pravou paži. 

Jak jsem máchl kopím k jeho levé paži, vykřikl bolestí a použil Dračí kůži a vykryl můj útok. Ale bylo příliš pozdě. Tři ze čtyř jeho údů už nebyly ve stavu vhodném k boji. 

Vidíš, Ellosi, přesně jak jsem si myslel. 

Pokud jsem věděl, že Ještěří rytíř použije Dračí kůži po útoku zemětřesením, proč bych ho měl nechat tu techniku jen tak použít? Z vlastních zkušeností jsem věděl, že používání technik mělo svůj jasný úvod. 

A tak než jsem použil nějakou svou techniku, ujistil jsem se, že jsem ve stavu superbrnění po Válečném pokřiku Lorda orků, nebo že jsem nepřátele znehybnil Nářkem mstivého ducha nebo že jsem pěkně daleko od nepřátel. Pokud jsem nemohl udělat ani jedno z těch výše zmíněných, proložil jsem techniku normálními útoky, abych byl v bezpečí před protiútoky. Dokonce ani po tom všem jsem samozřejmě nemohl na 100% říct, že jsem v bezpečí. To byla podstata technik. 

Ačkoli techniky Pánů podlaží byly nesmírně mocné, měly svůj okamžik slabosti. A pokud tu byla byť i jen jediná slabina, mohl jsem jí využít. Po pravdě řečeno mě šokovalo, že někdo jako Ellos to nedokázal prohlédnout. Zdálo se, že mu o tom později budu muset říct. 

„Kuk, ty! Zabiju tě! Zkus na mě zaútočit!” 

Když Ještěří muž aktivoval Dračí kůži, ukázal mi svoje pokřivené zuby a provokoval mě. S odfrknutím jsem ze země sebral jeho kopí a odhodil ho daleko od něj. Pak jsem deaktivoval Duchovní auru a hodil jsem kopí na zem. 

„Člověče?” 

„Jsem praktikant bojového umění. Neučil jsem se jenom boj s kopím.” 

Samozřejmě jsem mu neřekl, že jsem se bojové umění naučil proto, že jsem měl rád ten pocit, kdy jsem lidi mlátil holýma rukama! 
-----------------------------------------------

~ Jelikož má Ještěří rytíř kopí, konečně se zbavíme Glévy a budeme mít řádné Kopí! ~

~ Dojang je to samé jako dojo, akorát v korejštině. ~ 

~ Shin se prozradil, ve skutečnosti je sadista! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>